209 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované t. č. na neznámém místě v Itálii zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 30 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Vzájemný návrh žalované pro její nárok na zaplacení 60 000 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 2 665 Kč žalobci a) a v částce 2 700 Kč žalobkyni b), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Opatrovníku žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] soud přiznává odměnu ve výši 10 400 Kč, která bude zaplacena z účtu Okresního soudu v Jičíně.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice náklady ve výši 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Jičíně.

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům 30 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci uzavřeli s žalovanou dne 13. 9. 2021 kupní smlouvu o prodeji nemovitostí, pozemku st. 4, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Ve smlouvě si účastníci sjednali zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč, pro případ, že by prodávající porušila svoji smluvní povinnost odhlásit svůj trvalý pobyt z nemovitosti ve lhůtě do 60 dnů od podpisu kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splnění povinnosti uplynula a žalobci dotazem na příslušný obecný úřad zjistili, že žalovaná svůj trvalý pobyt neodhlásila, vyzvali ji k zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná svůj dluh k zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč nesplnila, požadují proto, aby soud vydal rozsudek, kterým jí tuto povinnost uloží.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznává. Uvedla, že od roku 2020 žije v zahraničí a od července 2020 nebyla v ČR. Prodej nemovitosti probíhal prostřednictvím realitní kanceláře, k podpisu kupní smlouvy podepsala plnou moc. Žalovaná nemohla provést změnu svého trvalého bydliště právě z důvodu její nepřítomnosti. Požádala proto svoji matku, aby odhlášení provedla a přihlásila její trvalý pobyt na obecním úřadě. K podání žádosti o odhlášení trvalého pobytu byl oprávněn pouze vlastník nemovitosti, což bylo také s žalobcem domluveno. Žalobce podal uvedenou žádost dne 1. 12. 2021, na základě které bylo zahájeno správní řízení, které vedlo k odhlášení trvalého pobytu žalované. Žalovaná sama tuto žádost podat nemohla v době jejího vlastnictví, protože je to z podstaty vyloučeno a po převodu nemovitosti to mohl učinit pouze vlastník nemovitosti. Dále žalovaná uvádí, že prodejem nemovitosti pověřila svého bratra, přičemž o své povinnosti, že má ohlásit z nemovitosti svůj trvalý pobyt se dozvěděla až po uzavření smlouvy. Následně řešila, jak trvalý pobyt odhlásit, bylo jí na obecním úřadě sděleno, že pokud se nepřihlásí v jiné nemovitosti, může podat žádost o zrušení trvalého pobytu pouze nový vlastník nemovitosti. Nezbylo jí než požádat žalobce o ohlášení jejího trvalého pobytu. Žalobci věděli o důvodech prodlev žalované. Deklarovali, že nárok na smluvní pokutu nebudou po žalované vymáhat a to písemně realitnímu makléři [jméno] [příjmení]. Má za to, že nárok žalobců na zaplacení smluvní pokuty nevznikl, nebo se jej výslovně vzdali. Žalovaná dále namítá, že pokud by žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty měli, tak že je v rozporu s dobrými mravy. Žalobci měli dlouhodobě o nemovitost zájem, bylo mezi nimi sjednáno, že nemovitost mohou užívat celé léto v roce 2021, před podpisem smlouvy i v době než po podpisu kupní smlouvy byl proveden vklad do katastru nemovitostí. Žalobci za užívání nemovitosti nic nehradili. Vedle toho byla dokonce sjednána sleva z původně nabízené kupní ceny. Má za to, že s ohledem na tyto skutečnosti, sjednané z její dobré vůle ve prospěch žalobců a protože sama nemohla provést změnu svého trvalého bydliště, je nárok žalobců v rozporu s dobrými mravy. Z opatrnosti, že by nárok žalobců vznikl a není v rozporu s dobrými mravy, vznáší kompenzační námitku. Podle čl. V odst. 3 kupní smlouvy si účastníci měli nemovitost předat do 7 dní od rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva žalobců k nemovitosti. Žalobci, ale nemovitost užívali minimálně čtyři měsíce před vkladem jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalované tak vznikl nárok na bezdůvodné obohacení, neboť žalobci užívali cizí věc bez právního titulu. Žalobci se obohatili o částku, která odpovídá tržnímu nájemnému v místě a čase. Žalovaná požaduje částku 15 000 Kč za každý měsíc užívání nemovitosti, při tom žalovaná vychází z nabízených pronájmů v místě nemovitosti. Za čtyři měsíce jí náleží částka 60 000 Kč. Pro případ, že by nárok žalobců trval a nebyl v rozporu s dobrými mravy, navrhuje, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

