3 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2) právnická osoba , IČO sídlem adresa původní účastnice a žalované o 500 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba žalobce, jíž se domáhal, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost zaplatit mu 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 500 000 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) na nákladech řízení 30 726 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) na nákladech řízení 6 985 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se po jejím částečném zpětvzetí domáhal, aby oběma žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu 500 000 Kč s příslušenstvím, jakožto peněžitou náhradu na odčinění duševních útrap, které utrpěl v důsledku smrti své sestry [jméno] [příjmení], jež zemřela na následky dopravní nehody, zaviněné žalovaným 1), pojištěncem právní předchůdkyně žalované 2) pro případ jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný 1) byl trestním soudem shledán vinným ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti a byl za to pravomocně odsouzen. Žalobce jako blízký příbuzný [jméno] [příjmení] v trestním řízení a také i později uplatnil vůči žalovaným nárok na náhradu dle § 2959 o. z., avšak dosud žádného plnění nedosáhl. Žalobce popsal blízkost svého vztahu k sestře a vysvětlil, že svůj požadavek na zaplacení předmětné částky opírá především o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 a jeho navigaci, aby za základní částku náhrady nemajetkové újmy v případě nejbližších osob (manžel, děti, rodiče) byl považován dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozené, což v daném případě představuje částku 682 500 Kč. Protože žalobce nepatří do nejbližší skupiny příbuzných, žaloval 75 % z této částky tj. 511 875 Kč a později svůj požadavek ponížil na 500 000 Kč.

2. Oba žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Žalovaný 1) opětovně projevil lítost nad následkem, který nehodou způsobil, nárok žalobce ale považoval za neprokázaný a nedůvodný. Žalovaná 2) namítala, že je nedostatečně dokládáno tvrzení žalobce o intenzitě vztahu s jeho zemřelou sestrou a dále, že je třeba též přihlížet k okolnostem na straně žalovaného 1) jako škůdce, tedy jeho postoji ke škodní události, k formě a míře jeho zavinění, k dopadu události na škůdce a jeho majetkovým poměrům.

3. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že žalovaný 1) dne 23. 1. 2020 v 07:35 hodin v ulici [ulice] v [obec], okres [okres], na silnici I/16 v prostoru křižovatky s ulicí [ulice] jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, rz. 2 L7 [číslo], porušil ustanovení § 5 odst. 1 písmeno b), odst. 2 písmeno f), § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nechoval se řádně a ohleduplně, nedbal svislého a vodorovného dopravního značení označujícího přechod pro chodce a zcela přehlédl na přechodu pro chodce přecházející chodkyni [jméno] [příjmení], narozenou [datum], která již dokončovala přecházení komunikace, tuto srazil přední pravou částí svého vozidla, v důsledku čehož poškozená utrpěla těžká poranění a na místě nehody zemřela. Žalovaný 1) byl v souvislosti se svým uvedeným jednáním uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 1 T 33/2020 – 142, následně potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2020, č. j. 11 To 198/2020 – 175. Strany dále dosáhly shody o tvrzení, že žalobce je bratrem zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], že žalovaná 2) je právní nástupkyní pojistitele, s nímž měl žalovaný 1) uzavřenou pojistnou smlouvu dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. Škoda Octavia, rz. 2 L7 [číslo].

4. Uvedená fakta o dopravní nehodě a navazujícím trestním řízení vyplývají i z obsahu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 1T 33/2020. V tomto spise jsou též obsaženy protokoly, zachycující postoj žalovaného k dopravní nehodě a jejímu následku. Je z nich zřejmé, že žalovaný se skutku nedopustil úmyslně, v den nehody při jízdě pouze zaregistroval ránu, jejíž původ si nedokázal vysvětlit. Zastavil, vrátil se na místo střetu, kde teprve uviděl poškozenou, které již kolemjdoucí poskytovali poškozené pomoc. Žalovaný byl v šoku, důsledky nehody prožíval těžce, nehody litoval, dostal se do pracovní neschopnosti, nemohl spát. Pokoušel se s poškozenými spojit a vyrovnat se s nimi. Lítost vyslovoval žalovaný i v průběhu hlavního líčení před soudem, obracel se ke všem poškozeným a opakovaně se jim omlouval. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že pracuje v Planeu Elektro v [obec] s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnosti, dluhy ani úvěry a vlastní stavební pozemek v [obec] o rozloze 1200 m2.

