4 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 132,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 418,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 418,25 Kč od 17.12.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacenía) částky 7 714,17 Kč, Kapitalizovaného úroku ve výši 7 638,43 Kč za období od 7.7.2021 do 11.2.2025, Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 966,66 Kč od 27.4.2023 do 11.2.2025, Úroku 13,5 % ročně z částky 21 502,42 Kč od 12.2.2025 do zaplacení, Zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 502,42 Kč od 12.2.2025 do 16.2.2025, Zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 084,17 Kč od 17.2.2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 048 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem doručeným soudu dne 17.2.2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 26 132,42 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 21 502,42 Kč a úvěrových poplatků ve výši 4 630 Kč, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč s úrokovou sazbou 13,5 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl úvěr ke dni 26. 4. 2023 zesplatněn.K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným, dále však ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, a vycházela též z informací v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku, CEE, přezkoumala také pohyby na účtu žalovaného a dospěla k závěru, že by žalovaný měl být schopen poskytnutý úvěr splácet. Zjistila příjmy žalovaného, který tvoří mzda ve výši 47 216 Kč měsíčně a příjem z podnikání ve výši 540 000 Kč ročně, přičemž ohledně příjmů z podnikání vycházela z čestného prohlášení žalovaného. Pokud jde o výdaje, tak posuzovala nejen údaje sdělené žalovaným, ale vycházela i z životního minima a statistických dat, tzv. skóringový model.

2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

3. Zdejší Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vzal na základě doložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne 7 7. 2021 č. , hodnota, (spolu se všeobecnými obchodními podmínkami), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a tento se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba úvěru byla 13,50 % p.a. a roční procentní sazba nákladů 14,36 %. Součástí smlouvy je také ustanovení o ceně 350 Kč za první upomínku o neprovedení splátky a 500 Kč za druhou a každou další upomínku o neprovedení splátky. Podle čl. 10.1 všeobecných obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy o úvěru mj. v případě, kdy žalovaný závažným způsobem poruší své smluvní povinnosti či své zákonné povinnosti související se službami. Smlouva zaniká dnem doručení oznámení o odstoupení nebo v jiné lhůtě stanovené žalobkyní. Nesplacené dluhy se stávají splatnými první obchodní den následující po zániku smlouvy, neuvede-li žalobkyně v oznámení o odstoupení pozdější termín (viz smlouva o úvěru ze dne 7 7. 2021 spolu se všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný na úvěr řádně nehradil proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 26.4.2023 (viz výzva ze dne 26.4.2023).

5. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání a je svobodný. Svůj průměrný příjem vyčíslil částkou 42 000 Kč měsíčně ze zaměstnání, což doložil výpisem z účtu. Dále uvedl příjem 540 000 Kč ročně (45 000 Kč měsíčně) z podnikání, což doložil čestným prohlášením. Výdaje žalovaného spojené s bydlením byly vyčísleny částkou 7 400 Kč, prohlášené výdaje domácnosti částkou 11 900 Kč měsíčně, jiné výdaje žalovaného částkou 4 500 Kč měsíčně. Celkové spočítané výdaje domácnosti činily částku 19 456 Kč měsíčně. Žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný má u žalobkyně 9 úvěrových produktů s celkovým nesplaceným dluhem cca 230 000 Kč a celkovou výší splátek 7 197 Kč. Dále měl žalovaný závazky u jiných věřitelů v celkové výši 308 690 Kč s celkovou splátkou 6 398 Kč.

