207 C 17/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 183 246 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 183 246 Kč spolu s 8,05% p.a. úrokem z prodlení ode dne 26. 10. 2017 do zaplacení z částky 1 183 246 Kč, to vše do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 257 404,60 Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně na náhradě nákladů řízení částku, jež bude vyčíslena samostatným usnesením, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 1 183 246 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdil, že dne 7. 8. 2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o spolupráci, na jejímž základě žalobce jakožto provozovatel sítě maloobchodních prodejen v ČR, ve kterých je prodáván tisk, tabákové výrobky atd. poskytl žalované k užívání jednotnou obchodní strategii a know-how, neboli obchodní koncept, a žalovaná se zavázala uskutečňovat činnost dle této smlouvy výlučně v prostorách prodejny umístěné na adrese [adresa]. Žalované rovněž náležela odměna v smlouvou stanovené procentuální výši z hrubého zisku prodejny v daném měsíci. Na základě smlouvy se žalovaná mimo jiné zavázala při uskutečňování činností dle smlouvy vykonávat činnost poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, dbát zájmů žalobce jako poskytovatele. Veškeré věci, zboží a hotovost na prodejnách byly ve vlastnictví žalobce, přičemž žalované byly tyto hodnoty svěřeny do správy a žalovaná za ně nesla odpovědnost. Žalobce byl dle smlouvy oprávněn provádět prostřednictvím jím pověřených osob inventury a kontroly na prodejně. Mezi oprávnění žalobce patřilo mimo jiné oprávnění vypovědět smlouvu i bez předchozí výzvy v případech, kdy příjemce poruší své povinnosti stanovené v právních předpisech nebo v této smlouvě, přičemž za hrubé porušení smluvních povinností se bez dalšího považovalo pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu přesahující částku 50 000 Kč, zpronevěra tržeb, zboží, nábytku, zařízení. V takovém případě nebyla sjednána výpovědní doba s tím, že účinnost smlouvy zaniká účinností výpovědi, tedy doručením výpovědi žalobcem příjemci. Výpovědí smlouvy nezanikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty či náhrady škody od žalované. Přitom uhrazení smluvní pokuty nemá vliv na nárok žalobce na náhradu vzniklé škody, kterou je žalobce oprávněn požadovat v plné výši. (čl. VIII, bod 4 smlouvy). Dále tvrdil, že na základě inventury provedené v prodejně provozované žalovanou byl dne 10. 10. 2017 zjištěn schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) ve výši 191 120 Kč. Žalovaná podepsala protokol o provedené inventuře a uznání dluhu. Na základě tohoto schodku na zboží žalobce téhož dne ukončil smlouvu výpovědí bez výpovědní doby, její převzetí stvrdila žalovaná svým podpisem na této výpovědi. Výpověď se tak považuje za účinnou ke dni 10. 10. 2017. Žalobce v návaznosti na provedenou inventuru vyúčtoval žalované způsobený schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) fakturou [číslo] vystavenou dne 11. 10. 2017, splatnou dne 25. 10. 2017, znějící na částku 191 120 Kč. Žalovaná dosud ani přes opakované výzvy žalobce na uvedenou fakturu ničeho neuhradila.

2. Žalobce dále tvrdil, že se žalovanou uzavřel dne 16. 12. 2015 smlouvu o spolupráci, na jejímž základě žalobce poskytl žalované k užívání jednotnou obchodní strategii a know-how, neboli obchodní koncept, a žalovaná se zavázala uskutečňovat činnost dle této smlouvy výlučně v prostorách prodejny umístěné na adrese [adresa žalované]. Žalované rovněž náležela odměna v smlouvou stanovené procentuální výši z hrubého zisku prodejny v daném měsíci. Podmínky smlouvy byly shodné jako u smlouvy ze dne 7. 8. 2017. Dne 10. 10. 2017 byla na prodejně provedena žalobcem inventura, kdy byl zjištěn schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) ve výši 359 599 Kč. Žalovaná po provedené inventuře podepsala uznání dluhu a inventurní protokol. Na základě tohoto schodku na zboží žalobce téhož dne ukončil smlouvu výpovědí bez výpovědní doby, jejíž převzetí stvrdila žalovaná svým podpisem výpovědi, jež se stala účinnou dnem 10. 10. 2017. Žalobce vyúčtoval žalované způsobený schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) fakturou [číslo] vystavenou dne 11. 10. 2017, splatnou dne 25. 10. 2017, znějící na částku 359 599 Kč. Žalovaná dosud ani přes opakované výzvy žalobce na uvedenou fakturu ničeho neuhradila.

3. Žalobce tvrdil, že dne 14. 11. 2016 uzavřel s žalovanou další smlouvu o spolupráci, tentokrát na provozovnu na adrese [adresa], a to za stejných podmínek jako smluv uvedených výše. Na základě inventury provedené v prodejně provozované žalovanou dne 10. 10. 2017 byl žalobcem zjištěn schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) ve výši 224 582 Kč. Žalovaná podepsala protokol o provedené inventuře, stejně tak podepsala uznání dluhu. Na základě tohoto schodku na zboží žalobce 10. 10. 2017 ukončil smlouvu výpovědí bez výpovědní doby, její převzetí stvrdila žalovaná svým podpisem na této výpovědi. Výpověď se považuje za účinnou ke dni 10. 10. 2017. Žalobce vyúčtoval žalované způsobený schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) fakturou [číslo] vystavenou dne 11. 10. 2017, splatnou dne 25. 10. 2017, na částku 224 582 Kč. Vyúčtovanou částku žalovaná ani přes zaslané výzvy žalobce nezaplatila.

4. Dále žalobce tvrdil, že se žalovanou uzavřel dne 1. 2. 2017 smlouvu o spolupráci, na jejímž základě žalobce přenechal žalované do užívání prostory prodejny umístěné na adrese [adresa], u vlakové zastávky, a to za stejných podmínek, jako v předcházejících smlouvách. Na základě inventury provedené v prodejně provozované žalovanou dne 10. 10. 2017 byl zjištěn schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) ve výši 407 945 Kč. Žalovaná podepsala protokol o provedené inventuře a uznání dluhu. Žalobce na základě výsledku inventury ukončil dne 10. 10. 2017 smlouvu výpovědí bez výpovědní doby – převzetí výpovědi žalovaná potvrdila podpisem na výpovědi. Žalobce v návaznosti na provedenou inventuru vyúčtoval žalovanou způsobený schodek na zboží (pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu) fakturou [číslo] vystavenou dne 11. 10. 2017, splatnou dne 25. 10. 2017, znějící na částku 407 945 Kč, kterou žalovaná dosud ani přes upomínky nezaplatila.

5. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Tvrdila, že pokud by skutečně škodu způsobila, tj. pokud by zneužila svého postavení a objednávala zboží, které prodávala bokem mimo systém, bylo by to zajisté prokázáno v rámci trestního řízení, v němž ale věc byla odložena. Žalovaná však popírá, že škodu žalobci způsobila a tvrdí, že ji nemohla žalobci způsobit a že škoda nevznikla. Žalovaná poukázala na průběh prováděných inventur, kdy namítala, že nebyla přítomna inventurám provedeným 10. 10. 2017, které byly ve všech provozovnách prováděny současně. Osobně byla přítomna pouze na prodejně [ulice a číslo] [obec], ale přítomné inventurnice jí bránily v přístupu do prostor prodejny a ona musela být v zázemí prodejny. Dále namítala, že nebyla seznámena s konkrétními výsledky inventur po jejich provedení přímo na prodejnách, s výsledky inventur byla seznámena až večer na centrále žalobce v [obec]. Potvrdila, že protokoly o inventurách podepsala. Stejně tak podepsala uznání dluhu, škodu ale neuznala. Tvrdila, že škoda mohla být způsobena tím, že počítačová evidence byla žalobcem upravována a měněna. Do prodejen měli přístup manažeři žalobce. V této souvislosti poukázala na paní [příjmení], kterou viděla v prodejně a která kódovala dveře prodejny před uzavřením.

6. Žalobce k důkazu předložil smlouvy o spolupráci uzavřené mezi jím a žalovanou dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (podle něho strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena), na základě kterých žalobce poskytl žalované k užívání po dobu trvání smlouvy obchodní koncept s tím, že žalovaná se zavázala za užívání obchodního konceptu hradit žalobci odměnu. Žalovaná se zavázala prodávat zboží a zařídit jménem žalobce činnosti specifikované ve smlouvě, a to buď osobně, nebo prostřednictvím svých zaměstnanců. V čl. IV smlouvy je upravena evidence a inventarizace zboží, kde je uvedeno, že žalobce byl oprávněn prostřednictvím jím pověřených osob provádět inventury a kontroly na prodejně. Žalovaná byla povinna při provádění inventur poskytnout žalobci potřebnou součinnost, být přítomna prováděné inventuře. Žalovaná mohla zajistit svou přítomnost na prodejně prostřednictvím svého zaměstnance pracujícího na prodejně. Žalobce nebyl povinen hlásit žalované provedení inventury předem. Žalobce soudu předložil celkem čtyři smlouvy o spolupráci uzavřené se žalovanou, a to smlouvu ze dne 7. 8. 2017 vztahující se k prodejně na adrese [adresa], smlouvu ze dne 16. 12. 2015 vztahující se k prodejně na adrese [adresa žalované], smlouvu ze dne 14. 11. 2016 vztahující se k prodejně na adrese [ulice a číslo], [obec] a smlouvu ze dne 1. 2. 2017 vztahující se k prodejně na adrese [adresa]. Všechny smlouvy jsou téměř identické. Liší se např. v místu provozování činnosti, výše odměny žalované – princip jejího určení je přitom stejný.

7. Jako přílohy každé ze smluv byly: smlouva o nájmu/podnájmu prostor sloužících k podnikání, smlouva o nájmu movitých věcí a mechanizmus provádění inventur.

8. Na základě smluv o podnájmu prostor sloužících k podnikání ze žalobce zavázal přenechat žalované předmět podnájmu, tj. nebytové prostory specifikované v jednotlivých smlouvách, na dobu neurčitou za účelem užívání těchto prostor žalovanou k podnikatelským účelům – tj. k provozování maloobchodní prodejny (trafiky), v níž je prodáván zejména tisk, tabákové výrobky, papírenské zboží, ceniny, nápoje, cukrovinky a jiné obdobné drobné zboží. Žalovaná se zavázala nebytové prostory užívat k danému účelu a platit žalobci nájemné. Na základě smlouvy o podnájmu ze dne 7. 8. 2017 byly pronajaty nebytové prostory, jež jsou součástí domu [adresa] [ulice], [obec], na základě smlouvy o podnájmu ze dne 16. 12. 2016 byly pronajaty nebytové prostory nacházející se v domě [adresa] v [obec], [ulice] ul. Na základě smlouvy o podnájmu ze dne 14. 11. 2016 byly pronajaty nebytové prostory nacházející se v domě [adresa] v ul. [ulice], [obec] a na základě smlouvy o podnájmu ze dne 1. 2. 2017 byly pronajaty nebytové prostory budovy postavené na pozemku parc. [číslo] na adrese [obec] [ulice] u vlakové zastávky.

9. Přílohou každé ze smluv o spolupráci byly i smlouvy o nájmu movitých věcí uzavřených ve stejných dnech jako smlouvy o spolupráci a smlouvy o podnájmu prostor sloužících k podnikání, jejímž předmětem byl pronájem věcí patřících do vlastnictví žalobce žalované - v každé prodejně to byly počítačová sestava s monitorem a čtečkou čárových kódů specifikované v předávacím protokole, telefonní přístroj včetně aktivní [příjmení] karty specifikovaný v předávacím protokole a ostatní vybavení jednotlivých prodejen.

10. Přílohou jednotlivých smluv byla listina nazvaná jako Mechanismus provádění inventur, upravující druhy prováděných inventur, jejich průběh, náležitosti inventurního protokolu a výsledky inventur.

11. Žalobce soudu předložil dnem 10. 10. 2017 žalobcem podepsané okamžité výpovědi smluv o spolupráci uzavřených s žalovanou na jednotlivé shora uvedené provozovny. Jako důvod výpovědi je v nich uvedeno hrubé porušení povinností, které pro žalovanou vyplývaly z uvedených smluv o spolupráci, konkrétně pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu přesahující 50 000 Kč. V jednotlivých výpovědích je uveden konkrétní zjištěný schodek na jednotlivých provozovnách – tj. na provozovně [adresa žalované] byl 10. 10. 2017 zjištěn schodek ve výši mínus 455 575 Kč, na provozovně [obec], [ulice], u vlakové zastávky byl 10. 10. 2017 zjištěn schodek ve výši mínus 418 860 Kč, na provozovně [obec], [ulice a číslo] byl 10. 10. 2017 zjištěn schodek ve výši mínus 266 525 Kč a na provozovně [obec] – [část obce] byl 10. 10. 2017 zjištěn schodek ve výši mínus 208 479 Kč. Výpovědi žalovaná převzala dne 10. 10. 2017, což potvrdila svým podpisem na jednotlivých výpovědích.

12. Z protokolů o provedených inventurách soud zjistil celkovou výši dluhů na jednotlivých provozovnách. Na prodejně [obec] – [část obce] je dluh vyčíslen částkou 208 479,92 Kč, na prodejně [obec] [ulice] částkou 455 574,85 Kč, na prodejně [obec] [ulice] částkou 418 859,68 Kč a na prodejně [obec] [ulice] částkou 266 525,49 Kč.