5. Účastníci byli dále v řízení zajedno v tom, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného 1) výzvou z 7. 5. 2020 i právní předchůdkyni žalované 2) výzvou z 12. 6. 2020 k vyplacení odškodnění. Výzvou ze dne 7. 5. 2020, adresovanou žalovanému je prokázáno, že před zahájením řízení žalobce vyzval k úhradě nemajetkové újmy 511 875 Kč, jež mu vznikla psychickými útrapami souvisejícími se smrtí sestry s upozorněním, že pokud nebude reflektovat do 15. 6. 2020, bude podána žaloba. Nárok žalobce uplatnil i proti právní předchůdkyni žalované 2), jako pojistiteli vozidla, s nímž žalovaný havaroval, a požadoval vyplacení shodné částky. Právní předchůdkyně žalované 2) na výzvu reagovala sdělením z 1. 7. 2020, jímž požadovala předložení důkazů, prokazujících sourozenecký vztah žalobce s poškozenou, kvalitu jejich vzájemných vztahů a dokumenty dokládající, že žalobce trpí duševními útrapami v souvislosti s úmrtím sestry. Sdělením z 20. 8. 2020 požadovala prokázání intenzity a kvality vztahu se sestrou. Dopisem z 15. 4. 2021 odškodnění odmítla, protože žalobce ji předložil pouze rodné listy dokládající sourozenecký vztah.

6. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda žalobce v důsledku smrti své sestry trpěl jako duševními útrapami, jaká byla jejich intenzita a zda jeho utrpení předmětná částka 500 000 Kč adekvátně vyvažuje. K prokázání svých tvrzení žalobce nabídl svůj účastenský výslech, dále svědectví dvé druhé manželky a syna, žalovaní 1) a 2) navrhli výslech manžela [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení].

7. Žalobce ve své účastnické výpovědi vysvětlil, že o 4 roky mladší sestra [jméno] byla jeho jediným sourozencem a jejich vztahy utužila smrt jejich matky v době, kdy žalobci bylo 17 a sestře 14 let. Cítili se jeden na druhého odkázáni a vztah byl dle něho nadstandardní. Žalobce v té době studoval střední školu v [obec], sestra zůstala bydlet v [obec] s otcem a žalobce k nim dojížděl na víkendy. Po skončení střední školy žalobce zůstal bydlet v [obec], v dojíždění do [obec] pokračoval. V roce 1974 se v [obec] poprvé oženil a pak do Paky dojížděl jednou měsíčně, nebo někdy i v delších frekvencích. Sestra se vdala někdy kolem roku 1981 až 1983. Již předtím bydlela v bytě, který ji koupil její otec, žalobce tehdy navštěvoval otce a k sestře chodil na návštěvu, později u ní začal i přespávat. V r. 1981 nebo 1982 se žalobce rozvedl a asi za 2 roky nato se znovu oženil. I s novou rodinou dojížděl do [obec] a v té době vždy jezdili jenom k sestře, protože otec tehdy stavěl dům, s nímž mu žalobce jen pomáhal. V r. 1990 otec tragicky zemřel a od té doby žalobce v [obec] navštěvoval jenom sestru. Postupem doby se návštěvy omezily na zhruba 5 návštěv v roce. Takto to trvalo od r. 1990 do r. 1998, možná do r. 2000. Pak došlo k neshodám s manželem sestry, který si návštěvy nepřál. Dle žalobce nadměrně pil a měl averzi k žalobcově ženě, jednou měl také snahu žalobce fyzicky napadnout. Ten se proto rozhodl, že už k nim jezdit nebudou, aby nezavdával příčiny k hádkám. Vztahy se sestrou ale zůstaly nadále dobré, vídali se, když žalobce přijel do Paky. Žalobce z dědictví po otci získal dům, který otec postavil, sestra zdědila pozemky, na kterých dům stál a další pozemky v okolí. Žalobce proto dojížděl do zděděného domu, sestra buď za ním přišla na návštěvu, nebo když manžel nebyl doma, jej pozvala k sobě. Později se se sestrou dohodli na tom, že mu část pozemků, na nichž jeho dům stojí a které k němu přiléhají, daruje a on ji vyplatí podíl dědický. Sestra měla od jeho domu v [obec] klíč a i v jeho nepřítomnosti do tohoto domu chodila. Vztahy měli pořád dobré, na všem se spolu dohodli a udržovali kontakt, když něco potřebovala, tak mu zavolala, nebo on volal jí nebo ji napsal. Ve svém manželství sestra nebyla šťastná, probírala to s žalobcem, ale nakonec se rozhodla s manželem zůstat, aby nebyla sama. Sestra měla 2 syny, oba z ČR odešli někdy po svých 18 letech, jeden žije v Kanadě, druhý v Argentině. Asi 15 let žijí mimo republiku, žalobce je po celou dobu neviděl, sice tak jednou za 2 roky za sestrou jezdili, ale s žalobcem se míjeli. Někdy po r. 2015 se u sestry začala projevovat kloubní artritida, na kterou se léčila a v r. 2018 nebo v 2019 byla na operaci v [obec], to už dle žalobce zřejmě byla v invalidním důchodu. Sestra nemoci nepodléhala a nijak si nestěžovala. Neřekla žalobci, že jde na operaci, takže ji nebyl ani v nemocnici navštívit. V r. 2019 se se sestrou viděli 3x nebo 4x. Poprvé to bylo 5. ledna 2019, kdy měla narozeniny, pak v únoru na žalobcův svátek a v červenci 2019 se sešli u jeho domu. Dále si jen telefonovali, šlo o krátké informativní telefonáty nebo gratulace k svátku či narozeninám, nebo si psali, ale už se do její smrti neviděli. Před tím byla jejich setkání nahodilá, protože ona kvůli nemoci nemohla cestovat, a když jel žalobce do Paky, volal ji a setkali se. V r. 2019 se stávalo, že na ni zazvonil, ale do jejího bytu nešel, mluvili jen přes sluchátko, ona třeba řekla, že je doma manžel, že nemůže nebo že přijde a setkali se. Dříve sestra občas také dojela za žalobcem do [obec], po neshodách s jejím manželem, to už bylo výjimečné, šlo asi o 2 návštěvy. Asi 2x byla na lázeňském pobytu v Lázních [obec] a v té době navštívila žalobcův dům v [obec] a několikrát tam za přítomnosti žalobce přespala. Telefonické kontakty se sestrou nejprve mívali 2x měsíčně, poslední dobou to bylo méně, zhruba tak jednou za tři měsíce. V r. 2019 byly vztahy méně intenzívní s ohledem na nemoc sestry, která ji bránila pohybu. Po operaci říkala, že se jí chodí lépe, ale to už se neviděli. V době 5 let před její smrtí, byly ještě kontakty intenzivnější, šlo o 5 až 6 setkání v r. 2014. Setkání obvykle trvala asi hodinu, většinou ji pak doprovázel, protože špatně chodila. Pokud jde o společné rodinné oslavy, tak od roztržky s manželem, se kvůli němu takové oslavy nepořádaly. Na své oslavy sestru samotnou nezval, aby neměla doma s manželem nepříjemnosti.

