206 C 2/2026

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Vošvrdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 80 642 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 65 550 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 092 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 092 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 75 485,92 Kč od 26. 8. 2025 18. 9. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 75 485,92 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 8. 2025 dosáhne částky 300 960 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 673,87 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 91 654 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 91 654 Kč ve výši 11,50 % ročně od 26. 8. 2025 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 17 690,96 Kč, úroku ve výši 78,57 % ročně z částky 75 485,92 Kč od 26. 8. 2025 do 18. 9. 2025 ve výši 3 781,44 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 75 485,92 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 8. 2025 dosáhne částky 300 960 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 30. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru. Žalovanému měly být poskytnuty peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž smlouva sjednávala úrokovou sazbu 78,57 % ročně. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně přestal své povinnosti ze smlouvy řádně a včas plnit; žalobkyně jej proto upomínala, vyzvala k úhradě dlužných částek a následně přistoupila k zesplatnění úvěru. Uplatněný nárok žalobkyně sestával zejména ze zbývající jistiny, smluvního úroku, smluvních pokut, nákladů souvisejících s vymáháním a dalšího smluvního příslušenství.

2. Podáním ze dne 19. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět. Uvedla, že tak činí v reakci na výzvu soudu, a to zejména tak, že snižuje uplatněnou úrokovou sazbu o 58,57 procentního bodu, tedy z původních 78,57 % ročně na 20 % ročně. Původně žalovanou částku 91 654 Kč žalobkyně vyčíslila jako součet zbývající jistiny 75 485,92 Kč, zbývajícího smluvního úroku 14 770,64 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a nákladů na vymáhání 400 Kč. Po snížení úrokové sazby na 20 % ročně žalobkyně nově vyčíslila smluvní úrok částkou 3 759 Kč a celkový základní nárok upravila na částku 80 642 Kč. Žalobkyně dále vzala zpět žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 17 690,96 Kč. V důsledku částečného zpětvzetí tak nadále požadovala zaplacení částky 80 642 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 26. 8. 2025 do zaplacení, dále úrok ve výši 20 % ročně z částky 75 485,92 Kč za dobu od 26. 8. 2025 do 18. 9. 2025 a úrok ve výši 12 % ročně z částky 75 485,92 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, nejdéle však do okamžiku, kdy celkový takto uplatněný úrok dosáhne částky 300 960 Kč.

3. Usnesením ze dne 25. 3. 2026 zdejší soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastavil.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a ve věci se nevyjádřil ani písemně.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 3. 2025 a jejího dodatku č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 4. 2025 s dodejkou, splátkového kalendáře, dokladu o odeslání verifikační platby, fotokopie občanského průkazu žalovaného a technického řešení systémového řešení podpisu soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 78,57 % ročně, RPSN činilo 114,05 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 225 Kč. Bod 6.1 smlouvy obsahoval ujednání o smluvní pokutě za každou splátku, u níž se dlužník ocitne v prodlení o délce 30 dnů, bod 6.2 smlouvy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů, bod 6.3 smlouvy možnost zesplatnění úvěru a bod 6.5 smlouvy ujednání o smluvní pokutě za každý den prodlení po zesplatnění úvěru.

6. Z hodnocení klienta ze dne 30. 3. 2025, karty klienta, potvrzení o platbách mzdy na účet žalovaného a ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici dostatek informací o příjmech žalovaného.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 76 000 Kč dne 31. 3. 2025.

8. Z výzvy z 20. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek a upozorňovala na možnost zesplatnění celého úvěru.

9. Z oznámení z 24. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě.

10. Z předžalobní výzvy z 16. 2. 2026 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě ještě před podáním žaloby.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Shora uvedená skutková zjištění soud na základě citovaných ustanovení posoudil takto: Žaloba je důvodná jen částečně.

19. Podle soudní praxe je nepřiměřenou taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou (s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček), obvykle se tato hranice pohybuje kolem trojnásobku obvyklé úrokové míry (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde úrok přesahující 60 % ročně byl shledán jako rozporný s dobrými mravy). V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému 76 000 Kč, avšak požadovala splatit částku 250 800 Kč (bez smluvních sankcí). Úroková sazba činila 78,57 % ročně, ačkoliv podle údajů ČNB činila v březnu 2025 průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu 8,16 % ročně. Sama žalobkyně pak v průběhu řízení svůj požadavek upravila na 20 % ročně. Soud v daném případě hodnotí sazbu 78,57 % ročně jako zjevně se příčící dobrým mravům, a tedy absolutně neplatnou.

20. Dále se soud zabýval tím, zda tato neplatnost působí i neplatnost celé smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že celá smlouva o úvěru je absolutně neplatné právní jednání podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Vyšel přitom z rozsudku SDEU ze 14. 6. 2012, C-618/10, , právnická osoba, proti , jméno FO, , kde SDEU uzavřel, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu [...], jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Podle SDEU by totiž přístup, který by umožňoval soudům změnit obsah zneužívajícího ustanovení, neměl dostatečně preventivní účinek ve smyslu čl. 7 směrnice 93/13, neboť by neodrazoval poskytovatele úvěru od toho, aby taková zneužívající ustanovení sjednávali. Ke shodným závěrům dospěl SDEU například i v rozsudku ze 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18, , právnická osoba, proti , právnická osoba, . Nutným důsledkem tohoto přístupu (nemožnosti změny ujednání o úroku) je neplatnost celé smlouvy o úvěru. Blíže srov. Jebousek, J.: Nemravný úrok v úvěrových smlouvách a následky jeho neplatnosti, Soudce, číslo 7/2025, dostupné na https://www.aspi.cz/products/lawText/7/359177/1/2?vtextu=jebousek).

21. Soudu je z úřední činnosti známo, že podnikání žalobkyně spočívá programově v poskytování úvěrů s nemravně vysokým úrokem, aplikace § 576 o. z. proto vyloučena, neboť není naplněna hypotéza této právní normy (subjekt ví, že úrok je nemravný, a přesto takový úrok sjednává). Není proto třeba zjišťovat, zda by žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela.

22. V tomto případě tak žalobkyni svědčí právo na zaplacení jistiny úvěru ponížené o žalovaným provedené úhrady na danou smlouvu o úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 2 splátky po 5 225 Kč, tj. celkem 10 450 Kč. Z částky 76 000 Kč tak zbývá uhradit 65 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 8. 2025 do zaplacení.

23. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném úroku, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně tohoto oprávněně domáhala, nedůvodné.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu soud přihlédl nejen k výsledku řízení po částečném zastavení, ale též k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět a v tomto rozsahu procesně zavinila zastavení řízení. Celkově tak byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 55,80 %, žalovaný v rozsahu 44,20 %, takže žalobkyni náleží náhrada 11,60 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 033 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 5 500 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby), 1 úkonu ve výši 4 340 Kč (účast u jednání, již z tarifní hodnoty ve výši 80 642 Kč) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Dále žalobkyni náleží cestovné za použití vozidla cestou k jednání soudu ve výši 776,10 Kč (trasa , adresa, a zpět, vzdálenost celkem , hodnota, km, cena pohonných hmot 44,50 Kč/l, průměrná spotřeba 5,10 l/100 km, základní náhrada 5,90 Kč/km). Konečně žalobkyni náleží náhrada za čas promeškaný cestou k jednání podle § 14 a. t. ve výši 600 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč). Zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.