3 C 263/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 29.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 29.000 Kč s úrokem 10 % od 23. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal proti žalovanému dne 23. 12. 2020 u soudu žalobu o náhradu škody ve výši 29.000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný měl dle něho porušit povinnost dle § 16 až § 26 zákona o advokacii při jeho zastupování ve věci sp.zn. 14 C 281/2011, neboť pracoval ve prospěch protistrany a byl nečinný. Dne 8. 11. 2017 mu žalobce bezhotovostně uhradil 16.210 Kč, avšak žalovaný na dotaz soudu v průběhu zmíněného řízení tuto platbu popřel. Protože dle vystavené faktury měl žalovanému zaplatit 16.330 Kč, v březnu 2018 žalobce mu přímo v kanceláři žalovaného hodil obálku s touto částkou se slovy„ tak se nažer, ať máš dost“ a odešel. Žalovaný tak dostal zaplaceno dvakrát. V této souvislosti má žalobce za to, že mu vznikla škoda zapřením úhrad, další škoda vznikla na nákladech, zaplacených advokátům v řízení sp.zn. 14C 281/2011, neboť advokátu [příjmení] zaplatil 3.630 Kč, advokátu [příjmení] [číslo] a 5000 Kč, dále investoval svůj čas a vynaložil cestovné 6.000 Kč, protože došlo k prodloužení řízení sp.zn. 14C 281/2011 a v důsledku toho k dalším výdajům. Žalobce po žalovaném požaduje jen„ menší polovinu“ utrpěné škody, tj. 29.000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Tvrdil, že žalobce zastupoval řádně a žádnou odměnu od žalobce si za to neponechal. Platbu z 8. 11. 2017 mu vrátil, stejně tak zálohu 5.000 Kč, kterou mu původně žalobce zaplatil. K tvrzenému opětovnému předání další finanční částky v hotovosti žalobcem v kanceláři starosty žalovaný nedošlo. Vysvětlil, že zastoupení žalobce ukončil proto, že přerušil výkon advokacie, když se stal starostou města. V důsledku toho nesledoval pohyb na svém účtu, neboť byl minimální, a nezaregistroval v listopadu 2017 platbu žalovaného, kterou ani nečekal. Na žádost soudu sdělil, že mu žalobce za právní služby nezaplatil. Když tento omyl v březnu 2018 zjistil, okamžitě dal příkaz k tomu, aby byla platba 16.210 Kč byla žalobci vrácena. Žalovaný navíc vznesl námitku promlčení žalobcova nároku.

3. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 14 C 281/2011 je prokázáno, že dne 20. 4. 2011 Zemědělské družstvo [obec] podalo proti žalobci žalobu, jíž se domáhalo zaplacení 31.414 Kč s příslušenstvím, dílem 21.414 Kč jako plnění z dohody, uzavřené dne 2. 7. 2008, dílem 10.000 Kč jakožto smluvní pokuty. Ve spise je založena plná moc z 8. 3. 2011 (čl. 14), kterou žalobce udělil žalovanému pro toto řízení. V podání ze dne 21. 12. 2015 (čl. 326) žalovaný sdělil soudu, že ukončuje právní zastoupení žalobce, neboť přerušil výkon advokacie. Řízení i po té dále pokračovalo bez účasti žalovaného a podáním z 23. 6. 2017 vzalo Zemědělské družstvo [obec] žalobu zcela zpět (čl. 365) s odůvodněním, že i když nedošlo k úplnému vypořádání nároků žalobce, chce zpětvzetím ukázat dobrou vůli a s tím, že se také vzdává práva na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 29. 6. 2017 č. j. 14 C 281/2011-369 okresní soud přes nesouhlas žalovaného řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 7. 2017 č. j. 26 Co 210/2017-407 bylo usnesení okresního soudu ve výroku I. potvrzeno (výrok o zastavení řízení) a ve výroku II. (výrok o nákladech řízení) zrušeno a věc byla okresnímu soudu vrácena v tomto rozsahu k dalšímu řízení; odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby se zabýval tím, zda žalobce ke zpětvzetí žaloby o zaplacení 14. 273,40 Kč přistoupil z toho důvodu, že žalovaný jeho nárok splnil či nikoli a poukázal též na to, že žaloba byla z části 17.140,60 Kč pravomocně zamítnuta. K podání z 13. 9. 2017 (čl. 411), jímž překládal podklady pro rozhodnutí o nákladech řízení, připojil žalobce fakturu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 9. 2017, kterou vyčíslil žalobci svou odměnu za zastupování částkou 6.000 Kč a fakturu advokáta [anonymizováno] [příjmení] z 21. 8. 2017 za právní rozbor ve věci 14 C 281/2011 na částku 3.630 Kč. K podání z 4. 10. 2017 připojil pokladní stvrzenku, vystavenou [anonymizováno] [příjmení] 4. 9. 2017, dokládající zaplacení částky 7.000 Kč za právní zastoupení. V podání ze dne 13. 11. 2017 (čl. 419) žalobce prostřednictvím zástupce [anonymizováno] [příjmení] sdělil, že vyfakturovaná částka byla z účtu žalobce č. [bankovní účet] žalovanému zaplacena na jeho účet. Dopisem ze dne 21. 12. 2017 (čl. 445) sdělil žalovaný soudu k jeho předchozímu dotazu, že žalobce na vyfakturovanou částku 22.930 Kč ničeho neuhradil. Usnesením ze dne 16. 2. 2018 č. j. 14 C 281/2011-438, které bylo žalobci prostřednictvím jeho zástupce doručeno 5. 3. 2018, okresní soud rozhodl znovu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a obsah podání žalovaného z 21. 12. 2017 zmínil v odůvodnění. Usnesením ze dne 31. 5. 2018 č. j. 26 Co 104/2018-461 odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Opět upozornil okresní soud na to, že nepřihlédl k pravomocně zamítnuté části předmětu sporu a poukázal na rozporuplná tvrzení Zemědělského družstva [obec]. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. 11. 2018 č.j. 14 C 281/2011-479 bylo opětovně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 3. 2019 č.j. 26 Co 9/2019-506 bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že Zemědělské družstvo [obec] je povinno zaplatit žalobci na nákladech řízení před okresním soudem 42.149,20 Kč a na nákladech řízení před odvolacím soudem 1.710 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že„ Sazba mimosmluvní odměny byla odvolacím soudem určena dle § 7 a další nároky dle § 13 odst. 3 a 4 a § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen AT). To, v jaké výši ve skutečnosti žalovaný (v tomto řízení žalobce-pozn. okresního soudu) zaplatil náklady [celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě faktur jimi vystavených v souvislosti se zastupováním, je právně irelevantní.“ Ve spise je platební doklad [právnická osoba] (čl. 445), svědčící o tom, že dne 8. 11. 2017 žalobce uhradil na účet [bankovní účet] částku 16.210 Kč. Dále založena stvrzenka (čl. 446), vystavená žalovaným dne 1. 6. 2011, dokládající přijetí zálohy 5.000 Kč na žalobce, faktura žalovaného z 19. 7. 2017 (čl. 447), v níž žalovaný žalobci vyúčtoval právní zastoupení ve věci sp.zn. 14 C 281/2017 ve výši 22.930 Kč.

4. Žalovaný v řízení tvrdil, že v roce 2017 již advokátní praxi nevykonával, ponechal na podnikatelském bankovním účtu pouze 1000 Kč, ale protože na tento účet stále docházely drobné finanční prostředky, např. z exekucí, účet nesledoval. Dne 21. 12. 2017 k dotazu soudkyně ve věci sp.zn. 14 C 281/2011 sdělil, že žalobce mu fakturu nezaplatil. V té době platbu nijak neprověřoval, protože úhradu od žalovaného neočekával. Až v březnu 2018 zjistil, že peníze od žalobce na jeho účet skutečně v listopadu 2017 došly a okamžitě vydal pokyn k tomu, aby celá částka byla žalobci vrácena, protože za zastupování od něho nic nechtěl. Už před tím zálohu 5 000 Kč žalobci vrátil, pravděpodobně o rovněž bezhotovostní platbou. Žalovaný tak za zastupování žalovaného nedostal zaplaceno nic. Převzetí další platby v hotovosti v březnu 2018 žalovaný důrazně popřel (čl. 21 p.v.). Uvedená tvrzení žalovaného v řízení nebyla zpochybněna. Žalobce s výjimkou spisu Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 14 C 281/2011 nenavrhl k prokázání svých tvrzení přes poučení soudu provedení jiných důkazů, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

5. Potvrzením o provedení platby, vystaveným [právnická osoba] dne 28. 5. 2019, je prokázáno, že dne 26. 3. 2018 byla z účtu [bankovní účet] s názvem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], převedena částka 16.210 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet] (Dle podání ze dne 10. 11. 2017 na čl. 419 spisu Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 14 C 281/2011 je posledně uvedený účet účtem žalobce).

