3 C 164/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlo zainteresované společnosti advokátem jméno zástupce zainteresované osoby . sídlem adresa zástupce zainteresované osoby proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená datum adresa zainteresované osoby o 58 268,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 9. 5. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 1 466,01 Kč a dále s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 6 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 6. 7. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 690,41 Kč a dále s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkynia) 10 841,80 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 22. 9. 2021 do 27. 9. 2023 ve výši 223 Kč, kapitalizovaný úrok 2 508,19 Kč a úrok 18,36 % ročně z 9 719,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 3 719,39 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení,b) 21 427 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 19. 3. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 2 952,09 Kč, kapitalizovaný úrok 998,20 Kč a úrok 21,39 % ročně z 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ji celkem 58 268,80 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jeho právní předchůdkyně, společnost tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se žalovanou uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ji poskytla peněžní prostředky, jež se žalovaná zavázala vrátit se sjednaným kapitalizovaným úrokem, odměnou za zpracování půjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení v pravidelných splátkách. Žalovaná své smluvní povinnosti řádně neplnila a dluží žalovanou částku s příslušenstvím. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalované oznámeno. Přestože byla žalovaná žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu, neposkytla na něj žádné plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svoji obranu nic neuplatnila.

3. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, které předložila. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 28. 6. 2021 prokazuje, že právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, , a žalovanou byla podepsána úvěrové smlouva, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč, s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 11 257 Kč, sestávající se z částky 6 530 Kč představující úrok z půjčené částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částky 1 500 Kč představující poplatek za zpracování a částky 3 227 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Celková dlužná částka tak činila 26 257 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 44 splátkách po 584 Kč a poslední splátkou 561 Kč. Smlouva je oboustranně podepsána. Dle žalobkyně celá dlužná částka měla být žalovanou uhrazena do 9. 5. 2022. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Čerpání úvěru prokazuje tabulka umoření. Dle ní na úvěr žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně v období od 8. 7. 2021 do 14. 9. 2021 ve splátkách částku 9 000 Kč. Dle žalobkyně žádné další plnění ani právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni žalovaná již neposkytla.

4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a prokazovala to listinou s názvem Zákaznická karta. Žalovaná v zákaznické kartě z 28. 6. 2021 uvedla své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu a telefonního a elektronického spojení. Uvedla, že bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání, je svobodná, vyživuje jedno dítě, vlastní automobil, pracuje jako pokladní v , právnická osoba, a má jediný příjmem v domácnosti 13 349 Kč. Odhadované měsíční výdaje udala ve výši 2 500 Kč, s tím, že další, blíže nespecifikovaný příjem domácnosti činí 19 000 Kč. Dle uvedla, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a výši svého příjmu doložila dvěma výplatními páskami.

5. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 30. 9. 2021 prokazuje, že právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, , a žalovanou byla podepsána úvěrové smlouva, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč, s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 20 782 Kč, sestávající se z částky 19 282 Kč představující úrok z půjčené částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a částky 1 500 Kč představující poplatek za zpracování. Celková dlužná částka tak činila 40 782 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 21 splátkách po 2 071 Kč. Smlouva je oboustranně podepsána. Dle žalobkyně celá dlužný částka měla být žalovanou uhrazena do 15. 7. 2023. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Čerpání úvěru prokazuje tabulka umoření. Dle ní žalovaná úvěr čerpala, ale nesplatila na něj žádnou splátku. Dle žalobkyně žádné plnění nezaplatila ani žalobkyni.

6. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a prokazovala to listinou s názvem Zákaznická karta. Žalovaná v zákaznické kartě z 30. 9. 2021 uvedla své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu a telefonního a elektronického spojení. Uvedla, že bydlí jako nájemník, má základní vzdělání, je svobodná, vyživuje jedno dítě, vlastní automobil, pracuje jako prodavač v , jméno FO, a má jediný příjmem v domácnosti 19 590 Kč. Odhadované měsíční výdaje udala ve výši 1 500 Kč, uvedla, že splácí externí splátky 500 Kč a interní 2 570 Kč s tím, že další, blíže nespecifikovaný příjem domácnosti činí 18 000 Kč. Dále uvedla, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a výši svého příjmu doložila dvěma výpisy z účtu, které soudu nebyly poskytnuty.

