3 C 34/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , o odstranění neoprávněných stavebních úprav,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost společně a nerozdílně do 30 dnů od právní moci rozsudku na své náklady uvést zeď mezi bytovou jednotkou [číslo] bytovou jednotkou [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], obě zapsané na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, do původního stavu, a to zazděním zhotoveného průchodu a obnovením omítky, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) náklady řízení 26.862 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

1. Žalobce dne 11. 2. 2021 podal u soudu žalobu, kterou se domáhal, aby žalovaným byla uložena solidární povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku na své náklady uvést zeď mezi bytovými jednotkami [číslo] [číslo] blíže identifikovanými ve výroku tohoto rozsudku, do původního stavu zazděním zhotoveného průchodu a obnovením omítky. Žalobce tvrdil, že se v červnu 2020 dozvěděl, že žalovaní jakožto vlastníci uvedených jednotek provedli zbourání části dělící zdi mezi nimi, čímž došlo k jejich propojení. Tímto žalovaní zasáhli do společné části domu a stavební úpravy provedli bez jakéhokoliv souhlasu ostatních vlastníků jednotek v domě. Žalobce se domáhá ochrany vlastnického práva vlastníků jednotek před neoprávněným zásahem do společných částí domu, respektive odstranění tohoto neoprávněného zásahu. Žalobce je přesvědčen, že je ve věci aktivně legitimován, neboť provádí správu společných částí domu, a zde se o neoprávněný zásah žalovaných do společných částí domu jedná.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Poukázali na to, že propojení svých sousedních bytů skutečně realizovali, stalo se tak ale však již v roce 2003 po v řádném stavebním řízení. Přestože žalobce i vlastníci bytových jednotek v domě byli o stavebních záměrech žalobců informování, nikdo proti nim nevznesl žádné výhrady a až po 17 letech se žalobce obrátil na stavební úřad s podnětem, v němž požadoval zahájení řízení o odstranění popsaných stavebních úprav, avšak neuspěl. Žalovaní navíc vyjádřili své přesvědčení, že zeď mezi jejich byty není zdí nosnou a netvoří hlavní svislou konstrukci, takže není společnou částí domu, nemuseli proto být před zásahem do této zdi vybaveni souhlasem všech vlastníků jednotek v domě. Žalovaní dále namítali, že žaloba žalobce je účelově šikanózním, mstivým jednáním a zneužitím práva, k němuž žalobce přistoupil až po mnoha letech reakci na to, že žalovaní proti němu zahájili dvě jiná soudní řízení.

3. Vlastnické poměry v domě čp. [adresa] v ulici [ulice] v [obec] byly mezi účastníky nesporné, zejména nebylo sporu o tom, že žalovaní mají ve společné jmění bytové jednotky [číslo] [číslo]. Nesporným bylo tvrzení, že žalovaní po ohlášení stavebních úprav na stavebních úřadu v roce 2003 propojili své bytové jednotky tak, že zbourali část dělící zdi mezi těmito jednotkami a vybudovali mezi svými jednotkami průchod a že k propojení svých jednotek žalovaní neměli souhlas žalobce ani žádného z dalších vlastníků bytových jednotek v domě a tento souhlas ani po žádném z nich nevyžadovali.

4. Účastníci byli v řízení v neshodě v právním hodnocení věci, zejména v tom, zda žalovaní stavebními úpravami zasáhli do společné zdi domu a zda tak učinili neoprávněně.

