203 C 7/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 55.006 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení v části, v němž se žalobkyně po žalované domáhala úroku z prodlení z 39.160 Kč od 21. 3. 2016 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 819,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba žalobkyně v části, v níž se po žalované domáhala zaplacení dalších 49.186,75 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 % nákladů řízení, tj. částku 11.071,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 4.5.2020 u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit ji 189.083,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 3. 2016 do zaplacení. Částka 149.923,50 Kč představovala náklady řízení, žalované uhrazené dne 21. 3. 2016, k jejichž úhradě byla žalobkyně povinna dle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 12. 2014, č.j. 5 C 76/2006-514, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. 25 Co 129/2015-612. Později byly však oba uvedené rozsudky zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018 č.j. 28 Cdo 987/2017- 678, náhrada nákladů řízení ztratila podklad, ale žalovaná ji žalobkyni přes výzvu do zahájení řízení nevrátila. Žalobkyně dále požadovala na náhradě škody 39.160 Kč s příslušenstvím, neboť v souvislosti s uhrazením shora zmíněných nákladů řízení ji vznikly náklady v uvedené výši v exekuci. Částka 149.923 Kč byla žalované vrácena v průběhu tohoto řízení dne 15. 5. 2020, dne 23.8.2020 vzala proto žalobkyně žalobu zpět ohledně 149.923 Kč avšak současně i ohledně 39.160 Kč, jakož i v části, v níž se domáhala úroků z prodlení z částky ve výši 39.160 Kč za dobu od 21. 3. 2016 do 15. 5. 2020. Ve zbytku na žalobě setrvala s tím, že požadované úroky z prodlení z částky 149.923 Kč za období od 21.3.2016 do 15.5.2020 vyčíslila částkou 55.006 Kč. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 9. 2020, č. j. 203 C 7/2020-29 bylo řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 189.083,50 Kč zastaveno. Usnesení nabylo právní moci 7. 10. 2020. Protože předmětem řízení po jeho vydání zůstala částka 50.006 Kč, jakožto zákonný úrok z prodlení za dobu od 21. 3. 2016 do 15. 5. 2020 z částky 149.923 Kč a úrok z prodlení z 39.160 Kč od 21.3.2016 do zaplacení, (ohledně něho byla žaloba vzata zpět pokud šlo o období od 21.3.2016 do 15.5.2020 podáním z 23.8.2020, ale o zastavení řízení nebylo rozhodnuto), a protože žalobkyně v průběhu jednání dne 15.3.2021 vzala zpět žalobu i v části, v níž se domáhala úroku z prodlení z 39.160 Kč i za dobu od 16.5.2020 do zaplacení, soud výrokem I tohoto rozsudku podle § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu uvedeného zpětvzetí řízení zastavil. Rozhodnout tak zůstalo o úroku z prodlení z částky 149 923 Kč za dobu 21.3.2016 do 15.5.2020 ve výši 50.006 Kč.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba ve zbývající části byla zamítnuta, neboť byla podána bezdůvodně a odporuje dobrým mravům ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Poukazovala na to, že řízení bylo zahájeno nečekaně v okamžiku, kdy zástupci účastníků jednali o řešení situace, žalobkyně navíc požaduje úrok z prodlení z částky nákladů řízení, které se neúročí a také přesto, že sama v minulosti byla s jejich placením v prodlení a tyto náklady i náklady z dalších řízení, kde byla žalobkyně neúspěšná, musely být vymáhány exekučně. Je rovněž otázkou, zda žalovaná je ve sporu pasivně legitimována, neboť částka 149.923 Kč byla složena na účet její zástupkyně, jíž je žalovaná ponechala. V tomto sporu by dle žalované měla být žalována osoba, která byla jejich vlastníkem.

3. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 12. 2014, č.j. 5 C 76/2006-514, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. 25 Co 129/2015-612 byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 149.923,50 Kč. K úhradě této částky došlo 21.3.2016. Oba uvedené rozsudky byly zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018 č.j. 28 Cdo 987/2017- 678, jenž nabyl právní moci dne 31.3.2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 149.923,50 Kč výzvou ze dne 20.4.2020.

4. Předžalobní upomínkou žalobkyně, datovanou dnem 20.4.2020, je prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k vrácení nákladů řízení 149.923 Kč s úrokem z prodlení, neboť oba rozsudky, dle nichž byla žalobkyně k jejich zaplacení povinna, byly zrušeny. Požadovala rovněž náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem. Ve výzvě je uvedeno, že si zástupce žalobkyně pro pořádek znamená lhůtu 7 dnů a v případě, že během ní nedojde k úhradě, bude vymáhána soudní cestou.

