3 C 19/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobce je dědicem,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal určení, že žalobce sám je jediným dědicem ze závěti ze dne 8. 1. 2019 po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelém 21. 3. 2019, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 16.257 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení 310 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobce podal dne 27. 1. 2020 u soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že je jediným dědicem ze závěti ze dne 8. 1. 2019 po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne 1. 7. 1937, zemřelém dne 21. 3. 2019 (dále též jen„ zůstavitel“). Poukázal na pravomocné usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 11. 2019 č.j. 23 D 140/2019-62, kterým mu bylo uloženo, aby podal ve lhůtě do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení (tj. od 5. 12. 2019) u Okresního soudu v Jičíně proti žalované jako pozůstalé sestře zůstavitele žalobu na určení, že žalobce je jediným dědicem z allografní závěti ze dne 8. 1. 2019 (dále též jen„ závěť“), neboť mezi účastníky dědického řízení vyvstal spor o dědické právo, po té, co byla popřena pravost a platnost uvedené závěti. Tvrdil, že závěť zůstavitel vlastní rukou podepsal a navíc před dvěma svědky, současně přítomnými a na závěti podepsanými, výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a zpochybňovala pravost podpisu zůstavitele i svědků na závěti, jakož i skutečnosti, že zůstavitel před svědky výslovně projevil svou poslední vůli. Zmiňovala též, že obsah závěti obsahuje prohlášení zůstavitele, že se o něho žalobce 10 let staral, jež není pravdivé, závěť nezahrnuje veškerý majetek zůstavitele a navíc obsahuje prohlášení o projevení poslední vůle, podepsané zůstavitelem, jež ale přísluší svědkům.

3. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 23 D 140/2019 je prokázáno, že pozůstalostní řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. 23 D 140/2019-4, neboť zůstavitel dne 21. 3. 2019 zemřel. Provedením úkonů v řízení byl pověřen jako soudní komisař notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Účastníky pozůstalostního řízení jsou žalobce a žalovaná, pozůstalá neteř zůstavitele [jméno] [příjmení] dědictví výslovně odmítla. V průběhu řízení byla předložena závěť zůstavitele z 8. 1. 2019. Jak prokazuje opis této závěti, zůstavitel uvedl, že odkazuje žalobci svůj majetek, zapsaný na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], a to rodinný domek [adresa], stavební parc. [číslo] zahradu parc. [číslo] včetně veškerého vybavení a hmotných prostředků, dále [značka automobilu] [registrační značka], přívěs za osobní automobil [registrační značka] a garáž, umístěnou na stavební parc. [č. parc.] v [katastrální uzemí], včetně veškerého vybavení, dále veškeré zemědělské pozemky o výměře 67 631 m² v [katastrální uzemí] a [obec] parc. [číslo] dále rodinný dům na adrese [adresa], umístěný na stavební parc. [číslo], včetně veškerého vybavení a hmotných prostředků, dále účet vedený u České spořitelny č.ú. [číslo] s finančním obnosem na něm vedeným. Zůstavitel dále prohlásil, že toto je jeho poslední vůle, že žalobce se o něho řádně staral a vedl jeho domácnost. Následuje prohlášení:„ Prohlašujeme, že před námi pan [příjmení] [příjmení] výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a jeho podpisu jsme byli přítomni.“ Navazuje údaj, že závěť byla sepsána v [obec] dne 8. 1. 2019, na dalším řádku je rukou psaný podpis„ [příjmení] [jméno]“ a dále jména, příjmení a rukou psané podpisy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V závěru závěti jsou znovu zopakována jména a příjmení svědků s uvedením jejich adres.

