3 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 39 650,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 344 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z 12 345 Kč od 26. 7. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 953,38 Kč a dále s úrokem z prodlení 15 % ročně z 12 344 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalšícha) 20 549,80 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 17. 1. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 1 416,09 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z 2 700 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok 1 894,94 Kč a úrok 24,12 % ročně z 15 044 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, ab) 6 847 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 694,46 Kč, kapitalizovaný úrok 1 355,21 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 3 822,72 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úrok 27,48 % ročně u částky 3 822,72 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svoji žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ji celkem 39 650,80 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se žalovanou uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ji poskytla peněžní prostředky, jež se žalovaná zavázala vrátit se sjednaným kapitalizovaným úrokem, odměnou za zpracování půjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná své smluvní povinnosti řádně neplnila a dluží žalovanou částku s příslušenstvím. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, což bylo žalované oznámeno. Přestože byla žalovaná žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu, neposkytla na něj žádné plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svoji obranu nic neuplatnila.

3. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, které předložila.

4. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2022 prokazuje, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 17 000 Kč, s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 18 735 Kč, sestávající se z částky 13 339 Kč představující úrok z půjčené částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částky 1 500 Kč představující poplatek za zpracování úvěru a částky 3 896 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Dále bylo sjednáno pojištění s pojistným 2 340 Kč za sjednanou dobu pojištění. Celková dlužná částka tak činila 38 075 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 489 Kč a poslední splátkou 422 Kč. Smlouva je oboustranně podepsána. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Čerpání úvěru prokazuje tabulka umoření, z ní je také zřejmé, že žalovaná zaplatila na tento úvěr 4 656 Kč a další plnění neposkytla, ačkoliv celý dluh měl být uhrazen do 25. 7. 2023.

5. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a prokazovala to listinou s názvem zákaznická karta. Žalovaná v ní 25. 1. 2022 uvedla své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu a telefonního spojení. Uvedla, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, je rozvedená a je na mateřské dovolené, má tři vyživovací povinnosti a příjem ve výši 7 600 Kč. Uvedla odhadované, že platí externí splátky 2 000 Kč, interní 1 294 Kč a měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč, dále uvedla další neidentifikovaný příjem domácnosti 20 000 Kč. Předložila potvrzení o příjmu za prosinec 2021 a leden 2022. Přes výše uvedené je z listiny zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nepodloženě uvažovala s čistým příjmem žalované 27 600 Kč, ačkoliv žalovaná udala, že sama má jediný zdroj příjmů a tento činí 7 600 Kč. O jaký další příjem domácnosti jde, zda je jeho tvrzená výše skutečná a zda s tímto příjmem může žalovaná disponovat právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala.

6. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2021 prokazuje, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, , a žalovanou byla podepsána úvěrové smlouva, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 7 000 Kč, s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 6 691Kč, sestávající se z částky 3 570 Kč představující úrok z půjčené částky, částky 1 500 Kč představující poplatek za zpracování úvěru a částky 1 621 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortní splácení. Sjednáno bylo též pojištění s pojistným za sjednanou dobu 1 560 Kč. Celková dlužná částka tak činila 15 251 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 294 Kč a poslední splátkou 257 Kč. Smlouva je oboustranně podepsána. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Čerpání úvěru 26. 10. 2021 a realizované splátky v celkové výši 8 404 Kč prokazuje tabulka umoření. Celá dlužná částka měla být zaplacena do 25. 10. 2022.

7. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a prokazovala to listinou s názvem zákaznická karta z 26. 10. 2021. Žalovaná v ní uvedla své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu a telefonního spojení. Uvedla, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, je rozvedená a je na mateřské dovolené, má tři vyživovací povinnosti. Dále udala, že je na mateřské dovolené, a jediný zdroj příjmů 7 600 Kč. Uvedla, že platí externí splátky 2 000 Kč, a odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč. Dodala další, blíže neidentifikovaný příjem domácnosti 40 000 Kč. Předložila poštovní poukázky o doručení dávek v mateřství za srpen a září 2021. Přes výše uvedené je z listiny zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nepodloženě uvažovala s čistým příjmem žalované 47 600 Kč, ačkoliv žalovaná udala, že sama má jediný zdroj příjmů a tento činí 7 600 Kč, zatímco její měsíční výdaje, evidentně podhodnocené, přesahují částku 5 000 Kč. O jaký další příjem domácnosti jde, zda je jeho tvrzená výše skutečná a zda s tímto příjmem může žalovaná disponovat právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval a úvěr poskytl.

8. Smlouva o postoupení pohledávek z 29. 1. 2024 s přílohou č. , hodnota, prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na úplatném postoupení pohledávek ze smluv, specifikovaných v příloze smlouvy. V příloze jsou uvedeny obě předmětné pohledávky za žalovanou. Oznámením o postoupení pohledávek z 29. 1. 2024 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že pohledávky za ní z úvěrových smluv byly postoupeny žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení žalované odesláno doporučenou poštou dne 20. 2. 2024.

9. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 22. 5. 2024, adresovanou žalované, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva žalované odeslána doporučenou poštou dne 22. 5. 2024.

10. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované bylo v době uzavírání obou úvěrových smluv u podepsaného soudu vedeno 6 neukončených exekučních řízení (sp. zn. 23 EXE 273/2018, 29 EXE 1336/2016, 21 EXE 850/2016, 29 EXE 782/2016 a 21 EXE 434/2016).

11. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětných smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

18. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání obou úvěrových smluv s žalovanou postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně si nechala od žalované doložit výši mateřských dávek, které ji byly jako osobě na mateřské dovolené vypláceny, spokojila se s údajem o jejich výdajích, v obou případech udaných ve zcela nereálné výši, a následně k příjmům žalované připočetla tvrzený, avšak nijak neupřesněný a nedoložený příjem domácnosti, ačkoliv žalovaná udala, že má jen jediný zdroj příjmů, a ačkoliv vůbec nebylo tvrzeno ani doloženo, že se žalovaná na dalším příjmu domácnosti podílí a jakou částí. Žalobkyně rovněž nelustrovala žalovanou řádně v dostupných databázích, neboť nezjistila, že proti žalované je vedeno nejméně 5 neskončených exekucí. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně informace, které získala od žalované doplnila o údaje z objektivních zdrojů a vyhodnotila je objektivně se skutečně odbornou péčí, nemohla by dospět k závěru, že žalovaná je požadovaný úvěr schopna splácet, neboť o této její schopnosti bylo třeba jednoznačně důvodně pochybovat. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá. Obě úvěrové smlouvy proto soud hodnotí jako absolutně neplatná právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

19. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě v případě prvé úvěrové smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 17 000 Kč do 25. 7. 2023, z toho žalovaná dosud splatila 4 656 Kč. Dnem 26. 7. 2023 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou 12 344 Kč a soud proto rozhodl o její povinnosti tuto částku žalobkyni zaplatit s úrokem z prodlení ve výši 15 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 26. 7. 2023 do zaplacení. Úrok za dobu od 26. 7. 2023 do 29. 1. 2024 pak pro přehlednost výroků rozsudku vyčíslil částkou 953,38 Kč. V této části žaloby soud tedy žalobkyni vyhověl. Zbylé požadavky žalobkyně, vztahující se k prvé smlouvě jsou nedůvodné, stejně tak ty, co se vztahují ke smlouvě v pořadí druhé. Na základě druhé úvěrové smlouvy totiž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč do 25. 10. 2022, žalovaná splatila 8 404 Kč a v tomto případě na její straně nelze shledat bezdůvodné obohacení, které by mohlo být předmětem vydání.

20. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalovaná byla sice v řízení úspěšnější než žalobkyně a právo na poměrnou část nákladů řízení by ji náleželo, v řízení ji však žádné prokazatelné náklady nevznikly.