3 C 264/2023

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený datum adresa zainteresované osoby Anonymizováno žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená datum adresa zainteresované osoby advokátkou jméno zástupce zainteresované osoby . adresa zástupce zainteresované osoby o určení výše nájemného eventuálně o 98 916 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost platit žalobci nájemné ve výši 13 101 Kč měsíčně.

II. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 98 916 Kč s úrokem z prodlení ve výši15 % p.a.: z 8 391 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení,z 8 814 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení,z 8 814 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení,z 8 814 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení,z 8 814 Kč od 13. 10. 2023 do zaplacení,z 7 101 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení,z 7 101 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení a14,75 % p.a.: z 7 101 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení,z 7 101 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení,z 8 814 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení,z 8 814 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení,z 8 814 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 78 100 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

IV. Žalobce je povinen České republice na účet Okresnímu soudu v Jičíně zaplatit soudní poplatek 37 303 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal u soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že obvyklé nájemné za užívání bytu č. , hodnota, ve 3. podlaží domu čp. , číslo, v , adresa, , jehož je vlastníkem, činí od 1. 10. 2023 částku 13 101 Kč měsíčně. V průběhu řízení žalobu změnil a rozšířil tak, že požadoval, aby žalované byla uložena povinnost platit žalobci nájemné ve výši 13 101 Kč měsíčně a pro případ, že soud dospěje k závěru, že žalovaná není nájemkyní předmětného bytu, aby žalobci přisoudil bezdůvodně obohacení 98 916 Kč s příslušenstvím, o nějž se žalovaná v době od 2. 5. 2023 do 30. 4. 2024 na úkor žalobce obohatila, když v předmětném bytě bydlela bez právního důvodu a hradila nájemné jen ve výši 4 287 Kč měsíčně, v období od listopadu 2023 do února 2024 ve výši 6 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se žalobě bránila a namítala, že požadavek žalobce na nájemné 13 101 Kč je nedůvodný, protože žalobce v domě provádí rekonstrukci a omezuje ji v užívání bytu hlukem a nepořádkem, zamezil užívání dvora. Předmětný byt je zanedbaný, neodpovídá obvyklému stavu bytů na trhu, požadované zvýšení nájemného je skokové, v rozporu s dobrými mravy a bezohledné. Navrhla žalobci zvýšení nájmu na dočasných 6 000 Kč měsíčně, které mu od listopadu 2023 do února 2024 již platila, a měla za to, mezi účastníky tak došlo k dohodě o jeho výši. Jakmile budou dokončeny opravy, žalovaná nebude mít problém dohodnout se na dalším zvýšení nájemného. Žalovaná odmítala, že by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, protože právní titul opravňující žalovanou k užívání bytu nechybí, neboť svědčí buď matce žalované či s ohledem na ustanovení § 2238 o. z. přímo žalované.

3. Výpisem z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , vedeném pro obec a k. ú. , adresa, Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku parcela s. t , číslo, -zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , číslo, - bydlení, na něm stojící a dále pozemku , číslo, zahrada. Nabývacím titulem je kupní smlouva z 19. 1. 2023, vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden s účinky od 2. 5. 2023. Žalobce vysvětlil, že předmětný dům čp. , číslo, zakoupil v roce 2023 od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, kterému dům připadl jako odúmrť po předešlém vlastníkovi , jméno FO, .

4. Žalobce k prokázání důvodnosti své žaloby předložil listinu s názvem Dohoda o užívání bytu ze dne 4. 11. 1985, kterou uzavřel , právnická osoba, z , jméno FO, (matkou žalované) na podkladě rozhodnutí o přidělení bytu vydaného MNV v , adresa, ze dne 15. 2. 1983, č. j. , hodnota, . Touto dohodou byl , jméno FO, dán do užívání byt č. , číslo, první kategorie o dvou pokojích a kuchyni s koupelnou, WC, spíží, předsíni a komorou ve druhém patře domu č. p. , číslo, v , adresa, , s účinností od 1. 11. 1985. , jméno FO, se zavázala platit správě domu měsíční úhradu za užívání a služby celkem ve výši 176 Kč měsíčně.

