3 C 126/2023

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , advokátem sídlem adresa b) jméno žalobce , narozený datum , advokátem sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se spoluvlastnictví všech účastníků k nemovitostem, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, .

II. Nařizuje se prodej nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, s tím, že z výtěžku připadne žalobci a) , Jméno žalobce, podíl 1/6, žalobci b) , jméno žalobce, podíl 1/6 a žalované , Jméno žalované, podíl 4/6.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobcům bude po právní moci rozsudku vrácena složená záloha na náklady důkazu ve výši 10 000 Kč.

1. Návrhem ze dne 16. 6. 2023 se právní předchůdkyně žalobců domáhala vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“) původně tím způsobem, aby byly nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalované a tato uhradila předchůdkyni žalobců vypořádací podíl.

2. Usnesením ze dne 20. 3. 2025, č.j. 3 C 126/2023-129, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2025, bylo v řízení namísto původní žalobkyně pokračováno s jejími nástupci , Jméno žalobce, a , jméno žalobce, . Tito následně uvedli, že o nabytí výlučného vlastnictví k předmětným nemovitostem nemají zájem.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a tvrdila, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Pokud by se její tvrzení nepodařilo prokázat, navrhla přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že předmětné nemovitosti nejsou reálně rozdělitelné.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 13. 9. 2023 soud zjistil, že v katastru nemovitostí byl k předmětným nemovitostem zapsán spoluvlastnický podíl předchůdkyně žalobců o velikosti 2/6 a žalované o velikosti 4/6. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 7. 10. 2025 soud zjistil, že v katastru nemovitostí byl k předmětným nemovitostem zapsán spoluvlastnický podíl žalobce a) o velikosti 1/6, žalobce b) o velikosti 1/6 a žalované o velikosti 4/6.

6. Z kupních smluv ze dne 24. 2. 2020 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobců nabyla vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 2/6 na předmětných nemovitostech za úplatu od osob zapsaných jako vlastníci v katastru nemovitostí.

7. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl pro věc v konečném důsledku podstatný a soud z něj zjištění neučinil, protože podmínky pro přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví některého z účastníků nakonec nebyly splněny (viz níže).

8. Na základě provedených důkazů spolu s nespornými skutečnostmi dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci jsou dohromady spoluvlastníky předmětných nemovitostí dle podílů uvedených výše, přičemž předchůdkyně žalobců nabyla svůj spoluvlastnický podíl za úplatu od osob, které byly tehdy zapsané v katastru nemovitostí. Předmětnými nemovitostmi jsou 3 pozemky, na jednom z nich je umístěna stavba. Reálné rozdělení předmětných nemovitostí není možné.

9. K námitce žalované, že by měla být výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí soud uzavírá, že předchůdkyně žalobců nabyla spoluvlastnický podíl za úplatu od osob zapsaných v katastru nemovitostí (tj. ve veřejném seznamu). I kdyby tedy osoby, od kterých předchůdkyně žalobců předmětné nemovitosti zakoupila (viz bod 6 odůvodnění), nebyly vlastníky dotčených spoluvlastnických podílů, předchůdkyně žalobců by při splnění podmínky dobré víry svůj spoluvlastnický podíl řádně nabyla (srov. § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)). Současně dobrá víra předchůdkyně žalobců se presumuje (srov. § 7 o.z.). Zdejší soud byl připraven žalovanou při jednání dne 7. 10. 2025 poučit dle § 118a o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení a zejména označila důkazy k prokázání nedostatku dobré víry u předchůdkyně žalobců. S ohledem na nepřítomnost žalované se však tato o možnost řádného poučení připravila. Za této situace soud také neprováděl ani další dokazování zejména jednotlivými dědickými spisy, neboť s ohledem na právní posouzení to nebylo nezbytné a žádná z nich učiněná zjištění by nemohla zpochybnit závěr o řádném nabytí spoluvlastnického podílu předchůdkyní žalobců.

10. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

11. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

12. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

13. Promítnuto na projednávanou věc výše uvedená právní úprava znamená, že žalobci se řádně a důvodně domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Soud vzal za nesporné, že rozdělení předmětných nemovitostí v daném případě není možné. Žalobci nemají zájem o nabytí nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, žalovaná přestala být v průběhu řízení pro soud kontaktní, na výzvy soudu nereagovala, k jednání se nedostavila, soud tak nebyl schopen ověřit, zda by měla prostředky pro vyplacení vypořádacího podílu žalobcům. Soud proto přistoupil k poslednímu způsobu vypořádání spoluvlastnictví, a to prodejem nemovitých věcí.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliké od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jeho spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.

15. Jelikož v projednávané věci zdejší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodnily mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

16. Pokud se týká složené zálohy na náklady důkazu, pak v souvislosti se znaleckým posudkem žádné náklady nevznikly (znalec se s ohledem na prodlení s vypracováním posudku vzdal nároku na znalečné), soud proto rozhodl o vrácení celé složené zálohy žalobcům.