3 C 186/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zdržení se protiprávního jednání,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se veškerého jednání, kterým by bránil žalobci ve výkonu jeho nájemního práva pozemku parc. [číslo] zapsanému v katastru nemovitostí na LV [číslo] vedeném pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] a [územní celek] Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj Katastrální pracoviště Jičín, zejména v přístupu k této nemovité věci a v nakládání s mobilní stavební buňkou o rozměrech 2,5 x 4 m a plechovou kůlnou o rozměrech 2 x 3 m, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 1.177,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se veškerého jednání, kterým by bránil žalobci ve výkonu jeho nájemního práva k pozemku [číslo] zapsanému na LV č, [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], tj. v přístupu k této nemovité věci a nakládaní movitými věcmi žalobce, uvedenými ve výroku I. rozsudku, které se zde nacházejí. Tvrdil, že s právním předchůdcem žalobce [jméno] [příjmení] uzavřel dne 18. 7. 2009 smlouvu o nájmu pozemku na dobu určitou do 18. 7. 2034, kterou žalovaný, jenž pozemek zakoupil, nerespektuje. Dne 8. 1. 2020 žalobce sice obdržel od žalovaného výpověď, ta vypovídala ale smlouvu z 20. 7. 2012 a jako důvod výpovědi uváděla, že žalobce neplatí nájemné. S tím žalobce nesouhlasí, protože nájemné zaplatil předem právnímu předchůdci žalobce a dluh na nájemném nemá. Namítl rovněž formulační nedostatky výpovědi, pro které nemá právní důsledky, a to, že žalovaný jedná v rozporu s dobrými mravy, neboť poukazuje na nehrazení nájemného, ale sám brání žalobci v užívání předmětu nájemní smlouvy.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a poukazoval na výsledek řízení vedeného mezi účastníky před Okresním soudem v Jičíně pod sp.zn. 11C 23/2020, v němž byla zamítnuta žaloba žalobce o určení neplatnosti výpovědí z nájmu, založeného smlouvou z 20. 7. 2012. Zdůrazňoval, že žalovanému doručil listinu s názvem„ Výpověď (odstoupení) od nájemní smlouvy“ z 7. 1. 2020 a nájemní smlouvu tak ukončil. Vyzýval žalovaného, aby pozemek vyklidil, žalovaný však na výzvy nereagoval.

3. Mezi stranami je nesporné, že žalovaný je vlastníkem pozemku parcela [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném pro k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín.

4. Výpisem z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek], vedeným Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín je prokázáno, že žalovaný je zapsán jako jediný vlastník předmětného pozemku parcela [číslo]. Nabývacím titulem je kupní smlouva z 1. 8. 2019, právní účinky vkladu práv z této smlouvy nastaly 6. 8. 2019 Kupní smlouvou uzavřenou dne 1. 8. 2019 mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako insolvenčním správcem dlužníka [jméno] [příjmení], narozeného 15. 5. 1960, trvale bytem [adresa], jako prodávající, a žalovaným jako kupujícím, je prokázáno, že prodávající prodal žalovanému pozemek [číslo] orná půda v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], s veškerými součástmi a příslušenstvím, které se na něm nachází ke dni podpisu této kupní smlouvy za vzájemně dohodnutou kupní cenu ve výši 250.000 Kč. Žalovaný jako kupující tento předmět převodu za uvedenou kupní cenu koupil a do svého vlastnictví přijal.

5. Žalobce se v žalobě dovolával nájemní smlouvy z 18. 7. 2009, ačkoliv současně k žalobě předložil nájemní smlouvu z 20. 7. 2012. Nájemní smlouvu z 18. 7. 2009 předložil žalovaný, a to jako jedinou, kterou má k dispozici. Na výzvu soudu, aby předložil originál nájemní smlouvy z 18. 7. 2009, žalobce předložil další verzi nájemní smlouvy z 18. 7. 2009 o nájmu pozemku s uvedeným datem, která se vzhledem i obsahem odlišuje od verze smlouvy předložené žalovaným.

