5 C 158/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 43 794,24 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 13 794,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 794,24 Kč od 16. 3. 2024 do 24. 11. 2024 a dále z 13 794,24 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 310 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 43 794,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ), uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovaným dne 24. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 3. 2024 s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný peněžní prostředky čerpal, ale do uvedeného data splatnosti nic nevrátil. Pohledávku žalobkyně získala smlouvou o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020, vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění, žalovaný však nevyhověl. Dle žalobkyně byl žalovaný před uzavřením smlouvy lustrován na veřejně dostupných databázích, nedošlo k pochybám o jeho úvěruschopnosti, žalobkyně však k tomu nenavrhuje žádné důkazy. Pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil.

3. Z úvěrové smlouvy z 24. 11. 2023, nepodepsané žádným z přípustných podpisů, plyne, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným zřejmě probíhala komunikace, týkající se poskytnutí úvěru 30 000 Kč na dobu 1 roku za úrok 23 879,21 Kč. Připojeny jsou standardní informace o spotřebitelském úvěru a Standardní podmínky úvěrové smlouvy. Dopisem bez data měly být žalovanému zaslány platební informace. Z uvedených důkazů ale nevyplývá, že by úvěr měl být splacen 15. 3. 2024. Z přehledu čerpání a plateb je zřejmé, že 24. 11. 2023 měl žalovaný čerpat úvěr 30 000 Kč, na dluh nic nezaplatil a každý měsíc mu byly připisovány úroky a poplatky, takže k 14. 3. 2024 činil celkový dluh 43 794,24 Kč. Zprávou , právnická osoba, . z 5. 11. 2024 je prokázáno, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a dne 24. 11. 2023 na tento účet byla připsána částka 30 000 Kč z účtu č. , č. účtu, . Tento účet je ve shora cit. listinách uváděn jako bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně.

4. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 13. 1. 2020 je prokázáno, že žalobkyně s právní předchůdkyní dohodla na postupném postupování pohledávek z nesplacených spotřebitelských úvěrů. Dle připojeného seznamu, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným.

5. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2024 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že žalobkyni byla postoupena předmětná pohledávka, současně byl žalovaný vyzván k její úhradě. Výzvou z 11. 4. 2024, jež mu byla doručována dle podacího lístku doporučenou poštou, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řešení.

6. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, ač tvrdila, že žalovaného lustrovala v dostupných databázích s negativním výsledkem. Soudu je však z úřední činnosti známo, že v době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy, měl sjednáno nejméně 5 dalších úvěrových smluv s nebankovními společnosti a žádnou z nich neplnil. Dluhy z těchto smluv, uzavřených se společnostmi , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, . a , právnická osoba, se staly předmětem soudních řízení, vedených u podepsaného soudu pod sp. zn. 5 C 264/2023, 7 C 270/2023, 7 C 49/2023, 3 C 78/2024 a 11 C 139/2024.

7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného pouze ve veřejně přístupných registrech neznámo s jakým výsledkem. Netvrdí a neprokazuje ale, že by si opatřila si od žalovaného další informace o jeho pracovních, majetkových, rodinných a dalších poměrech, a že si objasnila, zda lze důvodně očekávat, že žalovaný přijímanému závazku dostojí. Právní předchůdkyně žalobkyně proto nezjistila, že žalovaný byl v době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy významně zadlužen a své závazky neplnil.

15. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá, a k přestoupení zákona. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

16. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu finanční plnění 30 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit do jednoho roku, nevrátil však nic. Od 25. 11. 2024 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu ve výši 30 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, jež je postupníkem pohledávky, právě 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a., tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 25. 11. 2024 do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

17. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., Žalobkyně uspěla v cca 2/3 předmětu sporu, žalovaný v 1/3. Po vzájemném započtení zůstává žalobkyni právo na 1/3 účelně vynaložených nákladů.

18. Náklady žalobkyně činí náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 752 Kč, a dále odměnu a náhradu nákladů zástupce žalobkyně dle § 14 b) odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif‚ dále AT. Odměna advokáta činí 500 Kč (3 úkony à 500 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT, tj. 300 Kč, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 378 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 3 930 Kč. 1/3 z této částky činí 1 310 Kč, a soud uložil žalovanému, aby tuto částku žalobkyni zaplatil k rukám jejího zástupce.

19. Podle § 160 odst. l o. s. ř. stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.