3 C 182/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 35 358,47 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 35 358,47 Kč a úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 35 358,47 Kč od 3. 11. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 593 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně, postupník pohledávky právnická osoba (dále jen„ banka“) za žalovaným, podala u soudu proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též„ žalobu“), kterým se domáhala zaplacení částky 35 358,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 19. 7. 2017 uzavřela banka s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, dle níž byl žalovaný oprávněn za dohodnutých podmínek opakovaně přečerpat zůstatek na svém bankovním účtu o 31 000 Kč s tím, že tyto peněžní prostředky vrátí s úroky event. dalšími platbami dle svého uvážení avšak tak, aby byly splaceny od 1 roku od každého čerpání. Pro tento účel se žalovaný zavázal zajistit dostatek prostředků na svém účtu. Žalovaný svůj závazek řádně neplnil, byl bankou k úhradě vyzván s upozorněním, že dluh v celkové výši 35 358,47 Kč byl převeden na evidenční účet banky a pohledávka se tak stala splatnou ke dni 2. 11. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 11. 2020 pak banka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Přes předžalobní výzvu žalovaný na dluh nic nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil.

3. Listinou s názvem posouzení úvěruschopnosti klienta je prokázáno, že 19. 7. 2017 žalovaný požádal v pobočce banky o kontokorent. Uvedl příjem 19 091 Kč, což bylo ověřeno účtem žalovaného u banky. Dále byl prověřen insolvenční rejstřík s negativním výsledkem, a byly prověřovány výdaje žalovaného. Protože žalovaný uvedl výdaje 1 000 Kč měsíčně, vycházela banka ze svého interního ekonomického modelu a výdaje včetně výdajů na bydlení uvažovala ve výši 7 145 Kč. Dále banka přihlédla, že žalovaný v době žádosti splácel spotřební úvěr splátkou 1 261 Kč. Vypočetla, že splátka nového limitu kontokorentu činí 2 584 a nové splátkové zatížení by činilo 3 845 Kč. Na krytí životních potřeb tak žalovanému dále zůstávalo 15 246 Kč. Žalobkyně uvedené pravidelné měsíční příjmy žalovaného prokázala výpisy z účtu žalovaného č. bankovní účet u banky za dobu od ledna 2017 do července 2017.

4. Rámcová smlouva o finančních službách z 24. 2. 2014 prokazuje, že banka vedla pro žalovaného účet č. bankovní účet. Smlouvou o kontokorentním úvěru z 19. 7. 2017 je prokázáno, že se banka s žalovaným dohodla, že mu poskytne kontokorentní úvěr 31 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % ročně, splatný do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Jde o spotřebitelský nezajištěný úvěr, spočívající v možnosti povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. bankovní účet. Žádné pravidelné splátky úvěru nebyly sjednány a byly ponechány na uvážení žalovaného, avšak celý úvěr včetně přirostlých úroků měl být splacen do 1 roku ode dne, kdy žalovaný úvěr začne čerpat. Úroky z úvěru byly splatné v poslední den každého kalendářního měsíce a žalovaný souhlasil, že si je banka odečte z kladného zůstatku na účtu a pokud to nebude možné, přičte je k jistině úvěru a stanou se její součástí. V případě porušení podmínek smlouvy mohla banka čerpání úvěru pozastavit, snížit jeho limit, prohlásit veškeré dluhy z této smlouvy za okamžitě splatné, smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit.

5. Výpisy z účtu č. bankovní účet za rok 2019 je prokázáno, že žalovaný kontokorent čerpal a v lednu 2019 jej překročil, k témuž došlo v březnu, dubnu, červnu, červenci, srpnu a v září 2019. K 1. 11. 2019 byla pohledávka na účtu žalovaného ve výši 35 358,47 Kč účetně vyrovnána z účtu bankovní účet Poslední výzvou před podáním žaloby z 3. 11. 2019 byl žalovaný informován, že pohledávka z účtu žalovaného byla převedena na evidenční účet banky z nepovolených debetních zůstatků č. bankovní účet, protože žalovaný nevyslyšel předchozí výzvy banky k vyrovnání nepovolených zůstatků. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku 35 959,32 Kč neprodleně vyrovnal.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi bankou a žalobkyní dne 30. 11. 2020 je prokázáno, že banka žalobkyni postoupila pohledávky ze smluv o úvěru či ze smluv o sporožirovém účtu. Přílohou číslo smlouvy je prokázáno, že mezi postupovanými pohledávkami je i předmětná pohledávka za žalovaným.

7. Dopis z 7. 1. 2021 prokazuje, že žalovaný byl bankou o postoupení pohledávky žalobkyni informován a byl opětovně vyzván k úhradě dluhu. Dle podacího listu bylo oznámení žalovanému doručováno doporučenou poštou od 7. 1. 2021.

8. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 27. 8. 2020 je prokázáno, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla dle podacího archu žalovanému odeslána doporučenou poštou.

9. Věc soud posoudil dle uzavřené smlouvy účastníků a podle § 2395 a násl. o.z., když před tím dovodil, že banka při uzavírání smlouvy o kontokorentním úvěru dostála svým povinnostem podle § 75a 96 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je proto platná. Banka povinnosti z ní splnila, žalovaný však svým závazkům nedostál a vyvolal uplatnění smluvními podmínkami předpokládaných majetkových sankcí, včetně zesplatnění zůstatku dluhu. Na výzvy banky i žalobkyně, jíž byla pohledávka řádně postoupena, nereagoval a ani v tomto řízení na svoji obranu neuplatnil nic, k čemu by soud mohl při rozhodování přihlédnout. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení byl žalobkyni přisouzen podle § 1970 OZ a jeho výše odpovídá § 2 vl. nař. 351/2013 Sb.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení 3 593 Kč zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 415 Kč, odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 1 500 Kč (3 úkony à 500 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 378 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Postup dle ustanovení § 14b) AT se uplatní proto, že žalobkyně řízení zahájila jednoduchou žalobou v podobě upravitelného vzoru, opakovaně použitelného ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž peněžní plnění nepřesahuje částku 50 000 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Přiznanou odměnu pokládá, objektivně posuzováno, za adekvátní skutkové a právní složitosti věci.

11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o tom, že žalovaný je povinen všechny povinnosti podle toho rozsudku splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů ke Krajskému soudu v Hradci Králové od doručení písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Jestliže žalovaný nesplní dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí či exekuci.