5. Listina s názvem Zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu z 2. 5. 1983 prokazuje, že na základě téhož rozhodnutí o přidělení bytu ještě před uzavření dohody o užívání bytu , právnická osoba, v předal , jméno FO, do užívání blíže neoznačený byt na adrese , adresa, , s tím, že bude platit úhradu za užívání bytu od 1. 3. 1983 ve výši 107 Kč měsíčně.

6. Žalobce dále předložil kopii části listiny s názvem Evidenční list pro výpočet nájemného podle vyhl. č. 176/1993 Sb., vztahujícího se k bytu užívanému , jméno FO, , z něhož nelze zjistit výši maximálního nájemného ani datum vystavení. V průběhu řízení žalobce předložil elektronickou podobu tohoto evidenčního listu v kompletní podobě. Z ní soud zjistil, že listina stanoví maximální základní nájemné podle § 5 vyhl. 176/1993 Sb. 473,40 Kč, a nájemné včetně záloh na služby v konečné výši 663 Kč měsíčně. Listina je evidentně podepsána matkou žalované a další osobou, jejíž podpis není čitelný, a není datovaná.

7. Oznámení nové výše nájemného z 10. 9. 2009, provedené pronajímatelem , tituly před jménem, , jméno FO, nájemkyni , jméno FO, s odkazem na zákon č. 107/2006 ve znění zákona č. 150/2009 Sb., prokazuje, že pronajímatel nájemkyni oznámil novou výši nájemného za užívání předmětného bytu v celkové výši 4 707 Kč měsíčně, s tím, že je splatná do patnáctého dne v měsíci na bankovní účet pronajímatele. Dosavadní nájemné za byt, bez úhrady za vybavení, činilo 2 732 Kč.

8. Dopisem žalobce, adresovaným žalované, z 12. 7. 2023 je prokázáno, že žalobce navrhl žalované zvýšení nájemného z předmětného bytu na částku 13 101 Kč měsíčně. Žádal žalovanou o souhlas s tímto návrhem s tím, že pokud se do dvou měsíců nevyjádři tak, že se zvýšením souhlasí, podá návrh na zvýšení nájemného k soudu. Dle připojené dodejky žalovaná dopis převzala 26. 7. 2023.

9. Pasport bytu prokazuje, že nájemkyně , jméno FO, svým podpisem potvrdila, že soupis místností bytu, který užívá, v listině uvedený, je úplný a správný, plochy místností souhlasí se skutečností stejně tak vybavení bytu. Prohlášení nájemce bylo podepsáno 30. 5. 2023 s tím, že jej za , jméno FO, na základě plné moci z 26. 5. 2022 vlastnoručně podepsala žalovaná.

10. Výpisem z CEO je prokázáno, že žalovaná je hlášena k trvalému pobytu na adrese , adresa, od 16. 1. 1983, tj. od narození, doposud. , jméno FO, byla k trvalému pobytu na této adrese hlášena od 9. 11. 1982 do 30. 11. 2018, od 30. 11. 2018 doposud je hlášena k trvalému pobytu na adrese , adresa, .

11. Zprávou MěÚ , adresa, , odboru správních činností je prokázáno, že , jméno FO, se 30. 11. 2018 přihlásila k trvalému pobytu na adresu , adresa, , a to na základě předložené nájemní smlouvy s SBDO , adresa, , čímž byla automaticky odhlášena z předchozí adresy , adresa, . Žalovaná je od narození hlášena na adrese , adresa, .

12. List vlastnictví č. , hodnota, , vedený pro obec a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, prokazuje, že matka žalované , jméno FO, , je od 31. 10. 2023 vlastnicí jednotky č. , hodnota, , vymezené v domě čp. , hodnota, dům, na parcele st. , číslo, - zastavená plocha a nádvoří.

