5 C 168/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce IČO: IČO Zástupce sídlem Adresa Zástupce adresa pro doručování: Adresa Zástupce o náhradu škody a nemajetkové újmy,

I. Řízení se ohledně částky 2 889,36 Kč a částky 1 500 Kč zastavuje.

II. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 390 526,64 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 500 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 19. 10. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částky:1) 28 500 Kč jakožto nemajetkovou újmu za dobu od 5. 11. 2018 do 23. 11. 2018, tj. za dobu, kdy byl vystaven hladovění a riziku vzniku zdravotních obtíží, kdy byl vystaven až nelidskému výkonu trestu, kdy byl nucen přejít na muslimskou víru, aby se mohl stravovat alespoň muslimskou stravou. Navíc byl připraven o možnost vydělávat si peníze prací.2) 50 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za to, že musel ve výkonu trestu čelit strastem, kdy se musel vzdát svého vyznání a konvertovat k jinému náboženství, byl donucen jako praktikující křesťan označit sebe za muslima, aby předešel plnému vyhladovění.3) 2 841,60 Kč představující škodu – jedná se o majetkovou škodu ve výši ušlého výdělku za dobu nezákonného zásahu vězeňské služby vůči jeho osobě v období od 5. 11. 208 do 23. 11. 2018, neboť byl žalovaným označen za hladovkáře, v důsledku čehož přestal být naváděn do zaměstnání.

2. Při jednání soudu dne 12. 6. 2024 žalobce rozšířil nárok na náhradu nemajetkové újmy, kdy namísto 28 500 Kč po žalovaném požadoval 316 500 Kč. Vycházel tak z konečného rozsudku krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto, že nezákonný postup žalované spočívající v neumožnění žalobci přijímat vegetariánskou stravu trval období od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019, tj. po dobu 211 dnů á 1 500 Kč. Stejně tak rozšířil nárok na náhradu majetkové škody spočívající v ušlé mzdě z původních 2 841,60 Kč na 28 416 Kč ( za 150 dnů při čistém hodinovém výdělku 23,68 Kč a 8 hodin denně).

3. Usnesením soudu ze dne 12. 4. 2024 byla změna žaloby připuštěna.

4. V závěru řízení žalobce upravil nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, a to na částku 25 526,64 Kč. Při jejím vyčíslení žalobce vycházel ze skutečné čisté mzdy 23,36 Kč/hod, tj. z čisté mzdy, kterou žalobce dosahoval v období měsíců červenec, srpen, září a říjen 2018, denního úvazku 7,75 hodin. V období trvání nezákonného zásahu od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019 by žalobce odpracoval 141 pracovních dnů. Žalobce již dříve uplatnil ušlý zisk ve výši 28 416 Kč, nyní uplatňuje 25 526,64 Kč, co do částky 2 889,36 Kč vzal žalobu zpět.

5. Současně žalobce upravil i nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, kdy nezákonný zásah trval od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019, tedy celkem 210 dní. Při stanovení denní sazby vycházel z náhrady nemajetkové újmy, jež je poskytována v případech nezákonného výkonu trestu odnětí svobody, kde je sazba stanovena v rozmezí 1 000 – 2 000 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje náhradu 1 500 Kč /den, což za 210 dnů (období od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2018) představuje částku 315 000 Kč. Původně žalobce požadoval nemajetkovou újmu na zdraví za 211 dnů, tj. ohledně částky 1 500 Kč vzal žalobu zpět.

6. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby soud v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil (viz výrok ad I). Postupoval tak dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Dle odst. 1 tohoto ustanovení žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. Předmětem řízení tak zůstala částka 390 526,64 Kč, sestávající se z nemajetkové újmy na zdraví ve výši 315 000 Kč, z přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a z majetkové škody spočívající v ušlé mzdě ve výši 28 416 Kč.

