3 C 100/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o stanovení výživného pro manželku,

I. Žalovaný je povinen platit s účinností od 19. 5. 2021 žalobkyni výživné ve výši 500 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do 5. kalendářního dne v měsíci.

II. Dlužné výživné za dobu od 19. 5. 2021 do 31. 10. 2021 ve výši 2.710 Kč je žalovaný povinen žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných společně s běžným výživným, počínaje měsícem listopadem 2021 do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost platit žalobkyni výživné s účinností od 19. 5. 2021 ve výši o 2.500 Kč měsíčně vyšší a v části, v níž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost platit žalobkyni výživné od 1. 5. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 3.000 Kč měsíčně, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně, manželka žalovaného, podala dne 19. 5. 2021 u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost platit jí výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně od května 2021 se splatností vždy k dvacátému pátému dni v měsíci předem. Tvrdila, že manželství účastníků trvá, avšak účastníci společně nežijí a nehospodaří. Žalobkyně pečuje o společné děti účastníků a je na mateřské dovolené. Pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč a na děti dostává od žalovaného výživné. Na její výživu žalovaný však ničím nepřispívá, takže je odkázána na pomoc svých rodičů. Příjem žalovaného se pohybuje kolem 30 000 Kč měsíčně, dalších 6 až 8 000 Kč získává žalovaný pravidelně od svých rodinných příslušníků, žalobkyně je proto přesvědčená, že pro zajištěné stejné hmotné a kulturní úrovně obou účastníků je v silách žalovaného požadované výživné platit.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že výživné k nezletilým dětem bylo již pevně stanoveno na celkovou částku 8 000 Kč měsíčně a v řízení o něm byla dostatečně prokázána jeho majetková situace. Má příjem pouze ze svého zaměstnání a částky, které získával v minulosti od svého otce a bratra, představují půjčky, které bude muset vrátit. Žalovaný navíc ze své mzdy platí kolem 8.000 Kč měsíčně na společný úvěr účastníků, za který si pořídili dva automobily a kolem 10 000 Kč vynakládá na své bydlení. Hmotná a kulturní úroveň mezi účastníky tak dle žalovaného není rozdílná, a pokud ano, pak ve prospěch žalobkyně.

3. Mezi stranami v řízení bylo nesporné, že jejich manželství stále trvá, od září 2020 spolu ale účastníci nebydlí a od té doby také společně nehospodaří.

4. Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 10. 5. 2011 je prokázáno, že žalobkyni byl přiznán na dítě jménem [jméno] [příjmení], [datum narození] rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč od 1. 7. 2019. Rozhodnutím Základní školy a mateřské školy [obec] ze dne 19. 5. 2021 je prokázáno, že [jméno] [příjmení], [datum narození] nebyla přijata na školní rok 2021 /2022 předškolnímu vzdělávání do mateřské školy, jejíž činnost uvedená základní škola vykonává.

5. Zprávou zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] je prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil za prvých 7 měsíců roku 2021 v průměru 30 614 Kč.

6. Žalobkyně v řízení tvrdila, že v současné době je stále na mateřské dovolené, pobírá pouze rodičovský příspěvek, jiný příjem nemá. Vyživovací povinnost má ke společným dětem účastníků a bydlí s nimi v domě jejich rodičů, kde též dříve s žalovaným vedli rodinnou domácnost. Po odchodu žalovaného pro nedostatek finančních prostředků nijak rodičům na bydlení nepřispívala, od července 2021, kdy žalovaný začal platit dětem běžné výživné, dává rodičům alespoň 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně nemá žádný majetek, součástí společného jmění s žalovaným se staly pouze dva automobily, které jsou v jeho držení žalovaného a které byly pořízeny na dluh, jímž se cítí být také vázána. Její životní náklady žalobkyně jsou za běžné. Tato tvrzení žalobkyně nebyla v řízení zpochybněna.