13. Svědkyně , jméno FO, , matka žalované vypověděla, že v , adresa, ulici v , adresa, bydlela asi od svých 10 roků se svojí matkou. V tomto domě vždy obývali pouze jediný byt, a to byt, o který jde v tomto řízení. Když se svědkyně vdala, nějakou dobu s manželem bydlela v nově získaném družstevním bytě, na adrese , adresa, , který patřil její matce. Přibližně v r. 1983 se dohodli s matkou, že si byty vymění. Byt v , adresa, ulici se tehdy opravoval, protože byl neobyvatelný, a proto nějaký čas bydleli ještě společně s matkou v , adresa, . Po dokončení opravy se přestěhovali. K výměně došlo i úředně a byla k tomu vydána potřebná rozhodnutí. V tomto bytě pak svědkyně bydlela s dětmi, manžel zemřel. Přibližně od r. 2017 byla její maminka umístěna do domova důchodců v , adresa, , v r. 2018 se její zdravotní stav dále zhoršil a vyžadovala stálou péči. Svědkyně ji chtěla tuto péči poskytnout sama, a odešla proto do bytu v , adresa, , kde připravovala podmínky proto, aby tam matku mohla vzít. Část svého nábytku si do tohoto bytu přestěhovala, část ponechala v , adresa, ulici, stejně jako věci, které momentálně nepotřebovala. Mezi tím se ale zdravotní stav matky dále změnil k horšímu a svědkyně musela od svého rozhodnutí upustit. Byt v , adresa, ale opravila a zůstává v něm, i když je jasné, že se do něho maminka už nevrátí. V , adresa, ulici zůstala bydlet žalovaná. Ta v tomto bytě bydlela od narození, má tam hlášen trvalý pobyt a jde o její bydliště. V průběhu doby žalovaná bydlela i jinde, např. studovala, byla u přítele a podobně, bydlela i v bytě v , adresa, ulici. Svědkyně nedokáže říci, jak dlouho, v , adresa, ulici bydlela, odhaduje, že šlo o měsíce. V bytě v , adresa, ulici ale stále zůstávala, i když dočasně byla pryč. Svědkyně sama tento byt nikdy nevyklidila, nějaké základní věci si odstěhovala, ale další její věci v bytě dále zůstávají. V r. 2018 byl pronajímatelem bytu ještě pan , jméno FO, a bylo tomu tak v podstatě od revoluce. O dům se nezajímal, s nájemci nechtěl komunikovat a oni s ním neměli žádný kontakt. Pokud v bytě bylo potřeba něco opravit, museli si to zařídit sami a většinou také zaplatit. Nájemcům trochu pomáhala jeho účetní, a to byla jediná osoba, s kterou o bydlení mohli komunikovat. Když svědkyně v roce 2018 odcházela do bytu matky, napsala této účetní e-mail, kde popsala situaci a oznámila, že v předmětném bytě zůstane bydlet její dcera. Svědkyně sama chtěla tehdy nájemní vztah ukončit, ale nebylo to možné, protože dle účetní pronajímatel nechtěl nic sepisovat. Účetní ji však řekla, že žalovaná v bytě může zůstat, že pronajímatel se vším souhlasí, ale že žádné listiny sepisovat nebude. V elektronické komunikaci s účetní bylo svědkyni sděleno, že nájem ponechává pan , jméno FO, tak, jak je, aby měla možnost se do bytu ještě vrátit. Po odchodu svědkyně tak v bytě zůstala bydlet žalovaná a začala sama platit nájemné, svědkyně má od bytu klíče a chodí za žalovanou na návštěvu. Svědkyně s žalovanou neuzavřely smlouvu o podnájmu bytu.

14. Elektronickým dopisem svědkyně , jméno FO, z 13. 3. 2018, odeslaným , jméno FO, (dle svědkyně , jméno FO, účetní pronajímatele) je prokázáno, že svědkyně oznamovala rozhodnutí se přestěhovat k matce s tím, že v předmětném bytě by zůstala žalovaná s přítelem, která by si chtěla napsat vše na sebe a sama si hospodařit. Svědkyně zjišťovala možnosti ukončení nájemního vztahu a avizovala, že by žalovaná v bytě chtěla bydlet za stejných podmínek. Na dopis , jméno FO, reagovala odpovědí z 20. 3. 2018, v němž uvedla, že žádost svědkyně tlumočila pronajímateli, ten neměl nic proti tomu, aby svědkyně byt opustila a nastěhoval se do něj přítel dcery, ale jinak požadoval, aby vše zůstalo při starém, žádnou novou smlouvu dávat nebude. Souhlasil se stejným nájemným a vyslovil obavy, kdyby se svědkyně s matkou nepohodla, aby se se do bytu mohla vrátit jako nájemce. Pokud by ostatní nájemníci měli připomínky, mohla svědkyně sdělit, že pronajímatel o všem ví a souhlasí.