13. Dnem 10. 10. 2017 je datovaná a oběma stranami sporu podepsaná listina nazvaná jako uznání dluhu. Z jejího obsahu soud zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 1 349 439 Kč, který způsobila svým jednáním na prodejnách v [obec] – [část obce], [ulice a číslo], v [obec], [ulice], v [obec], [ulice] a v [obec], [ulice a číslo] dle inventurních protokolů ze dne 10. 10. 2017. Současně se žalovaná zavázala dluh žalobci uhradit dle dohody ze dne 12. 10. 2017. Pokud dohoda dne 12. 10. 2017 nevznikne, žalovaná se zavázala dluh zaplatit nejpozději do 31. 12. 2017. Mezi stranami je shoda, že žalovaná uvedenou listinu jakož i protokoly o provedených inventurách podepsala na schůzce, která se konala v centrále žalobce v [obec] dne 10. 10. 2017.

14. Žalobce tvrdí, že žalovaná uvedené listiny podepsala bez výhrad, bez připomínek, ze strany žalobce na ni nebyl při podpisu listin činěn žádný nátlak.

15. Fakturou [číslo] vystavenou žalobcem dne 11. 10. 2017 žalobce žalované vyúčtoval schodek ve výši 191 120 Kč. Splatnost faktury nastala dne 25. 10. 2017.

16. Fakturou [číslo] vystavenou žalobcem dne 11. 10. 2017 žalobce žalované vyúčtoval schodek ve výši 329 599 Kč. Splatnost faktury nastala dne 25. 10. 2017.

17. Fakturou [číslo] vystavenou žalobcem dne 11. 10. 2017 žalobce žalované vyúčtoval schodek ve výši 224 582 Kč. Splatnost faktury nastala dne 25. 10. 2017.

18. Fakturou [číslo] vystavenou žalobcem dne 11. 10. 2017 žalobce žalované vyúčtoval schodek ve výši 407 945 Kč. Splatnost faktury nastala dne 25. 10. 2017.

19. Žalobce předložil jím dne 1. 2. 2017 vystavený příjmový pokladní doklad potvrzující přijetí částky 10 000 Kč jako kauce od žalované.

20. Dne 6. 3. 2018 žalobkyně podala na žalovanou trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry. Řízení bylo vedeno pod č.j. KRPL-55789-24/TČ-2018-181181 u PČR, KŘP Libereckého kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality. Dne 27. 9. 2016 policie vydala usnesení čj. KRPL -55789-59/RČ-2018-181181, kterým odložila trestní věc podezření ze spáchání zločinu zpronevěra dle § 206/1, 4 d) trest. zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že si z trafikových prodejen žalobce svěřených žalované přisvojil prodávané zboží a finanční prostředky z trafikových prodejen, a to ve výši 455 574,83 Kč z trafiky [obec] [ulice] za období od 16. 12. 2015 do 10. 10. 2017, ve výši 266 525,49 Kč z trafiky [obec], [ulice a číslo] za dobu od 14. 11. 2016 do 10. 10. 2017, ve výši 418 859,68 Kč z trafiky [obec] [ulice] u vlakové zastávky za dobu od 1. 2. 2017 do 10. 10. 2017 a z trafiky [obec], [ulice a číslo] za dobu od 7. 8. 2017 do 10. 10. 2017. Důvodem odložení věci bylo to, že se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájení trestního stíhání.

21. Dnem 12. 10. 2020 je datována předžalobní upomínka psaná právním zástupcem žalobce a adresovaná žalované k zaplacení dluhu ve výši 1 183 246 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva obsahuje upozornění na soudní vymáhání dluhu a na náklady s tím spojené v případě, že ve stanovené lhůtě nebude dlužná částka zaplacena. Odeslání výzvy žalobce prokázal poštovním podacím archem odeslané pošty potvrzeným poštou [obec] na [anonymizováno] dne 14. 10. 2020.

22. Soudem vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení] – přítel žalované - vypověděl, že po předchozím telefonickém hovoru s žalovanou, kdy ona mu šeptem řekla, že nemůže mluvit, že nemůže ven, že se ozve, přijel za žalovanou do trafiky ve [anonymizováno] ul., žalovanou nikde neviděl, v prodejně byli lidi, kteří ho z trafiky vyhazovali. Následně mu žalovaná řekla, že byla zavřená v kumbálu. Postupně ten samý den jel již s žalovanou do trafiky [ulice], tam taky byli 3 lidi od žalobce. Jeho opět z trafiky vyhazovali, ale než odešel, tak slyšel, jak jedna z dotyčných žalované říkala, že musí podepsat nějaký papír. Říkala, že bude ještě další inventura. Jemu se zdálo, že ho žalovaná nevnímala, když jí říkal, jestli ví, co podepisuje a když jí radil, ať to nepodepisuje. Posléze jeli spolu ještě do trafiky do [anonymizováno] ulice, tam bylo zavřeno, uvnitř byly inventurnice a ty jí řekly, ať jde dovnitř, což ona udělala. Byla tam cca půl hodiny, on zůstal sedět v autě. Přišla zničená. Ještě ten den žalovanou odvezl do [obec] na jednání s vedením žalobce. On na jednání nebyl.