8. Žalobce dále vypověděl, že o smrti své sestry se dozvěděl přibližně 25. ledna 2020 z telefonátu své dcery. Zprávě ani nemohl uvěřit, byla pro něho překvapivá a znamenala šok. Následně jel se synem své partnerky do [obec] za manželem sestry, aby zjistil podrobnosti o pohřbu. Manžel sestry se choval odmítavě, účast žalobce na pohřbu si nepřál, pouze mu předal parte, kde bylo uvedeno, že se pohřeb uskuteční v blízkém rodinném kruhu, takže na pohřbu sestry nebyl. V dalším období se u něho projevovaly především emoce, smutek, depresivní nálada, protože šlo o tragickou okolnost. Užíval prášky na spaní, které mu dala jeho partnerka, název neví, ale jednalo se o slabý preparát. Přetrvávala u něho také plačtivost. Tyto negativní pocity pociťoval zhruba 2 měsíce a jejich intenzita postupně klesala, s nastalou změnou se naučil žít. Pocity lítosti ale prožívá dosud, např. když jde na hřbitov. Tento prožitek pokládá za srovnatelný se situací, když mu zemřela matka. Po smrti sestry nebyl nucen vyhledat žádného lékaře, psychiatra nebo psychologa. Smrt sestry jej ale poznamenala, vrací se mu stále vzpomínky na dětství. Žalobce předpokládá, že pokud by nedošlo k smrti jeho sestry, udržovali by kontakty stejné intenzity jako do té doby, kvůli manželovi sestry by asi nebylo možné zlepšení, ale na stejné úrovni by vztahy určitě byly. Žalobce ví, kde je sestra pohřbena, její hrob navštěvuje, jde o hrob, kde jsou pohřbeni jeho rodiče a sestřina tchyně. Se sestrou si dávali k narozeninám běžné dárky, např. parfém, žádný dar větší hodnoty ji žalobce nikdy nedal. Ona mu dala jen pozemky, protože sama uznala, že tehdejší stav je nesmyslný. Finančně si se sestrou nevypomáhali, nedával ji žádné peníze, protože sám jich nemá dostatek, a ona si také na nedostatek peněz nestěžovala, snad ji peníze posílali synové, byla ale skromná. Žalobce se domnívá, že dokud to její zdravotní stav dovoloval, i když byla invalidní, chodila na zkrácený úvazek do zaměstnání, přesně to ale neví, neví do kdy byla zaměstnaná, např. na částečný úvazek. Jinak chodila na zahradu, četla, hrála na počítači.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení], druhá manželka žalobce, vysvětlila, že i po rozvodu jejího manželství s žalobcem v roce 1998 je s ním v častém kontaktu a má o něm úplné informace. Pokud jde o sestru žalobce, v době trvání manželství s žalobcem měli s ní i s jejím manželem výborný vztah, jezdili k nim pravidelně na víkendové návštěvy jednou za měsíc, několikrát byli sestra s manželem u nich v [obec]. V té době byly vztahy mezi žalobcem a jeho sestrou velmi dobré, nikdy se nepohádali, svědkyně neví nic o tom, že by sestře žalobce dlužil nějaké peníze. Ví, že žalobce se sestrou dědili, žalobci připadl dům, pozemky jeho sestře. Sestra nikdy nic neřekla, že by zůstalo něco nevypořádáno. Svědkyně dále uvedla, že nikdy nepřespali v domě žalobce, neužívali ho, protože to nepotřebovali. Užíval ho manžel sestry žalobce, který se tam před manželkou skrýval, aby ho neviděla opilého, uskladňoval tam také výpěstky ze zahrady. Svědkyně také neví nic o tom, že by došlo mezi rodinami k nějaké roztržce, v době, kdy její manželství s žalobcem trvalo, to určitě nebylo, ani později se o něčem podobném nedozvěděla, neshodu se sestrou přímo vyloučila, připustila, že by mohlo dojít k neshodě mezi žalobcem a manželem sestry. Vzpomněla si, že již po rozvodu, někdy kolem r. 2006, byla sestra žalobce v Lázních [obec] a žalobce ji dovezl ke svědkyni domů a společně si popovídali. Rovněž tehdy nebyly mezi ní a žalobcem žádné nesrovnalosti. Domnívá se, že dobré vztahy panovaly vždy i s manželem sestry, i když v té době, kdy k nim jezdili na víkendy trochu pil. Sestra žalobce byla mírná a na manžela si nestěžovala, přijímala, že je takový. Naposledy svědkyně sestru viděla právě v r. 2006, pak si asi 3x zavolaly a dále už v kontaktu nebyly. Žalobce se na ni ptala, věděla od něho, že je nemocná, říkal, že si volají a že nechtěla, aby k nim žalobce jezdil kvůli manželovi. Nepamatuje si, zda jí žalobce říkal, že se se sestrou sešel. Ptala se žalobce pouze okrajově, zajímaly ji hlavně osudy jejich dětí. O úmrtí sestry žalobce se dozvěděla od žalobce hned, jak to zjistil. Přijímal to hrozně, brečel do telefonu, což svědkyně chápala, protože to byl poslední člověk z jeho rodiny. I ona to prožívala těžce, protože se dobře znaly. Později si žalobce stěžoval na manžela sestry, říkal, že od něho nedostal ani parte a že ho úplně z rodiny vyřadil. Pak už se s žalobcem k této záležitosti nevraceli. Svědkyně má za to, že v důsledku úmrtí sestry neměl žádné zdravotní potíže, ale určitě ho„ to sebralo“, viděla, že je na tom špatně. Ani svědkyni z toho nebylo dobře, protože žalobcova sestra byla velmi hodným člověkem. Žalobce se dle ní necítil dobře asi měsíc. Nemohl pochopit, že ho švagr nechtěl ani na pohřbu, to byla poslední kapka, která ho dorazila.

