3 C 171/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o 50 725,42 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji 23 956,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 14 798,12 Kč od 1. 7. 2022 do 21. 7. 2022 a z částky 23 956,27 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 769,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. z 16 535,88 Kč od 1. 7. 2022 do 21. 7. 2022 a z částky 26 769,15 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice - Okresnímu soudu v Jičíně se vůči žalobkyni přiznává právo na náhradu nákladů řízení 4 569,50 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na nákladech řízení 4 569,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala u soudu žalobou, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji 50 725,42 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je od 21. 2. 2022 s podílem [číslo] celku podílovým spoluvlastníkem pozemku-parcela stavební [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] dům, vše v k. ú. [anonymizováno], (dále předmětná nemovitost) a v době od 22. 6. 2021 do 20. 2. 2022 byla spoluvlastnicí stejného spoluvlastnického podílu její právní předchůdkyně, [právnická osoba] Estate. s.r.o. V době od 22. 6. 2021 do 21. 7. 2022 užíval celou nemovitost, tedy i spoluvlastnický podíl žalobkyně příp. její právní předchůdkyně, žalovaný, jenž se tak na jejich úkor bezdůvodně obohatil. Protože žalovaný nevyhověl výzvě k dobrovolnému vydání tohoto obohacení, žalobkyně, jíž právní předchůdkyně pohledávku za žalovaným, vzniklou z titulu uvedeného bezdůvodného obohacení, postoupila, žalovala žalovaného o 19 391,42 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z této částky od 22. 7. 2022 do zaplacení a o 31 334 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z této částky od 1. 7. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se žalobě bránil a navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Tvrdil, že předmětnou nemovitost užíval pouze v rozsahu svého spoluvlastnického podílu a navíc 4. 2. 2022 uzavřel kupní smlouvu s [jméno] [příjmení], jemuž svůj spoluvlastnický podíl s účinky k 7. 2. 2022 prodal.

3. Žalobkyně v průběhu řízení svůj žalobní požadavek omezila a žalobu vzala zpět v části, v níž se domáhala zaplacení 23 956,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 14 798,12 Kč od 1. 7. 2022 do 21. 7. 2022 a z částky 23 956,27 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení. Protože žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby nevyslovil nesouhlas, rozhodl soud podle § 96 o.s.ř. o zastavení této části řízení.

4. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že společnost [právnická osoba], tj. právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaný, oba s podílem [číslo] celku, byli v době od 22. 6. 2021 do 20. 2. 2022 s dalšími subjekty podílovými spoluvlastníky pozemku-parcela stavební [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] dům, vše v k. ú. Hrobičany. Pro uvedené období spoluvlastníci předmětné nemovitosti neuzavřeli žádnou spoluvlastnickou dohodu, která by užívání předmětných nemovitostí žalovaným upravovala a která by řešila poskytnutí jakékoli event. náhrady [právnická osoba] či která by zajišťovala žalovanému právo předmětné nemovitosti užívat bezplatně. Předmětnou nemovitost přitom nesporně v uvedeném období držel a užíval žalovaný, a společnost [právnická osoba] za to nic nezaplatil. Nesporným mezi účastníky bylo i to, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení za nadužívání spoluvlastnického podílu v době od 22. 6. 2021 do 20. 2. 2022 v nominální hodnotě 31 334 Kč žalobkyni a postoupení pohledávky žalovanému písemně oznámila.

5. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že žalobkyně je od 21. 2. 2022 doposud s dalšími subjekty podílovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti s podílem [číslo] celku. Žalovaný od 21. 2. 2022 spoluvlastníkem předmětné nemovitosti již není, ale od uvedeného data do 21. 7. 2022 předmětnou nemovitost užíval, aniž by za to cokoliv hradil. Ani pro uvedené období spoluvlastníci předmětné nemovitosti s žalovaným neuzavřeli žádnou nájemní ani jinou dohodu, která by žalovaného k jejímu užívání zdarma či za úplatu opravňovala.

6. Shora uvedené změny v okruhu spoluvlastníků předmětné nemovitosti jsou prokázány též výpisy z katastru nemovitostí k datu 14. 2. 2022, 19. 4. 2022 a k 19. 9. 2022.

