3 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5.560,65 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.560,65 Kč s kapitalizovaným úrokem ke dni 1. 7. 2021 ve výši 490,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 1. 7. 2021 ve výši 437,61 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 5.560,65 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.560,65 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1.489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně, postupník pohledávek právnická osoba (dále jen„ banka“), podala u soudu proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (dále„ žaloba“), kterým se domáhala zaplacení částky 5.560,65 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla kontokorentní úvěr, do výše 5.000 Kč, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku, do výše 5.000 Kč Žalovaný se současně zavázal za úvěr a služby poskytnuté žalobcem platit úroky, případně poplatky, jakož i další náklady, jež jsou započítávány do výše kontokorentu. Žalovaný limit povoleného debetního zůstatku překročil a přes upomínky nevyrovnal, pohledávku proto banka převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný ani potom dluh nezaplatil, banka pohledávku za ním postoupila s účinností k 1. 7. 2021 žalobkyni, které žalovaný nyní dluží na jistině 5.560,65 Kč, na úroku do 1. 7. 2021 částku 490,55 Kč a úrok z prodlení k 1. 7. 2021 ve výši 437,61 Kč, a dále toto příslušenství od 2. 7. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil.

3. Rámcovou smlouvou o finančních službách, uzavřenou mezi bankou a žalovaným dne 1. 4. 2016 je prokázáno, že se banka s žalovaným dohodla na poskytování finančních služeb a otevřela mu a vedla účet č. bankovní účet. Dne 14. 4. 2020, jak prokazuje smlouva o kontokorentním úvěru, bylo bankou a žalovaným sjednáno poskytnutí neúčelového, nezajištěného spotřebitelského úvěru ve výši 5.000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu za úrokovou sazbu 18,90% ročně se splatností do 1 roku od čerpání. Smlouva obsahuje další podrobnější podmínky, jimiž byl vztah účastníků smlouvy regulován.

4. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom z údajů, které získala vedeném bankovního účtu žalovaného. Výpisy z tohoto účtu za měsíce březen 2019 až říjen 2019 je zřejmé, že banka měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného a že hospodaření žalovaného v uvedených měsících bylo vyrovnané.

5. Smlouva o postoupení pohledávek, uzavřená dne 28. 6. 2021 mezi bankou a žalobkyní, je prokázáno, že banka úplatně postoupila žalobkyni pohledávky ze smluv o úvěru či ze sporožirového účtu. Příloha č. 1 prokazuje, že postoupena byla i pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámení dopisem banky z 21. 7. 2021.

6. Výzvou k plnění ze dne 1. 9. 2021 je prokázáno, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně 2. 9. 2021.

7. Věc soud posoudil dle smlouvy účastníků a podle § 2395 a násl. o. z. a uzavřel, že žaloba je podána po právu. Žalobkyně prokázala, že je postupníkem pohledávky a že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Smlouva o úvěru v daném případě byla řádně uzavřena, banka jako poskytovatel úvěru, splnila své povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, o nějž žádal. Naproti tomu žalovaný sjednaným podmínkám nevyhověl, úvěr nesplácel a ani na pozdější výzvy k nápravě nereagoval. Pokud jde o výši dluhu, úroků i úroků z prodlení, jejich výše vyplývá z předložených listin a nebyla v řízení zpochybněna. Úroky z prodlení, žalobkyně je požaduje pouze ve výši stanovené vl. nař. č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na ně má právo s ohledem na ustanovení § 1970 o. z. Vzhledem k uvedenému bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 600 Kč (3 úkony à 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 189 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč přiznanou dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Postup dle ustanovení § 14b) AT se uplatní proto, že žalobkyně řízení zahájila jednoduchou žalobou v podobě upravitelného vzoru, opakovaně použitelného ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž peněžní plnění nepřesahuje částku 50 000 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená ve výroku splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.