3 C 99/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 57 478,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 679 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 679 Kč od 22. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 11 799,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 799,79 Kč od 17. 10. 2021 do zaplacení a v části, v níž se domáhala úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 45 679 Kč od 17. 10. 2021 do 21. 11. 2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 9 482 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 57 478,79 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovaným dne 16. 3. 2021 smlouvu revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 57 478,79 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 10. 2021 se sjednaným úrokem. Žalovaný do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Pohledávku žalobkyně získala smlouvou o postoupení pohledávek, vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou, ale k úhradě nedošlo. Před uzavřením úvěrové smlouvy byl žalovaný dle žalobkyně lustrován na veřejně dostupných databázích, byla ověřována úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a nedošlo však k pochybám o jeho úvěruschopnosti. Pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil.

3. Distančně uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 16. 3. 2021 dohodli s odkazem na zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky za podmínek stanovených ve smlouvě. Úvěr mohl být čerpán opakovaně na základě žádosti žalovaného. Úvěr měl být úročen pevnou úrokovou sazbou, která ke dni uzavření smlouvy činila 10,50 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu 1 roku počínaje datem prvního čerpání a konečná splátka vyrovná zůstatek jistiny, úroků z úvěru a případných poplatků. Splácení úvěru mělo probíhat z účtu žalovaného pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru, příp. poplatkem nebo 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Základní parametry úvěru byly shrnuty ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Podrobněji byly vztahy účastníků upraveny Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, účinnými od 13. 10. 2020.

4. Vyúčtováním, splatným 16. 10. 2021, je prokázáno, že zůstatek dluhu žalovaného po poslední 28. 7. 2021 činil 45 932,12 Kč, a k této částce byly připočteny náhrada účelně vynaložených nákladů z 23. 8. 2021 a 23. 9. 2021, vždy ve výši 250 Kč, a úroky za období čerpání do 16. 10. 2021 ve výši 11 046Kč. Celková dlužná splátka k datu splatnosti činila 57 478,52 Kč, tedy částku, o kterou žalobkyně žaluje.

5. Potvrzení o provedené platbě The Pay c. z. prokazuje že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet bankovní účet pod variabilní symbol byla odeslána dne 16. 3. 2021 částka 40 000 Kč a 17. 5. 2021 částka 5 679 Kč. 6. právnická osoba z 29. 6. 2022 prokazuje, že vlastníkem účtu č. bankovní účet je žalovaný. Zpráva téže banky ze 14. 7. 2022 prokazuje, že 16. 3. 2021 došla z účtu žalobkyně pod variabilní symbol částka 40 000 Kč a 17. 5. 2021 částka 5 679 Kč.

7. Přestože byla žalobkyně v průběhu řízení vyzvána k předložení důkazů, jimiž hodlá prokazovat, že její právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně a odborně a byla poučena o hrozícím neúspěchu žaloby, žádné důkazy nepředložila. Uvedla pouze, že ověřovala dostupné databáze a žalovaný odesláním žádosti prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, potvrdil, že zápůjčku je schopen splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě pochybností byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Žalobce dále sdělil obecný princip výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, neuvedl však z jakých příjmů a výdajů žalovaného v daném případě konkrétně vycházel a zda je vůbec právní předchůdkyně znala.

8. Smlouvou na opakované postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 27. 1. 2020 je prokázáno, se strany této smlouvy dohodly na opakovaném prodeji pohledávek za dlužníky v ČR. V předložené seznamu postoupených pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovaným ve výši 45 708,36 Kč.

9. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2021 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že žalobkyni byla postoupena předmětná pohledávka, současně byl žalovaný vyzván k úhradě částky 45 708, 36 Kč. Výzvou zástupce žalobkyně z 18. 11. 2021, jež mu byla doručována dle podacího lístku doporučenou poštou, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řešení.

10. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

17. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného pouze ve veřejně přístupných registrech neznámo s jakým výsledkem, neopatřila si od žalovaného další informace o jeho pracovních, majetkových a dalších poměrech, nezjišťovala, zda žalovaný již není zadlužen, neobjasnila si, zda lze důvodně očekávat, že žalovaný přijímanému závazku dostojí, a svoji povinnost prověřit úvěruschopnost ponechala zcela na úvaze žalovaného. V důsledku uvedeného žalobkyně nyní nemůže prokázat, že její právní předchůdkyně splnila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy řádně své zákonné povinnosti. Neprověřením úvěruschopnosti žalovaného došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá, a k přestoupení zákona. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

18. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, jak bylo v řízení prokázáno, žalovanému bez platného právního důvodu bezhotovostní finanční plnění ve výši 45 679 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení plnění dopisem z 18. 11. 2021, jenž je možno s použitím § 573 o.z. pokládat za doručený dnem 21. 11. 2021. Protože podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, lze uzavřít, že žalovaný byl již od následujícího dne, tj. od 22. 11. 2021, s plněním v prodlení. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku I. a co do zbytku žalobu žalobce zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 věta prvá o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu v řízení. Žalobkyně žalobou požadovala přisouzení jistiny 57 478,79 Kč a uspěla co do jistiny 45 679 Kč, tj. uspěla v řízení ze 79,47 %, tj. zhruba z 80 %, žalovaný z 20 %, což po vzájemném započtení úspěchu a neúspěchu znamená, že žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu 60 % vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovaného před podáním žaloby ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzvala k plnění a o právo na náhradu nákladů řízení se nepřipravila. Náklady žalobkyně jsou představovány náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 300 Kč, odměnou advokáta dle § 7 a § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve výši 10 260 Kč (3 úkony à 3 420 Kč - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba), připočíst je dále třeba tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 300 Kč stanovené dle § 13 odst. 3 AT, tj. 900 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb., tj. 2 343,60 Kč Náklady řízení žalobkyně činí 15 803,60 Kč, 60 % z této částky je 9 482,16 Kč, zaokrouhleno 9 482 Kč, a právě tuto částku soud uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce.

20. Podle § 160 odst. l o. s. ř. stanovil soud lhůtu ke splnění všech povinností v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Jestliže žalovaný nesplní dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí či exekuci.