7. Kupní smlouvou, uzavřenou dne 4. 2. 2022 mezi žalovaným jako prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupujícím, je prokázáno, že žalovaný svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech v rozsahu [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím prodal kupujícímu za kupní cenu 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal předat předmět převodu do 31. 5. 2022. Nepředá-li v uvedené lhůtě předmět převodu kupujícímu bez zavinění kupujícího, pak je povinen uhradit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den prodlení, čímž není dotčeno právo na náhradu škody. Nepřevezme-li kupující v uvedené lhůtě předmět převodu bez zavinění prodávajícího, pak je kupující povinen uhradit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den prodlení s převzetím předmětu převodu, čímž není dotčeno právo na náhradu škody. Žalovaný před soudem vysvětlil, že předmětnou nemovitost v souladu s kupní smlouvou, nevyklidil, ale protože se mu nepodařilo nalézt bydlení, v nemovitosti zůstává a platí kupujícímu každý měsíc smluvní pokutu.

8. Žalobkyně dále tvrdila, že poté, co se [právnická osoba] stala spoluvlastníkem nemovitosti, žalované navštívil její spolupracovník [jméno] [příjmení], a snažil se s žalovaným dohodnout na způsobu spoluužívání nemovitosti případně na úhradě za užívání spoluvlastnického podílu avšak marně. Návštěvu opakoval i poté, co se spoluvlastníkem nemovitosti stala žalobkyně se stejným výsledkem. Žalovaný tvrdil, že podobný člověk předmětnou nemovitost nenavštívil, s žalovaným nemluvil, ačkoliv byli s manželkou neustále doma. Dům nezamykají, je volně přístupný.

9. Svědek [jméno] [příjmení], zaměstnanec společnosti [právnická osoba], jako svědek vypověděl, že z důvodu provázanosti této společnosti s žalobkyní vykonává některé práce pro obě společnosti, pracuje na pozici ředitele správy nemovitostí a v [adresa] prováděl místní šetření, po té, co se obě uvedené společnosti staly spoluvlastnicemi nemovitosti. Takové šetření je prováděno prohlídkou nemovitostí, svědek se dostaví na místo a zjišťuje, kdo nemovitost užívá a z jakého titulu, jaký je stav nemovitosti, zda je dělitelná, jak by mohlo být řešeno podílového spoluvlastnictví, zda lze uzavřít nájemní smlouvu nebo jinou dohodu o užívání nemovitosti. Ze svých poznámek si připomněl, že v [anonymizováno] byl na takovém šetření v červenci 2021 a potom v březnu 2022. Šlo o namátkovou předem neohlášenou návštěvu, při níž nebyl ani v jednom případě v nemovitosti nikdo zastižen. Svědek si pamatoval, že jde o menší vesnický domek se sedlovou střechou a dvorem s oplocením. Nevstupoval ani na dvůr ani do domu, snažil se zkontaktovat přítomné osoby, volal od vrat, ale nikdo se neukázal. Z místa pořídl fotodokumentaci. Na vratech nebyl zvonek, ale byla tam poštovní schránka, kam umístil výzvu, aby se žalovaný ozval, aby vztah souvisejícím s jeho bydlením v předmětném domě vyřešili. Na výzvu nikdo nereagoval.

10. Žalobkyně tvrdila, že obvyklé nájemné v době od 22. 6. 2021 do 20. 2. 2022 a dále i v období od 21. 2. 2022 do 21. 7. 2022, jehož mohlo být dosaženo pronájmem spoluvlastnického podílu [číslo] na předmětné nemovitosti činilo 46 875 Kč ročně, tj. 128,42 Kč denně. Toto tvrzení bylo mezi stranami sporné. Žalobkyně se dovolávala odborného vyjádření z 8. 3. 2022, které žalobkyně předložila.

11. Odborné vyjádření z 8. 3. 2022 znalce z oboru ekonomika, cena a dohady nemovitostí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] konstatuje, že na základě objednávky právní předchůdkyně žalobkyně se seznámil s písemnými podklady a prohlédl předmětnou nemovitost zvenčí. Obvyklou cenu konzultoval s realitními kancelářemi a bylo konstatováno, že tato činí 2 000 000 Kč. S realitními kancelářemi konzultoval i obvyklé nájemné, jež má činit 7,5 % z obvyklé ceny tj. 150 000 Kč ročně.