5. Prohlášením vlastníka [územní celek] z 20. 9. 1995 je prokázáno, že uvedený vlastník domu [adresa] na stavební parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], s odkazem na zákon č. 72/1996 Sb., o vlastnictví bytů, vymezil v domě devět bytových jednotek, označených [číslo] až 9. Prohlášení obsahuje popis umístění každé jednotky, její uspořádání a podlahovou plochu a definuje její vybavení. K vlastnictví jednotky patří nenosné příčky, okna a dveře nacházející se v bytě, včetně vchodových dveří do bytu. Společnými částmi budovy [adresa] prohlášení stanoví základy, izolace, hlavní svislou a vodorovnou konstrukci, střechu, komíny, vchod, schodišťové chodbě a podesty, chodby a místnosti suterénu bez vybavení (původně prádelna, sušárna, kočárkárna) mimo sklepních kójí, které jsou příslušenstvím bytů. Celková plocha společně užívaných prostor je 238 m². Společnými jsou také hlavní vedení a uzávěry studené vody a teplá, kanalizace, rozvod elektřiny, včetně elektrorozvodů a osvětlení společných částí budovy a kotelna, půda. Dále jsou v prohlášení určeny velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu pro jednotlivé byty s tím, že s vlastnictvím jednotky jsou spojena také práva ke stavební parcele [číslo] v [katastrální uzemí] a spoluvlastnický podíl na tomto pozemku odpovídá vždy u jednotlivého bytu velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu. Součástí tohoto prohlášení je příloha [číslo] jež obsahuje schémata podlaží, určující polohu jednotky a společných částí domu s údaji o podlahových plochách jednotlivé jednotky. Ve druhém patře jsou zachyceny bytové jednotky [číslo]. Jako společná jsou v těchto schématech označena pouze schodiště, obvodová zeď žádné z uvedených jednotek není graficky znázorněna jako společná.

6. Notářským zápisem ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. NZ 9/ 2003, sepsaným notářem v [příjmení] [jméno] [příjmení], je osvědčeno, že uvedeného dne proběhla ustavující schůze shromáždění vlastníků s navrhovaným názvem Společenství vlastníků bytů [ulice a číslo] [obec]. Zápis zachycuje průběh shromáždění, schválení stanov, volbu výboru společenství, jenž tvořili [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a rozhodnutí o způsobu vedení účetnictví. Přílohou notářského zápisu je listina přítomných a stanovy společenství vlastníků, přijaté 18. 2. 2003. V článku III těchto stanov je uvedeno, že shromáždění je nejvyšším orgánem společenství. Do jeho výlučné pravomoci náleží zejména: navrhování, schvalování a odvolávání členů statutárních orgánů společenství, schvalování závazných usnesení, stanov společenství, výše příspěvku na správu společných částí domu a hospodaření společenství. V článku VI jsou upravena práva a povinnosti členů společenství. Mezi povinnosti náleží zejména podílet se na správě společných částech domu, odstranit závady na nich způsobené, používat společné části domu a pozemku k tomu, k čemu jsou určeny dodržovat stanovy a plnit usnesení orgánů společenství.

7. Aktuálními stanovami žalobce, přijatými na shromáždění vlastníků dne 8. 6. 2018, je prokázáno, že je oproti jejich původnímu znění došlo k jejich podstatnému rozšíření, podrobněji jsou upravena členská práva a povinnosti, pravidla pro správu domu a pozemku a pravidla pro užívání společných částí domu, pro tvorbu rozpočtu společenství, příspěvků na správu domu a úhrady nákladů na služby. V čl. 4 jsou upravena členská práva a povinnosti a jejich uplatňování. Dle odst.2 písm. n) a o) je člen již povinen oznámit žalobci předem provádění stavebních úprav v bytě a umožnit přístup pro ověření, zda úpravy neohrožují, nepoškozují či nemění společné části domu, a zásahy do společných částí nemovité věci, a to i když se nacházejí uvnitř bytu nebo jsou přístupné pouze z bytu, provádět výlučně s předchozím písemným souhlasem společenství. V čl. 11 je podrobně upravena působnost shromáždění, do níž mimo jiné patří i rozhodování o opravě, modernizaci nebo rekonstrukci společné části domu, není-li toto rozhodnutí v pravomoci statutárního orgánu. Podle čl. 10 odst. 5 je shromáždění způsobilé se usnášet za přítomnosti členů společenství, kteří mají většinu všech hlasů. Podle odst. 6, k přijetí rozhodnutí se zásadně vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných členů společenství.

8. Výpisem z rejstříku společenství vlastníků jednotek je prokázáno, že žalobce je v tomto rejstříku zapsán od 23. května 2003 a jeho účelem je správa domu a pozemku.

