213 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 52 655 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:- částku 33 130 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a z částky 33 130 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení,- částku 14 002 Kč,- smluvní úrok z částky 29 914,07 Kč ve výši 9,48 % p.a. za období od 26. 9. 2023 do 18. 10. 2023 a ve výši 15 % p.a. za období od 19. 10. 2023 do zaplacení, maximálně však ve výši 125 280 Kč,a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do nároku na zaplacení:- částky 5 523 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a z částky 5 523 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení,- smluvního úroku z částky 29 914,07 Kč ve výši 74,08 % p.a. za období od 26. 9. 2023 do 18. 10. 2023zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 76,8 % jejích účelně vynaložených nákladů ve výši 16 657,18 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem ze dne 25. 2. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 52 655 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 29 914,07 Kč, úroku z úvěru přirostlých ke dni zesplatnění ve výši 706 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 14 002 Kč, 600 Kč jako nákladů za vymáhání a 912 Kč jako dlužného pojistného za pojištění schopnosti splácet, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 5. 2023. Na základě této poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a dále z výpisů z registrů NRKI, SOLUS a veškeré zjištěné informace hodnotila dle svého interního algoritmu.

2. Podáním ze dne 9. 6. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroků přesahujících sazbu 9,48 % p.a. jak v kapitalizované podobě, tak i v podobě úroků splatných do zaplacení.

3. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. S ohledem na uvedené soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem II. rozsudku zastavil.

5. Žalovaný v řízení namítl, že předmětná smlouva by měla být neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, výše RPSN by měla být v rozporu s dobrými mravy, smlouva byla pro žalovaného jako spotřebitele obtížně čitelná a neměl možnost se seznámit s úvěrovými podmínkami.

6. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 16. 7. 2025, žalovaný se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení.

8. Z návrhu na uzavření smlouvy spolu s dodatkem č. 1, přílohou č. 1 a prohlášením o politické exponovanosti vzal soud za prokázané, že žalovaný požádal o sjednání úvěru ve výši 30 000 Kč včetně pojištění schopnosti splácet. Úvěr měl být splacen v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 479 Kč (z toho 304 Kč za pojištění), celková splatná částka tak činila 104 400 Kč bez úhrad za pojištění, úroková sazba dosahovala 83,56 % p.a. a RPSN 124,3 %. Přímo součástí smlouvy byly také podmínky, podle kterých mj. žalobkyně měla nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů, na náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení delším než 15 dnů, a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, pokud žalovaný po zesplatnění neuhradí tuto novou jistinu v den zesplatnění úvěru. Tyto body byly označeny nadpisem „Důsledky vyplývající z prodlení klienta.“ Z předsmluvního formuláře je patrné, že veškeré podstatné informace (včetně ustanovení o smluvních pokutách) měl žalovaný k dispozici i v tomto dokumentu. Z prohlášení klienta podepsaného elektronickým jedinečným kódem má soud za prokázané, že žalovaný stvrdil, že se seznámil s veškerými podstatnými informacemi o poskytovaném úvěru.

9. Z fotografií občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že to byl právě žalovaný, kdo sjednával předmětný úvěr.

10. Podle popisu postupu při podepisování smlouvy na dálku ve spojení se záznamem o odeslání verifikační platby 1 Kč, záznamem o odeslání potvrzovací SMS zprávy a záznamem o přijetí potvrzovací SMS od žalovaného soud zjistil, že žalovaný řádně podepsal prostřednictvím komunikačních technologií na dálku a sjednaným postupem smlouvu o úvěru.

11. Z oznámení o schválení úvěru spolu s dodejkou má soud za prokázané, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč žalovanému a tento obdržel dokument o schválení dne 18. 5. 2023. Součástí byl také přehled jednotlivých měsíčních splátek včetně data splatnosti.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru je zřejmé, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 30 000 Kč na účet uvedený v žádosti.

13. Z přihlášky do pojištění spolu s informací o pojištění schopnosti splácet má soud za prokázané, že žalovaný sjednal současně s úvěrem také pojistný produkt na základě pojistné smlouvy mezi žalobkyní a , právnická osoba, .