10. Svědek [celé jméno žalobce], syn žalobce a svědkyně [příjmení], vypověděl, že sestru žalobce znal od dětství, jezdili k ní s rodiči, ale i sám na prázdniny, býval tam někdy celý měsíc, někdy 14 dní nebo týden. Myslí, že tomu tak bylo do r. 1998, od té doby s tetou nebyl v žádném styku a už ji neviděl. Má za to, že kontakty rodin skončily zejména kvůli manželu sestry, který neměl s žalobcem dobrý vztah, měli spolu něco kvůli baráku, ale podrobnosti nezná. Od žalobce se dozvěděl o úmrtí tety, svědek přitom viděl, že je žalobce smutný, protože se měli rádi, ale nebrečel. Pak se k ní s žalobcem ještě několikrát ve vzpomínkách vrátili, hledali společné fotky. Svědek bydlí s žalobcem v jednom domě, nevšiml si, že by měl žalobce nějaké potíže se spaním, občas hovoří o tom, že špatně spí, ale svědek neví, zda spal špatně už před úmrtím jeho sestry či to nastalo až potom. Svědek má za to, že žalobce si se svoji sestrou telefonoval každé vánoce a na narozeniny. Párkrát byl u takového telefonátu přítomen, ale nikdy si nevyžádal od žalobce telefon a s tetou už nikdy nemluvil. Ví, že sestra žalobce u nich v domě byla v r. 2006, když byla v lázních, což mu následně řekla matka. Žalobce mu už pak neříkal, že by se s ní ještě sešel. Svědek ví, že žalobce jednou byl u hrobu své sestry. Nemá žádné poznatky o nějakých dluzích mezi žalobce a jeho sestry.

