3 C 28/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 25.106,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) 18.658 Kč s kapitalizovaným úrokem 12.895,77 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.376,52 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 12.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, b) 6.448,50 Kč s kapitalizovaným úrokem 5.703,28 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.935,56 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 4.966,10 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.966,10 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svoji žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji celkem 25.106,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnosti [právnická osoba], se žalovaným uzavřela dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých žalovanému poskytla peněžní prostředky, jež se žalovaný zavázal vrátit se sjednaným úrokem, odměnou za administrativní činnost a náklady na hotovostní inkaso splátek v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil a dluží žalovanou částku s příslušenstvím. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO] společnost [právnická osoba], později s názvem [právnická osoba], [IČO]. Posledně uvedená společnost pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Přestože byl žalovaný žalobkyní před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu, neposkytl na něj žádné plnění. Žalovaný na obě půjčky poskytl po zesplatnění dluhu dne 25. 11. 2019 plnění, z čehož žalobkyně dovozovala, že oba své dluhy tímto žalovaný uznal. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, především na základě jím poskytnutých informací, které si ověřila a zapsala do karty zákazníka.

2. Žalovaný se žalobě bránil a namítl promlčení pohledávky.

3. Smlouva o půjčce [číslo] ze dne 27. 2. 2015 prokazuje, že právní předchůdkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v celkové výši 6.000 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 4.400 Kč, sestávající se z částky 840 Kč, představující úrok, z částky 1.200 Kč představující poplatek administrativní činnost a z částky 2.400 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celková dlužná částka tak činila 10.440 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 180 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 29. 7. 2016. Žalovaný současně potvrdil, že mu finanční prostředky byly v hotovosti vyplaceny obchodním zástupcem při podpisu smlouvy. Smlouva je oboustranně podepsána. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, podle čl. 1 smlouvy se strany dohodly na úrokové sazbě 23,72 % ročně. Čl. 7 obsahuje prohlášení žalovaného jako zákazníka, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti poskytnutou půjčku splácet. Prohlásil, že je schopen celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou zaplatit.

4. Zákaznickou kartou z 27. 2. 2015 je prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry. Uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě, narozené v roce 2002, předložil výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvu a ústřižek SIPO, udal mzdu ve výši 19.455 Kč jako jediný příjem domácnosti, s tím, že na inkaso je vynakládáno 4.750 Kč, na domácnost 4.000 Kč, na pojištění 400 Kč, 1.800 Kč je použito na úhradu splátek, půjček či alimentů, takže právní předchůdkyně žalobkyně dovodila použitelný příjem 8.505 Kč.

5. Žalobkyně soudu předložila přehled plnění, která žalovaný na půjčku zaplatil. Od 10. 3. 2015 do 13. 7. 2015 v nepravidelných splátkách zaplatil 3.420 Kč, dne 25. 11. 2019 poskytl platbu 571,50 Kč, kterou dle žalobkyně svůj dluh uznal. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil na jistině 4.966,10 Kč, na souhrnném poplatku 1.482,40 Kč, celkem tedy 6.448,50 Kč.

6. Smlouva o půjčce [číslo] ze dne 19. 6. 2015 prokazuje, že právní předchůdkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v celkové výši 12.000 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 8.800 Kč, sestávající se z částky 1.860 Kč, představující úrok, z částky 2.400 Kč představující poplatek administrativní činnost a z částky 4.800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celková dlužná částka tak činila 20.880 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný současně potvrdil, že mu finanční prostředky byly v hotovosti vyplaceny obchodním zástupcem při podpisu smlouvy. Smlouva je oboustranně podepsána. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, podle čl. 1 smlouvy se strany dohodly na úrokové sazbě 23,72 % ročně. Čl. 7 obsahuje prohlášení žalované jako zákazníka, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti poskytnutou půjčku splácet. Prohlásila, že je schopna celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou zaplatit.

7. Žalobkyně soudu předložila přehled plnění, která žalovaný na půjčku zaplatil. Od 19. 6. 2015 do 13. 7. 2015 v nepravidelných splátkách zaplatil 1.080 Kč, dne 25. 11. 2019 poskytl platbu 1.142 Kč, kterou dle žalobkyně svůj dluh uznal. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil na jistině 12.000 Kč, na souhrnném poplatku 6.658 Kč, celkem tedy 18.658 Kč.