3. Z kupní smlouvy ze dne 13. 9. 2021 (dále jen„ kupní smlouva“) bylo zjištěno, že žalovaná, jakožto prodávající, zastoupená na základě plné moci [jméno] [příjmení] a žalobci, jakožto kupující, uzavřeli tuto smlouvu za účelem převodu nemovitostí – pozemku st. 4, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Kupní cena byla sjednána ve výši 3 300 000 Kč. V čl. V bodě 5. kupní smlouvy bylo sjednáno, že prodávající se zavazuje odhlásit si z převedené nemovitosti trvalý pobyt ve lhůtě do 60 dnů od podpisu kupní smlouvy, pro případ porušení smluvní povinnosti prodávající si odhlásit trvalý pobyt, si sjednávají smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč, přičemž pokuta je splatná na písemnou výzvu kupujících, kterým vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Kupní smlouva byla vlastnoručně podepsána kupujícími a [jméno] [příjmení], který zastupoval prodávající.

4. Z dodatku [číslo] ke Smlouvě o rezervaci ze dne 28. 4. 2021 uzavřené mezi [právnická osoba] jako zprostředkovatelem, [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] jako nabyvateli a [celé jméno žalované] zastoupenou [jméno] [příjmení] jako převodcem, že si ujednali rezervační lhůtu do 28. 4. 2021, přičemž tento dodatek prodlužuje termín rezervační lhůty do 31. 5. 2021. Dále dle tohoto ujednání mimo jiné byli nabyvatelé oprávněni nemovitost užívat a navštěvovat bez omezení, za předpokladu jejich osobní účasti. Dodatek je vlastnoručně podepsán všemi účastníky.

5. Z plné moci ze dne 30. 7. 2020 bylo zjištěno, že plnou moc udělila žalovaná [jméno] [příjmení], aby jí zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, a to vše i tehdy jeli zapotřebí zvláštní plná moc. Tato plná moc byla udělena jako zvláštní plná moc k zastupování osoby jako vlastníka nemovitostí při prodeji nemovitostí – pozemku st. 4, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], včetně podepisování návrhu na vklad do katastru nemovitostí, kupní smlouvy, smlouvy o jistotním účtu a také pro řízení před katastrálním úřadem. Tato plná moc byla také udělena, aby zmocnitel bez jakéhokoliv omezení a podle vlastního uvážení zastupoval za účelem zřízení zástavního práva a případných dalších bankou požadovaných věcněprávních omezení, u výše uvedených nemovitostí. O jaká jednání se má zejména jednat pro tyto účely bylo v plné moci specifikováno.

6. Z rozhodnutí Obecního úřadu v Holíně ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že na žádost [celé jméno žalobce], bylo rozhodnuto o zrušení místa trvalého pobytu [celé jméno žalované] na adrese [obec a číslo], a to dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. [město] jejího pobytu bude podle § 10 odst. 5 zák. č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel, sídlo ohlašovny [obec a číslo].

7. Z výpovědi žalobce [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že se žalovanou ohledně požadavku na smluvní pokutu snažil kontaktovat i přes pana [příjmení] a jejího bratra. [jméno] žalovaná jej nekontaktovala, z její strany nebyla žádná snaha o domluvu. Nikdy se písemně nevzdali práva na uplatnění smluvní pokuty. S žalovanou osobně nikdy nejednal ani v průběhu sjednávání kupní smlouvy. Převod nemovitosti trval delší dobu, asi rok a to z důvodu, že na nemovitosti vázly exekuce žalované. Před uzavřením kupní smlouvy prováděli na nemovitosti udržovací práce apod. Důvodem, proč byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta, tak byly exekuce žalované, kdy si nedokázal představit, jaké by pro ně měly důsledky stávajícího trvalého pobytu žalované v nemovitosti.

8. Soud danou věc posuzoval podle zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) § 2048 o. z. (1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. (2) K ujednání, kterým se zavázal k plnění smluvní pokuty nezletilý, který v době ujednání nedovršil patnácti let, se nepřihlíží.