11. Svědek [příjmení] [příjmení], vdovec po sestře žalobce, uvedl, že vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou nebyly žádné, protože žalobce ji měl zaplatit vysokou částku, k čemuž se zavázal v dědickém řízení. I s úroky by se nyní dle svědka jednalo asi o 450 000 Kč Tyto peníze měl žalobce splácet svědkově manželce, měsíčními splátkami, ale za celou dobu nezaplatil nic. Manželka byla příliš velký dobrák, nechtěla jít k soudu s tím, že se jedná o bratra. Nicméně dle svědka byl toto důvod, pro který s manželkou s žalobcem před 20 nebo 25 lety úplně přerušili styky. Před tím docházelo k občasným návštěvám, ale pak se rozzlobili a veškeré styky ustaly. Svědek proto žalobce asi 20 let do úmrtí manželky neviděl a je přesvědčen, že ani jeho manželka po tuto dobu žalobce neviděla. Má za to, že se s žalobcem nescházela tajně bez jeho vědomí, neboť to odporovalo její povaze. Svědek dále uvedl, že žalobce do svého domu v [obec] vůbec nejezdil. Jedná se o rozestavěnou stavbu, kde není možno přespat. Nikdy tam nepobýval, pouze se tam někdy dostavili exekutoři anebo kupci, protože se žalobce stále snaží dům prodat. Dům žalobce se nachází asi 1 km od bytu svědka, který je v 7. patře a vzhledem k výškovému rozdílu je z něho i na nemovitosti žalobce dobře vidět. Pobyt žalobce v jeho nemovitosti svědek, až na exekutory či kupce, nikdy zaregistroval, navíc dříve často chodil na zahradu, kterou měla manželka v těsném sousedství a zaznamenal by ho. Pozemky byly původně dvojitou parcelou, kterou vlastnil otec žalobce. Manželka zdědila pozemky a žalobce dům. Pak manželka nějaké pozemky žalobci prodala, měl je zaplatit, ale také ji nic nedal. Přesto manželka o žalobci nikdy nemluvila špatně, spíše mlčela. Svědek má za to, že s ním nebyla ani v telefonickém kontaktu a že si neposílali ani SMS zprávy. To by musela dělat tajně. Manželka podle něho ani nejezdila do domu žalobce v Lázních [obec]. V Lázních byla, ale spala v lázeňském domě. Je pravda, že žalobce vlastní nějaký dům v [obec], manželka tam ale určitě nepřespávala. Pokud by někdy žalobce u jejich bytu zazvonil, manželka by se s ním asi pobavila ze slušnosti, protože byla dobrák, ale svědek by raději odešel pryč. Má za to, že žalobce teď říká, že k ní měl citový vztah, protože chce ty peníze, o které žaluje. Svědek je ale přesvědčen, že po roztržce, ke které došlo před lety, se ani žalobce ani jeho manželka nesnažili kontakty znovu navázat. Rozhodně třeba nepřišel od žalobce žádný dopis ani pohlednice. Dle svědka se žalobce ani před roztržkou nechoval k jeho manželce pěkně. Např. přijel s dcerami z prvého manželství, nechal je na víkend u nich, aby se o ně manželka starala a sám šel za zábavou. Manželka měla k žalobci pěkný vztah ze začátku, zemřela jim brzy maminka, což tento vztah asi ovlivnilo, ale později, když ji žalobce měl dát peníze a nic ji nedal, už k němu žádný vztah neměla. Byla v částečném invalidním důchodu, který získala asi 3 roky před smrtí, a pracovala na poloviční úvazek. Její zdravotní stav se pořád zhoršoval. Svědek neví, že by manželka byla na nějaké operaci s pohybovým aparátem ani na jiné operaci. Dostala se do nějakého programu v HK a tam ji léčili léky, ale její zdravotní stav se v r. 2019 žádným výrazným způsobem nezlepšil. Její zdravotní stav se nedalo operativně zlepšit, dal se pouze léky zpomalit postup onemocnění.

12. Telefonickou komunikaci se sestrou žalobce prokazoval předloženými SMS zprávami z prosince 2019 a ledna 2020 s tím, že vyměnil telefon, a předchozí zprávy již nemá k dispozici. Zpráva s datem 24. 12. 2019 v 15,50 hodin je zprávou od„ [jméno]“ ve znění: Hezký, pohodový svátky, a vše nej nej v r. 2020 (Jo, a opožděné gratulace k narozkám). Následuje odpověď: Též krásné vánoce, zdraví, štěstí a pohodu v r. 2020, díky za přání. [anonymizováno] a [jméno]. Další zpráva má datum 5. 1. 2020 v 9,53 hod a text: Přeji ti vše nej k tvým dnešním narozeninám, stále zdraví, štěstí, pohodu a klid do dalších let tvého života. Toto přeji samozřejmě i [jméno]. Mějte se krásně, ať se vám daří, užijte si tento svůj den. Zdraví brácha a strýc [jméno]. Následuje odpověď od [jméno] 5. 1. 2020 v 9,54 hod: Děkujeme.