12. Po provedení tohoto důkazu dospěl soud k závěru, že z odborného vyjádření při rozhodování v dané věci nelze vyjít. Obvyklá cena předmětné nemovitosti i obvyklé nájemné jsou v něm určeny zcela nepřezkoumatelným způsobem, vyjádření neobsahuje žádný popis nemovitostí žádné porovnání se srovnatelnými objekty ani úvahy, z nich výše obvyklé ceny o obvyklého nájemného vychází. Odkazuje na konzultace v nejmenovaných realitních kanceláří a výše obvyklé ceny a obvyklého nájemného je pouze konstatována bez jakéhokoli vysvětlení. Po té, co byla žalobkyně s tímto závěrem soudu seznámena a poučena o svých procesních povinnostech a následcích jejich nesplnění, navrhla prokázat výši obvyklého nájemného znaleckým posudkem.

13. Znaleckým posudkem [číslo] soudního znalce [celé jméno znalce] je prokázáno, že obvyklé nájemné, jež by žalobkyně mohla získat, pokud by spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti v době od 22. 6. 2021 do 21. 7. 2022 pronajala třetí osobě, by činilo 26 800 Kč. Obvyklou cenu nájemného znalec stanovil porovnáním srovnatelných nemovitostí v nabídkách pronájmů realitních kanceláří. Nabídky byly upraveny koeficienty, které vyjadřují předpokládaný vztah mezi inzerovanou a oceňovanou nemovitostí. Vzhledem k tomu, že srovnatelné nemovitosti se nabízejí k pronájmu v omezeném množství a není o ně zájem, zahrnul do výpočtu i byty v okolí ve vzdálenosti do 25 km. Při stanovení ceny byla posuzována zejména poloha nemovitosti v obci, vzdálenost do významnějších měst, kvalita dopravního spojení, špatný stavebnětechnický stav, menší výměra pozemku, připojení na inženýrské sítě a povodňové riziko. Zjištěná průměrná jednotková cena pak činí 78 Kč/m2/měsíc, v případě [číslo] předmětné nemovitosti tedy 2 061,40 Kč celkem měsíčně, za 13 měsíců pak 26 798,12 Kč, zaokrouhleno 26 800 Kč. Při prohlídce předmětné nemovitosti znalec zjistil a popsal, že [adresa] v [anonymizováno] je nepodsklepený objekt s jedním nadzemním podlažím bez podkroví upraveného k bydlení. Obytná budova sestává ze zádveří o rozloze 8,40 m2, chodby- 6,72 m2, pokoje - 00021,99 m2, komory- 5,03 m2, kuchyně - 15,04 m2, dalšího pokoje - 14,28 m2, koupelny s WC - 7,87 m2 a chodby - 5,24 m2, celkem podlahové plocha činí 84,57 m2. Součástí posudku jsou fotografie, zachycují předmětnou nemovitost zvenku i zevnitř. Ze zachyceného stavu interiéru je zřejmé, že předmětem užívání jsou všechny místnosti domu, neboť všude jsou umístěny věci a nábytek. Z popsaného dispozičního uspořádání je pak také zřejmé, že v domě se nachází pouze jedna kuchyň a jedna koupelna, obytné místnosti na sebe navazují.

14. Znalecký posudek vyhověl provedenému zadání a jeho závěry nebyly v řízení žádným způsobem zpochybněny. Soud jej hodnotí jako spolehlivý podklad, z něhož při svém rozhodování může vycházet. Znalec v posudku jasně vysvětlil, z jakých skutečností vycházel, jak je hodnotil a jakými úvahami se řídil. Do zvoleného postupu znalec promítl své konkrétní odborné poznatky a zkušenosti a přijaté závěry podrobně a srozumitelně vyložil. Soud znalecký posudek hodnotil z hlediska jeho obsahu, souladu se zadáním, rovněž pak v souvislosti s dalšími provedenými důkazy.