4. Usnesením Okresního soudu v Jičíně z 5. listopadu 2019, č. j. 23 D 140/2019-62 je prokázáno, že žalobci bylo uloženo, aby podal ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení u Okresního soudu v Jičíně žalobu proti žalované na určení, že žalobce je jediným dědicem ze závěti ze dne 8. 1. 2019 sepsané na počítači (stroji) se dvěma svědky. Pokud žalobce žalobu včas nepodá, bude-li v řízení o nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v jeho neprospěch. Pozůstalostní řízení pak bylo do právní moci rozhodnutí o sporné skutečnosti přerušeno. Toto usnesení nabylo právní moci 5. 12. 2019. V odůvodnění je vysvětleno, že v průběhu řízení vznikl mezi dědici spor o dědické právo tím, že byla žalovanou popřena zůstavitelova závěť co do pravosti i platnosti. Jedná se o spor skutkový, protože tvrzení účastníků o pravosti a platnosti závěti jsou rozdílná a k jejich objasnění je třeba provádět dokazování, což je nutno vyřešit ve sporném řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce opírá své dědické právo o pořízení pro případ smrti ve formě soukromé listiny, popřené co do pravosti, a má žalobce slabší právní důvod než žalovaná, která dědické právo opírá o dědickou posloupnost, založenou na příbuzenství, které je doložitelné veřejnými listinami, bylo uloženo podat žalobu žalobci. Toto usnesení nabylo právní moci 5. 12. 2019.

5. Protože za svědky předmětné závěti byli povoláni [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], navrhl žalobce provedení důkazu jejich výslechem, a protože z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že pořizování závěti byl přítomen i její manžel [jméno] [příjmení], navrhl žalobce provedení důkazu i jeho svědectvím.

6. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] je prokázáno, že přibližně 50 let bydlela v sousedství zůstavitele, velmi dobře se s ním znala a dlouhou dobu zná i žalobce, který se zůstavitelem v jeho domě bydlel. Vztah zůstavitele a žalobce svědkyně popsala jako velmi blízký, vřelý a spořádaný, srovnatelný s poměrem mezi otcem a synem. Zůstavitel dle svědkyně před ní dlouhou dobu před jeho smrtí hovořil o tom, že majetek, který po něm zůstane, musí připadnout žalobci a pokládal to za samozřejmost. Svědkyně ho nabádala, aby věc zařídil u notáře, ale zůstavitel se cítil dobře, nic nenasvědčovalo, že se blíží jeho smrt a na řešení majetkových záležitostí nespěchal. O těchto věcech zůstavitel se svědkyní hovořil otevřeně, i ona mu svěřovala obdobné informace, které se týkaly jí, hovořili spolu i o závěti, svědkyně mu řekla, že je potřeba, aby u jejího pořízení byli dva svědci. Zůstavitel se jí ptal, jestli by závěť podepsala. Později, při jedné z návštěv u zůstavitele, kam přišla i se svým manželem, byl přítomný žalobce a jeho kamarád. Zůstavitel toho využil a prosil je, jestli by jeho závěť podepsali. Předem nebylo nic domluveno, šlo o náhodné setkání, řešilo se, jestli bude svědek [příjmení] ochoten závěť podepsat, protože jinak by ji nebylo možno pořídit. Jak ona tak [jméno] [příjmení] byli k podpisu ochotni a závěť se proto začala sepisovat. Všichni, tj. zůstavitel, žalobce, svědkyně a její manžel i svědek [příjmení] byli v obývacím pokoji, žalobce závěť psal, zůstavitel mu přitom říkal, co by chtěl, aby v závěti bylo obsaženo. Nešlo úplně o diktát, ale hovořil o tom, co si v závěti přeje a z toho, co říkal, bylo zřejmé, že chce, aby jeho majetek připadl žalobci. Když byla závěť dopsána, svědkyně zřejmě listinu dostala do ruky a obsah závěti si pro sebe přečetla. Žádné komentáře pak už nikdo neměl, listinu podepsala a pak šli s manželem domů. Viděla, že závěť podepsal i [příjmení], zůstavitel byl spokojený, říkal, že je rád, že je žalobce takto zaopatřený. Zda závěť před nimi podepsal i zůstavitel si přesně nevzpomíná, ale domnívá se s určitou mírou nejistoty, že tomu tak bylo. Když se závěť sepisovala i podepisovala, byli přítomni všichni. Před sepisem závěti se zůstavitel vyjádřil tak, že veškerý majetek, který má, má připadnout žalobci, což ostatně říkal celá léta. Když žalobce závěť dopsal, zůstavitel si ji určitě hned četl, hledal, jestli žalobce v textu neudělal nějakou chybu.

