213 C 12/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 105 643 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 230 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku na zaplacení: - jistiny úvěru ve výši 55 906 Kč, - smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, - náhrady nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, - zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p.a. z částku 88 932 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, - smluvní pokuty ve výši 16 711,16 Kč, - smluvního úroku ve výši 68,35 % p.a. z částky 73 653,01 Kč za období od 27. 3. 2025 do 19. 4. 2025 a ve výši 12 % p.a. z částky 73 653,01 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 27. 3. 2025 dosáhne částky 275 155 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 7. 10. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 105 643 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 73 653,01 Kč, úroku z úvěru přirostlých ke dni zesplatnění ve výši 12 483,28 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a 16 711,16 Kč, 800 Kč jako nákladů za vymáhání a smluvních úroků od 27. 3. 2025 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 31. 1. 2024. Na základě této poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 78 000 Kč, žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a dále z výpisů z registrů NRKI, SOLUS a veškeré zjištěné informace hodnotila dle svého interního algoritmu.

2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 16. 6. 2026, žalovaný však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze záznamů o příchozích platbách na účet žalovaného je zřejmé, že tento měl příjem z pracovní činnosti v proměnlivé výši 15 902 – 17 914 Kč.

5. Ze záznamu v rejstříku SOLUS vyplývá, že o žalovaném zde nebyly evidovány žádné údaje.

6. Podle údajů v NRKI byly u žalovaného evidovány produkty 8 jiných finančních institucí (včetně produktů již ukončených), celková částka kreditních karet, čerpaných nesplátkových úvěrových rámců a splátkových operací dosahovala částky 893 723 Kč a celkový úvěrový rámec nesplátkových operací a kreditních karet dosahoval výše 106 000 Kč. NRKI v daném okamžiku neevidoval dlužné částky po splatnosti.

7. Z hodnocení klienta vyplývá, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z jeho příjmu 15 997 Kč ze zaměstnání a zohlednila výdaje na bydlení ve výši 3 915 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, svobodný, žijící sám ve vlastním bydlení. Ohledně svých výdajů neuvedl žádné jiné splátky jiných produktů, pouze náklady na bydlení, životní minimum a 1 000 Kč jako rezervu.

8. Z prohlášení klienta podepsaného elektronickým jedinečným kódem má soud za prokázané, že žalovaný mj. stvrdil, že se seznámil s veškerými podstatnými informacemi o poskytovaném úvěru a že veškeré jím poskytnuté údaje a informace jsou pravdivé a úplné.

9. Ze smlouvy o úvěru spolu s dodatkem č. hodnota vzal soud za prokázané, že žalovaný se dohodl se žalobkyní na poskytnutí úvěru ve výši 78 000 Kč. Úvěr měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 777 Kč, celková splatná částka tak činila 229 296 Kč, úroková sazba dosahovala 68,34 % p.a. a RPSN 94,39 %.

10. Z oznámení o schválení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru ve výši 78 000 Kč žalovanému.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru je zřejmé, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 78 000 Kč na účet uvedený v žádosti.

12. Z karty klienta vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 78 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 10 splátek ve výši á 4 777 Kč, tedy celkem 47 770 Kč.

13. Další označené důkazy soud neprováděl, neboť to s ohledem na právní posouzení věci nebylo nezbytné (předžalobní výzvu s podacím archem, přehled plánovaných splátek, oznámení o zesplatnění s dodejkou, výzvu k zaplacení z 21. 10. 2024, 19. 11. 2024, 19. 2. 2025 a 24. 3. 2025, předsmluvní formulář, výpis ze seznamu poskytovatelů úvěrů, obecný popis postupu dálkového podpisu a informace o tomto procesu ve vztahu k předmětnému úvěru, kopii občanského průkazu).

14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet celkem částku 78 000 Kč, žalovaný však žalobkyni doposud vrátil pouze 47 770 Kč.

15. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).

16. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že pro žalobkyni měl být klíčovým varovným signálem rozpor mezi tvrzenou výší splátek dle úvěrového hodnocení (0 Kč) a výší celkových čerpaných produktů dle výpisu z NRKI. Za této situace se tvrzená nulová výše splátek jeví naprosto nevěrohodnou a žalobkyně se měla touto skutečností zabývat. Navíc s ohledem na celkovou výši finančních produktů a relativně nízký příjem (nedosahující ani 20 000 Kč měsíčně) lze důvodně očekávat, že podstatná část příjmů žalovaného mohla být již před poskytnutím úvěru vynakládána na splátky jiných produktů. Při zohlednění relativně vysoké splátky u této posuzované smlouvy (ve vztahu k příjmu představuje tato splátka cca 30% prostředků žalovaného) soud dospěl k závěru, že při řádném zkoumání úvěruschopnosti by žalobkyně s největší pravděpodobností zjistila, že úvěr nemá poskytnout. Na popsaném závěru nic nemění skutečnost, že žalovaný ve svém prohlášení stvrdil správnost a úplnost jím poskytnutých informací, neboť je to právě žalobkyně, která je jako profesionál v oblasti poskytování úvěrů povinna dbát adekvátní opatrnosti a reagovat na zjevné varovné signály v rámci hodnocení úvěruschopnosti žadatelů.

17. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění ve výši 78 000 Kč a žalovaný jí doposud vrátil toliko 47 770 Kč.

19. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 30 230 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřil ani nedostavil k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu pravomocným a vykonatelným rozsudkem, je možno domáhat se výkonu rozhodnutí.