17 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice bytem Adresa opatrovnice o zaplacení 31 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 31 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 6. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 31 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že původní věřitel (spol., právnická osoba, .) uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou již nemůže žalobce doložil. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč dne 18. 2. 2024 a dne 8. 3. 2024 částku 10 000 Kč. Žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil, čímž se bezdůvodně obohatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovanému byla zaslána dne 12. 6. 2025 předžalobní výzva právního zástupce žalobce, ve které stanovil splatnost dluhu na 22. 6. 2025.

2. Opatrovník žalovaného žalobu ani z části neuznal a navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že žalovaný trpí duševní chorobou, kvůli které byl omezen na svéprávnosti rozsudkem OS , adresa, č.j. 30 Nc 1958/2018-89 ze dne 17. 5. 2018. Řízení o omezení svéprávnosti bylo zahájeno právě s ohledem na zneužitelnost žalovaného v oblasti finančních prostředků. Byla omezena jeho schopnost nakládat samostatně s finančními prostředky do výše 500 Kč. Žaloba je tak v rozporu s dobrými mravy, když poskytovatel úvěru mohl mít povědomí o omezení svéprávnosti žalovaného. Opatrovník neměl žádné povědomí o uzavřené smlouvě a sporuje vyplacení žalovaných finančních prostředků. Nemá ani informace, jak žalovaný s finančními prostředky naložil, když se tvrzená skutečnost v majetkové sféře žalovaného neprojevila. Dále uvedl, že právního zástupce žalobce o omezení svéprávnosti žalovaného informoval hned po obdržení předžalobní upomínky.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.), když oba účastníci s postupem soudu souhlasili.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 31 000 Kč, a to v únoru roku 2024 částku 20 000 Kč a v březnu částku 11 000 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty převodem na bankovní účet žalovaného (viz potvrzení banky). Žalovaný poskytnuté finanční prostředky původnímu věřiteli nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění celkem částky 83 709,60 Kč. Tato zjištění vyplývají ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o platbách a předžalobní výzvy. Žalovaný měl ke dni 30.7.2025 na bankovním účtu částku 161,20 Kč.

6. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 17. 5. 2018, č.j. 30 Nc 1958/2016-89, byl žalovaný omezen na svéprávnosti, zejména právně jednat v záležitostech smluv o převedení věci do vlastnictví jiného, a to jednorázově v rozsahu v jakém přesahuje předmět plnění částku 500 Kč nebo v měsíčním souhrnu částku 3 000 Kč. Znalec uvedl, že zvýšený dohled by měl být cílen tam, kde převládne touha k utrácení nad potřebností opatřovaných věcí. Uvedené omezení svéprávnosti bylo prodlouženo rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. října 2023 sp.zn. 30 P 65/2018-146.

7. Podle § 65 odst. 1 o. z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.

8. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil dále s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 419 o. z.

13. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

18. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Soud předně uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně žalobní návrhy pro pohledávky, které mu byly postoupeny od původního věřitele spol.Creamfinance czech,s.r.o., přičemž k těmto pohledávkám nedokládá smlouvy a žádá pouze úhradu poskytnuté jistiny. Opakovaně k výzvám soudu není schopen doložit smlouvu ani jinou listinu, která by prokazovala provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené soud již žalobce nevyzýval k doložení dalších listin, když tento sám uvedl, že smlouvou nedisponuje.

