4 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Thorovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, a.s., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 179 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 31 680 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 29. 8. 2023 prostřednictvím své webové stránky webové stránky smlouvu o spotřebitelskému úvěru č. hodnota, kterou žalovaný podepsal prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu a žalobkyně mu poskytla úvěr převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se s jeho úhradou dostal do prodlení, opakovaně byl upomínán. V poslední upomínce byl upozorněn na zesplatnění úvěru ke dni 31. 3. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovanou částku tvoří nesplacená část jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40% měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den prodlení od 1. 4. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 2. 10. 2024 v kapitalizované výši 3 680 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, žalobkyně navrhla posoudit jej jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, jakož i z osobních dokladů poskytnutých žalovaným a v neposlední řadě ze sdělení a dokladů klienta, ze kterých vyplývají jeho příjmy i výdaje.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 29. 8. 2023 bylo prokázáno, že jako smluvní strany jsou označeni žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Smlouva není žalovaným podepsána. Předmětem smlouvy je poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN 5 567,58 %. Splátky byly stanoveny měsíční, vždy nejpozději k 27. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí žalobkyni také účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž bude žalovaný v prodlení.

4. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně ze svého účtu odeslala dne 29. 8. 2023 částku 20 000 Kč na účet č. č. účtu.

5. Žalobkyně měla k dispozici osobní doklady žalovaného, které předložila – občanský průkaz a rodný list.

6. Z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u právnická osoba. bylo zjištěno, že k 6. 5. 2023 měl žalovaný na účtu zůstatek 3 534,39 Kč a dne 4. 6. 2023 zůstatek 30 998,74 Kč. Dne 15. 5. 2023 obdržel částku 30 967 Kč od právnická osoba., dne 29. 5. 2023 mu přišla částka 14 628,38 Kč od právnická osoba. a celkovou částku 25 750 Kč mu poukázaly různé fyzické osoby. Z výpisu z účtu je zřejmé, že splácel tři úvěry u právnická osoba. Na úvěr č. hodnota zbývalo uhradit 9 splátek a výše nesplacené jistiny činila 9 658,78 Kč. Na úvěr č. hodnota zbývalo uhradit 33 splátek a výše nesplacené jistiny činila 34 405,84 Kč. Na úvěr č. hodnota zbývalo uhradit 77 splátek a výše nesplacené jistiny činila 93 384,24 Kč. Dluhy po splatnosti žalovaný neměl. Konečný zůstatek na účtu ke dni 2. 7. 2023 měl žalovaný ve výši 352 727,10 Kč, který však byl ovlivněn tím, že dne 15. 6. 2023 čerpal úvěr 300 000 Kč. Z právnická osoba. mu přišla částka 16 614 Kč, od ČSSZ mu přišly nemocenské dávky ve výši 10 612 Kč a celkovou částku 25 500 Kč mu poukázaly tři fyzické osoby. Z přehledu úvěrů je zřejmé, že žalovanému přibyl úvěr č. hodnota ve výši 300 000 Kč. K úhradě zbývalo 72 splátek. Dluhy po splatnosti u právnická osoba. neměl. Ostatní úvěry měly zůstatky jistin v částkách 8 636,22 Kč, 33 445,18 Kč a 92 398,93 Kč. Ke dni 31. 7. 2023 měl žalovaný zůstatek na účtu jen v částce 133,63 Kč. Na účet mu přišla dne 10. 7. 2023 částka 3 800 Kč od ČSSZ (nemocenské dávky), dne 14. 7. 2023 částka 3 343,69 Kč od právnická osoba., 17. 7. 2023 částka 11 059 Kč z právnická osoba., 5 400 Kč mu poukázaly různé fyzické osoby a 4 600 Kč si na účet vložil žalovaný. Kreditní obrat činil 28 803,85 Kč, debetní obrat byl ve výši -263 626,18 Kč (výběry hotovosti, platby kartou, okamžité úhrady).

