203 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený datum narození adresa proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, datum narození adresa o 75 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 75 000 Kč s úrokem 2 250 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z 75 000 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 3 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci se vrací prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Jičíně přeplatek soudního poplatku 3 792 Kč.

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 75 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že účastníci spolu uzavřeli dne 22. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl bezhotovostně 75 000 Kč s tím, že je žalovaný vrátí s jednorázovým zhodnocením 3 % ze zapůjčené částky do 28. 2. 2022. Účastníci si dále sjednali úrok z prodlení ve výši 0,15 % z dlužné jistiny denně od 1. 3. 2022 do zaplacení. Přestože žalobce žalovaného k úhradě vyzval, žalovaný zápůjčku nevrátil, a to ani z části.

2. Žalovaný v doplnění odporu proti vydanému platebnímu rozkazu přiznal, že si peníze od žalovaného vypůjčil, vysvětlil, že následně se dostal do finančních potíží, pro které žalovanému dosud nic nevrátil, žádal o přezkoumání „celkových nákladů na půjčku“, které se mu zdály neúměrně vysoké.

3. Listinou s názvem Smlouva o zápůjčce z 22. 12. 2021 je prokázáno, že se účastníci dohodli s odkazem na § 2390 a násl. o.z. na tom, že žalobce žalovanému zapůjčuje 75 000 Kč odesláním na jeho bankovní účet, a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku žalobci vrátit bezhotovostně nejpozději do 28. 2. 2022. Zápůjčka byla sjednána „s jednorázovým zhodnocením 3 %“, pro případ prodlení s vrácením zápůjčky nebo její části byl sjednán ve prospěch žalobce smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné jistiny jsoucí od prvního dne následujícího po splatnosti zápůjčky až do zaplacení. Žalovaný prohlásil, že tento dluh uznává jako svůj pravý a správný dluh co do důvodu i výše. Listina je oběma stranami podepsána.

4. Částečným výpisem z účtu z 22. 12. 2021 je prokázáno, že tohoto dne žalobce na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o zápůjčce odeslal 75 000 Kč.

5. Předžalobní výzva z 25. 9. 2023 prokazuje, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve výši 143 760 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku výzva byla odeslána doporučenou poštou žalovanému na adresu trvalého bydliště.

6. Žalobce před soudem doplnil svá tvrzení tak, že smlouvu s žalovaným uzavřel po té, co jeho žádost několikrát odmítl. Žalovaný se na něj obrátil znovu a žádal o půjčení peněz s tím, že má podnikatelský záměr zakoupit investiční byt v západních Čechách a na kupní cenu mu něco schází. Žalobce proto nalezl pochopení a požadovanou částku mu půjčil. Smlouvu písemně vyhotovil žalovaný, poslal jí žalobci emailem, žalobce do ní doplnil číslo svého účtu, následující den smlouvu podepsali a tentýž den žalobce žalovanému odeslal finanční prostředky. Vzhledem k okolnostem se sám úrokem z prodlení nijak nezabýval, až když žalovaný půjčku nevrátil, podíval se do smlouvy na úrok a zjistil jeho výši. Půjčováním peněz se žalobce nezabývá, zápůjčka žalovanému byla jeho první a poslední. Žalovaného zná přes 10 roků, ví, že žalovaný pracoval jako finanční poradce, působil jako starosta vedlejší obce adresa a pochází ze stabilní rodiny, proto nakonec jeho žádostem vyhověl. Poté když žalovaného opakovaně urgoval o vrácení, žalovaný uváděl asi 4 verze, jak s penězi naložil. Žalobce se pak ale dozvěděl, že pravděpodobně měl žalovaný dluhů více a půjčoval si na to, aby předchozí dluhy uhradil, jistě to ale neví. Žalovaný také jednou, když ho žalobce urgoval, poukázal na dohodnutý úrok z prodlení s tím, že je pro žalobce výhodný a doporučoval mu, aby mu ještě posečkal. Žalobce se pak snažil situaci vyřešit tím, že by na něho žalovaný převedl své spoluvlastnické podíly na pozemcích ve Anonymizováno, žalovaný na to ale nepřistoupil.