6. Nájemní smlouva z 18. 9. 2009, předložená soudu v kopii žalovaným, označuje jako pronajímatele osobu jménem [jméno] [příjmení], [adresa] I, a žalobce jako nájemce. Dále je uvedeno s odkazem na § 685 a násl. obč. zák., že oba uvedení se dohodli, že pronajímatel jako výlučný vlastník pozemku [parcelní číslo] o výměře 861 m², druh: orná půda, zapsaného v katastru nemovitostí na LV [číslo] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno], pronajímaná tento pozemek žalovanému za účelem podnikání jako odkládací plochu. Nájemné za užívání pozemků bylo sjednáno částkou 500 Kč s tím, že bude hrazeno do třicátého dne v daném měsíci, počínaje dnem uzavření smlouvy. Způsob úhrady byl sjednán osobním převzetím hotovosti. V dalších ustanoveních smlouvy si účastníci stanovili povinnosti nájemce, a to že nájemní smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu poslední ze smluvních stran a účinnosti až dne 20. července 2012 Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 20. července 2037 Smlouva dále upravovala právo pronajímatele odstoupit od smlouvy, dostane-li se nájemce do prodlení s placením nájemného nebo záloh za služby po dobu delší než 3 kalendářní měsíce nebo poruší-li nájemce povinnosti smlouvou stanovené. Odstoupení se pak se stává účinným následujícím dnem po doručení listiny o odstoupení. Mimo to nájemní smlouva mohla být ukončena písemnou dohodou smluvních stran. Po skončení nájmu se nájemce zavázal předat pronajímateli pozemek v řádném stavu s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Přestože se nájemní smlouva týkala nezastavěného pozemku, nájemci ukládá povinnost, mimo jiné,„ chovat se tak, aby byl v domě klid“, doručovací adresou nájemce je [právnická osoba], [část obce a číslo], [PSČ] [obec]. V čl. VI je uvedeno, že smluvní strany sjednávají, že k datu podpisu této smlouvy dochází k zániku veškerých předchozích ústních dohod, týkajících se pronajatého domu a dále k ukončení případných písemných dohod či ujednání týkajících se pronajatého domu. Smlouva je podepsána ručními podpisy pronajímatele a nájemce.

7. Jak je již výše uvedeno, žalobce při jednání soudu předložil jinou verzi nájemní smlouvy s datem 18. 7. 2009. Účastníci této smlouvy jsou shodní jako u smlouvy předchozí a i obsah je značně podobný. Chybí však povinnost„ chovat se tak, aby byl v domě klid“, účinnost této smlouvy je nově stanovena dnem 18. července 2009, smlouva je uzavřena na dobu určitou do 18. července 2034. Adresa nájemce je tentokrát shodná adresou bydliště žalobce. Čl. VI je upraven tak, že dochází podpisem této smlouvy k zániku veškerých předchozích ústních dohod týkající se pronajatého pozemku a k ukončení případných písemných dohod či ujednání, týkajících se pronajatého pozemku. I tato smlouva je oběma stranami podepsána.

8. Nájemní smlouva z 20. 7. 2012, uzavřená týmiž účastníky a týkající se pronájmu téhož pozemku, je prakticky shodného obsahu včetně věcných chyb, jako smlouva z 18. 7. 2009, prvně popsaná. Pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] je pronajímán žalovanému za účelem podnikání jako odkládací plocha, nájemné je opět stanoveno částkou 500 Kč s tím, že bude hrazeno do třicátého dne v daném měsíci počínaje dnem uzavření smlouvy v hotovosti. I tato smlouva opravňuje pronajímatele k odstoupení, dostane-li se nájemce do prodlení s placením nájemného nebo záloh na služby po dobu delší než 3 kalendářní měsíce. Adresa pro zasílání korespondence žalobci zní: [právnická osoba] [část obce a číslo], [PSČ] [obec]. U podpisu žalobce jako nájemce je připojeno„ [právnická osoba], [celé jméno žalobce]“.