7. Zprávou právnická osoba. bylo prokázáno, že u ní měl žalovaný veden účet č. č. účtu, založený dne 16. 5. 2012 a zrušený dne 1. 11. 2024. Dne 29. 8. 2023 na účet přišla platba ve výši 20 000 Kč z účtu č. č. účtu vedeného na Jméno žalobkyně., VS var. symbol.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 8. 2023 na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené elektronicky úvěr ve výši 20 000 Kč. Tuto částku zaslala na bankovní účet žalovaného. Není pochyb o tom, že žalovaný byl při uzavírání úvěrové smlouvy v postavení spotřebitele, takže je potřeba na věc aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že splnila povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost úvěr splácet, toto tvrzení se jí však nepodařilo prokázat. Tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, ničím nedoložila a nevysvětlila, jaké poznatky o žalovaném touto cestou získala. Z jednání ve věci se žalobkyně omluvila, soud jí proto při jednání nemohl vyzvat k dalšímu doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Na základě předložených výpisů z účtu žalovaného soud nesdílí závěr žalobkyně, že žalovaný byl schopen úvěr splácet, aniž by o tom byly důvodné pochybnosti. Je z nich totiž zřejmé, že žalovaný měl v době, kdy se o poskytnutí úvěru u žalobkyně ucházel, minimálně 4 úvěry, které dle výše zůstatků splácel celkovou částkou přes 6 000 měsíčně. Poslední úvěr mu byl poskytnut 15. 6. 2023 ve výši 300 000 Kč, přesto měl žalovaný 31. 7. 2023 zůstatek na účtu ve výši pouhých 133,63 Kč. Z výpisů je též zřejmé, že mu byly během července 2023 Českou správou sociálního zabezpečení dvakrát vypláceny nemocenské dávky. Z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů nevyplývá, jak tato zjištění vyhodnotila a zda na jejich základě žádala žalovaného o bližší vysvětlení jeho ekonomické situace a prokázání jeho příjmů a jejich zdrojů, jakož i výdajů. Skutečnosti, které jsou z výpisů z účtu na první pohled zřejmé, přitom vyvolávají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud žalobkyně i přesto bez dalšího vyhodnotila, že žalovaný splácení je schopen, rozhodně neprovedla posouzení řádně a s odbornou péčí. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně úvěruschopnost žalovaného posoudit je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

14. Protože je úvěrová smlouva z těchto důvodů neplatná, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru a žalovaný jako spotřebitel je povinen poskytnutou jistinu vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Ve vztahu k obecným pravidlům vypořádání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku) se jedná o speciální úpravu vypořádání z neplatné smlouvy.

15. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je uvedeno, že „poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“. Z uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že pokud nenastala splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran ani na základě rozhodnutí soudu, nemohl zatím vzniknout nárok poskytovatele úvěru (respektive v daném případě jeho právní nástupkyně) na zákonné úroky z prodlení.

16. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že takto poskytnutou částku vrátil, ať už zcela, nebo z části. Žalobkyně byla o tuto částku ochuzena a vzniklo jí právo na vydání vyplacené jistiny spotřebitelského úvěru, o kterou se žalovaný obohatil. Žaloba je tedy důvodná co do požadavku na zaplacení částky 20 000 Kč, kterou soud žalovanému uložil žalobkyni zaplatit. Jako přiměřenou lhůtu k vrácení tohoto plnění stanovil obecnou lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), protože mezi účastníky nebyl spor o tom, jaká lhůta je přiměřená a žalovaný netvrdil nic o svých možnostech dlužnou částku vrátit.

17. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 11 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl, protože žalobkyně nemá nárok na smluvní úroky, smluvní pokutu ani na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Splatnost pohledávky totiž nenastala v termínu stanoveném neplatnou smlouvou a ani předžalobní výzvu, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění z úvěrové smlouvy, nelze pokládat za právní skutečnost, na jejímž základě nastává splatnost pohledávky. Tu určil až soud tímto rozsudkem.

18. Na rozhodnutí o nákladech řízení v daném případě dopadá § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k § 142a o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, když jí byla přisouzena částka 20 000 Kč, a neuspěla s požadavkem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí další částku 11 680 Kč s úrokem z prodlení od 1. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. V souladu s Nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednil mírů úspěchu žalobkyně v celém sporu, včetně příslušenství pohledávky. Kapitalizovaný úrok z prodlení nárokovaný žalobkyní, ke dni vyhlášení rozsudku 15. 10.2025 činí 6 361,88 Kč, takže žalobkyně celkově neuspěla co do částky 18 042,88 Kč (cca 47,4 %) a úspěšná byla co do částky 20 000 Kč (cca 52,6 %). Náleží jí tedy náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 5,2 %. Protože je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává opakovaně žaloby ve věcech s obdobným skutkovým i právním základem a jde o jednoduchou, tzv. formulářovou žalobu na ustáleném upravitelném vzoru, a zároveň je předmětem řízení plnění do 50 000 Kč, odměna advokáta za každý úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), činí 500 Kč. V daném případě byly vykonány tři úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu -převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, odměna tedy činí 1 500 Kč. Náklady řízení dále tvoří tři paušální částky náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), částka 389 Kč představuje 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1 800 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř., § 14a advokátního tarifu a § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů) a náhrada zaplaceného soudního poplatku 1 268 Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 3 446 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5,2 % z této částky, tj. 179 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.