3 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7.053 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 2.053 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1/3 nákladů řízení, tj. 496 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7.053 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku dne 23. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 5.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 7. 2021. Následně bylo dohodnuto prodloužení doby splatnosti do 14. 9. 2021 a poplatek za poskytnutí úvěru 1.113 Kč. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobkyni vzniklo vzhledem k jeho prodlení též právo na smluvní pokutu 940 Kč. Dle žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila jeho úvěruschopnost na základě údajů zjištěných z výpisu z jeho účtu, případně výplatních lístků, dále přihlížela k výpisům z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF, a z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil.

3. Žádostí o poskytnutí úvěru a vyhodnocením úvěruschopnosti je prokázáno, že žalovaný prostřednictvím webových stránek webová adresa dne 23. 6. 2021 požádal o úvěr. Byla u něho provedena lustrace na exekuce a v insolvenčním rejstříku, v databázi odcizených a neplatných dokladů, v registrech dlužníků REPI a EUCB. Reporty z těchto databází, které žalobkyně předložila, jsou bez záznamu. Žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho příjmy činí 25.000 Kč, výdaje 7.000 Kč, náklady na bydlení 4.000 Kč, měsíční výdaje splátek dosahují 2.000 Kč. Výše příjmů byla ověřena výpisem z účtu z března a května 2021. Žalobkyně dle dalších záznamů vycházela z údajů žalovaného, uvažovala životní minimum 3.860 Kč, stanovila čistý příjem domácnosti 17.109 Kč, náklady 11.000 Kč s tím, že maximální částka k zapůjčení byla stanovena ve výši 20.000 Kč. Původní výše úvěru v žádosti byla 17.000 Kč na 14 dnů, po ověření úvěruschopnosti byla snížena na 5.000 Kč. Žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc duben 2021, na základě něhož úvěruschopnost žalovaného přezkoumávala. Dle údajů v něm zachycených je skutečností, že žalovanému dne 14. 4. 2021 došla mzda 28.327 Kč, avšak na druhé straně z tohoto výpisu vyplývá, že další příjem činily žalovaným čerpané půjčky. Celkem na jeho účet přišlo 40.398 Kč, výdaje však činily 39.108,31 Kč, přičemž konečný zůstatek jeho účtu činil - 1.752,61 Kč, krytý kontokorentem. Z výpisu je zřejmé, že žalovaný měl další příjmy a platební povinnosti z nejméně 5 půjček či úvěru, a to: u Cool Credit, Faircredit a žalobkyně, pravděpodobně též u majitele účtu č. bankovní účet, a splácel dva úvěry u právnická osoba na účet č. bankovní účet a bankovní účet.

4. Distančně uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo je prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se dne 23. 6. 2021 dohodli s odkazem na ustanovení § 2395 o. z. na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč na jím udaný bankovní účet č. bankovní účet a že jej žalovaný vrátí s poplatkem 1.002 Kč jednorázově nejpozději do 14 dnů od jeho poskytnutí na bankovní účet žalobkyně. V případě prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonné výši a paušální poplatky na úhradu nákladů v dále stanovených částkách.

5. Zprávou právnická osoba je prokázáno, že z účtu žalobkyně číslo byla 23. 6. 2021 na účet žalovaného bankovní účet připsána částka 5.000 Kč pod variabilní symbol.

6. Výzvami k úhradě dluhu z 28. 2. 2022 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 11.498,45 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

7. Podle § 75 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst.1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, žalobkyně sice lustrovala žalovaného ve veřejně přístupných registrech neznámo s negativním výsledkem, nedocenila však další informace, jež ji poskytl výpis z účtu žalovaného. Je pravda, že žalovaný dle něho měl dobrý příjem z pracovní činnosti, žalobkyně ale již nezjišťovala, zda žalovaný pracuje v řádném pracovním poměru a na jak dlouho má tento poměr sjednán a zda je uvedený příjem pravidelný. Navíc nelze přehlédnout, že žalovaný dle tohoto výpisu měl vysoké výdaje, splácel půjčky a úvěry, a především se již v dubnu 2021 dále významně zadlužoval a své výdaje této situaci nepřizpůsoboval. Tyto skutečnosti jsou jednoznačně způsobilé vyvolat důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného další spotřebitelský úvěr splácet. Pokud i na základě uvedeného výpisu z účtu žalovaného učinila žalobkyně závěr opačný, neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a nesplnila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá, a k přestoupení zákona. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

15. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu finanční plnění 5.000 Kč, jenž se žalovaný zavázal dle tvrzení žalobkyně zaplatit do 14. 9. 2021, nevrátil však nic. Od 15. 9. 2021 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 15. 9. 2021 do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

16. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu stran. Žalobkyně uspěla zhruba ve 2/3 svých žalobních požadavků, úspěch žalovaného lze kvantifikovat 1/3. Po vzájemném zápočtu úspěchu a neúspěchu zbývá povinnost žalovaného, nahradit žalobkyni 1/3 jí vynaložených nákladů řízení. Úspěšnější žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyně v řízení vynaložila na soudní poplatek ve výši 400 Kč, na odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále AT) ve výši 600 Kč (3 úkony à 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 189 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Náklady žalobkyně tak činí celkem 1.489 Kč a 1/3 z této částky pak 496,30 Kč, zaokrouhleno 496 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně. Postup dle ustanovení § 14b) AT se uplatní proto, že žalobkyně řízení zahájila jednoduchou žalobou v podobě upravitelného vzoru, opakovaně použitelného ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž peněžní plnění nepřesahuje částku 50 000 Kč.

17. Podle § 160 odst. l o.s.ř. stanovil soud lhůtu ke splnění všech povinností v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku není podle § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání přípustné. Jestliže žalovaný nesplní dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí či exekuci.