17 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 745,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 27.5.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacenía) částky 6 694,05 Kč,- Zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 319,37 Kč od 6.2.2025 do26.5.2025- Zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 319,37 Kč od 27.5.2025 dozaplacení.b) částky 51,82 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 745,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 51,82 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 7.10.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 38 400 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila mj. celkový počet členů jeho domácnosti, ověřené čisté měsíční příjmy, výdaje a další. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází ve výpisech z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 408 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. VII smlouvy: služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 54,90 Kč, službu presto za poplatek 165 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně vypověděla podle čl. 7 odst. 1 smlouvu k 5. 2. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,68 Kč (1,066 % denně), poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 54,90 Kč, službu presto 165 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v částce 51,82 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 7.10.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 38 400 Kč (kreditní rámec). Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 1,066 % (RPSN 2448 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za volitelné služby. Podle listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný úvěr čerpal v době 7.10.2024, a to celkem čerpal 5 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopností žalovaného. Byl zjištěn ověřený (prostřednictvím bankovních výpisů) čistý měsíční příjem 20 030 Kč, ovšem spotřebitelem uvedený příjem 30 000 Kč. Byly zohledněny výdaje 4 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč a další výdaje ve výši 4 500 Kč. Dále bylo zohledněno, že v počet členů domácnosti činí 3 osoby, které mají svůj příjem. Závěr tak byl, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dopisem ze dne 5. 2. 2025 žalobkyně sdělila žalovanému, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 91 dní. Žalobkyně proto smlouvu s okamžitou splatností vypověděla. Žalovaného vyzvala k zaplacení částky 12 235 Kč prostřednictvím e-mailu, přičemž není prokázáno, zda e-mail žalovanému byl doručen. K zaplacení stejné částky byl žalovaný vyzván i předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 5. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).

9. Podle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z § 86 ZsÚ, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu 87 odst. 1 ZsÚ.

10. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 1,066 % denně (390 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v říjnu roku 2024 cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 39násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 39násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalovaného všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 2448 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.

11. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022).

12. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 5000 Kč, když z poskytnuté částky 5 000 Kč nesplatil dosud ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 21. 5. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 26. 5. 2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 27. 5. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

13. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do jistiny 6 694,05 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 51,82 Kč, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvní pokuty, když nelze ve smyslu § 576 a § 577 o.z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), když úspěch účastníků byl přibližně shodný. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.