9. Sdělením k ohlášení stavebních úprav, vydaným 23. 6. 2003 [stát. instituce] pod č. j. výst. [číslo] SDE/03/Va je prokázáno, že žalovaní dne 18. 6. 2003 ohlásili stavební úpravy v bytě v bytovém domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec], spočívající ve výměně venkovních oken za dřevěná eurookna, propojení sousedních bytů dveřmi, rozšíření koupelny a WC, provedení šatny a komory a osazení krbových kamen v obývacím pokoji. [ulice] úřad sdělil, že proti provedení stavebních úprav v rozsahu vedeném v ohlášení nemá námitek. Kopiemi dodejek, jimiž bylo toto rozhodnutí stavebního doručováno, je prokázáno, že sdělení převzali vedle žalovaných i tehdejší vlastníci jednotek [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí nebylo doručeno jen [jméno] [příjmení], jenž byl již v době jeho doručování mrtev. Z uvedeného plyne, že o propojení jednotek již v roce 2003 věděli všichni žijící vlastníci jednotek včetně členů výboru žalobce. Není tedy pravdou, že se žalobce o něm dozvěděl až v roce 2020.

10. Sdělením MÚ v [obec] ze dne 5. 8. 2020 je prokázáno, že je žalobce 24. 6. 2020 podal žádost o prověření stavu a poskytnutí informací týkajících se obou bytových jednotek žalovaných. Žádal prověření archivu stavebního úřadu ke zjištění, zda eviduje schválení v rámci stavebního řízení jakýchkoliv stavebních úprav v uvedených jednotkách, žádal provedení kontrolní prohlídky v předmětných jednotkách za účelem zjištění skutečného stavu a v případě nepovolených stavebních úprav žádal o zahájení řízení o odstranění takových nepovolených úprav a uvedení jednotek do souladu s projektovou dokumentací a kolaudačním rozhodnutím. K žádosti stavební úřad sdělil, že stavební úpravy jsou provedeny v souladu se sděleními k ohlášení stavebních úprav a žádné nepovolené stavební úpravy v bytových jednotkách nebyly zjištěny.

11. Protože žalobce nebyl s vyřízením své žádosti spokojen, obrátil se později na Krajský úřad v [obec] s žádostí o přezkum sdělení stavebního úřadu z 23. 6. 2003 Krajský úřad uzavřel, že k vedení takového přezkumného řízení není příslušným. Krajský úřad poukázal na skutečnost, že proti uvedenému sdělení nebyly v době jeho vydání vzneseny žádné námitky ani připomínky, ačkoliv o ohlášení stavebních úprav všichni věděli. Úřad konečně poukázal fakt, že žalovaní bytové jednotky po provedení stavebních úprav užívají 17 let a svědčí jim zásada ochrany dobré víry.

12. Zápisem ze shromáždění žalobce ze dne 26. 11. 2021 je prokázáno, že shromáždění nepřijalo usnesení ve znění:„ Shromáždění tímto dodatečně schvaluje provedené stavební úpravy ze strany manželů [příjmení] v domě, a to propojením bytové jednotky [číslo] [číslo] průchodem skrz oddělující zeď“, neboť proti jeho pro jeho přijetí hlasovalo 21,89 % přítomných členů proti 54,58 % přítomných členů a 23,53 % přítomných členů se zdrželo hlasování. Shromáždění naproti tomu přijalo usnesení následujícího znění:„ Shromáždění tímto rozhoduje, že manželé [celé jméno žalovaného] jsou povinni odstranit jimi zhotovený průchod bytových jednotek [číslo] [číslo] tím, že vytvořený průchod zazdí a dotčené části domu uvedou do původního stavu.“ Dále shromáždění přijalo usnesení:„ Shromáždění tímto schvaluje, že v řízení proti manželům [příjmení], vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 34/2021 bude pokračováno, a to až do vydání pravomocného rozhodnutí.“ Pro přijetí obou usnesení se vyslovilo 54,58 % přítomných členů, proti hlasovalo 21,89 % přítomných členů a 23,53 % přítomných členů se zdrželo hlasování. Přílohou zápisu je zmocnění společného zástupce [jméno] [příjmení] z 11. 10. 2020, plná moc z 10. 3. 2020 udělená [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení], a plná moc z 23. 11. 2021, kterou [jméno] a [jméno] [příjmení] zmocnili k účasti a výkonu jejich práv na shromáždění [jméno] [příjmení]. Procentuální podíly hlasujících na konečných výsledcích hlasování, tak jak jsou v zápise uvedeny, korespondují s výší spoluvlastnických podílů jednotlivých vlastníků na společných částech budovy, jak vyplývají z informací o stavbě [adresa]. Žaloba žalobce a vedení řízení je tedy podloženo většinovým rozhodnutím shromáždění žalobce. Žalovaní v reakci na výsledky shromáždění vznesli bezpočet formálních námitek a pochybení, k nimž mělo dojít v souvislosti s konáním tohoto shromáždění, jež však nelze v tomto řízení nijak zohlednit, proto se jimi soud nezabýval.