7. Svědek [příjmení], kamarád žalobce, vypověděl, že zůstavitele znal dlouho a jezdil k němu na návštěvy. Jednou se u něho náhodně sešli se svědkyní [příjmení] a zůstavitel je požádal, aby mu podepsali závěť. Ptal se jich, jestli jsou k podpisu ochotni, pak přinesl závěť už vyhotovenou na počítači a oni ji podepsali. V obývacím pokoji přitom byli přítomni kromě něho zůstavitel, svědkyně [příjmení], žalobce. Zůstavitel závěť svědkovi tehdy podal, ten si ji přečetl a podepsal ji. Pořadí, v jakém kdo listinu podepsal, si nepamatuje, zůstavitel ji ale dle něho měl sám již podepsanou. Zůstavitel tehdy nic jiného neříkal, nic nepronášel ani nic nevysvětloval ani nekomentoval, stejně tak svědek. Z obsahu listiny mu bylo zřejmé, že se jedná o závěť zůstavitele, před svědkem závěť ale nebyla sepisována. Na přítomnost [jméno] [příjmení] při podpisu závěti si nerozpomínal.

8. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že při jedné z návštěv, na které byli u zůstavitele s manželkou, se jich zůstavitel ptal, jestli dosvědčí, že žalobce pro něho byl jako jeho syn a že k němu pravidelně jezdil od školních let. Tehdy se také sepisovalo, že zůstavitel dá všechno žalobci. Sepsala se listina, kterou svědek také četl a podepsal, podepsali ji všichni přítomní. Obsahem listiny bylo, že všechno po zůstaviteli dostane žalobce, protože to bylo přání zůstavitele i jeho manželky, která zemřela již dříve. Jak probíhala tvorba listiny si svědek nepamatoval, zůstavitel jen říkal žalobci, co má psát, jaký majetek mu chce předat. Jestli šlo o diktát zůstavitele svědek již neví. [příjmení] majetek žalobci chtěli dát už dávno, zůstavitel to pořád odkládal. Na pořadí podepisujících se svědek nevzpomíná, rovněž si nepamatuje, co v souvislosti s podpisem závěti zůstavitel řekl. Snad se dle něho dá říci, že zůstavitel připomněl, že on i jeho manželka chtěli svůj majetek dát žalobci. Listinu sepisoval žalobce, jakým způsobem ji psal, svědek neví. Svědek po nahlédnutí do opisu závěti zůstavitele listinu poznal, připustil, že tehdy bylo řečeno, že on ji nemusí podepisovat, a dále uvedl, že si nepamatuje, jestli ji nakonec podepsal nebo ne, domnívá se, že ano. Možná se říkalo, že listinu podepsala manželka a že za jejich rodinu by to mělo stačit.