6. Soudu je z úřední činnosti známo, že je zde vedeno více věcí žalobkyně proti žalovanému, kdy žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr v krátkém časovém intervalu:dne 16. 12. 2020 úvěr ve výši 40 000 Kč (sp. zn. 6 C 21/2024); dne 17. 12. 2020 úvěr ve výši 30 000 Kč (sp. zn. 13 C 16/2025); dne 5. 2. 2021 úvěr ve výši 25 000 Kč (sp. zn. 6 C 110/2025); dne 21. 2. 2021 úvěr ve výši 25 000 Kč (sp. zn. 7 C 36/2025); dne 3. 3. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč (13 C 302/2025); dne 17. 5. 2021 úvěr ve výši 44 000 Kč (sp. zn. 5 C 231/2023); dne 2. 7. 2021 úvěr ve výši 28 000 Kč (sp. zn. 13 C 125/2025); dne 7. 7. 2021 úvěr ve výši 25 000 Kč (pod sp. zn. 4 C 34/2025), dne 14. 7. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč (sp. zn. 17 C 103/2025); dne 16. 7. 2021 úvěr ve výši 17 000 Kč (vyplývá ze žaloby podané u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 135/2025), dne 24. 7. 2021 úvěr ve výši 19 000 Kč (sp. zn. 9 C 116/2025), dne 27. 8. 2021 úvěr ve výši 14 000 Kč (sp. zn. 11 C 183/2025), dne 22. 10. 2021 úvěr ve výši 15 000 Kč (p. zn. 9 C 157/2025).Celkem se tedy jedná o úvěry v částce 322 000 Kč za méně než 1 rok. Z toho v této věci projednáván v pořadí osmý úvěr.

7. Z historického výpisu z úvěrového účtu ke dni 11. 2. 2025 vyplývá, že žalovaný vyčerpal dne 7. 7. 2021 částku 25 000 Kč a na dluh uhradil celkem 6 581,75 Kč (12 splátek).

8. Z přehledu příjmů žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný obdržel v období 5 měsíců před poskytnutím úvěru příchozí platby od zaměstnavatele v průměrné výši 47 216 Kč.

9. Z předžalobní výzvy spolu s potvrzením o podání má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 11.12.2024 odeslána výzva před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve znění do 29.5.2022, a dále ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.

11. Podle ustanovení § 84 až § 89 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni – podnikatele – podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 z.s.ú. byla žalobkyně povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.

12. Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

14. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona z.s.ú. ve znění do 29.5.2022. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen vždy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.

15. Soud má v této věci za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována schopnost žalovaného úvěr splácet, nicméně pokud jde o jeho příjmy z podnikání, tak nijak neprokázala, že by byly ověřeny. Zde uváděla, že příjmy žalovaný prokázal čestným prohlášením. Soudu je známo z jiných řízení, uvedených výše, že žalovaný měl jistý příjem ze zaměstnání, který byl relativně vysoký. Na druhé straně žalovaný měl značné výdaje. Výdaje za bydlení a další nutné výdaje tvoří částku cca 20 000 Kč měsíčně. Poměrně vysokou část výdajů již v té době tvoří splátky závazků, a to nejen žalobkyni, ale i jiným subjektům. Je zřejmé, že žalovaný asi od konce roku 2020 v podstatě pravidelně každý měsíc žádá o úvěr, který je mu následně poskytnut. V tomto případě, na rozdíl od jiných věcí vedených u zdejšího soudu žalobkyně již neposkytla výpisy z účtu žalovaného. Soud má za to, že pokud by byl k dispozici celý jeho výpis z účtu za dané období, bylo by možné zjistit jaké je jeho spotřební chování a zda jsou zde rizikové faktory, vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto nápadně velké množství úvěrů. Žalovaný byl schopen po nějakou dobu své úvěry splácet. To, že žalovaný byl schopen úvěr po nějakou dobu splácet, ještě neznamená, že byla jeho schopnost úvěr splácet prověřena řádně. Mnoho dlužníků se v případě tzv. „dluhové pasti“ snaží řešit splátky dalšími úvěry. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně měla přistoupit u tohoto v pořadí osmého úvěru k podstatně důslednějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného včetně zvážení omezení účelového užití poskytnutých prostředků tak, aby úvěr nebyl tzv. na spotřebu. Soud má za to, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. tuto svoji povinnost zanedbala. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatnou.

16. Nárok žalobkyně soud z uvedených důvodů posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný částečně hradil ve výši 6 581,75 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zbývající částku 18 418,25 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaný tento okamžik nesporoval. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 11. 12. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 16. 12. 2024. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 17. 12. 2025 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

17. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 7 714,17 Kč s příslušenstvím zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani jiných poplatků.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, přičemž tato částka představuje 40 % z její celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 30 % ku úspěchu žalobkyně v rozsahu 70 %). Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 046 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 2 úkony právní služby po 300 Kč, jeden úkon právní služby za 400 Kč, dále včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Celkem tak náklady 2 619 Kč, z toho 40 % činí 1 048 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.