5. Dle žalobkyně předžalobní upomínka byla doručována žalované doporučenou poštou a na poštu byla k přepravě podána téhož dne, co byla sepsána. Elektronickou zprávou, kterou odeslala zástupkyně žalované dne 24.4.2020 v číslo hod zástupci žalobkyně je prokázáno, že na předžalobní upomínku, kterou převzala od žalované, reagovala sdělením, že náklady řízení má na svém účtu a věc bude řešit po návratu do své kanceláře 5.5.2020. Požádala současně o prohlášení žalobkyně o tom, že na ni nejsou vedeny exekuce ani není zahájeno insolvenční řízení a nic ji nebrání v přijetí prostředků.

6. Nárok žalobkyně na zaplacení 149.923,50 Kč s příslušenstvím, který žalobou dne 4.5.2020 uplatnila u soudu, je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalované tuto částku zaplatila proto, že ji rozsudky okresního a krajského soudu uložily nahradit žalované v této výši náklady řízení. Právním důvodem úhrady tak byla obě soudní rozhodnutí, která byla následně rozsudkem dovolacího soudu zrušena. Z částky, kterou žalobkyně žalované zaplatila jako náklady řízení se v důsledku stalo plnění z právního důvodu, jenž odpadl.

7. Podle § 2991 odst.1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Oprávněnost požadavku žalobkyně na vydání 149.923 Kč žalovaná uznala, když v průběhu řízení, dne 15.5.2020 částku 149.923,50 Kč žalobkyni zaplatila. Předmětem sporu pak zůstalo pouze příslušenství této částky, které žalobkyně požadovala za dobu od 21.3.2016 do 15.5.2020 ve výši 50.006 Kč. Pro rozhodnutí o zbylém předmětu řízení je stěžejní posouzení, zda příp. kdy se žalovaná dostala s vracením částky 149.923, 50 Kč, představující bezdůvodné obohacení, do prodlení, neboť podle § 1970 věta prvá o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalobkyně úrok z prodlení zažalovala od okamžiku, kdy náklady řízení žalované zaplatila, tj. od 21.3.2016 do 15.5.2020, tedy do dne, v němž žalobkyně vracenou částku obdržela. V závěru řízení připouštěla, že jí příslušenství může náležet až od 1.4.2018, tedy od právní moci rozhodnutí, jež rozsudky, dle nichž plnila, zrušilo. Žalovaná rovněž připouštěla úročení, avšak od doručení rozsudku Nejvyššího soudu, kterým byla povinnost žalobkyně k náhradě nákladů zrušena, na konci řízení měla za to, že k prodlení došlo po uplynutí lhůty 7 dnů, poskytnuté žalované ke splnění povinnosti v předžalobní výzvě žalobkyně z 20.4.2020.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Cit. ustanovení míří na situace, kdy doba plnění není určena. I když to v něm není výslovně uvedeno, vztahuje se nejen na případy, kdy si strany dobu plnění nedojednaly, ale i na ty, kdy doba plnění není ani jinak stanovena (podobně jako dřívější § 563 zák. č. 40/1964 Sb.) Splatnost dluhu tak může vyvolat věřitel, jenž může požadovat plnění ihned a dlužník je pak povinen splnit povinnost bez zbytečného odkladu. Typickým příkladem, kdy čas plnění není určen ani dohodou stran nebo jinak stanoven, jsou nároky na náhradu škody, regresní nárok ručitele vůči dlužníkovi, ale také nárok vydání bezdůvodného obohacení. Výzva věřitele je v těchto případech právní skutečností, která fixuje čas plnění, a splatnost nastává bez zbytečného odkladu po doručení jejím dlužníkovi.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení 149.923 Kč výzvou z 20.4.2020, odeslanou žalované doporučenou poštou týž den. O datu doručení žalované není jistota, došlo k němu však nejdéle 24.4.2020, neboť tohoto dne zástupkyně žalované na výzvu reagovala elektronickým dopisem. Soud proto s pomocí § 573 o. z. vychází z fikce, že k doručení výzvy došlo 3. dne po jejím odeslání, tj. 23.4.2020, den 24.4.2020 je dnem, který měla žalovaná k vrácení bezdůvodného obohacení, a protože k němu nedošlo, soud uzavírá, že dnem 25.4.2020 se dostala s vydání bezdůvodného obohacení do prodlení. Na rozdíl od žalované má soud zato, že ve výzvě z 20.4.2020 nebyla žalobkyni poskytnuta 7 denní lhůta k plnění, neboť výzvou byla žalovaná vyzývána k plnění s tím, že„ pro pořádek“ si zástupce žalobkyně znamená lhůtu 7 dnů, po jejímž uplynutí zahájí soudní vymáhání. Jinými slovy žalovaná byla vyzvána k okamžitému splnění, pro odvrácení soudního řízení ji žalobkyně hodlala tolerovat 7 následujících dnů, nicméně obsahem výzvy není nic, z čeho by bylo možno dovodit, že se žalovaná nedostane se splněním do prodlení, pokud výzvě nevyhoví bez zbytečného odkladu. Skutečnost, že žalovaná zvažovala, zda může žalobkyni platit, je-li podezření na exekuce, je nerozhodná. Nebyla-li si žalovaná jista, zda žalované může plnit, měla v takovém případě použít možnosti plnění náhradního (§ 1953 o. z.) Žalovanou nemůže ospravedlnit ani poukaz na to, že sama žalobkyně se zaplacením náhrady nákladů, z něhož její nárok na bezdůvodné obohacení vznikl, otálela a bylo ji nutno podrobit exekuci. Takový postoj žalobkyně sice nelze schvalovat, nicméně v dané věci jde již o jiný právní vztah, do něhož předchozí již nezasahuje.