13. Podle § 3028 odst. 1, 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

14. K právním poměrům týkajícím se věcných práv náleží také spoluvlastnictví, včetně spoluvlastnictví bytového. Ve smyslu cit. přechodných ustanovení o. z. se od 1. ledna 2014 posuzují podle této úpravy zásadně i práva a povinnosti vlastníků jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů ve znění pozdějších předpisů (dále ZVB). Dosavadními právními předpisy se nadále řídí pouze vznik vlastnického práva k takovým jednotkám a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. V dané věci se žalobce domáhá ochrany vlastnického práva vlastníků jednotek před neoprávněným zásahem žalovaných do společných částí domu. Stav, který byl propojením jednotek žalovaných navozen, vznikl v roce 2003, a jak z provedeného dokazování vyplynulo, do 31. prosince 2013 neskončil a trvá i v době rozhodování soudu. Od 1. ledna 2014 je proto třeba vztah mezi účastníky posoudit podle o. z. Tyto závěry vycházejí z již ustálené soudní praxe, která dovodila, že ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, je nutno v poměrech negatorní žaloby poměřovat úpravou obsaženou v § 1042 o. z. To, zda se žalovaní propojením jednotek v roce 2003 dopustili neoprávněného zásahu do vlastnických práv ostatních vlastníků jednotek je ale nutno zkoumat z hlediska právní úpravy platné a účinné v roce 2003.

16. Podle § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

17. Podle § 13 odst. 2 věta prvá ZVB, vlastník jednotky je povinen na svůj náklad odstranit závady a poškození, které na jiných jednotkách nebo společných částech domu způsobil sám nebo ti, kteří s ním jednotku užívají.

18. Podstata institutu bytového spoluvlastnictví spočívá v tom, že práva jednotlivých vlastníků jednotek jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek. Vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, svévolně změnit nebo poškodit společné části. Poruší-li vlastník jednotky tyto povinnosti, může se dotčený vlastník domáhat ochrany svého vlastnického práva, půjde-li o změnu společných částí domu, je třeba za„ dotčené“ vlastníky považovat všechny vlastníky jednotek v domě a lze připustit, aby se ochrany před takovým zásahem u soudu domáhalo společenství vlastníků, jemuž náleží správa společných částí domu. Žalobce tvrdí, že žalovaní neoprávněně zasáhli do společné zdi domu, a pokud tomu tak je, je také dána aktivní legitimace žalobce v tomto sporu.

19. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaní v roce 2003 z hlediska veřejnoprávních předpisů dovoleně provedli v stavební zásah na zdi, jež oddělovala jimi vlastněné bytové jednotky [číslo] [číslo] je přístupná toliko z těchto jednotek, a to tak, že vybourali část zdiva a zřídili mezi svými jednotkami průchod. Tyto stavební práce realizovali, aniž by si vyžádali jakýkoliv souhlas ostatních vlastníků jednotek v domě [adresa] v [obec] v přesvědčení, že takový souhlas nepotřebují.

20. Ustanovení § 13 odst. 3 ZVB ve znění účinném od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003, tedy i v červnu 2003 (dále jen„ ve znění účinném k 1. 6. 2003“) stanovilo, že vlastník jednotky nesmí provádět takové úpravy jednotky, jimiž by ohrožoval výkon vlastnického práva vlastníků ostatních jednotek. Úpravy, jimiž se mění vzhled domu, může vlastník jednotky provádět jen se souhlasem všech vlastníků jednotek. Úpravy, jimiž se mění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, může vlastník jednotky provádět jen na základě smlouvy o výstavbě (§ 17) uzavřené se všemi vlastníky jednotek v domě. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.

21. Podle § 11 odst. 5 ZVB ve znění účinném k 1. 6. 2003 k přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby, o změně stavby, jakož i o podstatných změnách týkajících se společných částí domu je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek.

