3 C 69/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 42.762,23 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 42.762,23 Kč a a) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně: z 51.418,82 Kč od 2. 11. 2019 do 17. 12. 2019, z 50.459,43 Kč od 18. 12. 2019 do 14. 1. 2020, z 47.887,21 Kč od 15. 1. 2020 do 14. 2. 2020, z 45.336,69 Kč od 15. 2. 2020 do 16. 3. 2020 z 42.762,23 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení b) úrok ve výši 10,9 % ročně: z 42.762,23 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 3.163 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně podala u soudu proti žalovanému žalobu, kterou se domáhala zaplacení 42.762,23 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, právnická osoba, s žalovaným uzavřela dne 13. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 51.344 Kč s úrokovou sazbou ve výši 10,90 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách, tuto povinnost však řádně neplnil. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 1. 9. 2019 a úročí se dále smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Po zesplatnění žalovaný na dluh uhradil platby v celkové výši 15.000 Kč, a to 19. 11. 2019 ve výši 3.000 Kč, 17. 12. 2019 ve výši 3.000 Kč, 14. 1. 2020 ve výši 3.000 Kč, 14. 2. 2020 ve výši 3.000 Kč a dne 16. 3. 2020 rovněž částku 3.000 Kč. Platby byly započteny na poplatky, úroky, úroky z prodlení i na jistinu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatil.

3. Smlouvou o úvěru, uzavřenou dne 13. 11. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem je prokázáno, že se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 51.344 Kč, jenž bude veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, účelový a nezajištěný. Účelem úvěru byla úhrada dvou konsolidovaných dluhů, které žalovaný u banky měl a na jejich zapravení mělo být použito 34.344 Kč s tím, že zbytek poskytovaného úvěru žalovaný může užít dle vlastního uvážení. Zároveň byla dohodnuta úroková sazba ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný se zavázal závazek bance splatit nejpozději do 20. 11. 2026 v měsíčních splátkách ve výši 814 Kč, splatných vždy k 20. dni každého měsíce. Dále bylo dohodnuto, že dlužné úroky budou připisovány k jistině úvěru vždy ke každému poslednímu dni v měsíci a stanou se součástí jistiny. Dle čl. 8 a 8.2 písm. b) smlouvy mohla banka prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný i tehdy, bude-li klient v prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splácením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. Bližší vztahy účastníků úvěrové smlouvy upravovaly Všeobecné obchodní podmínky banky.

4. Žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 13.796 Kč, což bylo dle žalobkyně ověřeno na základě příchozích transakcí na účtu žalovaného. Žalovaný dále udal výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3.500 Kč, banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 7.528 Kč. Banka zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 38,05 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky mimo Českou spořitelnu ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti spotřební úvěr v ČS se splátkou 4.088 Kč, revolvingový úvěr v ČS s limitem 15.000 Kč a splátkou 750 Kč kontokorentní úvěr v ČS s limitem 17.000 Kč. Dva posledně uvedené úvěry byly poskytovaným úvěrem konsolidovány. Splátka nového úvěru činila 814 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 4.902 Kč a příjem žalovaného byl shledán dostatečným k pokrytí splátek i životních výdajů. Uvedené vyplývá z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta, vypracovaného bankou, z výpisů z účtu žalovaného a z jeho žádosti o poskytnutí úvěrového produktu.

5. Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 9. 2019 je prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyrozuměn o tom, že dnem 1. 9. 2019 je zbývající část úvěru splatná, neboť nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Ke dni 1. 9. 2019 žalovaný dlužil 53.923 Kč a byl upozorněn, že tato pohledávka každým dnem narůstá o příslušenství.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní dne 23. 10. 2019 je prokázáno, že žalobkyni byly postoupeny pohledávky ze smluv o úvěru, specifikované v připojeném seznamu. Mezi postupovanými pohledávkami se nachází i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně z 8. 11. 2019, doručovaným doporučenou poštou, jak prokazuje podací arch.

7. Předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2019 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby ji dlužnou částku včetně příslušenství uhradil s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovního podacího archu byla žalovanému výzva doručována od 11. 11. 2019 doporučenou poštou.

8. Věc soud posoudil dle uzavřené smlouvy účastníků a podle § 2395 a násl. o. z. a dovodil, že žaloba je podána po právu. Smlouva o úvěru v daném případě byla řádně uzavřena, právní předchůdkyně žalobkyně posoudila předem odborně schopnost žalovaného úvěr splácet a úvěr mu poskytla. Žalovaný svým závazkům nedostál a vyvolal uplatnění smluvními podmínkami předpokládaných sankcí, včetně zesplatnění zůstatku dluhu. Na výzvy k zaplacení celé dlužné částky s příslušenstvím však žalovaný reagoval splátkami, jimiž zaplatil 15.000 Kč, od 17. března 2020 však na předmětnou pohledávku již nic nezaplatil. V tomto řízení zůstal žalovaný nečinný, na svoji obranu neuplatnil nic, k čemu by soud mohl při rozhodování přihlédnout. Žalobkyně vysvětlila aktuální výši dluhu a její tvrzení nebyla nijak zpochybněna. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení byl žalobkyni přisouzen podle § 1970 o. z. a jeho výše odpovídá § 2 vl. nař. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslala výzvu plnění a o právo na náhradu nákladů řízení se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení ve výši 3.163 Kč představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.711 Kč, odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 900 Kč (3 úkony à 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 252 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1200 Kč přiznanou dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Postup dle ustanovení § 14b) AT se uplatní proto, že žalobkyně řízení zahájila jednoduchou žalobou v podobě upravitelného vzoru, opakovaně použitelného ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž peněžní plnění nepřesahuje částku 50 000 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna ve lhůtě k plnění, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.