9. Odborným vyjádřením Policie ČR, Odboru kriminalistické techniky a expertíz ze dne 5. 2. 2021 je prokázáno, že podpis zůstavitele na závěti z 8. 1. 2019 byl podroben zkoumání s cílem zjistit, zda jde o pravý podpis zůstavitele. Sporný podpis byl konfrontován se srovnávacím materiálem, zahrnujícím celkem 19 ukázek podpisů zůstavitele na různých listinách, pořízených v delším časovém období. Odborné vyjádření konstatuje, že vzhledem k výrazně snížené zpracovatelnosti sporného podpisu je důkazní hodnota komplexu nalezených markantů značně snížena. Lze připustit tři možné hypotézy vzniku sporného podpisu:1) může se jednat o padělek vzniklý se snahou o nápodobu pravého podpisu zůstavitele, 2) může se jednat o variantu pravého spontánního podpisu zůstavitele či o 3) variantu pravého bezděčně komoleného podpisu zůstavitel. Následkem výrazně snížené zpracovatelnosti sporného podpisu a snížené rezistence srovnávacích podpisů vůči příp. padělání imitací dle vzoru je důkazní hodnota komplexu nalezených markantů a tím pádem i míra dokazatelnosti uvedených hypotéz značně snížena. Žádnou z nabízených variant nelze objektivně vyloučit ani upřednostnit. Nelze proto vyloučit ani potvrdit možnost, že sporný podpis zůstavitele na závěti z 8. 1. 2019 je jeho pravým podpisem. Zpřesnění závěru by bylo možné po doplnění srovnávacího materiálu o další ukázky podpisu zůstavitele. Vzhledem k výrazně snížené zpracovatelnosti sporného podpisu nelze však stanovení jednoznačného závěru ani po té zaručit.

10. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zůstavitel měl k žalobci velmi blízký a vřelý vztah a zamýšlel mu odkázat jako svému dědici svůj majetek. K pořízení závěti přistoupil 8. 1. 2019, když se u něho sešli současně žalobce, svědci manželé [příjmení] a svědek [příjmení]. Svědkyně [příjmení] i svědek [příjmení] zůstavitele delší dobu znali a o jeho totožnosti neměli pochyby. Zůstavitel si nejprve ověřil si, že oba svědci jsou ochotni jako její svědci závěť podepsat. Na dalším průběhu událostí, za nichž byla závěť pořízena, se v řízení slyšení svědci však již neshodují. Zatímco svědkyně [příjmení] (a její manžel) vypovídala, že závěť vyhotovil dle pokynů zůstavitele žalobce, svědek [příjmení] uváděl, že zůstavitel měl závěť již připravenou a jen ji svědkům předložil k podpisu. Zatímco svědkyně [příjmení] vypověděla, že zůstavitel v průběhu pořizování závěti říkal, co by chtěl do závěti vtělit a z jeho výroků bylo zřejmé, že chce, aby jeho majetek připadl žalobci, současně přítomný svědek [příjmení] líčil skutkový děj jinak. Dle něho byla již předem připravená závěť předložena k podpisu, zůstavitel k tomu nepodal žádný komentář, nic neprohlásil ani nevysvětloval, rovněž svědek se omezil toliko na pouhý podpis po té, co si závěť sám pro sebe přečetl. Svědek [příjmení], jenž nebyl povolán jako svědek závěti, ale byl aktu přítomen, se ukázal být svědkem značně nespolehlivým. Uváděl, na rozdíl od obou výše zmíněných svědků, že zůstavitel se dotazoval na to, zda přítomní dosvědčí jeho dlouhodobý a pozitivní vztah k žalobci. Podobně jako jeho manželka uváděl, že závěť sepisoval žalobce a zůstavitel mu říkal, co má psát, jakým způsobem byla listina tvořena (ručně, na stroji, na počítači) však neví. Svědek ale v rozporu se skutečností tvrdil, že závěť rovněž i on podepsal, později i po nahlédnutí do listiny byl v tomto ohledu nejistý a přiznal, že si to již nepamatuje. Potvrdil ale, že dlouhodobé přání zůstavitele i jeho předemřelé manželky bylo, aby žalobce dědil. Závěť z 8. 1. 2019 je podepsaná rukou psaným podpisem zůstavitele, zda se jedná o jeho pravý vlastnoruční podpis není ani po odborném zkoumání jednoznačné, protože vzhledem k výrazně snížené zpracovatelnosti sporného podpisu existují tři rovnocenné varianty jeho původu (včetně té, že podpis je padělek), z nichž žádnou (zatím) nelze upřednostnit.