9. Listinou s názvem Výpověď (odstoupení) od nájemní smlouvy ze dne 7. 1. 2020, adresovaná žalovaným žalobci je prokázáno, že žalovaný vypověděl jako nový majitel pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] nájemní smlouvu z 20. 7. 2012, proto, že žalobce jako nájemce řádně a včas nejméně od 11. 9. 2019, to je po dobu delší než 3 kalendářní měsíce, neplní svou nájemní povinnost platit„ zálohy na nájemném“ majiteli pozemku, a to přesto, že nejméně od 11. 9. 2019 je mu známo, že pozemek změnil majitele a jakou má fakturační adresu. Následuje poučení, že výpověď se stává účinnou následujícím po doručení listiny a že žalobce má právo podat k soudu návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi ve lhůtě 2 měsíce od doručení výpovědi. Mezi účastníky sporu není spor o to, že tato výpověď byla doručena žalobci 8. 1. 2019.

10. Žalobce předložil v průběhu řízení fotografii, jež má dle něho zachycovat mobilní stavební buňkou o rozměrech 2,5 x 4 m a plechovou kůlnou o rozměrech 2 x 3 m, jíž chce na předmětném pozemku žalovaného nakládat. Jako tyto objekty žalobce označil dvě mobilní stavby, jež se nacházejí v centru fotografie. Žalovaný popřel, že by se jednalo o věci, které s pozemkem převzal, a uváděl, že si je sám zakoupil, což může prokázat. Na pozemku dle něho zůstala jiná kůlna (na fotografii za automobilem) a buňka, kterou fotografie nezobrazuje.

11. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 11 C 23/2020 je prokázáno, že žalobce na doručenou výpověď žalovaného reagoval žalobou o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy. Tvrdil, že uzavřel s [jméno] [příjmení] dne 20. 7. 2012 smlouvu o nájmu předmětného pozemku na dobu určitou do 20. 7. 2037, kterou mu žalovaný neprávem vypověděl. Domáhal se výroku, že výpověď nájemní smlouvy ze dne 20. 7. 2012 je neplatná. V řízení předložil nájemní smlouvu z 20. 7. 2012, popsanou shora. V průběhu jednání 17. 6. 2021, jak je zaznamenáno v protokole o jednání, se žalovaný dotazoval, zda k předmětnému pozemku existuje více nájemních smluv. Žalobce uvedl, že jde o jednu nájemní smlouvu, a to tuto (míněna smlouva z 20. 7. 2012) Na jiném místě protokolu žalobce uvedl o nájemní smlouvě z 20. 7. 2012, že jde o dodatek nájemní smlouvy a v tomto případě je nájemce [právnická osoba] Dále uvedl, že platí původní smlouva, protože byla uzavřena dříve. Řízení skončilo rozsudkem z 17. 6. 2021 č.j. 11 C 23/2020-73, jenž nabyl právní moci dne 13. 8. 2021, kterým byla žaloba žalobce zamítnuta. Soud dovodil, že vzhledem k tomu, že předmětem nájmu je pozemek, nikoliv byt, není oprávněn platnost výpovědi přezkoumávat podle § 2290 o. z. a na určení neplatnosti výpovědí ve smyslu § 80 o.s.ř. nemá žalobce naléhavý právní zájem.

12. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce žalovanému nikdy žádné nájemné nezaplatil. Žalobce je přesvědčen, že povinnost platit nájemné žalovanému neměl, protože nájemné uhradil předem právnímu předchůdci žalovaného resp. zápočtem pohledávky z půjčky, kryté směnkami, které žalobce právnímu předchůdci žalovaného poskytl.

