4 C 91/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 29 265 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala částky 14 265 Kč a- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 29.5.2024 do 3. 2. 2025- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 29 265 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ze dne 21. 3. 2024. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu a poplatek ve výši 9 000 Kč ve třech splátkách nejpozději do 28. 5. 2024. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 24 000 Kč (představující jistinu ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem 9 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 29. 5. 2024 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 265 Kč, která byla sjednána v případě prodlení u úhradou splátky úvěru ve výši 0,1 % denně (za období od 29. 5. 2024 do 15. 5. 2025) a nákladů spojených s uplatněních pohledávky ve výši 2 000 Kč (za 4 upomínky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. Dále žalobkyně uvedla, že žalovanou řádně prověřila ohledně úvěruschopnosti. Zjištěné informace uvedla do zákaznické karty.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud ve věci nejprve nařídil jednání, ke kterému se však žádný z účastníků nedostavil. S ohledem na změnu v rozvrhu práce následně zastupující soudce vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, s čímž účastníci souhlasili (ať už výslovně či konkludentně). Soud tak věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 5. 2025 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované – spotřebiteli – úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit do 3 měsíců spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč. To vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smluvní strany si sjednaly pro případ zaslání upomínky z důvodu prodlení s úhradou splátek povinnost hradit částku 500 Kč/výzva (viz čl. 2.3 Smlouvy). Dále sjednaly smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně. Žalovaná čerpala úvěr dne 21. 3. 2024 ve výši 15 000 Kč. To vyplývá z potvrzení banky. Žalovaná své povinnosti splácet dluh řádně neplnila, když se dostala do prodlení s úhradou úvěru, v důsledku čehož jí žalobkyně zaslala 4x upomínku (viz upomínky). Z písemné výzvy odeslané dne 30. 1. 2025 bylo zjištěno, že advokát žalobkyně následně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky (viz výzva ze dne 30. 1. 2025 a podací lístek).

5. Žalobkyni byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdila a vysvětlila, jakým způsobem zkoumala schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr a k tomu doplnila důkazy. Žalobkyně však reagovala vyjádřením, že žádná tvrzení k tomuto dokládat nebude. Žalobkyně tedy ani na výzvu soudu nevysvětlila, jak ověřovala měsíční výdaje žalované včetně posuzování výše existujících závazků, když nespecifikovala, jaký příjem a výdaje měla žalovaná.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:

13. Žalobkyně před sjednáním smlouvy nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované) tak jak ji ukládá § 86 z.s.ú. Splnění této povinnosti je dle § 87 z.s.ú. přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá ověření údajů, které dlužník věřiteli sdělil, resp. objektivně tyto údaje mají být podloženy minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

14. V poměrech této věci žalobkyně sice uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena, uvedené však nedoložila. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena (o čemž svědčí i to, že žalovaná neuhradila ani jednu splátku). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je dle § 87 z.s.ú. neplatnost smlouvy o úvěru.

15. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze z části. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutou částku vrátila (byť jen částečně), nebo že by jí nebyla poskytnuta. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 15 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaná tento okamžik nesporovala. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., když výzva byla žalobkyní odeslána 30. 1. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 3. 2. 2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 4. 2. 2025 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

16. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 14 265 Kč s příslušenstvím zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani jiných poplatků a smluvních pokut.

17. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch účastníků v řízení byl srovnatelný, soud přiznal žádnému z nich náhradu nákladů řízení.

18. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.