14. Z hodnocení klienta vyplývá, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z jeho příjmu 35 000 Kč ze zaměstnání a zohlednila výdaje na bydlení ve výši 5 215 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, svobodný, žijící sám ve vlastním bydlení. Z interního hodnocení je dále patrné, že žalovaný měl v NRKI celkem , hodnota, institucí, u kterých si v minulosti již žádal o úvěr, měl závazky ve výši 31 006 Kč a vykazoval dluh po splatnosti ve výši 56 Kč. V registru SOLUS měl žalovaný celkem , hodnota, záznamy a žádnou dlužnou částku po splatnosti. Podle záznamů o příchozích platbách měl žalovaný příjem ze mzdy ve výši 40 201 Kč za leden 2023, 34 261 Kč za únor 2023, 34 699 Kč za březen 2023 a 38 208 Kč za duben 2023.

15. Z karty klienta vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 1. splátku ve výši 2 479 Kč, a to navíc 21 dnů po splatnosti. Další splátky již neuhradil, když u 1.-3. splátky byly žalovanému zaslány upomínky.

16. Z upomínek ze dne 21. 8. 2023 a 20. 9. 2023 je zřejmé, že žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě splátek po splatnosti a byl též upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 24. 9. 2023 pak skutečně došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván, aby uhradil celou dlužnou částku (v dané chvíli 38 653 Kč).

17. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2024 je patrné, že žalovaný byl opětovně vyzýván k úhradě celé dlužné částky.

18. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru (současně též doplňkový produkt v podobě pojištění schopnosti splácet), na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však uhradil pouze první splátku ve výši 2 479 Kč a poté již neuhradil ničeho, proto žalobkyně úvěr dne 24. 9. 2023 zesplatnila.

19. Soud se na prvním místě věnoval otázce platnosti smlouvy s ohledem na povinnost žalobkyně řádně přezkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti zdejší soud uvádí, že z jeho pohledu je nutné řádné posouzení hodnotit primárně ex ante, tedy na základě údajů, které mohla a měla mít žalobkyně k dispozici v době sjednávání úvěru. Tento závěr je možné poté pouze v omezené míře konfrontovat s následným faktickým chováním dlužníka. Jinými slovy samotné pozdější nesplácení úvěru dlužníkem neznamená nutně, že poskytovatel posoudil úvěruschopnost nesprávně. Naopak pouhá skutečnost, že dlužník splácel úvěr řádně, tím spíše jen po určité období, neznamená bez dalšího, že byla úvěruschopnost posouzena řádně.

21. V projednávané věci měla žalobkyně řádně doložené příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši 3440 000 Kč měsíčně, měla informaci z registru SOLUS, kde žalovaný neměl žádné negativní poznámky. V registru NRKI měl žalovaný drobnou částku po splatnosti. Žalobkyně řádně zhodnotila také výdaje žalovaného a dospěla k závěru, že tento měl být schopen hradit splátky úvěru ve výši 2 479 Kč měsíčně. Zdejší soud s takovým závěrem souhlasí.

22. V dalším kroku se soud zabýval souladem jednotlivých nároků s korektivem dobrých mravů a též s požadavkem § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), dle kterého zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. V tomto kontextu se soud zabýval především nárokem na úhradu smluvní pokuty. Tato je stanovena přímo v předmětné smlouvě o úvěru, a to v části adekvátně pojmenované „Důsledky vyplývající z prodlení klienta“. Tento bod současně není nikterak záměrně skrytý, je psán i laicky srozumitelným způsobem, text je adekvátně strukturován a měl by být plně pochopitelný pro běžného spotřebitele. Zdejšímu soudu není zcela zřejmé, jaké problémy s čitelností měl žalovaný mít, když celá smlouva je psaná stejnou velikostí i typem písma a pokud nebyl žalovaný schopen přečíst ustanovení o smluvní pokutě, pak nemohl být schopen přečíst žádnou část smlouvy. V takovém případě je ovšem nutné konstatovat, že si žalovaný musel počínat zcela nelogicky až absurdně, pokud uzavřel dobrovolně smlouvu, s jejímž obsahem se patrně vůbec nebyl schopen seznámit. Tato námitka žalovaného se tudíž jeví soudu jako zcela nedůvodná.