13. Podle § 3074 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

14. Podle § 663 zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

15. Podle § 679 odst. 3 obč. zák., pronajímatel může kdykoli odstoupit od smlouvy, užívá-li nájemce přes písemnou výstrahu pronajatou věc nebo trpí-li užívání věci takovým způsobem, že pronajímateli vzniká škoda, nebo že mu hrozí značná škoda. Nejde-li o byt nebo nebytový prostor, může pronajímatel také odstoupit od smlouvy, jestliže nájemce, ač upomenut, nezaplatil splatné nájemné ani do splatnosti dalšího nájemného, a je-li tato doba kratší než tři měsíce, do tří měsíců, nebo jestliže s ohledem na pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu je třeba pronajatou věc vyklidit.

16. Podle § 2221 odst. 1 o. z., změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

17. Podle § 2229 o. z. nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.

18. Podle § 2001 o. z., od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

19. Podle § 2004 o. z., odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

20. V daném řízení byly účastníky předloženy celkem tři nájemní smlouvy, kterými právní předchůdce žalovaného dal pozemek [číslo] k.ú. [část obce] žalobci do nájmu. Přes všechny neobvyklosti a nepřesnosti, které smlouvy obsahují, ani u jedné z nich nelze nalézt důvod, jenž by ji činil absolutně neplatnou. Ze všech tří smluv jednoznačně vyplývají podstatné náležitosti nájemní smlouvy i vůle pronajímatele dát nájemci do pronájmu předmětný pozemek na dobu určitou za nájemné 500 Kč měsíčně s tím, že toto nájemné je splatné 30. dne v daném měsíci, počínaje dnem uzavření, osobním převzetím v hotovosti. Z obsahu každé smlouvy pak rovněž plyne zřejmá vůle stran zakotvit pro pronajímatele právo od smlouvy odstoupit mimo jiné i proto, že se nájemce dostane do prodlení s placením nájemného po dobu delší 3 měsíců a na jisto postavit skutečnost, že uzavřením nové smlouvy dochází k zániku všech jiných jejich písemných i ústních dohod i ujednání, týkajících se pronajatého pozemku. Dvě z uvedených smluv byly uzavřeny 18. 7. 2009, poslední 20. 7. 2012. Vzhledem k tomu, že v závěrečné klauzuli účastníci dohodou zrušili smlouvy a ujednání předcházející, je proto logické, že byla-li naposledy uzavřena smlouva z 20. 7. 2012, je třeba vztahy mezi pronajímatelem a nájemcem předmětného pozemku posuzovat především dle ní. Je sice pravda, že v závěru smlouvy je připojen vedle jména a příjmení název společnosti [právnická osoba] bez dalších identifikačních znaků a případného postavení žalobce ve společnosti, záhlaví této smlouvy však jednoznačně jako účastníka řízení uvádí jako nájemce žalobce. (Čl. V pak žalobce uvádí [právnická osoba] [část obce a číslo], [PSČ] [obec] jako svoji korespondenční adresu, to ostatně učinil i v jedné ze smluv z 18. 7. 2009). To, že účastníkem této smlouvy byl sám žalobce a nikoliv uvedená společnost, potvrdil žalobce jednoznačně v řízení ve věci sp.zn. 11C 23/2020. Např. v žalobě uvedl.“ Žalobce uzavřel s p. [příjmení] dne 20. 7. 