22. Z cit. ustanovení zákona, ve znění účinném k 1. 6. 2003, lze uzavřít, že ustanovení § 11 ZVB určuje požadavek kvalifikované většiny pro přijetí usnesení shromáždění ve vyjmenovaných záležitostech. Je zde upraveno schvalování některých změn týkajících se společných částí domu v rámci předmětu činnosti společenství. Toto ustanovení neukládá žádné povinnosti jednotlivým vlastníkům jednotek. Znění ZVB k 1. 6. 2003 také nestanoví, že by rozhodování o podstatných změnách, týkajících se společných částí domu, spadalo do výlučné kompetence shromáždění a neuvádí to ani stanovy žalobce, platné v roce 2003. V § 13 ZVB se upravují požadavky pro případ, kdy vlastník jednotky hodlá provádět takové úpravy v jednotce ve svém vlastnictví, které by se dotýkaly práva jiného vlastníka jednotky či více jiných vlastníků jednotek, nebo by v jejich důsledku vznikla některá ze situací v tomto ustanovení uvedených. Za významné soud považuje, že § 11 a § 13 ZVB ve znění k 1. 6. 2003 nebyla propojena odkazem jako je tomu v současné době (nyní § 13 odst. 3 odkazuje na § 11 odst. 5 ZVB.) Zmiňované ustanovení § 13 odst. 3 ZVB v roce 2003 vedlo tedy vlastníka jednotky pouze k rozlišení, pod kterou skupinu úprav jednotky jeho stavební záměr spadá a dle toho pak k odpovídajícímu postupu. V případě, že by úpravami jednotky mělo dojít k ohrožení práva ostatních vlastníků jednotek, bylo vůbec zakázáno takové úpravy provádět. Mělo-li dojít úpravou ke změně vzhledu domu, byl nezbytný souhlas všech vlastníků jednotek. Jakékoliv úpravy jednotky, jimiž by mělo dojít ke změně vnitřního uspořádání domu a zároveň ke změně spoluvlastnických podílů na společných částech domu, si vyžadovaly sjednání smlouvy o výstavbě, kterou bylo možno uzavřít jedině se souhlasem všech vlastníků jednotek v domě. Stanovy žalobce pro členy společenství v souvislosti se stavebními úpravami nestanovily povinnosti žádné.

23. V prvé řadě soud konstatuje, že předmětem činnosti žalobce je především správa a údržba společných částí domu [adresa]. Pokud v roce 2003 dělící zeď mezi jednotkami žalovaných pokládal za společnou část domu a právní úprava (včetně stanov žalobkyně) byla taková, že v souvislosti s podstatnými změnami na společných částech domu neukládala vlastníkovi žádnou povinnost, byl to žalobce, kdo měl být v červnu 2003 aktivní, protože o jejich stavebních záměrech věděl, a upozornit žalované, že hodlají zasahovat do společných částí domu a vyvolat hlasování členů společenství. To, že takto žalobce nepostupoval v roce 2003 a po následujících 17 let, nasvědčuje tomu, že dělící zeď mezi jednotkami žalobce za společnou část domu nepokládal a stavební úpravy, provedené žalovanými neměl za protiprávní. Pokud byl žalobce přesvědčen, že dělící zeď je společná a přesto nekonal, nebyl při ochraně práv svých a ostatních vlastníků dostatečně bdělým.

24. Za zásadní pro danou věc soud pokládá, aby při posuzování toho, zda žalovaní neprávem zasahují propojením svých bytových jednotek do vlastnického práva ostatních vlastníků, bylo vyřešeno, zda zeď, prostřednictvím které své jednotky propojili, je společnou částí domu či nikoliv. To úzce ostatně souvisí s aktivní legitimace žalobce v tomto sporu, jak již bylo zmíněno.

25. Podle § 2 odst.1 písm. g) ZVB ve znění účinném k 1. 6. 2003, se pro účely tohoto zákona se společnými částmi domu rozumí části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény, a to i když jsou umístěny mimo dům; dále se za společné části domu považují příslušenství1a) domu (například drobné stavby) a společná zařízení domu (například vybavení společné prádelny). Podle § 2 odst.1 písm. h) ZVB ve znění účinném k 1. 6. 2003, je jednotkou byt nebo nebytový prostor nebo rozestavěný byt nebo rozestavěný nebytový prostor jako vymezená část domu podle tohoto zákona.

26. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že zmiňuje-li cit. ustanovení jako společnou část domu hlavní svislé a vodorovné konstrukce, nelze tento termín pokládat za synonymum termínům užívaným v předpisech stavebního práva, které rozlišuje nosné a nenosné konstrukce. I nenosná konstrukce proto může být společnou částí domu. Na druhé straně na rozdíl od právní úpravy současné, k 1. 6. 2003 z ustanovení žádného právního předpisu neplynulo, že společnými jsou obvodové stěny, prostorově ohraničující byt i v případě, že jde o nenosné svislé konstrukce (viz § 5 odst. 2 vyhl.č. 366/2013 Sb.) Protože výčet společných částí domu, provedený v § 2 odst.1 písm. g) ZVB ve znění účinném k 1. 6. 2003, byl pouze demonstrativní, posouzení toho, zda zeď oddělující od sebe obě bytové jednotky žalovaných byla (a je) zdí společnou či nikoliv, je třeba provést pouze dle prohlášení vlastníka domu z 20. 9. 1995, na základě něhož byly bytové jednotky i společné části domu vymezeny.

27. Prohlášení vlastníka domu je chápáno jako jednostranný právní úkon vlastníka budovy, adresovaný místně příslušnému katastrálnímu úřadu a z hlediska bytového vlastnictví v té které budově je klíčovou listinou. Z ustanovení § 4 odst. 1 ZVB zcela jednoznačně vyplývá, že je to vlastník budovy, který svým prohlášením určuje, které části budovy se stanou jednotkami, a které části budovy budou společnými částmi domu. Ustanovení § 2 písm. g) v definici společných prostor pro účely tohoto zákona před demonstrativním výčtem společných prostor předesílá, že jsou to ty části domu, které jsou určeny pro společné užívání. Ve spojení s § 4 zákona nelze dospět k jinému závěru než k tomu, že tím, kdo určuje, které části domu (ať již ty, které jsou příkladmo uvedeny v § 2 písm. g), nebo i jiné) budou sloužit společnému užívání, je vlastník budovy. (viz rozsudek KS [obec] sp.zn 35 Ca 28/2001, shodně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2001, sp. zn. 30 Cdo 893/2001).

28. Jak je již výše zmíněno, prohlášení vlastníka z 20. 9. 1995 stanovuje za společné části budovy [adresa] základy, izolace, hlavní svislou a vodorovnou konstrukci, střechu, komíny, vchod, schodišťové chodbě a podesty, chodby a místnosti suterénu bez vybavení (původně prádelna, sušárna, kočárkárna) mimo sklepních kójí, které jsou příslušenstvím bytů. Celková plocha společně užívaných prostor je 238 m². Společnými jsou také hlavní vedení a uzávěry studené vody a teplá, kanalizace, rozvod elektřiny, včetně elektrorozvodů a osvětlení společných částí budovy a kotelna, půda. Prohlášení tedy nijak neupřesňuje, co míní termínem hlavní svislá konstrukce, ve výčtu společných částí nezmiňuje ani zdi ohraničující jednotku. Příloha [číslo] k prohlášení pak zachycuje schémata jednotlivých podlaží s tím, že společné části budovy jsou vyznačeny na rozdíl od ostatních šrafováním. Ve druhém patře, kde se jednotky žalovaných nacházejí, jsou jako společné části takto šrafována schodiště, zeď oddělující od sebe jednotky [číslo] takto za společnou však označena není, a dle názoru soudu ji proto za společnou pokládat nelze, neboť princip úpravy je takový, že co prohlášení vlastníka nestanoví společnou částí domu, společným není. Tento závěr odpovídá tomu, jak byly obvodové zdi bytových jednotek v domě [adresa] v roce 2003 fakticky pojímány, neboť, jak již bylo zmíněno, žádný jiný vlastník ani žalobce, ač všichni o propojení bytových jednotek žalovaných věděli, se proti němu do roku 2020 neohradil. Soudu neuniká, že postupem doby s tím, jak se bytové vlastnictví rozšiřovalo a běžný život přinášel další a další praktické problémy, na jejichž řešení právní úprava nepamatovala, docházelo k dalším upřesnění a rozšířením úpravy, včetně toho, že od 1. 1. 2014 za společné části domu jsou pokládány obvodové stěny prostorově ohraničující byt i v případě, že jde o nenosné svislé konstrukce. V roce 2003 obvodové zdi jednotky za společné nebyly prohlášeny zákonem a v domě [adresa] ani prohlášením vlastníka. Soud je přesvědčen, že nezahrnutí obvodových zdí mezi společné části domu, i když v některých případech se mohlo ukázat nepraktickým a problematickým, nebylo důvodem, pro který by nebylo možno jednotku v domě vymezit. Jednotky byly a jsou chápány tradičně jako soubor místností určených k bydlení pod společným uzamčením a to, společně s prohlášením vlastníka, jasně odpovídá na otázku, kde ta která jednotka začíná a kde končí.

29. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že propojením jednotek žalovaných došlo k ohrožení výkonu vlastnického práva vlastníků ostatních jednotek nebo že by jimi došlo ke změně vzhledu domu. S upomenutím na obsah § 13 odst. 3 ZVB proto soud konstatuje, že předpokladem úspěchu žaloby žalobce jsou pouze kladné odpovědi na otázky, jež z tohoto ustanovení vyplývají. 1) Došlo propojením jednotek žalovaných ke změně vnitřního uspořádání domu? 2) Došlo zároveň ke změně spoluvlastnických podílů na společných částech domu? Pokud by bylo možno na tyto otázky opovědět kladně, znamenalo by to, že realizace propojení jednotek si vyžadovala sjednání smlouvy o výstavbě, kterou bylo možno uzavřít jedině se souhlasem všech vlastníků jednotek v domě, kterou však žalovaní v roce 2003 neuzavřeli. Soud je názoru, že již na prvou otázku nelze kladnou odpověď dát. Propojením jednotek se zvýšil uživatelský komfort žalovaných, protože jím skončila nutnost při přechodu z jedné jednotky do druhé přecházet přes společné části domu-chodbu, ale jinak obě jednotky žalovaných zůstaly zachovány. Jak žalovaný potvrdil, obě mají své vstupní dveře, zůstalo i jejich vnitřní uspořádání, v každé se nachází i vlastní koupelna WC a kuchyň. Je logické, že propojení jednotek není pro ostatní vlastníky patrné, aniž navštíví byty žalovaných, nemají možnost jej vidět, další provoz domu propojení nijak neovlivňuje, neomezuje ani nemění. [ulice] uspořádání domu tak není dotčeno. Ani na druhou otázku nelze dle již výše učiněných závěrů odpovědět kladně. O změně spoluvlastnických podílů na společných částech domu nelze v daném případě ani uvažovat, protože zeď mezi jednotkami není společnou částí domu. Navíc je soud přesvědčen, že i kdyby bylo možno přijmout závěr opačný, tedy že jde o zeď společnou, využití zdi k průchodu by automaticky neznamenalo, že by tím mělo dojít ke změně spoluvlastnických podílů. Pokud by zeď mezi jednotkami byla společná, sloužila by stejně jako před propojením jednotek všem, včetně žalovaných. Její přínos všechny vlastníky včetně žalovaných by byl v tom, že z části nese konstrukce na ni položené, tj. patrně střechu, byť není konstrukcí nosnou, žalovaným by navíc poskytovala průchod mezi jednotkami. Vlastnictví či spoluvlastnictví v roce 2003 bylo možno nabýt smlouvou kupní, darovací nebo jinou, děděním, rozhodnutím státní orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem, tj. vydržením, nálezem apod. (viz § 132 odst.1 obč. zák.) Není ovšem jasné, co ze společné zdi by mělo být na žalované převedeno, aby se jejich spoluvlastnický podíl na společných částech změnil, a současně, aby se jednalo o věc v právním smyslu, jež jako jediná může být objektem občanskoprávních vztahů.