23. Svědek [jméno] [jméno], který pracoval od roku 2014 do léta 2020 u žalobce, přitom od roku 2015 zastával funkci provozního ředitele – uvedl, že žalovaná provozovala 4 prodejny žalobce, na všech těchto prodejnách vzniklo manko. Jeden den žalobce provedl namátkovou inventuru na prodejně v ulici [ulice], kde bylo zjištěno manko. Proto se žalobce rozhodl hned druhý den provést kontrolní inventury na všech čtyřech provozovnách najednou. Toto se dělalo běžně, např. proto, aby se zabránilo převážení zboží z jedné provozovny do druhé. V té době neměli informace o tom, že by žalovaná mezi prodejnami zboží převážela. Svědek neví nic o tom, že by v průběhu inventury měla být žalovaná izolována v nějakém skladu, zcela popřel, že on sám by jí izolaci nakázal. Výsledkem inventur bylo zjištění manka v řádu statisíců na každé z prodejen. Z jednotlivých prodejen informace dostávali na centrálu, kde souběžně připravovali plán, jak bude situace řešena. S žalovanou se domluvili na schůzce na centrále v [obec], ta se také ten den, co byly prováděny inventury, uskutečnila. Schůzce byl přítomen on, slečna [příjmení] a žalovaná. Žalovaná byla seznámena s výší manka, které přesahovalo jeden milion korun, ptali se jí, jak toto manko mohlo vzniknout, jak ho hodlá uhradit, žalované byl dán prostor pro vysvětlení, ona hledala důvody vzniku manka, ale současně si byla vědoma své odpovědnosti vůči žalobci. Následně jí bylo řečeno, že žalobce s ní ukončuje spolupráci a byla vyzvána k podpisu uznání dluhu, které jí předložili. Jednání dle svědka probíhalo v klidu, z obou stran racionálně. Svědek připustil, že při jednání zaznělo, že pokud žalovaná neuzná nebo nezaplatí vzniklý dluh, tak že se bude žalobce bránit. Následně se měla uskutečnit ještě jedna schůzka, na níž se měly řešit možnosti splácení manka. Žalovaná nedokázala říct důvody vzniku manka, neuváděla nic konkrétního, jen obecné námitky, že manko způsobil brigádník, nebo že došlo k zásahu do systému, ale to zaznívá od všech provozovatelů v případě vzniku mank. K provádění inventury svědek uvedl, že na prodejnách vznikly inventurní protokoly, které se propsaly do systému, tzn. odeslaly se na server, a ze systému si je žalobce mohl kdekoliv vytisknout. Nějaká změna či oprava protokolů není možná. To znamená, že z konkrétní prodejny existuje pouze jeden inventurní protokol a to ten, který byl sepsán na prodejně, a který se propíše do systému. Pokud by došlo k nějaké nesrovnalosti, tak by se musel udělat další opravný inventurní protokol, do toho původního už nic dopsat nešlo. Inventurní protokol se pořizuje na provozovně na lokálním počítači a z něho se odešle na server. Je možné ho na provozovně také vytisknout. Pokud se zjistí, že v inventurním protokolu, kde je uvedeno např. manko 10 ks nějakého zboží a toto není pravda, neboť dodatečně vyjde najevo, že tam chybělo pouze 5 ks, nelze tuto skutečnost do původního inventurního protokolu dopsat. Musí se udělat nový inventurní protokol, kde je zaznamenáno stav chybějících 5 ks. Je možné za určité období vyjet stav, kde u položky, kde chybělo původně 10 ks a nově bylo zjištěno, že chybí pouze 5 ks, jsou u této položky dva řádky pod sebou, kde je na jednom uveden stav původní a na druhém dodatečně zjištěný. Fyzický stav zboží na prodejně se provádí pomocí čtečky, kterou si přivezou inventurní pracovnice. To se provádí proto, aby provozovna mohla normálně fungovat, tzn. inventuru lze provést za provozu a posléze se to nahraje do lokálního počítače. Nebo lze inventuru provádět i za pomocí čtečky, která je na prodejně, ale tím se blokuje počítač a nelze provozovnu po dobu inventury provozovat.

24. Svědkyně [jméno] [příjmení] – inventurnice, inspektor žalobce - ve své svědecké výpovědi uvedla, že v době provádění inventur na provozovnách žalované pracovala jako vedoucí inventurnice. Svědkyně uvedla, že když inventura probíhala na provozovně v [ulice], a bylo tam zjištěno manko, na tuto provozovnu přijela, s žalovanou se bavily před prodejnou o tom, jak je možné, že manko vůbec vzniklo, kdy vzniklo, důvod vzniku. Výsledkem inventury byl protokol. Žalovaná u žalobce měla status VIP provozovatele, do té doby měla všechno v pořádku, vše prováděla dle pravidel, ostatním provozovatelům ji dávali za vzor, na což ona hřešila. S žalovanou vždycky jednali slušně (i po dobu inventury), snažili se jí ve všem vyhovět. Svědkyně uvedla, že provozovatel má právo účastnit se inventury, pokud je ale zjištěno tak vysoké manko, jako v tomto případě, tak už se provozovatel k terminálu nepustí. Rozhodně ale není uzavřen v nějaké místnosti. Při inventuře jsou všichni buďto na místě, pokud někdo odchází byť jen na WC, tak prostor, kde se provádí inventura, opouští všichni. U žalované se dělaly čtyři inventury na čtyřech provozovnách, provozovatel má právo se zúčastnit inventury, ale není to jeho povinnost. Žalovaná na každé provozovně měla svého zástupce, takže v době provádění inventury měl být přítomen ten, kdo na provozovně ten den prodával. Žalovaná mohla v průběhu provádění inventur popojíždět z jedné provozovny do druhé. Svědkyně vypověděla, že protokol, který je vyhotoven na prodejně, je ten samý, který si vytiskne žalobce na centrále. Žádný údaj z toho protokolu vymazat nelze, ani nic nejde do něho vložit. Při jakékoliv změně se musí udělat nový protokol. Pokud se vyjede sumář za určité období, jsou zásahy vidět. Případné pochybení při inventuře, v nespočítání částky zboží, které bylo zjištěno nebo nalezeno po zaknihování inventury jde opravit manažerskou kontrolou, oboje je vidět v protokolu. O manažerské kontrole se udělá zase protokol. Nahlížet do protokolů můžou i provozovatelé, opravovat protokoly však nelze, nemohou to dělat ani zaměstnanci [anonymizováno], ani IT pracovník. Protokoly lze doplňovat pouze dalším řádkem další kontrolou, toto mohou provádět pouze zaměstnanci [anonymizováno]. Mají silnější manažerské heslo než provozovatelé. Ke způsobu vzniku tak vysokého manka svědkyně uvedla, že manko, které vzniklo žalované na daných provozovnách, nelze udělat za normálního provozu. Mohlo k němu dojít tak, že žalovaná přes žalobce objednala zboží, které přes program žalobce neprodala, prodala ho bokem, takže inkasovala peníze, a počítačově, nikoliv fyzicky, zboží zůstalo u žalobce na skladě. Žalovaná, aby mohla prodávat, tak zase objednala zboží, které z prodejny odvezla. Tímto způsobem hřešila na své postavení ve firmě, kde měla status VIP provozovatele. Termín inventury znám předem není, naopak je to zakázané. Zkušený provozovatel ale datum inventury odhadne, a to z toho, že se začne provádět papírová inventura dokladů. Svědkyně uvedla, že žalovaná stahovala zboží z jiných prodejen do dané prodejny, kde se měla provádět inventura proto, aby zamezila zjištění manka.