7. Žalobce dále soudu předložil výtisk elektronické zprávy z 21. 12. 2021, jíž je prokázáno, že návrh předmětné smlouvy o zápůjčce zaslal žalobci žalovaný, a žalobce jej beze změny přijal. Dále předložil koncept smlouvy o převodu vlastnictví k nemovité věci s datem 20. 12. 2023, kterou žalobce žalovanému navrhl uzavřít, aby předešli soudnímu sporu.

8. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věta prvá o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Z provedených důkazů vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce dle návrhu žalovaného a došlo také k tomu, že žalobce žalovanému částku 75 000 Kč bezhotovostně poskytl, tedy dle uzavřené smlouvy reálně plnil. Tyto skutečnosti potvrdil žalovaný již přímo v listině z 22. 12. 2021, v níž dluh vůči žalobci výslovně uznal, vyplývají i z dalších provedených důkazů. Spor mezi stranami není ani o tom, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce žalovaný dosud nic nevrátil. Za tohoto stavu proto soud žalobu žalobce pokládá za právem podanou a rozhodl tak, že požadavku žalobce vyhověl včetně požadavku na sjednaný úrok z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 o.z.

11. Vzhledem k návrhu žalovaného na „přezkoumání nákladů na půjčku“ se soud dále zabýval tím, zda je platné ujednání stran o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně od počátku prodlení do zaplacení. Judikatura vyšších soudů je ustálena v názoru, že ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 9. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Smluvní volnost stran totiž podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o.z., a právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o.z.). Tento korektiv lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. V případě výše úroků z prodlení, sjednané podle § 1970 o.z., je tedy třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu, či ze srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou stanovenou nařízením vlády, neboť obecně (bez přihlédnutí k okolnostem projednávané věci) nelze stanovit paušální „hraniční sazbu nemravnosti“ úroků z prodlení. Sazba úroku z prodlení stanovená nařízením vlády č. 351/2013 Sb., prezentuje určitou představu zákonodárce o tom, jaká výše úroku z prodlení je obecně způsobilá plnit jeho funkci sankčně-motivační a reparační (kompenzační), tj. přimět dlužníka ke včasné úhradě dlužné částky a případně alespoň částečně nahradit újmu, jež věřiteli jejím včasným neuhrazením vzniká (srov. § 1971 o.z.), je však zjevné, že s ohledem na různorodost smluvních vztahů taková představa zákonodárce nemusí vždy odpovídat jejich konkrétní realitě a z rozličných důvodů mohou být sjednávány úroky z prodlení v jiné výši. Pouze takové ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. Výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády tedy může být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě však (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená.

12. Z provedeného dokazování v dané věci vyplynulo, že iniciátorem smlouvy o zápůjčce z 21. 12. 2021 byl žalovaný, který též koncipoval její text, to vše po té, co jeho předcházející prosby o zápůjčku žalobce odmítl. Sám žalovaný z vlastní iniciativy navrhl výši smluvního úroku z prodlení a jak žalobce dále uvedl, na výši smluvního úroku žalovaný též odkazoval, když jej žalobce urgoval o vrácení zapůjčení částky, s tím, že je pro žalobce stanovena výhodně. Žalovaný si tedy smluvního příslušenství byl vědom a počítal s tím, že jej bude muset uhradit a výší úroku motivoval žalobce k uzavření smlouvy v okamžiku, kdy se mu jinak peníze sehnat zřejmě nedařilo. Po zvážení všech uvedených okolností soud dospěl k závěru, že ujednání účastníků o úroku z prodlení se nepříčí dobrým mravům, nýbrž je platným ujednáním, které je třeba respektovat. Rozhodl o něm proto tak, jak je uvedeno ve výroku.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalobce zároveň v řízení prokázal, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslal výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravil. Žalobci přiznaná částka nákladů řízení představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 750 Kč (tj. 5 % z předmětné částky 75 000 Kč) a soud uložil žalovanému, aby i tuto částku žalobci zaplatil.

14. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.

15. Podle 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., rozhodl soud dále, že se žalobci vrací nesprávně vybraná část soudního poplatku ve výši 3 792 Kč. Vrácení bude realizováno prostřednictvím účtárny podepsaného soudu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uložená ve výroku splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.