30. Z uvedeného soud uzavírá, že žalovaní propojením svých jednotek v roce 2003 bez uzavřené smlouvy o výstavbě neporušili své zákonné povinnosti a nejednali protiprávně. Zeď, kterou k propojení využili, nelze shledat společnou částí domu. Žalobě žalobce proto nelze vyhovět, protože předpoklady vymezené v § 1042 o. z. nejsou splněny. Vzhledem k tomu, že zeď mezi jednotkami žalovaných není společná, není žalobce navíc k podání žaloby, jíž se domáhá uvedení zdi mezi jednotkami žalovaných do původního stavu aktivně legitimován. Žaloba žalobce byla proto zamítnuta.

31. Mimo uvedené pokládá soud za relevantní i poukaz žalovaných na zneužívání práva žalobce.

32. Podle § 8 o.z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

33. Dle závěrů judikatury za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014).

34. V dané věci je zřejmé, že žaloba žalobce je důsledkem rozjitřených vztahů mezi stranami. [obec] snahy o vstřícné a kompromisní řešení neshod v rámci vzájemného majetkového společenství, spolu účastníci vedou již tři soudní spory, z nichž dva zahájili žalovaní. Soud má za to, že tato nežádoucí a složitá situace vedla žalobce k tomu, že pro soudní spor použil záležitost s vybudování průchodu mezi jednotkami, o kterém mnoho let věděl a akceptoval ji. Žalobce ani žádného vlastníka v domě průchod nijak neobtěžuje ani jinak neovlivňuje užívání dalších jednotek a společných částí domu. To, o co žalobce v tomto řízení žaluje, by se nijak neprojevilo při užívání domu a ostatní vlastníci ani žalobce by z odstranění průchodu neměl žádný přínos. Vše tedy nasvědčuje tomu, že smyslem a účelem tohoto řízení tak není skutečně nic jiného než odveta za rozpoutání jiných soudních řízení a neshod. K těmto cílům ale soudní řízení sloužit nemůže. I pokud by bylo možno shledat žalobu žalobce za oprávněnou, nebylo by ji možno vyhovět právě z těchto důvodů.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byli úspěšní žalovaní, mají proto proti žalobci právo na to, aby jim účelně vynaložené náklady řízení byly nahrazeny.

36. Náklady řízení žalovaných spočívají v nákladech jejich právního zastoupení advokátem. Žalobce v daném řízení žaloval o uvedení dělící zdi mezi jednotkami do původního stavu, odměnu advokáta je proto nutno vypočíst podle § 9 odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) s použitím § 12 odst. 4 a § 7 bod 4 AT a činí při zastoupení dvou žalovaných osob 2.400 Kč za jeden úkon právní služby. Žalovanými odkazované ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) AT není pro danou věc použitelné, neboť v řízení nešlo o určení existence práva nebo právního vztahu k nemovité věci.

37. Zástupce žalovaných v řízení účelně vykonal celkem šest úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 26. 4. 2021, 16. 12. 2021 a 16. 2. 2022 a účastnil se dvou soudních jednání vždy po dobu nepřesahující 2 hodiny, a to dne 8. 11. 2021 a 2. 5. 2022), za něž mu náleží odměna 14.400 Kč. K ní je třeba připočíst 12 paušální částek náhrady hotových výdajů à 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, tj. 3.600 Kč, a náhradu jízdného zástupce z místa jeho sídla k procesnímu soudu k jednání 8. 11. 2021 a 2. 5. 2022 a zpět, vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši celkem 2.999,91 Kč (tj. ve výši 1.489,42 Kč a 1510,49 Kč), náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT představuje 1.200 Kč za 12 promeškaných i započatých půlhodin na cestě, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 4.661,98 Kč. Náhrada nákladů řízení žalovaných celkem činí 26.861,89Kč, po zaokrouhlení 26.862 Kč a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalovaným zaplatil k rukám jejich zástupce.

38. Soud nepřiznal žalovaným náhradu nákladů řízení za dva vyúčtované úkony právní služby jejich zástupce, a to doplňující podání z 1. 11. 2021 a samostatné vyjádření žalovaných z 16. 2. 2022, neboť tyto nepokládá za účelně vykonané. Obě uvedená podání jen doplňovala podání předchozí a nic nebránilo tomu, aby buď byla soudu zaslána najednou jako jejich součást či byla přednesena na jednáních, která je následovala. Nesoustředěné písemné projevy stran jsou v rozporu se zásadou hospodárnosti, vedou k zbytečnému navyšování nákladů.

39. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění ukládané povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.