24. Poslední otázkou zůstává přiměřenost výše jednotlivých nároků. Zde je nutné na prvním místě zdůraznit, že žalobkyně sama výrazným způsobem snížila požadovaný úrok na úroveň, která je z pohledu soudu zcela akceptovatelná. Pro zdejší soud je ovšem stěžejní, že žalovaný (i v postavení spotřebitele) měl možnost se řádně a srozumitelně seznámit s výší jednotlivých nároků včetně smluvní pokuty, která mu hrozila v případě porušení jeho povinností. Jak již bylo uvedeno výše, soud neshledal žádné indicie, že by se žalobkyně jakkoliv snažila své nároky ve smlouvě ukrýt např. do nesouvisejících ujednání nebo se je snažila učinit nesrozumitelnými příliš složitým a obtížně čitelným textem. V této situaci je tudíž plně na odpovědnosti žalovaného, aby zvážil, zda má zájem za jasně a přesně stanovených podmínek nabídku smlouvy svobodně akceptovat.

25. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

27. Podle § 2782 odst. 1 o.z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

28. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Po aplikaci výše uvedené právní úpravy na zjištěný skutkový stav v projednávané věci soud uzavírá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru, žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál a dostal se do prodlení s hrazením dohodnutých splátek. Žalobkyně následně úvěr zesplatnila, ale ani přes opakované výzvy žalovaný nic dalšího na dlužnou částku neuhradil. Soud proto žalobě (ve zbývající části po částečném zpětvzetí) vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny, jakož i zákonného a smluvního příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 4 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast při jednání soudu dne 16. 7. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 9. 6. 2025, protože skutečnosti v něm uvedené měly být již součástí žaloby samotné. Sazba mimosmluvní odměny za každý z prvních 3 úkonů právní služby činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky částku 3 220 Kč (soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu 52 655 Kč). Sazba mimosmluvní odměny za poslední úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky částku 3 020 Kč (soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu po částečném zpětvzetí 47 132 Kč). Ke každému z úkonů právní služby je nutné přičíst náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkony do 31. 12. 2024 a 450 Kč za úkony od 1. 1. 2025. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 14 180 Kč.

32. Žalobkyni náleží taktéž cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí její zástupkyně u jednání zdejšího soudu dne 16. 7. 2025. Zástupkyně použila k cestě k soudu osobní automobil s kombinovanou spotřebou benzínu 8,4 l/100 km. Vzdálenost sídla zástupkyně žalobkyně a soudu je dle portálu www.mapy.cz 55 km, pro cestu tam a zpět se tedy jedná o ujetou vzdálenost 110 km a při této vzdálenosti o spotřebu 9,24 l benzinu. Průměrná cena benzinu v daném období byla 35,80 Kč, celkem tedy činí náhrada za pohonné hmoty 330,79 Kč. Dále je součástí cestovného paušální náhrada ve výši 5,80 Kč/km, tedy při ujeté vzdálenosti celkem 638 Kč a cestovné celkem činí 968,79 Kč. Náhrada za promeškaný čas představuje 600 Kč a jedná se o paušální výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 vyhlášky a celkem 4 půlhodiny jízdy. Celkem tak cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednáním dne 16. 7. 2025 činí 1 568,79 Kč.

33. Uvedené částky je nutné dále zvýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem DPH) a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 633 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 21 689,04 Kč.

34. Při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018). Žalobkyně byla v rámci celého řízení úspěšná celkem co do částky 64 283,03 Kč (včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí), žalovaný byl úspěšný co do částky 8 404,05 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně tak představuje 88,4 % a žalovaného 11,6 %, žalovaný je proto povinen žalobkyni uhradit 76,8 % jejích nákladů řízení a soud jej tak zavázal k úhradě částky 16 657,18 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.