7. Žalovaný tvrdil, že pracuje u svého zaměstnavatele jako přípravář, nyní pouze na nočních směnách. Příjem má jenom z tohoto pracovního poměru, jiné příjmy nemá, na brigády nechodí. Potom co zrušil společnou domácnost s žalobkyní, neměl dostatek finančních prostředků, a z tohoto důvodu mu půjčoval peníze jeho otec, a když bylo potřeba, i bratr [jméno]. Šlo o půjčky, které bude žalovaný vracet. Po zrušení společné domácnosti se žalovaný odstěhoval do pronajatého bytu v [obec] o velikosti 2+KK, v němž bydlí sám a za nějž platí nájemné a náklady za spotřebované služby ve výši kolem 10.000 Kč. Do prosince 2020 bydlel v tomtéž domě v garsoniéře, nájemné platil ve výši asi 8.400 Kč, protože ale má v úmyslu stýkat se svými dcerami, zvolil větší byt, aby jim mohl poskytnout lepší zázemí. Do zaměstnání dojíždí asi 18 nebo 19 km, náklady na pohonné hmoty činí asi 1500 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost má jen ke společným dětem. Nemá žádný majetek větší hodnoty, pouze automobily ve společném jmění. Jde o automobil Dacia Sandero a Škoda Scala, posledně uvedené vozidlo minulý měsíc se souhlasem žalobkyně prodal a utrženou částku 200.000 Kč vložil na úvěrový účet, takže výše společného úvěru se snížila na současnou částku 330.000 Kč. Tento úvěr splácí sám a měsíčně na něj hradí 7.316 Kč. Na tento dluh žalobkyně nic neplatí.

8. Žalobkyně namítala, že automobil žalovaný sice prodal s jejím souhlasem, ale pod cenou. Zejména pak zpochybňovala tvrzení žalovaného o půjčkách a pokládala je za účelová. Poukazovala na to, že byly probírány v opatrovnickém řízení v souvislosti s rozhodováním o vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilým dětem, jejich poskytování je zachyceno na bankovních výpisech žalovaného a žalovaný jejich právní důvod v řízení nebyl schopen vysvětlit.

9. Žalovaný předložil smlouvu o půjčce, kterou uzavřel se svým otcem [jméno] [příjmení] [datum]. Otec žalovaného jako věřitel se zavázal na překlenutí tíživé životní situace poskytnout žalovanému půjčku celkové výši 21 500 Kč v měsíčních splátkách, placených od 1. 11. 2020 do 30. 4. 2020. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit nejdéle do 31. 12. 2025, a to v měsíčních splátkách po 1.000 Kč. Připojen je přehled poskytnutých bezhotovostních plateb v celkové výši 21.500 Kč s podpisem otce žalovaného.

10. Žalovaný dále předložil listinu adresovanou Okresnímu soudu v Jičíně ze dne 29. 9. 2021, podepsanou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V listině pisatel vysvětluje, že je bratrem žalovaného, a vzhledem k pochybnostem o účelu zasílaných peněz sděluje, že svému bratrovi, který se ocitl ve finanční tísni, poskytl peněžní půjčky dle přílohy, které bude žalovaný vracet po skončení všech soudních řízení, protože pisatel myslí na svou budoucnost a uvažuje o hypotéce na bydlení. Pokud zapůjčené částky byly příkazu označené jako dárek, vzniklo to použitím šablony v elektronickém bankovnictví, neboť předtím žalovanému peníze jako dárek k narozeninám posílal. Připojen je přehled odeslaných částek, jež v součtu činí 62.600 Kč. Od května 2021 byly takto odeslány pouze dvě platby, a to 15. 6. 2021 ve výši 6.000 Kč, a 22. 7. 2021 ve výši 2.000 Kč, obě označeny jako půjčky.

11. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 30 Nc 3041/2020 je prokázáno, že v něm bylo rozhodováno o úpravě péče a výživy účastníků k jejich nezletilým dcerám na dobu před a po rozvodu manželství rodičů a o úpravě styku žalovaného s nimi. Rozsudkem ze dne 30. 6. 2021 č.j. 30 Nc 3041/2020-110 byla schválena dohoda účastníků, dle níž nezletilá [jméno], [datum narození] a nezletilá [jméno], [datum narození], se s účinností od právní moci tohoto rozsudku i na dobu po rozvodu manželství rodičů svěřují do péče žalobkyně. Žalovaný se zavázal platit na výživu nezletilé [jméno] částku 4 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] částku 3 500 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky s účinností od 1. 10. 2020 i s účinností od právní moci rozsudku, jímž bude manželství rodičů rozvedeno. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 10. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 13 000 Kč pro nezletilou [jméno] a ve výši 13 000 Kč pro nezletilou [jméno] se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částkách 1 000 Kč pro nezletilou [jméno] a 1 000 Kč pro nezletilou [jméno], splatných vždy spolu s běžným výživným k rukám žalobkyně počínaje měsícem červencem 2021 pod ztrátou výhody splátek. Dle rozsudku je dále žalovaný oprávněn stýkat se s nezletilou [jméno] a s nezletilou [jméno] každou sobotu v sudém kalendářním týdnu v době od 13.00 hodin do 17.00 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 7. 2021. V odůvodnění je zmíněno, že jak žalobkyni tak žalovanému vypomáhají jejich rodiny. Jako účastník řízení při jednání dne 1. 6. 2021 žalovaný připustil, že mu na účet chodily peníze od příbuzných, a to asi na dobu půl roku, protože finančně nevycházel. Platby od otce [jméno] [příjmení] a bratra [jméno] [příjmení] označil jako finanční výpomoc s tím, že šlo asi o 3 500 Kč měsíčně. Ve spise jsou obsaženy i výpisy z účtu žalovaného, z nichž jsou patrny objemy finančních prostředků zapsaných od [jméno] [příjmení] i od [jméno] [příjmení].