6. Provedeným dokazováním je tedy prokázáno, že žalovaný jako advokát zastupoval žalovaného v řízení sp.zn. 14 C 281/2011 v době od 8. 6. 2011 do 21. 12. 2015. Dne 1. 6. 2011 mu žalobce zaplatil zálohu 5.000 Kč a dne 8. 11. 2017 na fakturu z 19. 7. 2017 částku 16.210 Kč. Dne 21. 12. 2017 žalovaný sdělil soudu k jeho dotazu, že žalobce mu za zastupování nic nezaplatil, o tomto sdělení se žalobce dozvěděl ze soudního rozhodnutí dne 5. 3. 2018 a 26. 3. 2018 žalobce žalovanému 16.210 Kč vrátil zpět. K vrácení zálohy 5.000 Kč došlo již dříve, k jiné platbě žalobce žalovanému nedošlo.

7. Žalobce v řízení tvrdil, že mu vznikla majetková újma (způsobená, platbami dalším advokátům a jeho cestovným) postupem či nečinností žalovaného při zastupování žalobce v řízení, vedeném před Okresním soudem v Jičíně pod sp.zn. 14 C 281/2011, tedy v době od 8. 6. 2011 do 21. 12. 2015, a další majetková újma (způsobená„ zapřením úhrad“) nepravdivým sdělením soudu ze dne 21. 12. 2017, že žalobce mu nic za právní služby neuhradil.

8. Žalovaný namítl promlčení nároku žalobce, soud se proto zabýval nejprve tím, zda je námitka promlčení důvodná či nikoliv.

9. Vzhledem k tomu, že k škodnému jednání žalovaného ad a) mělo dojít jak před 1. 1. 2014 tak i po tomto datu, musel soud s odkazem na § 3079 odst.1 o. z. promlčení nároku žalobce posuzovat jednak dle zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a jednak podle zák.č. 89/2012 Sb., [anonymizováno] zákoník, (dále o. z).

10. Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

11. Podle § 106 odst. 1 a 2 obč. zák. 1) právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. 2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

12. Podle 609 věta prvá, o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

13. Podle § 610 věta prvá o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

14. Podle § 619 odst.1 a 2 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

15. Podle 629 odst.1 o. z. Promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 636 odst. 1 a 2 o. z., právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

16. Z cit. ustanovení zákona plyne, že jak obč. zák. tak i o. z. pro případy náhrady škody stanoví dvě promlčecí doby nebo lhůty, z nichž jedna má subjektivní charakter a okolnosti rozhodné pro počátek jejího běhu promlčecí lhůty zahrnují vědomost poškozeného o škodě a osobě povinné k její náhradě. Druhá má charakter objektivní a běží ode dne, kdy došlo ke škodní události nebo škoda reálně vznikla. Platí, že právo je uplatněno včas, pokud marně neuplynula žádná z dob či lhůt.

