17 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: jméno žalobkyně ., IČO IČO sídlem adresa žalobce zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 499 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 682,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 500 Kč od 9.12.2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 6 816,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 23.7.2024 do 8.12.2025.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 23 499 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela dne 25. 9. 2023 s žalovanou smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek věřitele. Na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky celkem ve výši 34 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky včetně příslušenství v pravidelných splátkách, avšak dostala se do prodlení, proto byl úvěr zesplatněn k 22.7.2024. Žalovaná na úvěr uhradila 16 117,50 Kč. Dále uvedla, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru lustrována v rejstřících, byly zjištěny její příjmy a výdaje.

2. Žalovaná podala odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, který jí byl doručen dne 8.12.2025. Současně navrhla, aby soud žalobu zamítl. Dle žalované nebylo řádně provedeno šetření její úvěruschopnosti. Dále poukázala na vysoký sjednaný úrok a na to, že smlouva nebyla řádně podepsána, aby nebylo možné pochybovat o tom, že text smlouvy předložený žalobkyní je textem smlouvy, který byl mezi účastníky uzavřen. Žalovaná závěrem uvedla, že na dluh uhradila 17 817,50 Kč a doložila úhradu ze dne 27.11.2025 ve výši 700 Kč a úhradu ze dne 8.12.2025 ve výši 1 000 Kč. Dále požadovala stanovení úhrady dluhu ve splátkách.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vzal na základě doložených důkazů a nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky celkem ve výši 34 500 Kč a žalovaná se zavázala k jejich splácení v měsíčních splátkách spolu se zápůjčním úrokem ve výši 22 % měsíčně, tj. 264 % ročně. RPSN činí 876,53 %. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 17 817,50 Kč. Tato zjištění vyplývají ze smlouvy o úvěru a potvrzení o platbách. Žalobkyně nezaslala před podáním žaloby předžalobní výzvu žalované, respektive ani po urgenci soudu nedoložila předžalobní výzvu spolu s podacím lístkem. Z doložených výpisů u bankovního účtu žalované za období 1.12.2023 až 29.2.2024 vyplývá, že příjem žalované činila mzda cca 27 000 Kč. Žalovaná netvrdila, že by podepsala jiný text smlouvy ani netvrdila, že by smlouvu nepodepsala, soud tak má za prokázané, že uzavřela smlouvu ve znění předloženém žalobkyní.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně: z předložených listin je patrné, že žalobkyně řádně prověřila příjmy žalované, a tedy i její úvěruschopnost dle § 86 z.s.ú. Soud ale dospěl k závěru, že smlouva o úvěru neobstojí z hlediska stanovené výše úroků, když úroková sazba byla stanovena na 274 % ročně, tj. několikanásobně vyšší, než bylo v době uzavření úvěrové smlouvy obvyklé. Nemravnost tohoto ujednání ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o.z je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů celkem cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 20násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 20násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. K tomu lze dále odkázat na závěry z rozsudku Krajského soudu v , adresa, , č. j. 47 Co 87/2023-81.

10. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla částku 34 500 Kč. Žalovaná prokázala, že na poskytnutou částku hradila 17 817,50 Kč, zbývá jí tak vrátit částka 16 682,50 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena žaloba, tj. 8.12.2025, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

11. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 6 816,50 Kč s příslušenstvím zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani jiných poplatků.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, přičemž tato částka představuje 40 % z její celkové výše (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 30 % ku úspěchu žalobkyně v rozsahu 70 %). Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 940 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a 21 % DPH. Celkem tak náklady 2 755 Kč, z toho 40 % činí 1 102 Kč. Náklady žalobkyni náleží, přestože nezaslala žalované předžalobní výzvu, neboť žalovaná o svém dluhu prokazatelně věděla, a přesto plnila na jistinu jen částečně, proto je zřejmé, že účelu výzvy by nebylo dosaženo. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když dospěl k závěru, že není důvod, aby stanovil oprávnění žalované hradit na dluh ve splátkách.