9. Soud došel k závěru, že žaloba na zaplacení smluvní pokuty je důvodná. Žalovaná proti nároku žalobců namítala, že nemohla dostát svého závazku, aby svůj trvalý pobyt z předmětné nemovitosti odhlásila. Soud k tomu uvádí, že podmínky změny místa trvalého pobytu upravuje zák. č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel, podle jeho § 10 odst. 12, občan, který se rozhodl ukončit trvalý pobyt na území České republiky, sdělí tuto skutečnost písemně ohlašovně podle místa trvalého pobytu nebo zastupitelskému úřadu. Sdělení v listinné podobě musí obsahovat úředně ověřený podpis občana; to neplatí v případě, kdy občan podepíše sdělení před zaměstnancem ohlašovny nebo zastupitelského úřadu. Jinak také podle odst. 5 téhož ustanovení, změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Žalovaná tedy měla, postupoval podle těchto ustanovení, pokud se skutečně rozhodla žít v zahraničí, tak měla svoje rozhodnutí o ukončení pobytu na území ČR sdělit písemně na ohlašovně podle místa jejího trvalého pobytu nebo zastupitelskému úřadu. Rozhodně skutečnost, že žalovaná pobývala, mimo území ČR nezakládá překážku, která by jí bránila v provedení ukončení svého trvalého pobytu. Pobyt mimo území jí tento úkon stěžuje, nikoliv však vylučuje. Soud tedy nedošel k závěru, že by zde byly nějaké okolnosti, které by žalované bránily ve splnění její smluvní povinnosti.

10. Soud nedošel dále ani k závěru, že by se žalobci svého práva na smluvní pokutu vzdali, a už vůbec, že by k takovému jednání došlo písemně. To má soud jednoznačně za prokázané ze sdělení [jméno] [příjmení], realitního makléře, na kterého žalovaná odkazovala, protože přes něho ke vzdání se práva na smluvní pokutu ze strany žalobců mělo dojít. Soud má za prokázané, že pan [příjmení] s žalobcem panem [celé jméno žalobce] ohledně požadované smluvní pokuty, jednal. Pan [anonymizováno] se snažil žalobce přesvědčit, aby smluvní pokutu po žalované nepožadoval, ale žalobce byl k tomu rozhodnut pro chování žalované, které nekomunikovala, ani bratr žalované, který jí zastupoval. Je tedy zcela zřejmé, že ke vzdání se práva na zaplacení smluvní pokuty ze strany žalobců nikdy nedošlo, naopak žalobce přes pana [příjmení] po žalované, smluvní pokutu požadoval, snažil se jí kontaktovat. Soud k tomu ještě dodává, že by ani nebylo logické, pokud by se žalobci skutečně svého práva vzdali, aby poté podali žalobu a tento nárok požadovali.

11. Dále pak se soud zabýval námitkou žalované, že nárok na sjednanou smluvní pokutu je v rozporu s dobrými mravy. Přičemž rozpor s dobrými mravy žalovaná spatřuje v tom, že nemohla kvůli svému pobytu v zahraničí ohlášení svého trvalého pobytu provést, dále, že vyrozuměna o této své povinnosti byla až po uzavření kupní smlouvy, vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu za ní uzavíral její bratr na základě jí udělené plné moci, dále, že žalobci se vzdali svého práva na vymáhání smluvní pokuty, které provedli písemně realitnímu makléři [jméno] [příjmení] a nakonec, že žalobci užívali danou nemovitost ještě před uzavřením kupní smlouvy. Dobré mravy jsou souhrnem (základních) etických zásad, obecně zachovávaných a uznávaných v demokratické společnosti, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami. Přitom se obsah pojmu„ dobré mravy“ vyvíjí spolu s vývojem společnosti (srov. např. II. ÚS 249/97). K tomu by soud uvedl, že nedošel k závěru, že by nárok na sjednanou smluvní pokutu byl v rozporu s dobrými mravy (takové jednání by pak bylo neplatné podle § 580 o. z.). Pokud jde o nemožnost plnění, k tomu se již soud vyjadřoval výše. Pokud žalovaná vnímá nárok žalobců v tomto rozporu, objektivně tomu tak není. Soud má za to, že jednání žalobců je výkonem jejich práva a nikoliv překračující hranice společenských norem. A naopak chování a jednání žalované soud shledává jako tendenční, kdy je omlouvá svým pobytem mimo území ČR ve snaze vyhnout se své odpovědnosti. Žalovaná evidentně věděla o komunikaci mezi žalobcem panem [celé jméno žalobce] a realitním makléřem [jméno] [příjmení] ohledně požadované smluvní pokuty. Vyhýbavé jednání žalované se projevilo i v průběh řízení, kdy žalovaná o průběhu řízení ví, ale na další výzvy soudu, kdy měla aktivně přistupovat k řízení, přestala komunikovat. Pokud jde o skutečnost, že žalovaná se o svoji povinnosti dozvěděla až po podpisu kupní smlouvy, protože byla zastoupena svým bratrem a k tomu, že z již uvedených důvodů nemohla svoji povinnost splnit, tak soud k tomu uvádí, že v kontextu výše uvedeného je tato námitka lichá a soud neshledal, že by zde byly důvody, které by vedly k tomu, že by se v tomto smyslu mohla žalovaná své povinnosti zprostit.