19. S ohledem na výše uvedené žalobce nebyl schopen prokázat nejen uzavření samotné konkrétní revolvingové smlouvy, ale také splnění povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného (resp. žalobce podle svých tvrzení nemá, jak splnění této povinnosti prokázat). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti by byla neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným. Současně v době tvrzeného uzavření smlouvy byl žalovaný dle § 57 odst. 1 o. z. omezen ve svéprávnosti a dle § 62 o. z. mu byla jmenována opatrovnice. Smlouva pak byla uzavřena ohledně revolvingového úvěru, jehož výše nebyla soudu tvrzena, respektive žalobce uvedl pouze, že čerpáno bylo 31 000 Kč. Poskytnutá částka tedy přesahovala částku 500 Kč, resp. nebo v měsíčním souhrnu částku 3 000 Kč, ohledně níž mohl žalovaný právně jednat. Smlouva případně uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je proto dle § 581 a § 588 o. z. absolutně neplatná, jelikož žalovaný, jež nebyl plně svéprávný, k takovému právnímu jednání (uzavření uvedené smlouvy) nebyl způsobilý (§ 581 věta prvá o. z.). K neplatnosti tohoto právního jednání, jež odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 věta prvá o. z.). Pro úplnost pak soud dodává, že tvrzená smlouva je žalovanému na újmu a právní jednání spočívající v uzavření smlouvy žalovaného opatrovník dodatečně neschválil (srov. § 65 o. z.).

20. Vzhledem k tomu, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, částka ve výši 31 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu (§ 2991 o. z., § 2993 o. z.). Žalovaný namítal rozpor žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy. Je pak povinností soudu se s takto uplatněnou námitkou řádně vypořádat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21). Objektivní povaha vztahu z bezdůvodného obohacení jednoznačně nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporujícím dobrým mravům (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020). Soud v daném případě shledal, že tato námitka uplatněná žalovaným je, vzhledem k okolnostem případu, důvodná.

21. Mezi základní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru patří posouzení schopnosti úvěrovaného spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, a to v souladu s požadavky dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

23. Byť se žalobce v daném případě na žalovaném domáhal „toliko“ vydání bezdůvodného obohacení, soud přihlédl ke skutečnosti, že nebyly doloženy listiny prokazující schopnost žalovaného splácet úvěr před tím, než s ním byla uzavřena smlouva. Soud tak vycházel z toho, že úvěruschopnost žalovaného posuzována nebyla nebo nebyla posuzována věrohodně. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy totiž mohou rovněž vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21). Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce by pak při řádném prověření údajů sdělených žalovaným nemohl finanční prostředky ve výši 31 000 Kč poskytnout. Při řádném plnění povinností právního předchůdce žalobce by tak nemohl vzniknout žalovanému dluh spočívající v jeho bezdůvodném obohacení, nebo by nemohl vzniknout v řádech desítek tisíc korun (pozn. Soudu: předžalobní výzvou uplatňovaných 83 709,60 Kč). O neschopnosti žalovaného hradit splátky svědčí i to, že na úvěr neuhradil ničeho. U spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu totiž nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany. To platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše, kteří by se v opačném případě mohli stát terčem nepoctivých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21).

24. Soud shledal, že jak je popsáno v předchozím odstavci, právní předchůdce žalobce zcela opomněl svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na první pohled zřejmým způsobem, když žalovanému poskytl 31 000 Kč. Za daných okolností, kdy na jedné straně žalovaný jako spotřebitel a zároveň osoba s omezenou svéprávností, tedy jako zvláště zranitelná osoba, čerpal úvěr, který by mu (i v případě, že by ve svéprávnosti omezena nebyl) neměl být poskytnut bez řádného prověření jeho majetkových poměrů. Žalobce ani žádným způsobem nedoložil, že tuto schopnost u žalovaného vůbec posuzoval a lze tedy uzavřít, že v materiálním smyslu tuto svoji povinnost úmyslně opomenul. Soud také uvážil, že dle údajů banky na účtu, kam byly prostředky zaslány se nyní nachází pouze 161,20 Kč, takže nelze uvažovat o tom, že by prospěch žalovaného z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 3002 odst. 2 o.z. stále trval. Výkon práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z titulu plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, je dle závěru soudu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Soud proto žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť jsou v řízení dány důvody zvláštního zřetele, spočívající v tom, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení by za běžných okolností byl pro právu, avšak tento nárok soud žalobci nepřiznal s ohledem na zvláštní zranitelnost žalovaného jako osoby s omezenou svéprávností.