15. Mezi stranami bylo v řízení dále sporné, zda žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou z 16. 6. 2022 k zaplacení žalované částky. Oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 6. 2022 žalobkyně prokázala, že žalovanému bylo oznámeno, že pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 31 334 Kč s příslušenstvím byla postoupena žalobkyni. Listinou z 16. 6. 2022 oznámila postoupení stejné pohledávky žalovanému i žalobkyně. Současně vyčíslila bezdůvodné obohacení, které vzniklo přímo jí a vyzvala žalovaného, aby obě částky zaplatil na účet žalobkyně do 30. 6. 2022 s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky. Současně byl žalovaný vyzván, aby počínaje měsícem červenec 2022 žalobkyni poukazoval bezdůvodné obohacení 3 906 Kč měsíčně vždy do konce měsíce. Podle podací stvrzenky byla výzva žalovanému odeslána doporučenou poštou dne 17. 6. 2022.

16. Provedeným dokazování bylo tedy prokázáno, že v období od 22. 6. 2021 do 20. 2. 2022, byla právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný (a s dalšími subjekty) spoluvlastníky předmětné nemovitosti tak, že spoluvlastnický podíl právní předchůdkyně žalobkyně činil [číslo] celku, spoluvlastnický podíl žalovaného byl shodný. V následujícím období od 21. 2. 2022 do 21. 7. 2022 se spoluvlastnicí [číslo] stala žalobkyně, žalovaný svůj spoluvlastnický podíl prodal, nemovitost ale dál beze změny sám příp. s členy své domácnosti bez právního titulu k užívání užíval, aniž by žalobkyni za užívání jejího spoluvlastnického podílu cokoliv platil. Žalovaný platil pouze novému spoluvlastníku smluvní pokutu spojenou s porušením povinnosti nemovitost vyklidit. Celou nemovitost tak v obou obdobích držel a užíval žalovaný, příp. členové jeho domácnosti, fakticky existující poměry v ní neumožňovaly právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni realizaci práva společnou věc v rozsahu určeném jejím spoluvlastnickým podílem užívat. Jestliže v průběhu tohoto řízení, jak vyplynulo z šetření soudního znalce v předmětné nemovitosti, žalovaný zjevně užíval pro své potřeby všechny místnosti a prostory domu, měl v nich umístěn nábytek a další movité věci, je nevěrohodné jeho tvrzení o tom, že v předcházejícím období, kterého se toto řízení týká, užíval jen svých [číslo]. Byť tato obrana žalovaného za daných okolností v zásadě není pro rozhodnutí ve věci významná, ani tak ji soud neuvěřil.

17. Podle § 1115 odst. 1 o.z., osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1117 o.z., každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1121 o.z. každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. Podle § 1122 odst. 1 o.z., podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

18. Z výše uvedeného vyplývá, že pro rozsah užívání společné věci je rozhodný spoluvlastnický podíl. Spoluvlastníci mohou užívat věc současně, užívání společné věci může být časově omezeno (např. tak, že konkrétní spoluvlastník je oprávněn výlučně užívat věc po určenou dobu), lze také„ rozdělit“ společnou věc k užívání tak, že každý spoluvlastník (příp. někteří) může užívat určenou část společné věci. Právo každého ze spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívání společné věci může být určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (§ 1128 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) nebo též rozhodnutím soudu (§ 1139 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. V takovém případě nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu – viz dikce občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Užívání společné věci však ani v tomto případě nemůže vyloučit právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Náhrada se v tomto případě odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva (§ 1122 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.)

19. O jinou situaci jde, užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, event. bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků, nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků, či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). To znamená, že spoluvlastník nemůže„ bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž (tj. přivlastňováním si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl) vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ [číslo] odst. 2).