12. Soud by k tomu ještě uvedl, že institut smluvní pokuty má funkci preventivní, uhrazovací a sankční. Soud pro úplnost dodává, byť to žalovaná přímo nenamítala, že smluvní pokutu shledal jako přiměřenou. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. V tomto případě šlo o to, že žalovaná měla ve vymezené lhůtě 60 dnů ode dne podpisu smlouvy, odhlásit svůj trvalý pobyt z nemovitosti, která byla prodávána žalobcům, nad to za situace, kdy na žalovanou byly vedeny exekuce a žalobci nechtěli nést v tomto smyslu negativní následky spojené s jejím trvalým pobytem v nemovitosti. Pokud by tuto smluvní povinnost nesplnila, měla za to žalobcům zaplatit smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč. K tomu by soud uvedl, že pokud jde o výši smluvní pokuty, nedošel k závěru, že by byla nepřiměřeně vysoká. Přitom lze porovnat i smluvenou kupní cenu, která byla ve výši 3 300 000 Kč, vůči tomu smluvená pokuta činí částku 30 000 Kč. Je zřejmé, že smluvní pokuta musí být dostatečně vysoká, aby motivovala, ke splnění požadované povinnosti, což bylo v tomto případě splněno.

13. Žalovaná dále namítala, že její bratr, který jí při prodeji nemovitosti zastupoval, jednal mimo plnou moc, když jí v kupní smlouvě zavázal ke splnění povinnosti pod hrozbou smluvní pokuty. Má za to, že by se mohlo jednat o nepřikázané jednatelství a žalovaná tak není pasivně legitimována. K tomu soud uvádí, že nepřikázané jednatelství upravuje ust. §§ 3006 – 3014 o. z. O nepřikázané jednatelství jde tehdy, když někdo za někoho jiného svémocně obstará určitou záležitost, aniž by k tomu byl povolán např. na základě smlouvy, zákona nebo rozhodnutí. Jinak řečeno, není zde žádný právní titul, na základě kterého by tak činil. Soud má za to, že v tomto případě jistě o nepřikázané jednatelství nejde, bratr žalované jednal na základě nějakého smluvního vztahu mezi ním a žalovanou, kdy mu poté pro to byla udělena plná moc. Pokud by k nějakému excesivnímu jednání došlo, tak by se mohlo jednat ze strany bratra žalované, který za ní jednal, o překročení plné moci. Meze oprávnění zastupovat se posuzují z plné moci, kterou zmocnitel zmocněnce vybavil. Z plné moci ze dne 30. 7. 2020 (viz. bod 5 rozsudku) má soud za prokázané, že bratr žalované jí mohl zastupoval v souvislosti s prodejem nemovitostí tam specifikovaným, mimo jiné byl oprávněn uzavřít i kupní smlouvu. Jednání, které je excesem je pouze takové, které měla a mohla třetí osoba bez pochybností poznat. Podmínku„ měla a mohla“ nelze vykládat jako zákonnou povinnost třetí osoby o excesu vědět, ale jako obvyklou opatrnost, kterou o ní lze v právním styku očekávat. K tomu by soud uvedl, že ujednání o smluvní pokutě v takovéto smlouvě není ničím specifickým, jedná se o celkem běžnou náležitost smlouvy, přičemž co do přiměřenosti a účelu se soud již vyjadřoval výše. Pokud by bratr žalované neměl oprávnění sjednat takovou smluvní pokutu, nebylo to z plné moci seznatelné. Žalovaná také nikdy žalobcům nesdělila, že došlo k překročení jednání jejího zástupce, to se stalo až v průběhu tohoto řízení.