15. Výpovědí svědka , jméno FO, je prokázáno, že žalovaná přibližně od r. 2005 do r. 2015 bydlela na adrese , adresa, . Dům patřil jeho kamarádovi a svědek se o něj staral, zařizoval jeho rekonstrukci, pobýval v něm denně a některé záležitosti s žalovanou řešil, např. prokopnuté dveře, nezaplacené služby. Žalovaná měla byt pronajatý na své jméno, nájemní smlouvu s ní uzavíral jako zástupce pronajímatele právě svědek. Jednalo se o nájemní smlouvu s automatickým prodlužováním.

16. Svědek , jméno FO, bydlí na adrese , adresa, od svých 5ti let. O odstěhování , jméno FO, nic neví, nemá o tom žádné poznatky. Občas , jméno FO, v domě potkává, občas mu něco uvaří, pravidelně o vánocích.

17. Svědek , jméno FO, , jenž bydlí v prvním patře domu čp. , číslo, v , adresa, ulici, vypověděl, že žalovaná někdy kolem r. 2016 začala znovu v tomto domě bydlet. Nějakou dobu bydlela jinde a chodila jen na návštěvy, jak dlouho a kde bydlela svědek neví. Její matka se z domu odstěhovala, svědek ale neví v jakém roce, neví, kam se odstěhovala a co si odstěhovala. V domě matku žalované vídal, např. když žalovaná byla nemocná. Poslední dobou nezaregistroval, že by se matka žalované v domě zdržovala, nebo tam bydlela.

18. Z provedených důkazů vyplynulo, že uživatelkou v roce 1983 a posléze nájemkyní předmětného bytu se stala legálním způsobem matka žalované , jméno FO, , která v bytě bydlela do roku 2018. Společně s ní od narození v bytě bydlela i žalovaná. Od roku 2005 do roku 2015 žila žalovaná v samostatné domácnosti v bytě v , adresa, ulici v , adresa, , pravděpodobně v roce 2016 se vrátila do bytu předmětného ke své matce. V roce 2018 se matka žalované , jméno FO, rozhodla odstěhovat do bytu v , adresa, , v němž dříve bydlela její matka. Snažila se nájemní vztah k předmětnému bytu ukončit s tím, že nájemní smlouvu uzavře žalovaná, to se ale pro nesoučinnost tehdejšího pronajímatele , jméno FO, nepodařilo. Svědkyně , jméno FO, s pronajímatelem v této záležitosti ani nejednala, prostřednictvím jeho účetní se dozvěděla pouze to, že pronajímatel nechce nic měnit a nechce žádnou smlouvu uzavírat a chce, aby se příp. matka žalované mohla vrátit zpět do bytu jako nájemkyně, pokud by se se svojí matkou nepohodla. Pronajímatel dle účetní neměl námitek proti tomu, aby v předmětném bytě zůstala bydlet za stejných podmínek žalovaná, souhlasil i s nastěhováním jejího přítele. , jméno FO, své rozhodnutí ukončit nájem změnila, a aniž by nájemní vztah k předmětnému bytu ukončila, se v roce 2018 odstěhovala do bytu v , adresa, , který opravila a v loňském roce se stala jeho vlastnicí. Část svých věci ponechala v bytě předmětném, kde dále zůstala žalovaná. Ani následně nájemní smlouva k předmětnému bytu s , jméno FO, nebyla ukončena, stále zde bydlí žalovaná, která hradí nájemné v naposled určené výši. S žalovanou žádná nájemní smlouva ani podnájemní smlouva uzavřena nebyla.

19. Podle § 2249 odst. 1 a 3 o.z., neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží. (3) Souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu.