25. Svědek [titul]. [jméno] [příjmení] – IT ředitel u žalobce – uvedl, že v době, kdy byla prováděna inventura u provozoven žalované, zastával funkci vedoucího IT oddělení. Svědek uvedl, že výsledkem inventur jsou protokoly, které se udělají na prodejně, poté se přenesou na server. Do těchto protokolů již nelze nic opravovat, upravovat. Pokud se zjistí nějaký nedostatek, například, že je nalezené další zboží, jehož množství nesouhlasí s množstvím zboží na inventurním protokolu, musí se provést další kontrola, tzv. manažerská, kdy výsledkem je další protokol. Žalovaná do systému zadávala příjem zboží, prodej zboží, vše probíhá přes doklady. Fyzicky do systému nemůže zasáhnout, stejně tak do něho nemohou zasáhnout manažeři žalobce. Data jsou šifrovaná, systém je složitý, několikanásobně jištěný. Každý, kdo má do systému přístup, má přihlašovací údaje, takže je ihned vidět, kdo kdy v systému pracoval, na všechno jsou doklady. Se stavem zásob na prodejnách nikdo z firmy nemůže manipulovat. Vše probíhá přes doklady. Dle svědka systém spadnout nemůže, ale může se stát, že data se uloží pouze na pokladně, a to proto, že není připojen internet. Jakmile se internet obnoví, tak se data z pokladen přenesou na centrální server. Systém funguje tak, že doklady od zboží přijdou na centrálu. Od dodavatele zboží přijde na pokladnu prodejny avízo, obsluha poklady potvrdí avízo, popřípadě může provést změny, pokud zboží, které je na prodejnu dodáno, nesouhlasí s avízem, tzv. se to zaknihuje. Pokud obsluha poklady avízo (příjem) zaknihuje, tj. potvrdí, tak se automaticky příjemka přenese na server žalobce a tam se aktualizují stavy, tj. změní se stav o přijaté zboží. Vše probíhá automaticky.

26. Svědkyně [jméno] [příjmení], roz. [příjmení] uvedla, že v minulosti provozovala trafiku žalobce v [ulice] ulici v [obec], následně ji provozovala žalovaná. Svědkyně nechápe, jakým způsobem mohlo žalované takové manko vzniknout. Ze strany manažerů žalobce po dobu jednoho měsíce, co prodejnu provozovala, probíhaly manažerské namátkové kontroly, ty probíhaly zcela standardně. Inventurní pracovnice si přinesly svůj počítač, který připojily k počítači na prodejně, a kontrolovaly zboží podle svého počítače. Nakonec při inventuře, které byla přítomna, jí na prodejně vzniklo manko, které včetně smluvní pokuty po snížení o nějakou částku zaplatila. Pamatuje si, že do systému načítala zboží.

27. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovanou vidí poprvé. V průběhu let 2014 2015 pracovala u žalobce v trafice v [ulice] ulici. I ona na této trafice měla manka, neměla ho pouze dvakrát. Nechápe, že se jí někdy lišil stav skladu při odchodu z prodejny od stavu skladu při svém příchodu druhý den do prodejny. Bylo jí sděleno, že se tam něco dorovnávalo. Na prodejně se dělaly jednak průběžné kontroly stavu zásob a hotovosti, a jednak probíhaly inventury. I ona sama si denně kontrolovala stavy některého zboží na prodejně. O vzniku manka žalované nic neví. O jejím manku se nikdy nebavili.

28. Žalovaná jako účastnice řízení vypověděla, že nejprve měla pronajatou od žalobce trafiku v ulici [ulice], práce se jí líbila, zaujala ji, takže ji provozovala i přesto, že ji lidé varovali, že tam jsou manka. Dokonce dostala i ocenění za nejlepší trafiku. Druhou trafiku převzala v ulici [ulice] v [obec], následně stánek na vlakové zastávce v [obec] a poslední ve [část obce]. V prodeji se na jednotlivých trafikách střídala, jinak měla brigádníky, které jí většinou nabízel žalobce. Jednu paní si nalezla sama, byla to její zákaznice v kosmetice. Inventury byly prováděné průběžně. Dne 10. 10. 2017 proběhly inventury na všech čtyřech prodejnách najednou. Ona byla v prodejně ve [anonymizováno] ulici, kde inventuru prováděly dvě inventurnice. Řekli jí, po telefonu i pan [jméno], že musí být v zázemí prodejny, nikam nemohla. Prodejny s přítelem objížděli, ale až po jednání na centrále v [obec], spolu s pracovníky žalobce, kteří na ně jeli vyměnit klíče. 10. 10. 2017 odjela na centrálu do [obec], kde ji vedení seznámilo s výsledky inventur, s manky. Podepsala i papíry, které jí předložili. Nepamatuje si, zda jí předem říkali, co podepisuje, ona byla z výsledku inventur zcela vyřízená. Na jednu stranu jí hrozili trestním oznámením, na druhou stranu jí sdělili, že ještě bude následovat předávací inventura. Ona spoléhala na to, že se vše vysvětlí, že se jedná o nějaké nedorozumění. Při jednání 12. 10. 2017 na centrále se řešilo placení manka. Žalobce jí nabízel, ať zaplatí alespoň necelou polovinu, a tím to bude srovnané. Ona s částečnou úhradou nesouhlasila, spoléhala na předávací inventuru, kde doufala, že se vše vysvětlí. Příčinu vzniku tak vysokého manka si nedovede sama vysvětlit. Sama usoudila, že manko museli způsobit brigádníci, kteří pracovali na jednotlivých prodejnách. Např. brigádník ve [část obce] se jí přiznal, že tam vzal losy. Tento brigádník jí odevzdal klíče od prodejny, utekl s tržbou. A přesto o několik dní později provedené inventuře bylo zjištěno, že chybí další losy. Klíče tedy musel mít ještě někdo jiný. Navíc tam zaučoval brigádnici, která se jí ptala, jak je možné, že si paní [příjmení] brala karton cigaret pro svou potřebu. Žalovaná i tvrdila, že brigádnice v [anonymizováno] jí vyprávěla, že má platit velké peníze, a pokud je nezaplatí, tak ji zavřou. Nakonec ji nezavřeli a stánek převzala po ní, takže někde peníze musela sehnat. Navíc se žalovaná domnívá, že do prodejen vstupoval žalobce po prodejní době. Např. v [ulice] ulici zjistila přemístění zboží. Každý den objížděla všechny stánky, kontrolovala je, jestli je zhasnuto, zamčeno apod. Stejně tak konala i den před inventurou. Tvrdila, že den před inventurou stánek u vlakové zastávky byl plný zboží, druhý den na ni žalobce křičel, že stánek je prázdný. Když jela 10. 10. 2017 na centrálu, viděla, že se ve stánku v [ulice] ulici svítilo lampičkou a byla tam manažerka spolu s brigádnicí, která měla být v [anonymizováno] ulici. Co tam dělali, neví, bylo jí řečeno, že manažer měl odpojovat počítače z prodejen a vést je na centrálu. Druhou příčinou vzniku manka mohly být změny údajů stavů zboží, které byly prováděny na centrále. K tomu uvedla, že jednou volala IT pracovníkovi žalobce, něco potřebovala, on se dálkově připojil – viděla, jak na jejím počítači jezdí kurzor myši. Tato tvrzení, že manko způsobili brigádníci či že do počítačového systému na centrále žalobce nějak zasahoval, nijak prokázat nemůže. Ona sama do systému, kde by mohla zboží z jedné prodejny odepsat a napsat ho na druhou, přístup neměla. To dělali manažeři žalobce. Co se týče převážení zboží, tak toto zboží skutečně převážela z jedné prodejny na druhou, a to ne kvůli tomu, aby někde zakryla manko, ale dělala to proto, že na některé z prodejen zboží docházelo, takže ho tam převezla, aby se tam mohlo prodávat. Popřela, že by tak činila proto, aby zakryla manko na prodejně. O termínu inventur předem nevěděla. <i>29. Dle 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.</i> <i>30. Dle odst. 2 téhož ustanovení se škůdce povinnosti k náhradě zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.</i> 31. Předpokladem existence odpovědnosti žalované za škodu je porušení právní nebo smluvní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti s vzniklou škodou a zavinění. Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně a v dané věci byly naplněny.

32. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody ve výši 1 183 246 Kč, kterou mu měla žalovaná způsobit porušením povinností uvedených ve smlouvách o spolupráci, tj. zejména porušením povinnosti při uskutečňování činností dle smlouvy vykonávat činnost poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, dbát zájmů žalobce jako poskytovatele.

33. Tvrdil a mezi stranami je toto nesporné, že na základě smluv o spolupráci, smluv o podnájmu prostor sloužících k podnikání a smluv o nájmu movitých věcí uzavřených mezi účastníky sporu postupně dne 16. 12. 2015 (prodejna [ulice], [obec]), dne 14. 11. [číslo] (prodejna [ulice], [obec]), dne 1. 2. 2017 (prodejna [obec], stánek u vlakové zastávky) a dne 7. 8. 2017 (prodejna [obec] - [část obce], [ulice]) žalovaná užívala předmětné nebytové prostory k podnikatelským účelům – k provozování maloobchodních prodejen trafik, kdy v těchto prostorách žalovaná na vlastní odpovědnost jménem a na účet žalobce zařizovala činnosti a prodávala zboží, jež bylo jakož i ostatní zařízení prodejny ve vlastnictví žalobce, a ti buď sama osobně nebo za pomocí brigádníků.

34. Dále bylo prokázáno, že žalovaná na prodejnách prodávala buď osobně, nebo za pomocí svých brigádníků, které jí většinou nabízel žalobce. Žalovaná měla možnost volby z nabízených brigádníků nebo mohla zaměstnávat osoby, které si sama nalezla, což se stalo v jednom případě.

35. Bylo i prokázáno a mezi stranami je nesporné, že dne 10. 10. 2017 byla provedena současně na všech čtyřech provozovnách provozovaných žalovanou inventura, při které bylo zjištěno manko, a to na prodejně [obec] – [část obce] ve výši 208 479,92 Kč, na prodejně [obec] [ulice] ve výši 455 574,85 Kč, na prodejně [obec] [ulice] ve výši 418 859,68 Kč a na prodejně [obec] [ulice] ve výši 266 525,49 Kč.

36. Ještě ten den večer byla manka projednávána s žalovanou na centrále žalobce v [obec], kde žalovaná podepsala jednak inventurní protokoly a i uznání dluhu ve výši 1 349 439 Kč, který způsobila svým jednáním na prodejnách v [obec] – [část obce], [ulice a číslo], v [obec], [ulice], v [obec], [ulice] a v [obec], [ulice a číslo] dle inventurních protokolů ze dne 10. 10. 2017. Současně se žalovaná zavázala dluh žalobci uhradit dle dohody ze dne 12. 10. 2017 s tím, pokud by dohoda nevznikla, tak termín splatnosti dluhu byl stanoven dnem 31. 12. 2017. Žalovaná potvrdila, že skutečně večer při jednání, kterému byla přítomna i bývalá ředitelka žalobce, protokoly o inventurách podepsala, viděla je, podepsala i uznání dluhu. Listiny dle svého tvrzení podepsala proto, že se strany bývalé ředitelky jí bylo řečeno, že se jedná o předběžné protokoly a že budou následovat ještě další protokoly z další, předávací inventury, kde doufala, že se manka vysvětlí.

37. Žalovaná tvrdila, že s ní bylo v průběhu inventur a na centrále jednáno pod nátlakem, nedůstojně. Žalovaná se cítila špatně psychicky, a to proto, že se nemohla zúčastnit inventury osobně, že na centrále se žalobce zmiňoval o tom, že na ni bude podáno trestní oznámení. Žalobce naopak tvrdil, že k žádnému nátlaku při jednáních s žalovanou nedocházelo.

38. Na prokázání svého tvrzení žalovaná navrhovala svědecké výpovědi osob, které s ní jednaly na centrále, osob, které prováděly inventuru, svědeckou výpověď svého přítele pana [příjmení] a svou účastenskou výpověď. Ani jeden svědek její tvrzení o nedůstojném jednání, psychickém nátlaku, neprokázal. Svědek [příjmení] se jednání na centrále nezúčastnil, žalovanou osobně neviděl, že by někde měla být zavřená v zázemí prodejny, s žalovanou pouze telefonoval, a ta mu řekla, že teď nemůže mluvit, že nemůže ven, že se ozve později. Pokud tedy uvádí, že žalovaná byla v průběhu inventury zavřená někde v kumbálu, tuto informaci mu musela patrně říci sama žalovaná. Slova, že nemůže ven, mohla žalovaná pronést v tom smyslu, že nemůže ven z prodejny, neboť jak potvrdila svědkyně [příjmení], nepřicházelo v úvahu, aby při prováděné inventuře se někdo z přítomných osob pohyboval někde jinde než ty ostatní. Navíc v osobě pana [příjmení] se jedná se o přítele žalované, je proto zcela logické, že svědek bude vypovídat v její prospěch. Je otázka věrohodnosti jeho výpovědi a i výpovědi žalované, když např. ohledně návštěv prodejen v den inventury se jeho výpověď rozchází s výpovědí žalované. Zatímco žalovaná tvrdila, že během inventur nemohla přejíždět z jedné prodejny do druhé, svědek naopak uvedl, že prodejny během inventury navštěvovali – on vozil žalovanou po jednotlivých prodejnách, inventurnice s žalovanou mluvily, jeho nechtěly do prodejen vpustit, což je logické, neboť on neměl v době provádění inventury do prodejny vstupovat. Žalovaná jako účastnice řízení při dalším soudem nařízeném jednání se snažila zpochybnit, resp. vysvětlit výpověď svědka, když začala tvrdit, že se svědkem sice prodejny objížděla, ale až po jednání na centrále. To, že žalovaná mohla v průběhu inventury přejíždět z jedné prodejny do druhé, potvrdila i soudem vyslechnutá svědkyně [příjmení], která navíc uvedla, že v případě, že je zjištěno tak vysoké manko, jako u žalované, tak se provozovatel k terminálu už nepustí. Rozhodně ale není uzavřen v nějaké místnosti. Při inventuře jsou všichni buďto na místě, nebo pokud někdo odchází byť jen na WC, tak prostor, kde se provádí inventura, opouští všichni. Žalovaná měla právo, nikoliv povinnost, účastnit se inventur na všech čtyřech provozovnách, takže mohla v průběhu provádění inventur popojíždět z jedné provozovny do druhé. Na prodejnách měla žalovaná svého zástupce, proto v době provádění inventury měl být přítomen ten, kdo na provozovně ten den prodával. Jak svědkyně tak i další soudem vyslechnutý svědek [jméno] vypověděli, že s žalovanou bylo jednáno vždy slušně, žalovanou dokonce dávali za vzor ostatním provozovatelům, na což ona patrně hřešila. Stejně i svědek [jméno] uvedl, že jednání s žalovanou probíhalo v klidu, z obou stran racionálně. Žalované byl dán prostor k tomu, aby se mohla k vzniku manka k jeho výši vyjádřit, žalovaná hledala důvody vzniku manka, byla si i vědoma své odpovědnosti vůči žalobci. Bylo jí i nabídnuto smírné řešení v tom, že by zaplatila pouze cca polovinu manka, na to však ona nepřistoupila. Bez námitek žalovaná podepsala uznání dluhu, které jí předložili, s žalovanou byla ukončena spolupráce. O nějaké izolaci žalované ve skladu v průběhu inventury, kterou by měl on osobně nařídit, svědek neví.

39. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno porušení smluvní povinnosti žalovanou, tj. povinnosti vykonávat činnost poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, dbát zájmů žalobce jako poskytovatele. Výsledkem působení žalované na předmětných prodejnách bylo manko, škoda v celkové výši žalované částky. Tuto škodu žalovaná uznala, když v den provedení inventur podepsala uznávací prohlášení a zavázala se škodu žalobci uhradit. Žalované se nepodařilo své odpovědnosti za způsobenou škodu zprostit. Neprokázala, že škoda ke dni uznání dluhu neexistovala nebo že by existovala v jiné výši, neprokázala, že jí ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Žádná mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na její vůli neexistovala.

40. Námitku žalované, že s ní v průběhu inventur a na centrále bylo jednáno pod nátlakem, nedůstojně, soud považuje pouze za účelovou. Nic takového se žalované nepodařilo prokázat. Zde je třeba poukázat na svědecké výpovědi [příjmení] a [příjmení], svědek [příjmení] při jednání žalobce s žalovanou nebyl. Stejně tak nebylo prokázáno tvrzení žalované, že jí přítomné inventurnice bránily v přístupu do prodejny v době provádění inventury a že musela být někde v zázemí prodejny. Opět je třeba poukázat na výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení]. Žalovaná sice při jednání soudu dne 26. 7. 2022 navrhovala své tvrzení prokázat svědeckou výpovědí inventurní pracovnice, která prováděla inventuru na prodejně [ulice], [obec] – soudu její identifikační údaje v průběhu řízení však nesdělila.

41. Námitku žalované, že nebyla seznámena s výsledky inventur, rovněž soud považuje za nedůvodnou, sama žalovaná toto své tvrzení vyvrátila, když uvedla, že s protokoly byla seznámena na centrále ten den, co se provedly inventury. Pokud tvrdila, že inventurní protokoly na prodejně se lišily, resp. mohly lišit od protokolů, s kterými byla seznámena na centrále a které podepsala, tak toto tvrzení rovněž nijak neprokázala. Systém provádění inventur, fungování počítačového systému podrobně popsali soudem vyslechnutí svědci [jméno], [příjmení] a zejména [titul]. Dědeček. Všichni tito svědci zcela jednoznačně uvedli, že přenos dokladů je prováděn automaticky, ty inventurní protokoly, které jsou vyhotovovány na prodejnách, se přenášejí na centrálu na server, do těchto protokolů nelze nic opravovat, doplňovat, škrtat. Vše je založeno na dokladech, tzn. že pokud by se ukázalo, že byla provedena nějaká chyba, musel se vyhotovit nový protokol, tzn. že vedle chybného protokolu o inventuře by existoval nový inventurní protokol. Všichni svědci několikrát zdůraznili, že jakákoliv manipulace s jakýmkoliv dokladem není možná. [jméno] žalovaná ve své účastenské výpovědi uvedla, že manipulaci s doklady žalobcem na centrále, zásahy do počítačového systému manažery žalobce nijak prokázat nemůže. Jedná se tedy pouze o její ničím nepodložené domněnky. S ohledem na výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a zejména [titul] Dědečka soud zamítl návrh žalované na vyhotovení znaleckého posudku navíc nejasného zadání. Žalovaná uvedla, že 10. 10. 2022 viděla, jak se ve stánku v [ulice] ulici svítilo lampičkou a byla tam manažerka spolu s brigádnicí, která měla být v Sobotecké ulici. Žalovaná nejen že toto tvrzení nijak neprokázala, neuvedla ani důvod, proč by tam uvedené osoby měly být. Uvedla, že neví, co tam dělaly. Pouze ze strany manažera žalobce jí bylo řečeno, že manažer odpojoval počítače z prodejen a vezl je na centrálu.

42. Žalovaná i namítala, že nebyla přítomna inventurám na všech provozovnách, že byla pouze na jedné provozovně ve Skálově ul., přesto žalobce inventury prováděl najednou ve všech provozovnách. K tomu je třeba poukázat na přílohu smlouvy o spolupráci konkrétně na mechanizmus provádění kontrol a na čl. IV bod 1 smlouvy, podle něhož žalovaná mohla svou přítomnost na prodejně při inventuře zajistit prostřednictvím svého pracovníka pracujícího na prodejně. V daném případě v provozovnách provozovaných žalovanou byly v době prováděných inventur přítomni její brigádníci, kteří ten den na prodejnách prodávali, takže i tato námitka žalované je bezdůvodná.

43. Zástupce žalované před závěrečnými návrhy při jednání soudu dne 22. 11. 2022 navrhoval provedení důkazu inventurním soupisem (detailem) s provedenými opravami. Soud tento důkaz zamítl. Důvodem tohoto postupu byla jednak skutečnost, že tento návrh byl učiněn po koncentraci řízení, která nastala k datu 22. 8. 2022 a jednak proto, že ve vyšetřovacím spise Policie ČR KŘP Libereckého kraje, ÚO Semily, oddělení hospodářské kriminality Semily čj. KRPL -55789 Tč/2018-1811 jsou založeny nejen protokoly o provedených inventurách na jednotlivých provozovnách, ale ve spise jsou založeny i detaily - inventurní soupisy zboží na jednotlivých provozovnách, z nichž je zcela jednoznačně zřejmé, jaké zboží v jakém množství v jaké ceně se na prodejnách mělo nacházet a jaké množství jednotlivého zboží v jakých cenách bylo na prodejnách při inventurách zjištěno. Celkový stav prodejních hodnot se shoduje s výší mank, uvedených na jednotlivých inventurních protokolech, které žalovaná podepsala. Při prvním jednání ve věci samé, které se konalo dne 26. 7. 2022 žalovaná prostř. svého zástupce požádala o poskytnutí lhůty za účelem prostudování policejního spisu, aby mohla z tohoto spisu navrhnout důkazy. Žádosti bylo vyhověno a byla jí poskytnuta lhůta do 22. 8. 2022. Žalovaná i její právní zástupce tedy měli dle názoru soudu dostatečný časový prostor k tomu, aby mohli do spisu nahlédnout a prostudovat jej. Z obsahu civilního spisu soud zjistil, že právní zástupce žalované do spisu nahlížel až 22. 8. 2022 v odpoledních hodinách, tj. až poslední den koncentrační lhůty. Detaily inventurních protokolů tedy viděl a důkaz, jehož provedení navrhoval při jednání soudu dne 22. 11. 2022, mohl navrhnout podstatně dříve.

