4 C 99/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 18 121,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 400 Kč za období od 27. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacenía) částky 10 605,28 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 316,75 Kč od 8.1.2025 do26.5.2025- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 916,75 Kč od 27.5.2025 dozaplaceníb) částky 115,79 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 5. 6. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky 18 121,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 29. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr až do výše 21 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Při ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně zjistila, mj. celkový počet členů jeho domácnosti, ověřené čisté měsíční příjmy, výdaje a další. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaná nenachází ve výpisech z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr , název, ), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 21 880 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla s žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila následující volitelné služby, v souladu s čl. VII smlouvy: služba „Presto“ za poplatek ve výši 162,83 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně vypověděla podle čl. 7 odst. 1 smlouvu ke dni 7. 1. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 7 996,82 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 157,10 Kč, smluvního úroku ve výši 9 688,53 Kč (1,016 % denně), poplatku za službu „Presto“ ve výši 162,83 Kč. Žalovaná na úvěr plnila 600 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 29. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v její prospěch částku až do výše 21 600 Kč (kreditní rámec). Poskytnuté prostředky měla žalovaná splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 1,016 % (RPSN 1787,81 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná se dále zavázala platit poplatky za volitelné služby. Podle listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalované byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Byl zjištěn ověřený (prostřednictvím bankovních výpisů) čistý měsíční příjem 21 880 Kč, zatímco žalovaná uvedla příjem ve výši 28 000 Kč. Byly zohledněny výdaje na bydlení 11 000 Kč, výdaje na půjčky ve výši 2 200 Kč, další nezbytné výdaje 1 400 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 500 Kč. Žalovaná žije sama. Závěr tak byl, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Dopisem ze dne 7. 1. 2025 žalobkyně sdělila žalované, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 94 dní. Žalobkyně proto smlouvu s okamžitou splatností celého dluhu vypověděla. Žalovanou současně vyzvala k zaplacení částky 18 611,07 Kč. K zaplacení stejné částky navíc spolu s náhradou nákladů právního zastoupení byla žalovaná vyzvána i předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 5. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsÚ“).

9. Podle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalované, když byly zjištěny údaje o jejích příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z § 86 ZsÚ, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZsÚ.

10. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 1,016 % denně (371 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v srpnu roku 2024 cca 9 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 41násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 41násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalované všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 1787,81 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.

11. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o. z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022).

12. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2991 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 7 400 Kč, když z poskytnuté částky 8 000 Kč splatila dle žalobkyně pouze 600 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 21. 5. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 26. 5. 2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 27. 5. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

13. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (18 121,07 – 7 400= 10 721,07 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o.z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 7 400 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnuté částky 10 721,07 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky tak byla převážně úspěšná žalovaná, které ovšem žádné náklady v řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

15. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.