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Při posuzování otázky výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním věci bez právního důvodu je třeba zjišťovat nájemné za užívání obdobné věci v místě a čase obvyklé. (srov např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1784/2010 či sp. zn. 28 Cdo 311/2019). Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se odvozuje od prospěchu, jejž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal. Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Obohacený přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Za principálně souladnou s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu lze pokládat i úvahu, že na vznik bezdůvodného obohacení je možné usuzovat nejenom tehdy, brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, ale i tehdy, kdy fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 33 Cdo 772/2005)

22. Pokud jde o období od 21. 2. 2022 do 21. 7. 2022 soud se nejprve zabýval tím, zda je žalovaný i v této části sporu pasivně legitimovaným, když předmětnou nemovitost sice beze změny jako dříve užíval, ale sám již spoluvlastníkem nemovitosti nebyl. Vyšel pak z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, dle něhož přenechá-li jeden ze spoluvlastníků nemovité věci bez dohody s ostatními spoluvlastníky, bez rozhodnutí většinového spoluvlastníka, anebo bez rozhodnutí soudu, do užívání jinému celou věc, a tím nadužívá vlastní spoluvlastnický podíl, může se spoluvlastník, s jehož podílem bylo neoprávněně disponováno, domáhat vydání bezdůvodného obohacení i na uživateli věci, který se zřetelem ke všem okolnostem případu nebyl (ve smyslu ustanovení § 2994 o.z.) objektivně důvodně přesvědčen o tom, že spoluvlastník, jenž mu umožnil užívání celé věci, byl k takovému nakládání s věcí oprávněn. Pokud jde o danou věc, od 21. 2. 2022 byl na místo žalovaného spoluvlastníkem předmětné nemovitosti i [jméno] [příjmení], jenž nechal bez dohody s ostatními spoluvlastníky žalovaného v nemovitosti beze změny bydlet a dále spoluvlastnický podíl [číslo] nadužívat i na úkor žalobkyně. Žalovaný, jenž mu spoluvlastnický podíl převedl, velmi dobře znal vlastnické poměry k nemovitosti, věděl, že na [příjmení] převedl pouze podíl [číslo] a musel si být vědom i toho, že pokud [příjmení] rozhoduje o celé nemovitosti, svá oprávnění z vlastnictví plynoucí překračuje. Žalovaný tedy nemohl být v dobré víře o tom, že může právem realizovat užitné právo k celé nemovitosti, tedy i spoluvlastnickému podílu žalobkyně. Je proto pasivně legitimován i k vydání bezdůvodného obohacení za období od 21. 2. 2022 do 21. 7. 2022.

23. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně jednak jako postupník pohledávky své právní předchůdkyně, jednak jako spoluvlastník nemovitosti, právem po žalovaném požaduje vydání bezdůvodného obohacení, které získal tím, že v předmětných obdobích užíval i spoluvlastnický podíl žalobkyně a její právní předchůdkyně, aniž by jim cokoliv nahrazoval a aniž by tak byl oprávněn činit bezúplatně. Výše bezdůvodného obohacení byla zjištěna znaleckým posudkem, o jehož závěrech nejsou pochybnosti, a soud ji přisoudil žalobkyni tak, jak ji požadovala, tj. ve výši 26 769,15 Kč O úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 o.z.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l s přihlédnutím k § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně se původně na žalovaném domáhala 50 725,42 Kč s příslušenstvím, následně po podání znaleckého posudku požadavek zvážila a omezila jej o 23 956,27 Kč s příslušenstvím, tedy z procesního hlediska zpětvzetím žaloby zavinila ohledně této části zastavení řízení, což lze pokládat za neúspěch žalobkyně, a ohledně zbytku předmětu sporu, tj. ohledně 26 769,15 Kč s příslušenstvím zvítězila. Protože poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu je pak zhruba vyrovnán, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Podle uvedeného výsledku řízení pak soud posuzoval podle § 148 odst. 1 o.s.ř. i to, jak se který z účastníků bude podílet na nákladech, které v řízení vynaložila Česká republika. Protože tedy byl úspěch a neúspěch účastníků v řízení vyrovnán, je třeba, aby se každý z nich podílel na těchto nákladech shodně. Na znalečném bylo v řízení z rozpočtových prostředků státu vyplaceno 9 139 Kč, každý v účastníků proto musí zaplatit 4 569,50 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení již na záloze na znalečné zaplatila 5 000 Kč, další platební povinnost ji proto není ukládána, soud pouze konstatoval, že České republice se vůči žalobkyni přiznává právo na náhradu nákladů řízení 4 569,50 Kč. Dalším výrokem soud uložil stejnou částku k zaplacení žalovanému, jenž k zaplacení zálohy nebyl povinen.

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.