Okresní soud v Jičíně · Rozsudek

17 C 187/2025

č. j. 17 C 187/2025-32

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-04-02 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSJC:2026:17.C.187.2025.1

Citované zákony (8)

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 35 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 978 Kč od 29. 8. 2025 do 26. 11. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 32 978 Kč od 27. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala úroku z prodlení ve výši 171 % ročně z částky 32 978 Kč od 29. 8. 2025 do 26. 11. 2025.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 4 336 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 10. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 35 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 29. 7 2025. Dle žalobních tvrzení byl žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytnut dne 29.7.2025 úvěr ve výši 20 000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána nejpozději ke dni 28. 8. 2025. Žalovaný úvěr řádně nesplatil, když neuhradil ničeho. Dluh představuje jistina v částce 20 000 Kč, poplatky za zaslání upomínek v částce 2 000 Kč, úvěrové poplatky v částce 12 978 Kč, Dále žalobkyně požaduje zaplacení o smluvního úroku ve výši 0,5 % denně z jistiny a poplatku, který částečně kapitalizovala ve výši 822 Kč ke dni 28.8.2025 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru od 27. 11. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovanému dne 29. 9. 2025 zaslána výzva ke splnění dluhu.

2. Žalovaný ve věci podal proti platebnímu rozkazu včasný odpor, ve kterém uvedl, že nárok neuznává a namítá nedostatečné posouzení své úvěruschopnosti.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil, ač byli řádně obesláni.

4. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané: Z úvěrové smlouvy č. , číslo, vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dne 29. 7. 2025 smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v rámci jeho podnikatelské činnosti. Tím se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku žalovaného a taktéž financování běžné provozní činnosti žalovaného a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním žalovaného (viz smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30 dnů, a to spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru: 12 978 Kč a smluvním úrokem 50 % ročně. Součástí smlouvy je také ustanovení č.l. 5 odst. ceně 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dnu trvání prodlení klienta. Dále bylo mezi účastníky sjednáno v čl. 5 odst. 3 smlouvy, že po dobu prvních 90 dnů prodlení Klienta se splatností Úvěru nebo jeho části, bude Klient povinen zaplatit Úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednaní a čerpání úvěru, dále od 91. dne prodlení bude Klient povinen zaplatit žalobkyni Úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné částky jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru, a to do jejich úplného uhrazení. Sjednaný úrok z prodlení je splatný denně. Od 91. dne prodlení Klienta má žalobkyně nárok na smluvní úrok z Úvěru se zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (viz smlouva o úvěru).

5. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný je podnikatelem roku 1995 (viz výpis z ŽR žalovaného). Dále bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč žalobkyní (viz ověřovací platba z 1. 8. 2024 a potvrzení , právnická osoba, o majiteli účtu a připsání částky 20 000 Kč na tento účet). Žalobci byly zaslány 4x upomínky (viz upomínka z 17. 9. 2025, 2. 9. 2025, 7. 9. 2025, 12. 9. 2025 včetně dodejek).

6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2025 ve spojení s dodejkou do datové schránky vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění dluhu.

7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

11. Podle § 1970 o.z. o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Žaloba je částečně důvodná, a proto jí soud výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl co do celé jistiny a části úroků. Pohledávka žalobkyně, kterou uplatnila v tomto řízení, je dluhem ze smlouvy o úvěru, kterou soud posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jelikož se jednalo o úvěr poskytnutý podnikateli za účelem financování jeho podnikání, nepoužijí se ve věci zákonná omezení na ochranu spotřebitele ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy nebyla povinna prověřovat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 2395 občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními smlouvy měl žalovaný povinnost úvěr hradit do 28.8.2025. Tím, že na úvěr řádně nehradil (neuhradil ničeho), vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut za zaslání upomínek posoudil soud také jako důvodný, neboť smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě samotné. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048§ 2052 občanského zákoníku. Je proto povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 978 Kč a smluvní úrok ve výši 50 % ročně za dobu trvání smlouvy, kapitalizovaný v částce 822 Kč a úvěrové poplatky za vymáhání (4x 500 Kč). Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit smluvní úrok z prodlení. Soud zvažoval výši sjednaného úroku z prodlení za prvních 90 dní, ve výši 0,5 % denně, tj 182,50 % ročně, přičemž dospěl k závěru, že tímto právním ujednáním byly porušeny principy dobrých mravů, přičemž se tento korektiv uplatní i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Soud považuje žalovaného za tzv. slabší smluvní stranu ve smyslu § 433 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli. Samotná výše úroků sice nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, 23 ICdo 56/2019). V této věci však soud podmínky pro vyslovení neplatnosti shledal, neboť je mu známo, že žalovaný si v krátkém časovém období sjednal 4 úvěry, přičemž jsou (byly) vedeny u zdejšího soudu 4 řízení obdobného charakteru. Žalovaný v ostatních řízeních namítal, že při sjednání smlouvy nešlo o podnikatelský záměr, žalovaný si zvolil jen z několika možností verze smlouvy. Peněžní prostředky mu byly zaslány na běžný, a nikoliv na podnikatelský účet. Soud tak shledal, že ačkoliv žalovaný výše uvedené námitky v tomto řízení neuplatnil, neměl fakticky možnost znění smlouvy ovlivnit. Z krátkodobosti úvěru (splatnost 30 dní) také plyne, že se nejedná o poskytnutí finančních prostředků na investice, nýbrž poskytnutí prostředků na překlenutí nedostatku cashflow, které z podstaty slabší smluvní stranu nutí k uzavření nepřiměřených ujednání. Uvedené ujednání o smluvních úrocích představuje 18násobek obvyklé míry úroků, což vyplývá ze statistiky České národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami ve výši cca 10 % ročně. Dovolená míra úroku však je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu maximálně čtyřnásobek, tj. cca 40 % ročně. Ujedená o úroku z prodlení bylo možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu § 576 o. z., proto soud přistoupil k moderaci úroků dle § 1802 o.z., a to na zákonnou míru dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,50 % ročně. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou žalovanou částku zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě částečně vyhověl (viz výrok I. rozsudku).

13. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu zamítl ve zbytku úroku z prodlení ve výši 171 % ročně z částky 32 978 Kč od 29. 8. 2025 do 26. 11. 2025, Neboť uvedené ujednání je možné oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o.z.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 432 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 700 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. V souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. soud dále přiznal náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2400 Kč ve výši 504 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí 4 336 Kč. Odměnu zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť mu je z úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě různých žalobců zastoupených totožným právním zástupcem uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (žalobu z úvěrových smluv). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.

15. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.