14. Soud tedy došel k závěru, že žalovaná nesplnila svoji smluvní povinnost odhlásit z nemovitosti, která byla předmětem převodu mezi žalobci a žalovanou svůj trvalý pobyt ve stanovené lhůtě 60 dnů od podpisu kupní smlouvy. K podpisu kupní smlouvy došlo dne 13. 9. 2021, k odhlášení trvalého pobytu žalovanou mělo tedy dojít do 12. 11. 2021. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, ke změně její trvalého pobytu došlo až dne 22. 2. 2022. Pokud jde o povinnost žalobců písemně žalovanou vyzvat ke splnění této její povinnosti, tak soud má za to, že byla splněna, neboť výzvu zaslali žalované na adresu jejího trvalého pobytu, v té době na adrese [obec a číslo]. K tomu je nutné uvést, že i když si žalovaná skutečně písemnost nevyzvedla, tak je nutné považovat takové doručené za účinné. K této problematice publikoval Nejvyšší soud ČR své rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 442/2003 (nebo také sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), že právní úkon není perfektní, nedošel-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta. Projev vůle adresátovi dojde v okamžiku, kdy se dostane do sféry jeho dispozice, tedy jakmile nabude adresát objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od tohoto okamžiku je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. To, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu, přitom není nezbytné; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah. K tomu je nutné dodat, že žalobci zaslali žalované výzvu na adresu jejího trvalého pobytu, neboť nebyla známa jiná adresa místa, kde se žalovaná nachází, tím svoji povinnost splnili. Nad to se žalobci snažili žalovanou kontaktovat přes realitního makléře [jméno] [příjmení] a bratra žalované pana [jméno] [příjmení]. Soud má za to, že tím žalobci splnili smluvenou podmínku písemné výzvy ke splnění smluvní povinnosti žalovanou. Soud proto uložil žalované povinnost žalobcům zaplatit smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

15. Žalovaná podala vzájemný návrh ve smyslu § 98 o. s. ř., uplatnila svoji pohledávku k započtení ve výši 60 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalobci měli užívat nemovitost po dobu čtyř měsíců, aniž by jim k tomu svědčil právní titul. K tomu soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je upraveno v ust. §§ 2991 – 3005 o. z. Základní ustanovení definuje podstatu bezdůvodného obohacení, tak že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud tedy zkoumal, zda k bezdůvodnému obohacení ze strany žalobců na úkor žalované došlo. Z Dodatku č. 1 ke smlouvě o rezervaci ze dne 28. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobci mohli nemovitost užívat a navštěvovat bez omezení, za to nebyla v tomto dodatku sjednána žádná úplata. Soud tedy vzhledem k tomu, došel k závěru, že žalobci před nabytím vlastnického práva k nemovitosti měli právní důvod k jejímu užívání. V tomto dodatku nebyl omezen způsob užívání. Z výpovědí žalobce pana [celé jméno žalobce] vyplynulo, že na nemovitosti užívání nemovitosti spočívalo v provádění různých udržovacích pracích na nemovitosti, vzhledem k tomu, že převod vlastnického práva trval delší dobu z důvodu exekucí žalované na nemovitosti váznoucích. Soud tedy nedošel ani k tomu, že by žalobci užívali nemovitost nad rámec jim svědčícího právního titulu (ostatně ani žalovaná to netvrdila, omezila se pouze na obecné tvrzení užívání nemovitosti žalobci bez právního důvodu). Žalobci tedy užívali nemovitost, přičemž k tomu měli právní důvod, není tedy naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení ze strany žalobců na úkor žalované. Soud tedy zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení její pohledávky ve výši 60 000 Kč.