8. Žalobce tvrdil, že se domáhá náhrady vzniklé nemajetkové i majetkové újmy a zadostiučinění za nezákonný zásah, kterého se proti němu dopustila Vězeňská služba ČR, Věznice , adresa, , a to v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Poukázal na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 25.4.2023 č.j. 30 A 9/2019-303, kterým bylo určeno, že zásah žalované (, právnická osoba, , Věznice , adresa, ) vůči žalobci (navrhovateli), spočívající v neposkytování vegetariánské stravy žalobci (navrhovateli) od 5. 11. 2018 do doby 2. 6. 2019 byl nezákonný. Žalobce tvrdil, že dlouhodobě ve výkonu trestu odnětí svobody praktikoval svůj světonázor být vegetariánem, tj. přijímal vegetariánskou stravu, což mu bylo po dlouhou dobu (jakož i dalším vězňům) umožňováno. Pokud by mu to bylo znemožňováno, znamenalo to, že na výdeji by žalobce dostával masitou stravu namísto bezmasé. Tvrdil, že poté, co vznesl námitku, že masitou stravu přijímat nemůže pro svůj světonázor, věznice ho označila za hladovkáře. Tvrdil, že jeho vůlí nebylo držet hladovku, pouze nemohl přijímat masitou stravu. Z tohoto důvodu mu byl postupem Věznice protiprávně odepřen přísun životně důležitých živin (potravy) a současně označení za hladovkáře v rámci výkonu trestu odnětí svobody dle interních pravidel a předpisů pro výkon trestu odnětí svobody znamená, že se „hladovkář“ automaticky stává nezpůsobilým práce a je mu zamezeno do práce docházet, což se v případě jeho osoby stalo. Tím si nemohl vydělávat finanční prostředky na nákup potravin v kantýně. Žalobce, aby zamezil úplnému vyhladovění (v důsledku hladovění zhubl až dvacet kilo), požádal věznici o poskytnutí stravovací karty muslima, když věznice v době rekonstrukce kuchyně muslimskou stravu vařila. Žalobce jako křesťan byl prakticky donucen se označit za muslima, aby se vyhnul riziku smrti v důsledku vyhladovění. Pro něho jako křesťana to bylo ponižující a diskriminační. Na muslimské stravě byl v období od 24. 11. 2018 do 2. 6. 2019. Pro vězeňskou kuchyni přitom nebyl problém vegetariánskou stravu připravovat, - v této souvislosti se odkázal na odůvodnění krajského soudu ve shora uvedeném rozsudku.

9. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, žalobcem uplatněné kapitalizované nároky v celkové výši 390 526,64 Kč neuznává za správné ani za zákonné Pokud se žalobce žalobou domáhá nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, žalovaná poukázala na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. 30 A 9/2019-303 ze dne 25. 4. 2023, který určil, že zásah žalované VS ČR spočívající v neposkytování, resp. odepření vegetariánské stravy žalobci od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019 byl nezákonný, ale současně poukázala na obsah stanoviska ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 11. 2023, které žalobci vyslovilo omluvu, což považoval za spravedlivé a přiměřené zadostiučinění. Žalovaná poukázala na to, že krajský soud rozhodoval pouze o zákonnosti, resp. nezákonnosti neposkytování vegetariánské stravy, nikoliv o označení žalobce za hladovkáře. To, že byl žalobce označen za hladovkáře ani ostatní svá tvrzení žalobce neprokázal, jako důkaz předložil pouze svou účastenskou výpověď. V případě údajného ušlého zisku žalovaná tvrdila,že zde nedošlo k žádnému vydání nezákonného rozhodnutí, ani nesprávnému úřednímu postupu, absentují zde obligatorní náležitosti pro vznik odpovědnosti žalované za tento uplatněný nárok. Co se týče žalobcem uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění v kapitalizované výši 50 000 Kč odůvodněného tím, že se žalobce jako praktikující křesťan musel označil za muslima, pak žalovaná považuje uplatnění tohoto nároku za zcela absurdní. Poukázala na provedené dokazování, z něhož nevyplynulo, že by byl žalobce kýmkoliv ze strany státu nucen měnit, resp. přehodnocovat svůj světonázor a odebírání stravy označené jako muslimská není v žádném případě jakýmkoliv nezákonným zásahem ze strany státu do práv žalobce. Žalovaná poukázala na obsah stanoviska stanovisku ze dne 3. 11. 2023, na těchto závěrech setrvala.

10. Žalobce k důkazu předložil rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 4. 2024 čj. 30 A 9/2019-303, kterým soud určil, že zásah žalované spočívající v neposkytování (odepření) vegetariánské stravy žalobci od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019 byl nezákonný. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 5. 2023.

