3 C 133/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO sídlo zainteresované společnosti advokátem jméno zástupce zainteresované společnosti . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená datum adresa zainteresované osoby pro 55 334 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 282 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 9. 11. 2021 do 1. 4. 2023 ve výši 1 926,18 Kč a dále s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 16 282 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 39 052 Kč, kapitalizovaný úrok 6 181,65 Kč, úrok 15% ročně z 22 110,50 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k 1. 4. 2024 ve výši 1 803,84 Kč a úrok z prodlení z 7 500,82 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svoji žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ji celkem 55 334 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jeho právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . IČO: , IČO, , se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které ji poskytla peněžní prostředky, jež se žalovaná zavázala vrátit se sjednaným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaná své smluvní povinnosti nesplnila a dluží žalovanou částku s příslušenstvím. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, což bylo žalované oznámeno. Přestože byla žalovaná žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu, neposkytla na něj žádné plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svoji obranu nic neuplatnila.

3. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, které předložila a které jsou oběma stranám známy. Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 8. 9. 2020, podepsaná jejími účastníky, prokazuje, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 28 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též 2 696 Kč, představující úrok, 13 720 Kč jako úhradu za poskytnutí úvěru, 2 596 Kč na nákladech za vyhodnocení úvěru a 5 040 Kč za hotovostní inkaso splátek v bydlišti. Celková dlužná částka tak měla činit 52 052 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 14 měsíčních hotovostních splátkách po 3 718 Kč s tím, že prvá splátka se stala splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána pro uvedený počet splátek ve výši 15 % p. a. a pro případ prodlení se zaplacením jakékoliv splátky byla účastníky smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně s tím, že za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze žalované uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Další smluvní pokuta 500 Kč byla sjednána v návaznosti na zaslání oznámení o zesplatnění pohledávky. Žalovaná současně potvrdila podpisem smlouvy, že finanční prostředky 28 000 Kč v hotovosti v místě jejího bydliště převzala. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek, který tvoří přílohu smlouvy.

4. Listina s názvem žádost o úvěr žalobkyně prokazuje, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své majetkové a pracovní poměry. Žalovaná udala své osobní údaje, uvedla že pracuje u , právnická osoba, . od 25. 5. 2018 se mzdou 27 549 Kč měsíčně. Tyto údaje byly doloženy výplatní páskou a pracovní smlouvou. Žalovaná dále udala, že je vdaná, bydlí u rodičů, vyživuje jedno dítě, na bydlení v nájmu vynakládá 2 000 Kč měsíčně a částku 3 500 Kč platí na dopravu, jídlo a osobní náklady, 500 Kč na spoření a pojištění, takže její celkové výdaje činí 6 000 Kč. Žádné další výdaje včetně splátek půjček neuvedla. Žádost žalované je doprovozena dohodou žalované a jejího zaměstnavatele z 22. 4. 2014 o tom, že od 1. 5. 2014 sjednávají pracovní poměr na dobu neurčitou. Výplatní pásky byla žalovanou předloženy za měsíce květen, červen a červenec 2020, přičemž v květnu 2020 nebyla žalované vyplacena žádná mzda, v červnu ve výši 1 526 Kč a červenci 2020 ve výši 26 602 Kč. Výpis z účtu za květen a červenec 2020 s názvem , jméno FO, svědčí o tom, že počáteční zůstatek na účtu činil 990 Kč, konečný 2 436 Kč. Zachyceny jsou pouze tři příjmy, dva ve výši 25 732 Kč a 28 489 Kč od ČSSZ jako ošetřovné, a 10 000 Kč z 10. 7. 2020 s poznámkou půjčka.

5. Přehledem transakcí je prokázáno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti zaplatila 9. 9. 2020 částku 3 718 Kč, 31. 10. 2020, 30. 11. 2020, 29. 12. 2020, 30. 3. 2021, 28. 4. 2021 a 9. 11. 2021 vždy částku 1 000 Kč, 31. 1. 2021,28. 21. 2021,31. 8. 2021 a 31. 12. 2021 vždy částku 500 Kč, celkem tedy 11 718 Kč.

6. Smlouva o postoupení pohledávek z 25. 4. 2023 prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na úplatném postoupení pohledávek ze smluv o úvěru, specifikovaných v příloze smlouvy. V příloze je uvedena i předmětná pohledávka za žalovanou. Oznámením o postoupení pohledávek z 11. 5. 2023 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že pohledávka za ní z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni.

7. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 31. 7. 2023, adresovanou žalované, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva žalované odeslána doporučenou poštou dne 1. 8. 20238. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni 8. 9. 2020 byla proti žalované vedena exekuce pod sp. zn. 29 EXE 211/2019 a dále později bylo zahájeno řízení pod sp. zn. 5C 85/2021 o 45 649 Kč s příslušenstvím, tedy o dluhy z půjček původně u , právnická osoba, , které předcházely uzavření předmětné smlouvy o úvěru.

9. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

16. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z údajů uvedených samotnou žalovanou, které částečně ověřila. Zcela nepodloženě pak vycházela z žalovanou tvrzeného příjmu 27 549 Kč, ačkoliv z předložených výplatních pásek tento příjem nevyplývá. Právní předchůdkyně žalobkyně tak musela přihlížet k příjmům, které vyplývají z výpisu účtu , jméno FO, , které však o příjmech žalované nic nevypovídají. Navíc, z výpisu z účtu je zřejmé, že zůstatky na účtu na počátku a na konci měsíce jsou minimální, a jedním ze zachycených příjmů je i příjem z jiné půjčky. Žalovaná však v žádosti o úvěr o žádných půjčkách a dluzích a jejich splátkách nereferuje. Z údajů uvedených žalovanou v žádosti je dále evidentní, že jsou naprosto podhodnoceny tvrzené měsíční výdaje (celková částka 6 000 Kč), zvlášť s přihlédnutím k tomu, že žalovaná udala, že vyživuje jedno nezaopatřené dítě. Právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje nijak neověřila a zřejmě rezignovala i na lustraci žalované v dostupných databázích a nezjistila tak, že proti žalované byla v době uzavírání smlouvy o úvěru vedena exekuce (sp. zn. 29 EXE 211/2019) a že žalovaná nesplácí své dřívější dluhy v půjček, které se následně staly předmětem soudního řízení (sp. 5C 85/2021).

17. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace vyhodnotila objektivně se skutečně odbornou péčí, nemohla by dospět k závěru, že žalovaná je požadovaný úvěr schopna splácet, neboť o této její schopnosti bylo třeba důvodně pochybovat. Ostatně nesprávnost prověření úvěruschopnosti žalované se jednoznačně projevila v tom, že žalovaná řádně uhradila pouze jedinou splátku a další splátky poskytovala nepravidelně a v nižší než sjednané výši. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá. Předmětnou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

18. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 28 000 Kč, z toho žalovaná dosud nesplatila 16 282 Kč, které se zavázala zaplatit do 8. 11. 2021. Od 9. 11. 2021 se dostala s úhradou dluhu do prodlení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 16 282 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 9. 11. 2021 do zaplacení, z toho úrok z prodlení od 9. 11. 2021 do 1. 4. 2023 vyčíslil částkou 1 926,18 Kč. Lhůta ke splnění povinností byla žalované stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

19. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalovaná byla sice v řízení úspěšnější než žalobkyně a právo na poměrnou část nákladů řízení by ji náleželo, v řízení ji však žádné prokazatelné náklady nevznikly.