13. Žalobce dále předložil 37 černobílých a 7 barevných fotografií. Až na jedinou výjimku ([jméno] [obec], srpen 1978), fotografie nejsou datovány. Fotografie z části zachycují prvou a druhou svatbu žalobce, svatbu sestry žalobce a navazující oslavy, momentky z rodinných výletů či z obdobných příležitostí, na části barevných fotografií jsou zachyceny především děti žalobce a jeho sestry ve školním věku. Z toho, co vyplynulo z provedených důkazů, lze usuzovat, že žádná z fotografií nebyla zřejmě pořízena po roce 1998 2000, neboť po tomto mezníku svědek [celé jméno žalobce] mladší, který je na snímcích zachycen, se již se svoji tetou a tedy i její rodinou nesetkal. Uvedený závěr odpovídá i věku, v jakém je svědek na fotografiích zachycen.

14. Dle databáze Českého statistického úřadu průměrná hrubá nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v roce 2019 činila 34 127 Kč.

15. Učiněná skutková zjištění soud shrnuje takto: Základ vztahu žalobce k jeho sestře je dán jejich příbuzenstvím a společným životem v původní rodině, upevněn byl brzkým úmrtím matky a pozdějším tragickým skonem jejich otce, po nichž si zůstali nejbližšími příbuznými. V dospělosti se osamostatnili, nebydleli v jedné obci, ale nějakou dobu udržovali četné kontakty i s novými rodinami. Navštěvovali se, trávili společně některé víkendy, byli společně na několika dovolených, podnikali výlety s dětmi. Následně, v období let 1998 2000, došlo k roztržce, po níž se charakter vztahů zásadně změnil. Manželství žalobce se svědkyní [příjmení] zaniklo v roce 1998 a svědkyně o žádné neshodě neví, takže k ní pravděpodobně došlo až po rozvodu manželství, čemuž odpovídá i zjištění, že po roce 1998 svědek [celé jméno žalobce] (svědkyně [anonymizováno] udává, že po roce 2000) již nikdy u sestry žalobce netrávil prázdniny, ač tam jinak pobýval pravidelně a relativně dlouho, a dokonce svoji tetu, k níž měl do té doby blízký vztah, již pak nikdy neviděl ani s ní telefonicky nehovořil. Žalobce důvod uvedené změny vztahů vysvětluje především alkoholismem a povahovými vlastnostmi sestřina manžela, svědka [jméno] [příjmení], ten za důvod naopak označil skutečnost, že žalobce jeho manželce nikdy nevyplatil nic z dědického podílu po otci, ač se k tomu zavázal. Ať už byla příčina jakákoli, důsledkem bylo, že zcela ustaly společné rodinné kontakty. Žalobce tvrdil, že i pak se ale se sestrou scházeli, a to vždy bez vědomí manžela, žalobce sestře poskytl ubytování, když byla v lázních, udržovali telefonický kontakt. S jistotou v řízení prokázal, že se sestrou osobně setkali v roce 2006 během její lázeňské léčby, kdy společně navštívili svědkyni [příjmení], a je pravdou, že toto setkání proběhlo bez vědomí manžela sestry, neboť o něm nic neví a dokonce jej vylučuje. Pokud jde o další osobní setkání, která měla následovat ve frekvenci několikrát ročně, tato nebyla v řízení prokázána. Svědek [příjmení] je zcela odmítá, je přesvědčen, že by se jeho manželka s žalobcem nesetkávala tajně a poukazuje navíc na to, že žalobce do svého domu v [obec] vůbec nejezdil a nepřespával tam, dům je neobyvatelný a nevytápěný, takže k setkání tam nebyla příležitost. Výpověď svědka [příjmení] je podporována i výpovědí svědkyně [příjmení], která uvedla, že po návštěvě v roce 2006 se žalobce na jeho sestru ptala, věděla od něho, že je nemocná a že si telefonují, ale že sestra kvůli manželovi nechce, aby za ní jezdil. O osobních vztazích se sestrou žalobce nic neříkal ani svědku [celé jméno žalobce]. Žalobce tak tvrzená setkání se sestrou popisuje pouze ve své účastenské výpovědi, která však zůstává osamocena a nepodpořena jediným dalším důkazem. Žádná žalobcem z předložených fotografií také nezachycuje sestru žalobce v posledních 19 letech před její smrtí. Nelze také přehlédnout, že o životě své sestry v posledních letech žalobce neměl příliš informací, věděl, že měla pohybové potíže, nevěděl ale, zda příp. dokdy byla zaměstnána, neměl spolehlivé informace o stupni její invalidity, tvrdil, že v roce 2018 či 2019 se podrobila operaci, což svědek [příjmení] [příjmení] vyloučil. Provedené důkazy prokazují, že žalobce byl se svojí sestrou v telefonickém kontaktu, což vyplývá z výpovědi svědků [příjmení] a [celé jméno žalobce], a tyto kontakty zřejmě sestra žalobce před svým manželem skutečně tajila, neboť ten o nich neví. Žalobce hovoří o 5-6 telefonátech ročně, v roce 2019 o 4 telefonátech ročně. O frekvenci telefonického styku vypovídal svědek [celé jméno žalobce] tak, že si žalobce se sestrou volali každé vánoce a narozeniny. [příjmení] komunikaci žalobce ale předložil pouze z 24. 12. 2019 a 5. 1. 2020, její obsah je striktně zdvořilostní, neobsahuje projevy konkrétního zájmu o záležitosti či zdravotní stav protistrany, žádnou společnou vzpomínku či plán. Dále bylo v řízení prokázáno, že se žalobce o smrti sestry dozvěděl se zpožděním, manžel sestry mu upřel účast na pohřbu, což se žalobce citelně dokýká. Smrt sestry žalobce ranila, dle svědkyně [příjmení] plakal do telefonu, když ji úmrtí oznamoval, v dalším telefonátu si stěžoval na švagra, pak už se s žalobcem k této věci nevraceli. Žalobce nebyl nucen vyhledat odbornou pomoc, uváděl, že v souvislosti s úmrtím sestry trpěl nespavostí, 2 měsíce užíval volně prodejné prášky na spaní, název neví, svědek [celé jméno žalobce], jenž s ním bydlí, to však nezaregistroval. Potíže se spaním dle něho žalobce udává častěji, svědek si nevybavuje, zda to má souvislost s úmrtím tety. Pozoroval na žalobci smutek, plakat ho ale neviděl, společně na tetu vzpomínali, hledali fotografie. Dle žalobce jeho potíže po dvou měsících odezněly, naučil se s novou realitou žít, svědkyně [příjmení] období potíží odhadla na jeden měsíc. Žalobce vzpomíná na dětství, při návštěvě hrobu pociťuje lítost, dle svědka [celé jméno žalobce], žalobce tetin hrob navštívil jednou.