20. Po provedeném dokazování je jednoznačné, že žalovaná není a ani v minulosti nikdy nebyla nájemkyní předmětného bytu. Na základě rozhodnutí MěNV v , adresa, a následně uzavřené dohody o užívání bytu získala k předmětnému bytu právo osobního užívání ve smyslu § 154 a 155 zák. č. 40/1964 Sb., občasný zákoník ve znění účinném do 31. ledna 1992 (dále obč. zák.) matka žalované , jméno FO, . Výše úhrady za užívání bytu tehdy nebyla stanovena dohodou stran, ale, jak bylo v té době jedině možné, administrativně vyhláškou. Uvedené užívací právo k bytu bylo zákonem č. 509/1991 Sb. transformováno na chráněný nájem, jenž se řídil ustanoveními obč. zák. a s účinností od 1. 1. 2014 je třeba tento nájemní vztah posuzovat s ohledem na § 3074 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) dle o.z., avšak vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nájemkyní předmětného bytu se tedy stala , jméno FO, , která byt také osobně užívala, jak bylo prokázáno, do doku 2018 a po té jej přenechala žalované, své dceři, která s ní v předmětném bytě bydlela od svého narození s přestávkou od roku 2005 do roku 2015. Paralelně se , jméno FO, stala nájemkyní a po té i vlastnicí jiného bytu, v němž aktuálně bydlí. Po provedeném dokazování nelze učinit závěr, že nájemní vztah , jméno FO, k předmětnému bytu byl ukončen nebo zanikl, neboť nedošlo k žádnému právnímu jednání, s nímž zákon ukončení smlouvy o nájmu bytu spojuje. , jméno FO, se s žádným pronajímatelem na skončení nájmu nedohodla, pokoušela se o ukončení nájemní smlouvy, s tehdejším pronajímatelem , jméno FO, se ale nedostala do osobního kontaktu, jen jeho účetní ji tlumočila, že pronajímatel chce nechat vše při starém. Nedošlo tedy k dohodě o ukončení nájmu, ani z jedné strany nedošlo k výpovědi z nájmu. Je zřejmé, že se , jméno FO, z bytu odstěhovala a sama jej už neužívá. Jak vyplývá z § 2292 o.z., opuštění předmětného bytu by mohlo být pokládáno za skončení nájmu, avšak dle závěrů judikatury pouze tehdy, pokud by , jméno FO, opustila byt takovým způsobem, že nájem by bylo možno bez jakýchkoliv pochybností považovat za skončený. To předpokládá, že by byt byl úplně či téměř úplně vyklizen, nikdo by v něm nezůstal bydlet, a i další okolnosti by nasvědčovaly tomu, že se nájemkyně do bytu již nemá důvod vracet (pak by také bylo možno pokládat byt za odevzdaný pronajímateli). Jak však vyplynulo z provedeného dokazování, , jméno FO, se sice sama z bytu odstěhovala, učinila tak však s vědomím trvajícího nájemního vztahu, byt nevyklidila, ale ponechala v něm část svého nábytku i dalších věcí, které aktuálně nepotřebovala, neodevzdala pronajímateli klíče, nýbrž byt přenechala k bydlení žalované, své dceři, která sama začala platit nájemné. Stále bylo ale mezi , jméno FO, , žalovanou ale i pronajímatelem, tedy i žalobcem, jak prokazuje vyhotovený pasport bytu, zřejmé, že nájemkyní předmětného bytu zůstává , jméno FO, . Vzhledem k aktuálnímu znění o.z. jsou ostatně úvahy o případném přechodu nájmu na žalovanou vyloučeny.

21. Není tedy pochyb o tom, že nájemkyní předmětného bytu je nadále matka žalované, která je také legitimována k případnému vyjednávání o zvýšení nájemného. Žalobce se v záležitostech zvýšení nájemného ale obracel na žalovanou, nejednal tedy se správnou osobou. Ke zvýšení nájemného nedošlo, a protože žalovaná předmětný byt užívá a doposud nájemné v posledně řádně stanovené výši platí, chybí podklad k tomu, aby soud žalované mohl uložit povinnost platit žalobci 13 101 Kč měsíčně, jak žalobce požadoval. Z tohoto důvodu nelze žalobě žalobce v části týkající se těchto měsíčních plateb vyhovět. Soud je názoru, že smysluplnější byl původní požadavek žalobce na určení výše obvyklého nájemného od 1. 10. 2023, avšak ani tomu by nebylo za daných skutkových okolností vyhovět, protože žalobce nežaloval nájemkyni bytu, ale pasivně nelegitimovanou žalovanou.