16. Soud pro úplnost dodává, že zamítl návrh na provedení důkazů výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], pro nadbytečnost. Soud má podstatné skutečnosti zjištěny z již provedených důkazů. Pokud jde o skutečnosti k prokázání překročení plné moci, tak ty byly zjištěny z předložené plné moci. Soud k tomu uváděl v bodu 11. rozsudku, kde je zřejmé, že podstatná pro posouzení této otázky je právě vystavená plná moc, z které má být omezení jednat seznatelné. Pokud jde o výslech matky žalované, paní [jméno] [celé jméno žalované], tak není třeba k němu přistupovat, vzhledem k tomu, že je zcela zřejmé, že ke změně trvalého pobytu žalované došlo po uplynutí lhůty ke splnění její povinnosti a je již lhostejno, zda jej provedla matka žalované nebo někdo jiný. V tomto případě na základě žádosti žalobce, jak vyplývá z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 4. 2. 2022 viz. bod 6 rozsudku. Dále soud shledal nadbytečným výslech [jméno] [příjmení], realitního makléře, který zprostředkovával uzavření kupní smlouvy mezi účastníky ke skutečnostem uzavření kupní smlouvy, překročení pravomoci bratra žalované sjednat smluvní pokutu a objasnit otázku užívání nemovitosti žalobci před uzavření kupní smlouvy. Ohledně překročení plné moci bratrem žalované se soud již vyjádřil a důvody jsou stejné, jak uvedeno výš u [jméno] [příjmení]. Pokud jde o otázku užívání nemovitosti žalobci před uzavřením kupní smlouvy, tak soud má jednoznačně důvod a rozsah užívání prokázán z dodatku [číslo] ke Smlouvě o rezervaci ze dne 28. 4. 2021. Soud dále z ekonomických důvodů neprováděl výslech [jméno] [příjmení] ohledně skutečnosti, že se žalobci měli vzdát nároku na sjednanou smluvní pokutu, ale požádal jej o písemné vyjádření a zejména předložení písemného vyhotovení vzdání se práva na smluvní pokutu, neboť dle tvrzení žalované k němu mělo dojít právě písemně.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 665 Kč žalobci [celé jméno žalobce] a v částce 2 700 Kč žalobkyni [celé jméno žalobkyně] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč (jehož náhradu přiznal soud každému z žalobců polovinou) a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. Náklady žalobce [celé jméno žalobce] představuje paušální náhrada za tři úkony á 300 Kč – předžalobní výzva, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 14. 7. 2023 a náhrada za ušlý výdělek ze dne 8. 9. 2023 ve výši 264,82 Kč (zaokrouhleno na 265 Kč), představující jednu hodinu, kdy nemohl vykonávat své zaměstnání, strávenou u jednání soudu včetně času na cestě ze zaměstnání a poté zpět, které bylo vypočítáno dle jím předloženého potvrzení ze zaměstnání. O náhradě za ušlý výdělek žalobce a) bylo rozhodnuto podle § 137 o. s. ř. způsobem podle ustanovení § 29 vyhlášky č. 37/1992 Sb. jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, přičemž soud vycházel z průměrného hrubého hodinového výdělku žalobce a), kterého dosahuje u svého zaměstnavatele. Náklady žalobkyně [celé jméno žalobkyně] představuje paušální náhrada za čtyři úkony á 300 Kč – předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 14. 7. 2023 a účast u jednání soudu dne 8. 9. 2023.

18. O odměně ustanoveného opatrovníka soud rozhodl podle dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) v částce 10 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bodu 5 vyhlášky a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, vyjádření ve věci, 2x účast u jednání soudu nepřesahující dvě hodiny) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Nad to soud uvádí, že nemá za to, že by opatrovníku náležela náhrada za zaplacený soudní poplatek, který za ní platil za podaný vzájemný návrh (viz. č. l. 98). Soud má za to, že povinností opatrovníka není tuto povinnost za žalovanou plnit, ještě k tomu za situace, kdy žalovaná o řízení ví a k řešení věci přistupuje liknavě. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalovaná nakonec soudní poplatek zaplatila (viz. č. l. 116), ale vzhledem k tomu, že již byl jednou zaplacen, platba byla vrácena na účet, z kterého byl hrazen (č. l. 117).

19. Soud dále rozhodoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu, které hradil. Soud neshledal, že by zde byly podmínky od osvobození o hrazení soudního poplatku na straně žalované. Žalovaná nebyla v řízení úspěšná. Soud má za to, že zejména důvodem, proč by měla hradit náklady státu, které byly vynaloženy za odměnu opatrovníka, jsou, že žalovaná o řízení věděla. Pokud jí soud vyzýval ke spolupráci, aby se aktivně podílela na tom, aby hájila svá práva, tak přestala se soudem komunikovat. Vzhledem k jejímu neznámému pobytu v zahraničí soudu nezbylo, než ustanovit jí opatrovníka pro řízení. S opatrovníkem byla v kontaktu, jak vedl jednou, prostřednictvím emailu, pak s ním také přestala komunikovat. Soud proto uložil žalované uhradit státu náklady řízení, které vynaložil za odměnu, která je vyplacena opatrovníku žalované.