12. Protože tedy žalovaná, jak shora vysvětleno, byla v prodlení s placením 149.923,50 Kč od 25.4.2020 do 14.5.2020 (15.5.2020 byla její povinnost již splněna), za toto období náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10% p.a., tedy ve výši stanovené § 2 vl. nař. 351/2013 Sb., tj. v peněžním vyjádření částka 819,25 Kč (20 dnů x 40,96 Kč denně). V tomto rozsahu soud žalobě žalobkyně vyhověl (výrok II). Pokud žalobkyně požadovala přisouzení úroku z prodlení od 21.3.2016 do 24.4.2020 domáhala částky o 49.186,75 Kč vyšší, byla její žaloba jako nedůvodná zamítnuta, protože žalovaná s vracením bezdůvodného obohacení nebyla v prodlení a úrok z prodlení za tuto dobu žalobkyni nepřísluší.

13. Přijetí uvedeného rozhodnutí se žalované nepodařilo zvrátit žádnou z obran, které v řízení uplatnila. Soud je přesvědčen, že žaloba žalobkyně se nedostává do kolize s dobrými mravy. Náklady řízení, které byly žalované přisouzeny, byly na žalobkyni vymoženy, když odpadl pro jejich placení právní důvod a žalobkyně se po své výzvě bezodkladně nedočkala jejich vrácení, logicky o jejich vydání žalovala u soudu. Jednání vedené zástupci stran samo o sobě lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ neprodlužuje a vzhledem k letitým úporným sporům stran podání žaloby bylo třeba čekat. Žalobkyně v tomto směru nepostupovala nijak nepředvídatelně, jen důsledně a neprodleně využila svých práv. Soud nemá ani pochybnosti o tom, že žalovaná je v daném sporu pasivně legitimována. Žalobkyně náklady řízení byla povinna nahradit žalované, zda náklady žalovaná ponechala své zástupkyni, nebo jak jinak s nimi následně žalovaná naložila, není relevantní. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení stíhá obohaceného, kterým byla v tomto případě žalovaná, jíž byly nahrazeny náklady řízení na základě později zrušených soudních rozhodnutí. Žalovaná má sice pravdu v tom, že nárok na náhradu nákladů řízení je tradičně pokládán za nárok výlučně procesního charakteru, který se neúročí, neboť má oporu v ustanoveních práva procesního a nikoli práva hmotného, takže nepřichází v úvahu aplikovat ustanovení o úrocích z prodlení, jež se týká pouze peněžitých závazkových vztahů založených hmotným právem. Nicméně zrušením rozsudků, jimiž byla povinnost žalobkyni k náhradě nákladů uložena, se z částky 149. 923,50 Kč stalo bezdůvodné obohacení žalované, jež již není nárokem procesním, avšak hmotněprávním se všemi s tím spojenými důsledky, včetně jeho úročení za dobu prodlení.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení, soud vzal také v úvahu, že část řízení byla zastavena proto, že žalovaná žalobou uplatněný nárok co do základu zaplatila po podání žaloby a že zastavení části řízení zavinila zpětvzetím žaloby žalobkyně, tedy promítl do rozhodování i ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně v řízení žalovala o bezdůvodné obohacení 149.923,50 Kč a příslušenství z něho ve výši 50.006 Kč, dále požadovala zaplacení 39.160 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21.3.2016 do zaplacení, tedy ke dni rozhodnutí požadovala o dalších 15.703,35 Kč více. Celkem se tedy domáhala přisouzení 254.792,85 Kč. Ohledně částky číslo, 50 Kč bylo řízení zastaveno pro chování žalované, takže je na tuto část řízení třeba hledět jako na úspěšnou pro žalobkyni, a dále žalobkyně uspěla i ohledně 819,25 Kč. Celkově žalobkyně uspěla ohledně 150.742,75 Kč, zatímco ohledně 104.050,10 Kč byla neúspěšná. Žalobkyně tedy v řízení, přihlíží-li se i k příslušenství, uspěla zhruba z 59,1%, zaokrouhleno