17. Právní zastoupení žalovaného dle provedeného dokazování skončilo 21. 12. 2015. Žalobce, jak bylo v řízení prokázáno, byl aktivním účastníkem řízení, účastnil se nařízených jednání, nahlížel do spisu i do řízení sám aktivně zasahoval svými podáními. O činnosti žalovaného měl přehled, o jeho úkonech byl informován, a pokud mu způsobem jeho právní pomoci (tj. údajnou spoluprací s protistranou či nečinností) měla být působena škoda, věděl o všech skutkových okolnostech, z nichž mohl vyvodit svůj závěr o škodě a škůdci, prakticky okamžitě. Subjektivní promlčecí doba dle obč. zák. byla dvouletá, tatáž doba dle o. z. je tříletá. Jestliže řízení v dané věci bylo zahájeno 23. 12. 2020, lze dovodit, že došlo k promlčení nároku, pokud žalobce získal vědomost o škodě a škůdci před uplynutí dne 23. 12. 2017. Z provedených důkazů ale vyplývá, že všechny předložené doklady, na jejichž základě měl žalobce platit za své další právní zastoupení a jimiž měl být poškozen v řízení sp.zn. 14C 281/2011, mu byly vystaveny před 23. 12. 2017, tedy věděl o škodě a škůdci v době delší tří roků před zahájením řízení v této věci. Obsahem spisu sp.zn. 14 C 281/2011 je také prokázáno, že žaloba v této věci byla vzata zpět 23. 6. 2017, po tomto datu se již nekonala žádná jednání a rozhodovalo se pouze o nákladech řízení, o nichž se ale nekonala žádná jednání. Pokud tedy žalobce jako škodu uplatňuje své cestovní náklady, musí jít o náklady, které byly vynaloženy před 23. 6. 2017. Chtěl-li uplatnit cestovné za svými dalšími advokáty v souvislosti s jejich poskytovanou právní pomocí, ze shora uvedeného plyne, že pokud odměna za jejich právní pomoc byla vyúčtována před 23. 12. 2017, byla před tímto datem i poskytnuta a tudíž před tímto datem musel žalobce vynaložit i své cestovní náklady. Z výše uvedeného proto nelze učinit jiný závěr, než že tyto části žalobou uplatněných nároků žalobce zažaloval po uplynutí promlčecí lhůty. Protože žalovaný promlčení v řízení namítl, nelze tyto nároky žalobci přiznat. Vzhledem k tomuto závěru se soud již nezabýval u těchto posuzováním běhu objektivních doby a lhůty, neboť je to již bez významu.

18. Pokud žalobce tvrdil, že mu škoda byla způsobena nepravdivým sdělením žalovaného soudu z 21. 12. 2017, dospěl soud k závěru, že v této části žaloby k promlčení případného nároku žalobce na náhradu škody nedošlo. Žalobce sice žalobu v této věci podal 23. 12. 2020, tedy již po uplynutí tří let od okamžiku, kdy se sdělení žalovaného dostalo soudu, na druhou stranu je pravda, že se o něm žalobce dozvěděl až z usnesení okresního soudu z 16. 2. 2018, jež bylo jeho zástupci doručeno 5. 3. 2018. Pokud by tedy byly splněny všechny předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody v souvislosti s tímto sdělením, subjektivní tříletá promlčecí lhůta počala běžet po 6. 3. 2018 a do podání žaloby 23. 12. 2020 ještě neuběhla. Protože objektivní promlčecí lhůta je dle shora cit. ustanovení desetiletá a její běh rovněž mohl započít až po 6. 3. 2018, i tato je zachována. Soud proto zkoumal, zda jsou splněny další předpoklady vzniku povinnosti žalovaného žalobci tvrzenou škodu nahradit.

19. Soud nejprve zvažoval, jaký druh odpovědnosti by v dané věci přicházel v úvahu. Protože ke škodnému jednání žalovaného mělo dojít až v roce 2017, kdy již žalovaný nebyl zástupcem žalobce a nebyl mezi nimi žádný smluvní vztah, vyloučil soud možnosti aplikace § [číslo] o. z. a § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. V úvahu nepřichází ani ustanovení § 2909 o. z., neboť provedené dokazování nesvědčí o úmyslném jednání žalovaného proti dobrým mravům, stejně tak ustanovení § 2950 o. z., protože sdělení z 21. 12. 2017 nebylo poskytováno za odměnu ani s prokázaným vědomím, že podávanou informací může žalovaný žalobci způsobit újmu. Dle názoru soudu proto zbývá věc posuzovat pouze dle § 2910 o. z.

20. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

21. Předpokladem vzniku povinnosti k náhradě škody dle cit. ustanovení je -) porušení povinnosti stanovené zákonem, -) zásah do absolutního práva poškozeného a s tím spojený vznik škody, -) existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti stanovené zákonem a zásahem do absolutního práva poškozeného spojeným se vznikem škody, -) zavinění, které se ovšem v případě způsobení újmy porušením zákonné povinnosti ve formě nedbalosti presumuje (předpokládá).