16. Podle § 2959 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. Není sporu o tom, že žalobce je bratrem zemřelé [jméno] [příjmení] a ve smyslu § 22 odst. 1 o. z. je osobou jí blízkou, a jako takový je k podání žaloby dle cit. ustanovení aktivně legitimován. Žalovaný 1) zavinil smrti [jméno] [příjmení] a jeho pasivní legitimaci v tomto řízení lze dovodit z ustanovení § 2910 o. z. Pasivní legitimaci žalované 2) jakožto právní nástupkyně původní pojistitelky, je založena ustanovením § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění. Svou pasivní legitimaci ve sporu žalovaná 2) ani nezpochybňovala.

18. Úmrtí blízké osoby je obecně vnímáno jako zraňující a smutná událostí, a je-li předčasné a neočekávané, je zřejmé, že jeho prožívání těžší. Trauma z takového zásahu do rodinných vazeb však není objektivně měřitelné a jeho skutečnou hloubku nelze odvodit ani porovnáním, neboť každá jednotlivá osoba tragickou ztrátu vnitřně prožívá a snáší jinak, různě ji také projevuje navenek. Obecně lze ale mít za to, že negativní dopad na pozůstalého je přímo úměrný intenzitě pozitivní kvality vzájemného vztahu. Přirozenou reakcí na úmrtí blízké osoby průměrně empatického člověka je truchlení. To může v některých případech dosáhnout úrovně duševních útrap, jež jsou definovány jako vnitřní mučivé pocity, včetně psychické bolesti, jež jsou reakcí na zásah do přirozených práv člověka, kdy vnímání účinků zásahu přesáhne běžnou úroveň diskomfortu a projeví se v silnější intenzitě pociťovaných nesnází již jako bolestné prožívání záležitosti. Jde tedy již o vyšší intenzitu psychické zátěže, která má v dalším v životě pozůstalé osoby své projevy. V řízení, v němž se poškozená osoba domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené duševnímu útrapami, je klíčové, jak tyto projevy poškozený vylíčí, důkazně podloží příp. zda se jeho tvrzení alespoň korespondují s dalšími skutečnostmi, které mají objektivní charakter. Při určování výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké ve smyslu § 2959 o. z., je podle již ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která sice obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Při stanovení konkrétní výše náhrady lze za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, považovat v případě nejbližších osob dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Takto nastavená základní částka je východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady zohledňující již konkrétní aspekty té které projednávané věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaný pod [číslo] 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen„ Sbírka“, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14).