2012 smlouvu o nájmu předmětného pozemku“, tedy sám sebe označil za stranu této nájemní smlouvy, čímž pokládá soud veškeré případné pochybnosti o osobě nájemce dle smlouvy z 20. 7. 2012 za rozptýlené. (Ostatně kdyby nájemcem dle nájemní smlouvy z 20. 7. 2012 byla společnost [právnická osoba], nesvědčilo by z ní žalobci žádné nájemní právo, jehož by se mohl domáhat). Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce žalovanému nikdy žádné nájemné nezaplatil, prokázáno také bylo, že žalovaný žalobci 8. 1. 2020, tedy po uplynutí více jak 3 měsíců od okamžiku, kdy se stal vlastníkem pozemku, dal jednoznačně najevo, že právě z tohoto důvodu ve smlouvě dál pokračovat nechce, když mu zaslal listinu označenou jako„ výpověď (odstoupení) od nájemní smlouvy“. Je tedy nepochybné, že žalovaný využil možnosti poskytnuté mu samotnou nájemní smlouvou a od smlouvy odstoupil. Jestliže mimo pojmu odstoupení použil i slovo výpověď nemá podstatný význam. Žalobce nájemné žalovanému neplatil, v řízení přesto ale popíral, že by na nájemném žalovanému něco dlužil, což by mohlo znamenat, že k odstoupení od smlouvy neměl žalovaný důvod. Žalobce tvrdil, že nájemné uhradil předem právnímu předchůdci žalovaného, resp. že povinnost platit nájemné zanikla zápočtem s pohledávkami z půjček, krytých směnkami, které žalobce právnímu předchůdci žalovaného poskytl. Navrhl tato tvrzení prokázat směnkami z 6. 1. 2009 a z 18. 7. 2009 a výslechem svědka [příjmení] Tyto důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, neboť je jasné, že tímto způsobem žalobce nemohl splnit povinnost platit za pronájem pozemku nájemné žalovanému. Nájemní smlouva z 20. 7. 2012 stanovila povinnost žalobce jako nájemce nájemné platit pronajímateli do 30. dne každého měsíce v hotovosti a v řízení nebylo do skončení dokazování tvrzeno ani prokazováno, že došlo k jakékoliv změně smlouvy ohledné této povinnosti ani ohledně splatnosti nájemného. Je proto třeba stále vycházet z obsahu nájemní smlouvy, tak jak je zachycen v její písemné podobě. Změnou vlastnictví předmětného pozemku, přešla práva a povinnosti ze smlouvy o nájmu na nového vlastníka, tedy žalovaného. Žalovaný získal proto okamžikem převodu vlastnického práva i právo inkasovat měsíční nájemné ve výši 500 Kč v hotovosti do 30. dne v měsíci, a to, že žalobce již nájemné předplatil právnímu předchůdci žalovaného, na tom nic nemůže změnit. Pokud žalobce právnímu předchůdci žalovaného zaplatil nájemné předem i za dobu po 6. 8. 2019, kdy o své vlastnictví právní předchůdce žalovaného přišel, má žalobce bezpochyby právo, aby mu právní předchůdce žalovaného přeplatek vrátil, ale jeho povinnost k žalovanému tím nemůže být dotčena. Totéž je možno zopakovat, pokud žalobce tvrdí, že jeho povinnost platit nájemné žalovanému zanikla započtením. Předpokladem započtení je existence vzájemných pohledávek stran a, mimo jiné, i jejich splatnost. Pokud žalobce cokoliv kompenzoval s právním předchůdcem žalovaného, nemohla tím proto zaniknout povinnost žalobce vůči žalovanému, protože žalovaný u žalobce žádný dluh neměl. Navíc by takto ani nemohlo dojít ke kompenzaci s nájemným, jehož splatnost nastala nebo nastane v budoucnu po kompenzačním projevu.