12. Podle § 697 odt.1 a 2 o. z., manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. 2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

13. Podle § 922 odst.1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci jsou stále manželé, byť déle jak rok žijí odděleně. Žalobkyně je na mateřské dovolené, jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 7.000 Kč, pečuje o dvě nezletilé děti účastníků, na něž od července 2021 žalovaný platí soudně stanovené výživné 8.000 Kč měsíčně, dlužné výživné na děti dosud neumořuje. Žalobkyni žádné výživné neposkytuje. Žalobkyně a využívá dobrodiní rodičů, v jejichž domě bydlí, nyní za minimální příspěvek. Průměrný příjem žalovaného se pohybuje kolem 30.000 Kč měsíčně, bydlí v pronajatém bytě, za nějž platí měsíčně kolem 10.000 Kč, 1.500 Kč měsíčně vynaloží na dopravu do zaměstnání, částkou 7.316 Kč měsíčně umořuje společný dluh účastníků u banky. Je pravda, že loni a v prvé polovině letošního roku mu poskytovali finanční příspěvky otec a bratr, z listin, kterými byl v průběhu tohoto řízení proveden důkaz ale vyplynulo, že šlo o průběžně poskytované půjčky, které bude muset vracet. V období od května 2021 dosud pak žalovaný takto získal pouze 6.000 Kč v červnu a 2.000 Kč v červenci. Sice nic tedy nenasvědčuje tomu, že by šlo o dary, určené žalovanému, nicméně i finanční prostředky získané z cizích zdrojů, které bude muset v budoucnu vrátit, momentální finanční situaci žalovaného mohou příznivě ovlivnit. Soud proto přihlíží k tomu, že nad rámec svého výdělku měl žalovaný od 19. 5. 2021 dosud k dispozici o 8.000 Kč více, nejde však o pravidelnou a dále pokračující podporu, s níž by bylo možno počítat i do budoucna a při stanovení výživného z ní vycházet. Pak ovšem jsou-li z prokázaného pravidelného měsíčního příjmu žalovaného odečteny běžné výživné 8.000 Kč, nájemné 10.000 Kč, náklady na dopravu 1.500 Kč a splátka úvěru 7.316 Kč, zbývá žalobci pro jeho další potřeby 3.184 Kč měsíčně. To je částka velmi nízká a životním potřebám dospělého člověka neadekvátní, avšak vzhledem k tomu, že majetková situace žalobkyně je ještě tíživější, rozhodl soud o povinnosti žalovaného platit žalobkyni výživné ve výši alespoň 500 Kč měsíčně. Jakkoliv si je soud vědom, že toto výživné finanční nedostatek žalobkyně neřeší a žalovanému jeho ekonomickou situaci dále zkomplikuje, přistoupil k němu proto, aby zdůraznil manželskou solidaritu a odpovědnost manžela za druhého partnera, jež jsou stěžejními atributy manželství. Dlužné výživné soud vypočetl za dobu od 19. 5. 2021, tedy od podání žaloby do konce měsíce října 2021 částkou 2.710 Kč (tj. 210 Kč za 13 dnů měsíce května + 2.500 Kč za dobu od června do konce října). Vzhledem k napjaté finanční situaci žalovaného povolil mu soud, aby dlužné výživné splácel v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných společně s běžným výživným, počínaje měsícem listopadem 2021 do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. V části, v níž se žalobkyně domáhala přisouzení výživného ve výši o 2.500 Kč měsíčně vyšší a v části, kdy výživné nesprávně požadovala za dobu před podáním žaloby, byla její žaloba zamítnuta.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst.2 o. s. ř., tedy podle výsledku ve sporu. Úspěšnější byl žalovaný, bylo by mu proto možno přiznat právo na poměrnou část nákladů řízení, žalovaný se však tohoto práva vzdal. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.