3 C 139/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno zástupce zainteresované osoby . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 35 837,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:a)3 600 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 31. 10. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 489,70 Kč a dále s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z 3 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) 10 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 31. 7. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 259,81 Kč a dále s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z 10 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalšícha) 8 578,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 1. 4. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 799 Kč, úrok z prodlení 11,75 % ročně z 3 644,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok 1 964,36 Kč a úrok 29,49 % ročně z 7 244,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, ab) 12 759,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 1. 4. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 1 818,19 Kč, kapitalizovaný úrok 453,96 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 781,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok 24,12 % ročně u částky 11 681,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svoji žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ji celkem 35 837,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se žalovanou uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ji poskytla peněžní prostředky, jež se žalovaná zavázala vrátit se sjednaným kapitalizovaným úrokem, odměnou za zpracování půjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná své smluvní povinnosti řádně neplnila a dluží žalovanou částku s příslušenstvím. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s účinností od 27. 9. 2023, což bylo žalované oznámeno. Přestože byla žalovaná žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu, neposkytla na něj žádné plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svoji obranu nic neuplatnila.

3. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, které předložila. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 1. 11. 2021 prokazuje, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč, s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 8 917 Kč, sestávající se z částky 5 101 Kč představující úrok z půjčené částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částky 1 500 Kč představující poplatek za zpracování, částky 2 316 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Celková dlužná částka tak činila 18 917 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 364 Kč a poslední splátkou 353 Kč. Smlouva je oboustranně podepsána. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Čerpání úvěru prokazuje tabulka umoření, z ní je také zřejmé, že žalovaná zaplatila na tento úvěr 6 400 Kč a další plnění neposkytla, ačkoli celý dluh měl být uhrazen do 31. 10. 2022.

4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a prokazovala to listinou s názvem zákaznická karta. Žalovaná v ní 1. 11. 2021 uvedla své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu a telefonního a elektronického spojení. Uvedla, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, že je na mateřské dovolené, má jednu vyživovací povinnost a jediný zdroj příjmů od ČSSZ ve výši 10 000 Kč. Uvedla odhadované měsíční výdaje má ve výši 2 000 Kč, dále uvedla další neidentifikovaný příjem domácnosti 22 000 Kč. Předložila potvrzení o příjmu z roku 2021. Přes výše uvedené je z listiny zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nepodloženě uvažovala s čistým příjmem žalované 32 000 Kč, ačkoliv žalovaná udala, že sama má jediný zdroj příjmů a tento činí 10 000 Kč. O jaký další příjem domácnosti jde, zda je jeho tvrzená výše skutečná a zda s tímto příjmem může žalovaná disponovat právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala.

5. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 31. 1. 2022 prokazuje, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, , a žalovanou byla podepsána úvěrové smlouva, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 12 000 Kč, s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 13 666 Kč, sestávající se z částky 9 416 Kč představující úrok z půjčené částky, částky 1 500 Kč představující poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a částky 2 750 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortní splácení. Celková dlužná částka tak činila 25 666 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 72 týdenních splátkách po 330 Kč a poslední splátkou 256 Kč. Smlouva je oboustranně podepsána. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Čerpání úvěru 31. 1. 2022 a realizované splátky 1 100 Kč prokazuje tabulka umoření k 24. 3. 2022. Celá dlužná částka měla být zaplacena do 31. 7. 2023.

6. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a prokazovala to listinou s názvem zákaznická karta z 31. 1. 2022. Žalovaná v ní uvedla své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu a telefonního a elektronického spojení. Uvedla, že je na mateřské dovolené, má jednu vyživovací povinnost a jediný zdroj příjmů ČSSZ a její čistý příjem činí 11 200 Kč. Uvedla, že platí interní splátky 1 602 Kč, a odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč. Dodala další, blíže neidentifikovaný příjem domácnosti 25 000 Kč. Předložila rozhodnutí o přiznání dávky. Přes výše uvedené je z listiny zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nepodloženě uvažovala s čistým příjmem žalované 36 200 Kč, ačkoliv žalovaná udala, že sama má jediný zdroj příjmů a tento činí 11 200 Kč, zatímco její měsíční výdaje přesahují částku 4 602 Kč. O jaký další příjem domácnosti jde, zda je jeho tvrzená výše skutečná a zda s tímto příjmem může žalovaná disponovat právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval a úvěr poskytl.

7. Smlouva o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 s přílohou č. , hodnota, prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodli na úplatném postoupení pohledávek ze smluv, specifikovaných v příloze smlouvy. V příloze jsou uvedeny obě předmětné pohledávky za žalovanou. Oznámením o postoupení pohledávek z 29. 9. 2023 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že pohledávka za ní z úvěrových smluv byla postoupena žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení žalované odesláno doporučenou poštou dne 27. 10. 2023.

8. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 28. 3. 2024, adresovanou žalované, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva žalované odeslána doporučenou poštou dne 2. 4. 2024.

9. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětných smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

16. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání obou úvěrových smluv s žalovanou postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně si nechala od žalované doložit výši dávek, které ji byly jako osobě na mateřské dovolené vypláceny, zjistil její výdaje, v obou případech udané ve zcela nereálné výši, ve druhém případě včetně plateb na starší závazky, a následně k příjmům žalované připočetla tvrzený, avšak nijak neupřesněný a nedoložený příjem domácnosti, ačkoliv žalovaná udávala v obou případech, že má jen jediný zdroj příjmů od , Anonymizováno, , a ačkoliv vůbec nebylo tvrzeno ani doloženo, že se žalovaná na dalším příjmu domácnosti podílí a jakou částí. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně informace, které získala od žalované vyhodnotila objektivně se skutečně odbornou péčí, nemohla by dospět k závěru, že žalovaná je požadovaný úvěr schopna splácet, neboť o této její schopnosti bylo třeba jednoznačně důvodně pochybovat. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá. Obě úvěrové smlouvy proto soud hodnotí jako absolutně neplatná právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

17. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě v případě prvé úvěrové smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč do 31. 10. 2022, z toho žalovaná dosud splatila 6 400 Kč. Dnem 31. 10. 2022 se dostala do prodlení s úhradou 3 600 Kč a soud proto rozhodl o její povinnosti tuto částku žalobkyni zaplatit s úrokem z prodlení ve výši 11,75 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 31. 10. 2022 do zaplacení. Úrok za dobu od 31. 10. 2022 do 27. 9. 2023 pak pro přehlednost výroků rozsudku vyčíslil částkou 489,70 Kč. Na základě druhé úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč do 31. 7. 2023, z toho žalovaná dosud splatila 1 100 Kč. Od 31. 7. 2023 se dostala do prodlení s úhradou 10 900 Kč a soud proto rozhodl o její povinnosti tuto částku žalobkyni zaplatit s úrokem z prodlení ve výši 11,75 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 31. 7. 2023 do zaplacení. Úrok za dobu od 31. 7. 202 do 27. 9. 2023 pak pro přehlednost výroků rozsudku vyčíslil částkou 259,81 Kč.

18. Ve zbytku byla žaloba žalobkyně shledána nedůvodnou a byla zamítnuta.

19. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalovaná byla sice v řízení úspěšnější než žalobkyně a právo na poměrnou část nákladů řízení by ji náleželo, v řízení ji však žádné prokazatelné náklady nevznikly.