7. Soudu je z úřední činnosti známo, že ještě před uzavření, prvé smlouvy o spotřebitelském úvěru s právním předchůdcem žalobkyně, žalovaná uzavřela 13. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru se společností , právnická osoba, . kterou řádně neplnila, takže nároky z ní plynoucí byly uplatněny u soudu v řízení, vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 140/2023.

8. Smlouva o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 s přílohou č. , hodnota, prokazuje, že právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně se dohodli na úplatném postoupení pohledávek ze smluv, specifikovaných v příloze smlouvy. V příloze je uvedena i předmětná pohledávka za žalovanou. Oznámením o postoupení pohledávek z 29. 9. 2023 je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně sdělil žalované, že pohledávka za ní z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni.

9. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 28. 3. 2024, adresovanou žalované, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva žalované odeslána doporučenou poštou dne 2. 4. 2024.

10. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětných smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

17. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrových smluv s žalovanou postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdce žalobkyně si od žalované zjišťoval vždy před uzavřením úvěrové smlouvy údaje o rodinných a výdělkových poměrech, nicméně poskytnuté údaje řádně neověřoval a neanalyzoval, a svým zákonným povinnostem dostál pouze formálně. Přestože žalovaná uváděla, že má jediný zdroj příjmů - mzdu, právní předchůdce žalované mezi její příjmy v obou případech zahrnul další, nijak blíže nespecifikovanou částku jako další příjem domácnosti, jejíž existenci a výši nijak neověřil a především rezignoval na zjišťování toho, zda žalovaná má právo a možnost s touto částkou disponovat. Dále právní předchůdce ponechal bez povšimnutí žalovanou tvrzené výdaje, které v obou případech uvedla v evidentně nereálné výši 2 500 Kč, a 1 500 Kč (bez splátek úvěrů). Přitom žalovaná do zákaznické karty uvedla, že nemá vlastní bydlení, vyživuje jedno dítě a vlastní automobil a telefon, což jednoznačně výši tvrzených výdajů zpochybňuje. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou nelustrovala v dostupných databázích, nezjistila proto, že již 13. 5. 2021 uzavřela jinou úvěrovou smlouvu a alespoň před uzavřením smlouvy z 28. 6. 2021 ji zatajila. Právní předchůdce žalobkyně tedy porušil při uzavírání předmětných úvěrových smluv své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá. Úvěrové smlouvy proto soud hodnotí jako absolutně neplatná právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

18. Pohledávky žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávky z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Právní předchůdce žalobkyně na základě prvé úvěrové smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč do 9. 5. 2022, z toho žalovaná dosud splatila 9 000 Kč. Od 10. 5. 2022 se dostala do prodlení s úhradou 6 000 Kč a soud proto rozhodl o její povinnosti tuto částku žalobkyni zaplatit s úrokem z prodlení od 10. 5. 2022 do zaplacení. Úrok 11,75 % p. a. za dobu od 10. 5. 2022 do 27. 9. 2023 pak pro přehlednost výroku rozsudku vyčíslil částkou 1 466,01 Kč. Protože žalobkyně pro dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,5 % p.a., soud v této části jejímu požadavku vyhověl, byť sazba zákonného úroku činila 11,75 % p.a., neboť žalobkyni nemohl přisoudit více než požadovala. Na základě druhé úvěrové smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč do 5. 7. 2023, z toho žalovaná dosud splatila nic. Od 6. 7. 2023 se dostala do prodlení s úhradou 20 000 Kč a soud proto rozhodl o její povinnosti tuto částku žalobkyni zaplatit s úrokem z prodlení od 6. 7. 2023 do zaplacení. Úrok za dobu od 6. 7. 2023 do 27. 9. 2023 pak pro přehlednost výroku rozsudku vyčíslil částkou 690,41 Kč. Protože žalobkyně pro dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 11,75 % p.a., soud v této části jejímu požadavku vyhověl, byť sazba zákonného úroku činila 15 % p.a., neboť žalobkyni nemohl přisoudit více než požadovala19. Ve zbytku byla žaloba žalobkyně shledána nedůvodnou a byla zamítnuta.

20. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalovaná byla sice v řízení úspěšnější než žalobkyně a právo na náhradu nákladů řízení by ji náleželo, v řízení ji však žádné prokazatelné náklady nevznikly.