22. Vzhledem k tomu, že pro případ nevyhovění prvému výroku žaloby navrhoval žalobce, aby soud rozhodl o povinnosti žalované vydat žalobci bezdůvodné obohacení 98 916 Kč s příslušenstvím, kterého se mělo dostat žalované tím, že předmětný byt od 2. 5. 2023 užívala do 30. 4. 2024 bez právního důvodu, posuzoval soud danou věc i z tohoto hlediska.

23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Zásadní pro rozhodnutí o této části žaloby je, zda žalovaná v uvedeném období, předmětný byt užívala skutečně bez právního důvodu.

25. K otázce užívání nájemního bytu toliko rodinným příslušníkem nájemce se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2021 sp. zn. 26 Cdo 761/2021, byť v něm primárně řešil jinou problematiku. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že i když účelem nájmu bytu je zajištění bytových potřeb nájemce a byť je to primárně nájemce, který by měl byt užívat, pochopitelně s nájemcem mohou v bytě bydlet i další osoby. Nájemce má právo přijímat do své domácnosti kohokoli (§ 2272 odst. 1 o.z.), jedná-li se o osobu blízkou (§ 22 odst. 1 o.z.) nebo případ zvláštního zřetele hodný, nepotřebuje k tomu ani souhlas pronajímatele. Nájemce může dát byt i do podnájmu - v případě, že v bytě bydlí a podnajímá jen část bytu, k tomu nepotřebuje ani souhlas pronajímatele, jestliže si ho pronajímatel nevyhradil, může podnajmout se souhlasem pronajímatele i celý byt. Zákonná úprava tedy počítá s tím, že nájemce nemusí byt užívat vůbec. Povinnost užívat byt řádně v souladu s nájemní smlouvou vyplývající z § 2255 odst. 1 o.z. nelze vykládat jako povinnost nájemce uspokojovat svou bytovou potřebu jen v tomto bytě, tedy užívat jej „osobně“. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že dřívější zakotvení výpovědního důvodu neužívání (či jen občasného užívání) bytu bez vážných důvodů (stejně jako výpovědní důvod „dvou bytů“) v obč. zák. vycházelo ze společenských poměrů, jež se významně lišily od těch současných; jednalo se o jeden z prostředků realizace státní bytové politiky při neexistujícím trhu s byty a tento výpovědní důvod sloužil k regulaci trhu s byty a zamezení zneužívání výhod regulovaného nájemného. S koncem regulace nájemného a obnovením trhu s byty se společenské poměry změnily a okolnost, že nájemce byt neužívá (či má dva byty), již nemusí být v rozporu se spravedlivým uspořádáním poměrů mezi pronajímatelem a nájemcem. Neužívá-li nájemce byt (má dva byty) v místě s fungujícím trhem s byty a platí v něm neregulované nájemné, není rozumný důvod omezovat jeho smluvní svobodu. A rozsahem (ne)užívání bytu nájemcem, který si jinak plní své povinnosti, není ve svých právech zpravidla nijak omezen ani pronajímatel. Zájem pronajímatele na řádném užívání bytu lze v současných společenských poměrech vykládat jen jako zájem na dodržování všech povinností nájemce a jeho rozhodování o tom, kdo bude byt užívat, se předně promítá do rozhodování o tom, s kým uzavře smlouvu o nájmu bytu, neboť jen v mezích této úpravy může ovlivnit, kdo bude s nájemcem byt užívat.

26. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že žalovaná v posuzovaném období užívala předmětný byt bez právního důvodu. Nájemní vztah , jméno FO, k předmětnému bytu nezanikl, nýbrž stále trvá, a žalovaná předmětný byt neužívá na základě vlastního nájemního práva, ale na základě práva odvozeného od nájemního vztahu své matky, na jehož existenci je též oprávnění žalované tento byt užívat závislé. Žalovaná tak má právní důvod předmětný byt užívat, což činí, přičemž žalobci je za užívání bytu hrazeno nájemné v poslední řádně stanovené výši. Nelze tedy přisvědčit názoru, že se žalovaná na úkor žalobce v posuzovaném období bezdůvodně obohatila. Žaloba žalobce ani v této části nebyla podána důvodně, a soud proto rozhodl o zamítnutí i této její části.