8. Zákaznickou kartou z 19. 6. 2015 je prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své majetkové a pracovní poměry, předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a ústřižek SIPO složenku. Žalovaný uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě, bydlí s manželkou, udal příjem domácnosti ze mzdy ve výši 17.200 Kč, další příjmy domácnosti neuvedl. Udal, že na inkaso je vynakládáno 4.500 Kč, na domácnost 5.500 Kč, 720 Kč je použito na úhradu půjček a 200 Kč na telefon. Z uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně dovodila použitelný příjem 6.280 Kč.

9. Oznámením o postoupení pohledávek z 2. 12. 2021 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že pohledávky za ním ze smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobkyni. Smlouva o postoupení pohledávek 15. 1. 2021 prokazuje, právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze smluv o půjčce nebo úvěru, specifikovaných v příloze smlouvy. V příloze jsou uvedeny i předmětné pohledávky za žalovaným.

10. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 13. 5. 2021, adresovanou žalovanému, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku výzva byla žalované doručována na dresu jejího trvalého bydliště doporučenou poštou.

11. Z úřední činnosti je soudu známo, že v době, kdy uzavíral obě předmětné smlouvy o půjčce, byly proti němu vedeny nejméně tři exekuce (sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) a čelil rovněž vymáhání dluhu ve výši 1.500.000 Kč, který vůči svému bývalému zaměstnavateli uznal. Jak soud zjistil nahlédnutím do veřejné části insolvenčního rejstříku, dne 18. 8. 2016 bylo zahájeno proti žalovanému insolvenční řízení a dne 5. 9. 2016 bylo rozhodnuto o řešení úpadku žalovaného oddlužením. Toto řešení nakonec však nebylo schváleno a na majetek žalovaného a jeho manželky byl prohlášen konkurz. Pohledávky žalovaného byly zjištěny ve výši 2.873.516,73 Kč. Do insolvenčního řízení přihlásila obě své pohledávky i právní předchůdkyně žalované a rozvrhové usnesení vydané 15. 10. 2019 č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] prokazuje, že z její přihlášené pohledávky 26.820 Kč byla spokojena jen část ve výši 1.713,50 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci 16. 11. 2019.

12. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k 15. 9. 2015 (dále jen SPU), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

17. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla se pouze na údaje žalovaného, v nichž se ani nesnažila odstranit rozpory. Neodhalila tak, že proti žalovanému jsou vedena tři exekuční řízení ani skutečnost, že žalovaný je zadlužen statisícovými dluhy. Právní předchůdkyně žalobkyně si nevyjasnila ani kolik osob domácnosti žalovaného tvoří a pro kolik osob je příjem žalovaného ze zaměstnání jediným zdrojem obživy. Její předpoklad, že žalovaný svým závazkům, které na sebe postupně bere, dostojí, nebyl ničím podložen. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá a k přestoupení zákona. Předmětné smlouvy o půjčce proto soud hodnotí jako absolutně neplatná právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

18. Pohledávku žalobkyně proto soud posuzoval jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Vhledem ke vznesené námitce promlčení, zabýval se soud v prvé řadě tím, zda je tato námitka důvodná.

19. Podle § 609 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Podle § 638 odst. 1 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

21. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

22. Lze vycházet ze závěru, že právní předchůdkyně žalovaného se o skutečnostech rozhodných pro běh promlčecí lhůty dozvěděla nejpozději 29. 7. 2016, tedy v den, kdy měla být splacena poslední splátka z druhé smlouvy půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto okamžiku věděla, že žalovaný finanční částky, které převzal, nevrátil, ač tak učinit měl. Řízení v této věci žalobkyně zahájila 29. 6. 2021 tedy po uplynutí tříleté promlčení lhůty. Námitku promlčení, vznesenou žalovaným, shledává soud důvodnou a činí proto závěr, že žalobě žalobkyně nelze vyhovět.

23. Nelze přisvědčit závěru žalobkyně, že plněním z 25. 11. 2019 na oba dluhy žalovaný uznal pohledávku ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Jak vyplynulo z provedených důkazů, plnění z 25. 11. 2019 neposkytl žalovaný, ale insolvenční správce na základě rozvrhového usnesení. Nešlo o plnění poskytnuté žalovaným, nelze proto z něho usuzovat, že by jím byl projevem nějaký úmysl žalovaného ohledně zbytku dluhu. V důsledku uvedeného nelze uvažovat s desetiletou promlčecí lhůtou, jak činí žalobkyně.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst.1 věta prvá o.s.ř., tedy podle výsledku sporu. Žalobkyně v řízení podlehla, právo na náhradu nákladů by svědčilo žalovanému. Tomu v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

25. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.