11. Zůstavitel zemřel dne 21. 3. 2019, v řízení o pozůstalosti je proto třeba postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). V pozůstalostním řízení bylo žalobci pravomocným usnesením okresního soudu uloženo, aby ve stanovené lhůtě podal u soudu předmětnou určovací žalobu. Judikatura dovozuje, že žaloba podaná účastníkem řízení o dědictví na základě odkazu vydaného soudem v tomto řízení podle § 170 odst. 1 z. ř. s. není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu § 80 o. s. ř., a tedy, že naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení není třeba tvrdit a prokazovat.

12. Podle § 1534 o. z. závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

13. Podle ustanovení § 1539 odst. 1 o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.

14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zůstavitel závěť z 8. 1. 2019 nenapsal vlastní rukou, listina ale obsahuje rukou psaný podpis zůstavitele. Na rozdíl od vlastnoručně sepsané a podepsané závěti (tj. závěti holografní), listina nepsaná vlastní rukou zůstavitele (t.j. závěť allografní) není pokládána za spolehlivý doklad toho, že skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele. Zákon proto požaduje, aby zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina jeho vůli skutečně obsahuje, a aby se tito svědci na závěť podepsali. Nezáleží přitom na pořadí, v jakém se tyto náležitosti splní, stane-li se tak v bezprostřední časové souvislosti, takže se jednotlivé úkony jeví jako úkon jednotný. Povolání svědků závěti slouží (mimo jiné) k tomu, aby tyto osoby mohly v budoucnu potvrdit, že jde o zůstavitelovu pravou závěť v případě, objeví-li se po smrti zůstavitele pochybnosti, zda se skutečně jedná o jeho poslední vůli. V soudní praxi je ustálen názor, že pokud jde o allografní závěť je možno stále vycházet ze závěrů judikatury vztahující s ust. § 476b zák,.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.). V nich nejvyšší soud vyslovil, že proto, že obligatorní součástí allografní závěti je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně tuto vůli projevil, aniž by ji vlastnoručně podepsal,„ sporným“ se takové pořízení pro případ smrti stává – na rozdíl od holografní závěti – jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsaly, jako je například tvrzení o tom, že svědky závěti ve skutečnosti nebyly, že jsou nezpůsobilými svědky, že zůstavitel před nimi výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, apod. Allografní závěť sepsaná podle § 476b obč. zák. je neplatná vždy, bude-li vyvráceno řádné svědectví osob, jejichž podpisy byly uvedeny na závěti. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25.9.2013 sp.zn. 21 Cdo 1934/2012, rozsudek ze dne 29.11.2018 sp.zn. 24 Cdo 2922/2018).