19. Po promítnutí shora uvedených východisek ustálené rozhodovací praxe do podmínek projednávané věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy není dán. Žalobce a jeho sestra byli osobami blízkými, těsné rodinné vztahy mezi nimi existovaly, avšak někdy v období let 1998 2000 došlo k jejich výrazné změně. Tehdy pravidelné osobní kontakty ustaly a v řízení bylo prokázáno jediné osobní setkání žalobce a jeho sestry, k němuž došlo v roce 2006. Dále byly prokázány pouze řídké telefonické kontakty strohého spíše zdvořilostního rázu. Těmto zjištěním odpovídá i nízký objem spolehlivých informací, které žalobce o životě své sestry v posledních letech jejího života má, což nenasvědčuje tomu, že by si po roce 2000 oba sourozenci byli skutečně blízcí, že by těsně sdíleli své další životní osudy, soucítili v radostech a strastech, které život přináší, a že by se vzájemně byť jen psychicky podporovali či byli jinak spřízněni. Naopak provedené dokazování nasvědčuje tomu, že se zvyšujícím věkem se postupně vzájemně vzdalovali, k čemuž nepochybně přispívalo pohybové omezení sestry žalobce a trvající nevraživost jejího manžela k žalobci. Soud přesto nepochybuje o tom, že náhlé tragické úmrtí sestry, posledního člena jeho původní rodiny, žalobce zasáhlo, že v něm vyvolalo smutek, nepříjemné pocity, lítostivé vzpomínky na dětství a sestřinu dobrosrdečnost, což představuje diskomfort a strádání, nicméně má soud za to, že jejich prokázaná intenzita není taková, aby odůvodňovala jejich vyvážení finančním odčiněním. Už jen líčení prožívaných pocitů samotným žalobcem nevypovídá o tom, že by je bylo možno označit jako mučivé či za psychickou bolest. Soud je přesvědčen, že při aplikaci ustanovení § 2959 o. z. je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které v řízení vyjdou najevo a skutečnost, že se soudní praxe ustálila na určitých částkách náhrad za zásahy do osobnostních práv blízké osoby, nemůže vést automaticky k závěru, že každý takový zásah musí být vždy nutně finančně kompenzován. Navíc v dané věci je zřejmé, že nepříjemnost prožitku úmrtí sestry byla významně umocněna odmítavým postojem manžela sestry a zákazem žalobcovy účasti na pohřbu, které však již žalovanému 1) nelze přičítat. Zmínit je též třeba, že se částečné satisfakce žalobci již dostalo již trestním postihem žalovaného a jeho opakovanými omluvami a vyjádřením lítosti nad tím, co způsobil. Soud si je vědom požadavku plynoucího z ustanovení § 13 o. z., podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. V dostupných databázích soudních rozhodnutí soud proto vyhledával rozhodnutí, která by byla s danou věcí srovnatelná, žádné takové však nenalezl.

20. Konečně soud dodává, že již před zahájením tohoto řízení byl žalobce v trestním řízení seznámen s tím, že svůj nárok, odvíjející se od intenzity jeho vztahu se sestrou musí prokázat, také právní předchůdkyně žalované 2) jej před zahájením řízení vyzývala k doložení významných skutečností a v průběhu řízení potřebná poučení žalobci poskytoval i soud, společně s možností důkazní situaci zvrátit. Ač byl žalobce seznámen s tím, že nesplnění důkazní povinnosti může vést k neúspěchu žaloby, a ač měl na shromáždění důkazního materiálu dostatek času, soudu další důkazní prostředky k prokázání významných tvrzení nenabídl, neboť jimi nedisponuje. Žaloba žalobce byla proto zamítnuta.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení uspěli žalovaní, mají proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

22. Žalovaný 1) byl v řízení zastoupen advokátem, jemuž náleží odměna a náhrada vynaložených nákladů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT). Odměnu zástupce soud stanovil dle dle § 9 odst. 4 AT ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, těchto úkonů bylo v řízení vykonáno 7 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci z 29. 12. 2021, účast na jednání 10. 5. 2022 úkony, vyjádření ve věci z 6. 6. 2022, účast na jednání 19. 9. 2022 úkony), zástupci přísluší odměna 21 700 Kč. K ní je třeba připočíst paušální náhradu nákladů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za úkon, tj. 2 100 Kč, dále náhradu jízdného zástupce z místa jeho sídla k procesnímu soudu ke dvěma jednáním a zpět, vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši 1 193 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT představuje 400 Kč za 4 promeškané půlhodiny, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznaná podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. činí 5 332,53 Kč. Náhrada nákladů řízení žalovaného 1) celkem činí 30 725,53 Kč, po zaokrouhlení 30 726 Kč a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalovanému 1) zaplatil k rukám jeho zástupce.

23. Žalovaná 2) nebyla v řízení zastoupena advokátem, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., má proto právo na paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení představuje paušální náhradu 300 Kč za 9 úkonů (vyjádření ze dne 24. 2. 2022, příprava na soudní jednání, účast na soudním jednání dne 10. 5. 2022 delší než 2 hodiny- 2 úkony, vyjádření ze dne 13. 6. 2002, příprava na soudní jednání, účast na soudním jednání dne 19. 9. 2022 -jednání delší než 2 hodiny- 2 úkony, podání ve věci z 21. 9. 2022), tj. 2 700 Kč, prokázané náklady na ubytování 1 440 Kč a náhradu jízdného žalované 2) z místa jeho sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši 1 424 Kč k jednání dne 10. 5. 2022 a ve výši 1 421 Kč k jednání dne 19. 9. 2022 Náklady řízení žalované 2) činí 6 985 Kč a žalobci byly rovněž uloženy k úhradě.

24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.