z 60% předmětu sporu, a protože úspěch žalobkyně je neúspěchem žalované a naopak, žalovaná uspěla v zhruba ve 40 % předmětu sporu. Po vzájemném započtení úspěchu a neúspěchu stran zůstává povinnost žalované nahradit žalobkyni 20% jí účelně v řízení vynaložených nákladů řízení. Tyto zahrnují náhradu za zaplacený soudní poplatek 4.092 Kč a odměnu a náhradu nákladů řízení zástupce žalobkyně-advokáta dle § 7 a §8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT). Z předmětu řízení 189.083,50 Kč činí odměna advokáta 8.700 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně v době, kdy předmětem řízení byla uvedená částka, vykonal čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvy, žaloba, zpětvzetí části žaloby) za což mu náleží odměna 34.800 Kč. V době, kdy zůstala předmětem řízení pouze částka 50.006 Kč, činila odměna zástupce žalobkyně 3.100 Kč za jeden úkon právní služby. V tomto období zástupce žalobkyně účelně vykonal čtyři úkony právní služby (porada s klientkou 10.10.2020 ve věci samé z 12.3.2021, účast u jednání soudu 15.3.2021 od 12,30 hod do 14.45 hod.- 2 úkony). Za ně zástupci žalobkyně náleží odměna ve výši 12.400 Kč. Odměna zástupce tak činí celkem 47.200 Kč a je k ní třeba připočíst osm paušálních částek náhrady hotových výdajů à 300 Kč, stanovených dle § 13 odst. 3 AT, tj. 2.400 Kč a náhradu jízdného zástupce z místa jejího sídla k procesnímu soudu k jednání a zpět, vypočtenou podle § 157 a násl. zák.č. 262/2006 Sb., ve výši 1.063,60 Kč (průměrná spotřeba benzínu 6,9 l číslo km, cena pohonných hmot dle vyhl.č. 589/2020 Sb., 27,80 Kč, vzdálenost 93 km, náhrada dle zák. č. 119/1992 Sb. 3,80 Kč 1 km) náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT představuje 600 Kč za 6 promeškaných půlhodin. Náklady řízení žalované celkem činí 55.355,60 Kč, po zaokrouhlení 55.356 Kč, 20% představuje 11.071,20 Kč a soud uložil žalované, aby tuto částku žalobkyni zaplatila.

15. Žalovaná se rovněž dovolávala, aby při rozhodování o nákladech řízení bylo aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř., dle něhož jsou-li tu okolnosti hodné zvláštního zřetele, lze náhradu nákladů úspěšnému účastníku zčásti nebo i zcela odepřít (§ 150 o. s. ř.). Poukazovala na to, že se podání žaloby snažila předejít, její zástupkyně jednala o tom se zástupcem žalobkyně a v té době již byla žaloba podána, aniž by se to zástupkyně žalované dozvěděla. Žalobkyně naopak upozorňovala na nechuť žalované plnit, jíž dovozovala ze skutečnosti, že žalovaná se domáhala u soudu vydání předběžného opatření, které by dispozici s částkou 149.923,50 Kč do skončení řízení sp.zn. 5C 76/2006 zamezilo, což pro žalobkyni bylo impulzem k podání žaloby. Po zvážení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že pro použití § 150 o.s.ř. a tedy ani pro výjimečné rozhodnutí o nákladech řízení nejsou dostatečné důvody. K (úplnému ale i částečnému) odnětí náhradového práva lze přikročit jen zcela výjimečně, svědčí-li pro takové rozhodnutí naprosto zásadní okolnosti, v jejichž důsledku by se přiznání (plné) náhrady jevilo jako hrubá nespravedlnost následkem nedůvodné tvrdosti či jiných podobných okolností. O takovou situaci, jak vidno ze shora uvedeného, nejde a jiné výjimečné okolnosti případu (např. sociální) nebyly tvrzeny.

16. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o tom, že žalovaná je povinna všechny povinnosti podle toho rozsudku splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uložená ve výroku splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.