15. Vzhledem k výše uvedenému nepokládá soud za nutné se dále zabývat nejistotou, zda podpis zůstavitele na závěti v daném případě je jeho pravým podpisem či nikoliv. I za dané situace, kdy odborné posouzení podpisu žalobce nepřineslo jednoznačný výsledek, by žalobce mohl v řízení uspět, pokud by prokázal, že zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Soud má však za to, že zákonem předpokládaný výslovný projev vůle zůstavitele před oběma současně přítomnými povolanými svědky provedenými důkazy nebyl prokázán. Pokud jde o výpověď svědkyně [příjmení], soud má za to, že její svědectví by požadavkům zákona vyhovělo. Dle ní zůstavitel formuloval nahlas obsah své poslední vůle tak, aby jej žalobce mohl zachytit do písemného textu, jenž současně vytvářel. Svou vůli takto dal dle této svědkyně jednoznačně a výslovně najevo, svědkyně pak závěť podepsala. Výpověď druhého povolaného svědka [jméno] [příjmení] je však odlišná. Dle něho zůstavitel zjišťoval ochotu svědků závěť podepsat, pak ji předložil k podpisu již předem připravenou, nic dalšího k ní neprohlásil, nedodal ani nevysvětlil, svědek si ji pouze přečetl a podepsal. Vzhledem k podstatným rozporům ve svědectví povolaných svědků nemůže soud učinit závěr, že bylo prokázáno, že zůstavitel skutečně před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, neboť jeden z těchto svědků o takovém ději nevypovídal. Pokud zůstavitel pouze listinu s připravenou závětí přinesl a bez jakéhokoliv slovního doprovodu ji předložil k podpisu, nelze důvodně dovodit, že výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Situaci neřeší ve prospěch žalobce ani výpověď dalšího svědka [jméno] [příjmení], neboť je z ní zřejmé, že tento svědek není dostatečně paměťově vybaven, některé skutečnosti reprodukuje zkresleně (zůstavitel požadoval dosvědčení blízkého vztahu k žalobci, svědek závěť také podepsal, závěť podepsali všichni) a zřejmě nikoliv tak, jak je sám vnímal, ale jak o nich slyšel vyprávět, pravděpodobně jeho manželku (..sepisovalo se, že zůstavitel dá všechno žalobci…jak tvorba listiny probíhala si nepamatuje). I když je pravda, že na konci závěti, před podpisem zůstavitele i svědků je připojen text„ prohlašujeme, že před námi zůstavitel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a že jeho podpisu jsme byli přítomni“, je toto prohlášení se svědeckou výpovědí svědka [příjmení] v rozporu. Jestli okolnosti pořízení závěti líčí oba povolaní svědci odlišně, nemůže soud dospět k závěru, žalobcovo tvrzení o tom, že zůstavitel dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, bylo prokázáno. O tom soud v průběhu řízení žalobce vyrozuměl a vyzval jej k doplnění důkazů a tím, že nesplněním této povinnosti se vystavuje nebezpečí věcně nepříznivého rozhodnutí. Žalobce další důkazní prostředky k prokázání svého tvrzení neoznačil, neboť je nemá k dispozici.

16. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětná allografní závěť zůstavitele byla pořízena způsobem, jaký vyžaduje § 1534 o. z., nelze na ní proto hledět jako na poslední vůli platnou, na jejímž základě by bylo možno dospět k určení, že žalobce je jediným dědicem zůstavitele. Žaloba byla proto zamítnuta.

17. Soud zamítl návrhy na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, rozhodnutím o odmítnutí žádosti ze dne 25. 3. 2020, č.j. KRPH-26869-1/ČJ-2020-050481, žádostí o předložení všech dokladů, týkající se trestního oznámení zůstavitele u Policie České republiky, žádostí o předložení všech dokladů s podpisem zůstavitele u [stát. instituce], informativním výpisem z KN, výslechem žalované a výslechem svědka [jméno] [jméno], bytem [adresa], bytem [adresa], neboť je shledal s ohledem k výše uvedenému nadbytečnými.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení zvítězila žalovaná, má proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované jsou představovány odměnou jejího advokáta dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve výši 11.250 Kč (4,5 úkonu à 2.500 Kč – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření k návrhu na delegaci ½ úkonu, účast u jednání 17. 5. 2021 úkony), čtyřmi paušálními částkami náhrady hotových výdajů à 300 Kč stanovené dle § 13 odst. 3 AT, tj. 1.200 Kč a náhradou jízdného zástupce z místa jeho sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák.č.262/2006 Sb., ve výši 585 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT představuje 400 Kč za 4 promeškané půlhodiny, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznaná podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. činí 2.821,50 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 16.256,50 Kč, po zaokrouhlení 16.257 Kč a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalobkyni zaplatil k rukám jejího zástupce.

19. V průběhu řízení vynaložila náklady i Česká republika na jízdné svědkyni [příjmení]. Podle § 148 odst.1 o.s.ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení podlehl žalobce, soud mu proto uložil, aby náklady ve výši 310 Kč České republice na účet podepsaného soudu nahradil.