27. Pro úplnost soud dodává, že nelze přisvědčit ani úvahám, že na žalovanou by mohlo být pohlíženo jako na nájemkyni, jejíž nájem vznikl dle ustanovení § 2238 o.z.. Dle něho platí, že užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Předpokladem aplikace uvedeného ustanovení je dobrá víra domnělého nájemce, že nájem je po právu. Cit zákonné ustanovení je tedy založeno na konstrukci vyvratitelné domněnky, že domnělý nájemce se v užívání bytu opíral o sice mylné, avšak omluvitelné přesvědčení, že jeho nájem je po právu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná nikdy neměla sebemenší důvod se domnívat, že je sama nájemkyní předmětného bytu. Naopak, vystupovala jako zmocněnkyně nájemkyně, své matky a prokazovala se plnou, mocí, kterou ji její matka udělila. Ani v roce 2018, kdy se její matka z bytu stěhovala, žalovaná nejednala s tehdejším pronajímatelem o uzavření nájemní smlouvy v její prospěch, protože to pronajímatel, navíc ještě zprostředkovaně, odmítl. Na straně žalované tudíž zjevně chybí objektivní omluvitelné přesvědčení o existenci nájemního poměru k předmětnému bytu. Pouhé užívání bytu, odvozené od nájemního práva matky, byť trvalo 3 roky, ke splnění domněnky existence nájemní smlouvy, nepostačuje.

28. Soud zamítl návrh na provedení důkazu návrhem na zvýšení nájemného nájemce , jméno FO, , zprávou o tržním nájemném, nabídkami pronájmu bytů, stavebním povolením, fotografiemi a videonahrávkami, zprávou ČEZ o platbách elektřiny žalované a , jméno FO, , zprávou SBDO , adresa, , neboť je s ohledem na shora učiněné závěry pokládá za nadbytečné.

29. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle úspěchu a neúspěchu stran. Žalobce v řízení neuspěl, soud proto rozhodl, že je povinen nahradit náklady řízení žalované. Tyto jsou představovány odměnou a náhradou nákladů řízení její zástupkyně, vypočtenými dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT). Soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce se v řízení domáhal, aby mu žalovaná platila nájemné ve výši 13 101 Kč měsíčně po dobu časově neomezenou eventuálně bezdůvodné obohacení za užívání bytu bez právního důvodu, spojil tak k projednání dvě věci s rozdílným skutkovým základem, byť v poměru eventuálním. Podle § 12 odst. 3 AT při takové kumulaci objektu se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot. Tarifní hodnotou podle § 8 odst. 2 AT pro prvý nárok je pětinásobek hodnoty roční plnění tj. 786 060 Kč pro druhý nárok 98 616 Kč, celkem 884 676 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby, vypočtená z tohoto základu dle § 7 AT činí 11 860 Kč. Zástupkyně žalované těchto úkonů v řízení vykonala 5 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci z 17. 4. 2024 a 13. 6. 2024, účast u jednání 22. 4. 2024 a 17. 6. 2024), odměna činí 59 300 Kč. K ní třeba připočíst paušální náhradu nákladů dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za úkon tj. celkem 1 500 Kč, náhradu jízdného zástupkyně z místa jejího sídla k procesnímu soudu a zpět ke dvěma jednáním, vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši celkem 2 545,20 Kč, náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT představující 1 200 Kč za 12 promeškaných půlhodin, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 13 554,49 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 78 099,69 Kč, po zaokrouhlení 78 100 Kč a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalované zaplatil k rukám její zástupkyně.

30. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud žalobci soudní poplatek ze změněného prvého nároku, uplatněného žalobou. Podle § 6 odst. 3 cit. zákona opět vycházel z toho, že základem pro výpočet poplatku je pětinásobek požadovaného ročního plnění, tj. částka 786 060 Kč. Z ní činí soudní poplatek, vypočtený dle pol. 1. 1. b) sazebníku 39 303 Kč, z čehož žalobce již 2 000 Kč zaplatil. K úhradě mu soud proto uložil 37 303 Kč.

31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci ukládané povinnosti splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.