44. Na výsledek tohoto trestního řízení se žalovaná odkazovala, když tvrdila, že pokud by skutečně škodu způsobila, tj. pokud by zneužila svého postavení a objednávala zboží, které prodávala bokem mimo systém, bylo by to zajisté prokázáno v rámci trestního řízení. Jak bylo uvedeno shora, věc byla odložena proto, že se nepodařily zjistit skutečnosti, které by opravňovaly zahájení trestního stíhání konkrétní osoby. Trestní stíhání žalované tedy nebylo zahájeno proto, že se nepodařilo zjistit, kdo si přisvojil zboží a hotovost žalobce v trafikách, tj. zda to byla žalovaná či zda to byl někdo z jejích brigádníků, kteří na jednotlivých trafikách pracovali. Navíc orgán činný v trestním řízení konstatoval, že žalovaná ohledně brigádníků při uzavírání smluv postupovala ledabyle. V žádném případě soukromoprávní odpovědnost žalované za vzniklou škodu nebyla trestním řízením zpochybněna. Existence škody v žalované výši byla prokázána.

45. Žalovaná se v rámci tohoto řízení a i v rámci trestního řízení bránila tím, že schodek musel být způsoben jejími brigádníky. Toto její tvrzení je pro rozhodnutí soudu bezpředmětné. Ve smluvním vztahu k žalobci byla pouze ona, je to také ona, kdo je odpovědný za vzniklou škodu. V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení § 2914 o.z., podle něhož kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

46. Soudem vyslechnuté svědkyně [příjmení] či [příjmení] o okolnostech vzniku manka žalované nic nevěděly, jejich výpovědi proto soud nehodnotil.

47. Soud uzavírá, že v průběhu řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno porušení povinností smlouvy o spolupráci žalovanou, zejména porušení povinnosti vykonávat činnost poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, dbát zájmů žalobce jako poskytovatele. Žalovaná evidentně tyto povinnosti porušila, když dopustila, aby na jí provozovaných prodejnách vznikla škoda v takové výši, jak byla vyčíslena v jednotlivých inventurních protokolech a následně žalovanou uznána. Žalobce tedy měl oprávnění ze smlouvy (čl. VIII, bod 4 smlouvy) a tohoto oprávnění také využil, tj. oprávnění vypovědět smlouvu i bez předchozí výzvy v případech, kdy příjemce poruší své povinnosti stanovené v právních předpisech nebo v této smlouvě, přičemž za hrubé porušení smluvních povinností se bez dalšího považovalo pasivní zůstatek inventarizačního rozdílu přesahující částku 50 000 Kč, zpronevěra tržeb, zboží, nábytku, zařízení. V takovém případě nebyla sjednána výpovědní doba s tím, že účinnost smlouvy zanikla účinností výpovědi, tedy doručením výpovědi žalobcem příjemci. Výpovědí smlouvy přitom nezanikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty či náhrady škody od žalované. Uhrazení smluvní pokuty nemělo vliv na nárok žalobce na náhradu vzniklé škody, kterou byl žalobce oprávněn požadovat v plné výši. Dle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.. Žalované se nepodařilo prokázat, že k okamžiku uznání dluh ve výši tvrzené žalobcem a uznané žalovanou neexistoval. Žalobce vzniklou škodu vyúčtoval žalované výše uvedenými fakturami, které žalovaná ani přes upomínku žalobci dosud neuhradila. Její námitky soud vyhodnotil jako nedůvodné. Žalobu soud tedy považuje za důvodnou, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozsudku.

48. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 občanského zákoníku, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

49. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. [číslo] Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.

50. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Uvedenou podmínku pro přiznání nákladů řízení žalobce splnil, soud žalobci na nákladech řízení přiznal částku 257 404,60 Kč, která zahrnuje odměnu advokáta 156 720 Kč stanovenou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 12 úkonů á 13 060 Kč (příprava převzetí; žaloba; procesní podání ze dne 19. 4. 2022; účast na jednání soudu dne 26. 7. 2022 v době od 12:40 hodin do 14:55 hodin – 2 úkony; procesní podání ze dne 19. 8. 2022; účast na jednání soudu dne 2. 11. 2022 v době od 9:10 hodin do 13:25 hodin – 3 úkony; procesní podání ze dne 22. 11. 2022; účast na jednání soudu dne 22. 11. 2022 od 12:35 hodin do 15:15 hodin – 2 úkony), náhradu 3 600 Kč za 12 paušálů á 300 Kč stanovenou dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné ve výši 2 316 Kč k jednáním soudu ve dnech 26. 7. 2022, 2. 11. 2022, 22. 11. 2022 vždy na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetí celkem 303 km vždy automobilem zn. Volvo V90, CC [registrační značka] při průměrné spotřebě 6,25 l motorové nafty na 100 km v ceně 47,10 Kč a náhradě 4,70 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), náhradu za ztrátu času stráveného na cestě k jednáním soudu 1 200 Kč za 12 půlhodin á 100 Kč stanovenou dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., částku 34 405,60 Kč představující 21% DPH a částku 59 163 Kč za zaplacený soudní poplatek.

51. Výrok soudu ohledně povinnosti žalované zaplatit státu jím vynaložené náklady řízení má oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Neúspěšné žalované soud uložil povinnost zaplatit státu jím vynaložené náklady řízení spočívající v proplacení svědečného soudem vyslechnuté svědkyně [příjmení]. Vzhledem k tomu, že usnesení čj. 207 C 17/2020-173 ze dne 16. 11. 2022, kterým bylo svědkyni přiznáno svědečné, není dosud v právní moci, a tudíž náklady státu prozatím nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad III rozsudku s tím, že náklady státu budou vyčísleny samostatným usnesením.

52. Lhůty ke splnění povinností byly s ohledem na jejich výši stanoveny 15ti denní. Soud tak až na náklady státu nerespektoval ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.