22. Není-li naplněn, byť jen jeden ze shora citovaných předpokladů, povinnost k náhradě škody nevzniká.

23. Soud se proto zabýval tím, zda ze strany žalovaného došlo k naplnění jednotlivých předpokladů zakládajících jeho odpovědnost za škodu. Je pravda, že žalovaný 21. 12. 2017 soudu podal sdělení o nezaplacení faktury, aniž by prověřil stav svého účtu a bez přiměřených důvodů spoléhal na svoji intuici, že žalobce mu nic zaplatit nechce a nezaplatí. Takové jednání jistě nebylo správné, nejde však o přímé porušení povinnosti stanovené zákonem. Žalovaný svou odpovědí na výzvu soudu plnil povinnost, uloženou § 128 o. s. ř.. Toto ustanovení ukládá každému sdělit na dotaz soudu skutečnosti významné pro řízení, neklade mu však již žádné povinnosti k obsahu tohoto sdělení. I pokud by však bylo možno dovodit, že vyžaduje-li soud od někoho pro řízení významné sdělení, z logiky věci je tato osoba povinna podat sdělení jedině pravdivé a že tedy žalovaný svým sdělením přece jen porušil svou zákonnou povinnost, neshledává soud naplněným předpoklad příčinné souvislosti mezi tímto porušením a tvrzenou škodou. Především je třeba připomenout prokázanou skutečnost, že zpráva žalovaného z 21. 12. 2017 neměla pro řízení ve věci sp.zn. 14 C 281/2011 žádný význam. To výslovně uvedl odvolací soud v konečném rozhodnutí ze dne 22. 3. 2019 č.j. 26 Co 9/2019-509 na straně 5. V jejím důsledku tedy nemohly žalobci vzniknout žádné výdaje, jejichž náhrady jako škody by se mohl domáhat. Z obsahu spisu sp.zn. 14 C 281/2011 je zřejmé, že rozhodování o nákladech řízení se prodlužovalo nikoliv kvůli předmětnému sdělení žalovaného, ale protože se okresní soud potýkal se správnou aplikací ustanovení § 146 odst.2 a § 142 o. s. ř. Pokud v této souvislosti žalovaný vynakládal další náklady, ať už na advokáty nebo své jízdy k soudu a investoval do řízení svůj čas, šlo o náklady řízení, které měl uplatnit v řízení sp.zn. 14 C 281/2011 proti Zemědělskému družstvu [obec], pokud tak neučinil. Pokud by byly požadovány oprávněně, byly by mu jistě přiznány. V tomto řízení bylo také prokázáno, že v konečném výsledku žalovaný žalobci veškeré platby, přijaté za jeho zastupování ve věci sp.zn. 14 C 281/2011, vrátil a přijetí tvrzené další hotovostní platby nebylo žalobcem prokázáno. Za zastupování žalobce tak žalovanému žádná odměna ani náhrada nákladů nezůstala a platbami žalovanému, protože se žalobci vrátily zpět,„ škoda“ (ani jiný nárok) vzniknout nemohla. Nelze také přehlédnout, že usnesením odvolacího ze dne 22. 3. 2019 č.j. 26 Co 9/2019-509 bylo žalobci přisouzeno proti Zemědělskému družstvu [obec] právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v částce 42 149,20 Kč, v níž je zahrnuta i odměna a náhrada nákladů žalovaného, kterou žalobce žalovanému nepředal. I kdyby tedy žalobce žalovanému za zastupování zaplatil, (což se ale dle provedeného dokazování nestalo), v přisouzených nákladech řízení by tuto částku dostal nahrazenu a škoda by mu ani tak nevznikla.

24. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobci se ve zbývající části řízení, nepodařilo prokázat splnění předpokladů, nezbytných pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě škody. Tím, že se nedostavil k nařízenému jednání, nedal soudu možnost poskytnout mu potřebná poučení a další prostor pro příp. další tvrzení a důkazy.

25. Za tohoto stavu shledal soud žalobu nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, včetně požadavku na úrok z žalované částky.

26. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § l42 odst. l občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). V řízení byl úspěšným žalovaný, měl by proto proti žalobci právo na jejich náhradu. Žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.