21. Protože tedy žalovaný platně a důvodně odstoupil od nájemní smlouvy z 20. 7. 2012, zanikla tato smlouva od počátku. Nynější požadavek žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se veškerého jednání, kterým by bránil žalobci ve výkonu jeho nájemního práva k předmětnému pozemku není oprávněný. Totéž platí, pokud požadoval, aby mu žalovaný nebránil v nakládání s mobilní stavební buňkou o rozměrech 2,5 x 4 m a plechovou kůlnou o rozměrech 2 x 3 m, jež jsou na předmětném pozemku umístěny. Žalobce nemá k pozemku nájemní právo, nemůže na něj proto bez souhlasu žalovaného vstupovat, a to ani za tím účelem, aby zde mohl nakládat s uvedenými movitými věcmi, jež mu mají patřit. Jeho žaloba byla proto zamítnuta. Je-li ale žalobce skutečně vlastníkem uvedených movitých věcí a své vlastnictví prokáže, může se na žalovaném domáhat, aby mu je žalovaný vydal.

22. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby nájemní smlouva z 20. 7. 2012 zanikla před tím, než se žalovaný stal vlastníkem předmětného pozemku, což nebylo v řízení ani tvrzeno ani prokazováno, neznamenalo by to, že by se automaticky obnovila některá z nájemních smluv z 18. 7. 2009 a že by žalobce bylo možno pokládat dál za nájemce pozemku. Jak již bylo poznamenáno, smlouvou z 20. 7. 2012 se její účastníci dohodli na zrušení všech smluv předcházejících a zanikla-li by smlouva z 20. 7. 2012, chyběl by právní titul k tomu, aby žalobce za nájemce pokládán. Žalobce též poukazoval na to, že žalovaný jedná v rozporu s dobrými mravy, když dal žalobci výpověď pro neplacení nájemného ač sám žalobci neumožňoval pozemek užívat. Ani tuto argumentaci soud nepokládá pro daný případ za významnou. Po 1. 1. 2014 se může rozpor s dobrými mravy do řízení promítnout prostřednictvím § 8 o. z. jenž stanoví, že zjevné zneužití práva nepožívá ochrany. Podle tohoto ustanovení může být odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či smlouvě, avšak vzhledem ke konkrétnímu případu je nepřijatelný. Toto ustanovení však soudu neumožňuje založit právo tam, kde neexistuje. Především je třeba připomenout, že žalovaný vstoupil do práv a povinností pronajímatele a na placení nájemného tak, jak jej stanovila smlouva, měl právo. Nemohl-li žalobce předmět nájmu plně užívat (žalobce jej užíval alespoň částečně, neboť jak sám tvrdí, měl na předmětném pozemku stále umístěny své movité věci), mohl se domáhat slevy z nájmu, rozhodně však nebyl oprávněn nájemné neplatit. Žalobce tedy sám nejednal v souladu s uzavřenou nájemní smlouvu a to, že za těchto okolností žalovaný pro neplacení nájemného dovoleně odstoupil, nelze pokládat za zneužití práva.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení uspěl žalovaný, má proto proti žalobci právo na náhradu nákladů. Žalovaný vyúčtoval náklady řízení ve výši 1.036 Kč, a to za 4 jízdy motorovým vozidlem zn. Nissan Terrano II s průměrnou spotřebou 10,5l nafty na 100 km ceně 47,40 Kč z místa svého bydliště v [obec] do [obec] a zpět, tj. vždy 2x 20km. Jízdy uskutečnil 3x za účelem doručení listin soudu a jednou, aby zajistil svou osobní účast u nařízeného jednání. Jak je již shora uvedeno, účastník řízení má právo na náhradu nákladů, které v řízení vynaložil účelně. Účelná byla bezesporu účast žalovaného na nařízeném jednání a dopravu osobním vozem je možno pokládat za účelně vynaložený náklad. Náhrada jízdného vypočtená dle shora uvedených údajů a vyhl.č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, činí 277,60 Kč. Osobní doprava listin k soudu již ale účelná není, žalovaný mohl využít jiný, podstatně levnější způsob doručování, a náhradu za zmíněné tři jízdy mu přiznat nelze. Žalovaný má však vedle cestovních náhrad právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhl.č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Podle tohoto předpisu žalovanému náleží paušální odměna 300 Kč za úkony vyjmenované v § 1 odst. 3 vyhlášky, a to za písemné vyjádření k žalobě, za přípravu účasti na jednání a účast na jednání před soudem, tedy celkem 900 Kč Náklady řízení žalovaného tak celkem činí 1.177,60 Kč a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalovanému zaplatil.

24. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu ke splnění ukládané povinnosti soud stanovil v trvání 3 dnů.