11. Z odůvodnění rozsudku jakož i listinnými důkazy – zejména záznamy vězeňského informačního systému – pohovorů s psychologem či vychovatelem v souvislosti s hladovkou, z jednotného záznamového listu žalobce vzal soud za prokázané, že:- 7. 2. 2017 žalobce požádal o poskytnutí vegetariánské stravy (žádost odůvodnil tím, že “Je to mé rozhodnutí i životní styl. Již 6 let nejím maso. Děkuji.“). Žádosti bylo vyhověno.- dne 2. 11. 2018 byl žalobce ze strany pracovníků žalované informován, že od pondělí 5. 11. 2018 nebude z důvodu rekonstrukce ústavní kuchyně poskytována vegetariánská strava. Současně mu bylo oznámeno, že mu bude poskytována strava základní. Žalobce sice odmítl toto seznámení podepsat, nikdy ale nepopřel, že se tak stalo. (viz záznam v jednotném záznamovém listu žalobce ze dne 2. 11. 2018)- Dne 5. 11. 2018 žalobce odmítl odebrat snídani stravy základní a odevzdal stravenku. Jako důvod uvedl, že se nemůže stravovat bez vegetariánské stravy a chce to řešit umístěním do jiné věznice. Základní stravu odmítl odebrat i přes poučení dne 2. 11. 2018, že od 5. 11. 2018 nebude z důvodu rekonstrukce ústavní kuchyně poskytována vegetariánská strava a bude mu vydávána strava základní. Při výdeji oběda dne 5. 11. 2018 žalobce vyhlásil hladovku s odůvodněním, že jinou stravu, než vegetariánskou nemůže jíst (viz i záznam o zahájení hladovky)- 6. 11. 2018 žalobce podal první žádost o přemístění do věznice , adresa, – tento den se ve skutečnosti připojil k žádosti své matky. Z obsahu spisu plyne, že těchto žádostí žalobce podal v následujícím období několik, ať přímo on nebo se připojil k žádosti svých rodinných příslušníků, žalovaná vždy doporučovala vyhovět těmto žádostem, žádostem nebylo vyhověno vždy s ohledem na nesouhlasný postoj věznice , adresa, .- Dne 9. 11. 2018 byla žalobci opakovaně vysvětlena problematika s dočasným zrušením vegetariánské stravy, která bude obnovena po ukončení rekonstrukce kuchyně. Žalobce i nadále odmítl přijímat základní stravu.- Dne 20. 11. 2018 žalobce požádal o poskytnutí muslimské stravy, bylo mu vyhověno, ale stravu nadále neodebíral. (viz žádost žalobce o poskytování muslimské stravy z 20. 11. 2018, kterou odůvodnil tak, že „Jsem vegetarián a jelikož mi není poskytnuta veg. strava, tak dočasně (do doby trvání rekonstrukce kuchyně) přijímám stravu muslimskou, protože je z většiny složena z vegetariánských položek.“)- Muslimskou stravu žalobce neodebral ani 26. 11. 2018. Téhož dne byl vyřazen z navádění na pracoviště z bezpečnostních důvodů. (výstupní prohlídka žalobce byla provedena pracovním lékařem dne 30. 11. 2018- viz potvrzení o provedení výstupní lékařské prohlídky). Stravu žalobce neodebíral, i když měl schválenou muslimskou stravu až do 3. 12. 2018, kdy se rozhodl, že muslimskou stravu bude odebírat a požádal o zrušení hladovky. Pro oslabení organizmu, z bezpečnostních důvodů, kdy od 5. 11. 2018 odmítal odebírat stravu, byl žalobce rozhodnutím ředitele na doporučení komise dne 4. 12. 2018 vyřazen z navádění na pracoviště. Týž den byl žalobce s rozhodnutím seznámen.

12. Z uvedeného přehledu tedy jednoznačně plyne, že i když byla s žalobcem provedena řada pohovorů, výsledkem vždy bylo, že žalobce až do 3. 12. 2018 setrval na držení hladovky. Ode dne 3. 6. 2019 mu začala být poskytována vegetariánská strava (po ukončení rekonstrukce kuchyně).

13. Ze zprávy Věznice , adresa, ze dne 28. 3. 2018 vzal soud za prokázané, že hrubá mzda žalobce na pracovišti S & W 44 dosahovala výše 32,62 Kč/hod.

14. Ze zprávy Věznice , adresa, ze dne 18. 12. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobce přestal být naváděn na pracoviště z důvodu odmítání stravy dne 5. 11. 2018, hladovku ukončil dne 3. 12. 2018, když dne 20. 11. 2018 požádal o poskytování muslimské stravy, která mu byla od 23. 11. 2018 poskytována. K administrativnímu vyřazení žalobce z pracoviště došlo 4. 12. 2018. K opětovnému zařazení žalobce do práce do 1. 8. 2019, kdy byl přemístěn do Věznice , adresa, , již nedošlo z důvodu obsazenosti pozice. Žalobce u společnosti , právnická osoba, . , adresa, pracoval ve dvousměnném provozu (ranní a odpolední směna) s týdenním fondem pracovní doby 38,75 hodin tj. 7,75 hodin/den, pracovní odměna byla stanovena formou úkolové mzdy. Pokud by byl žalobce naváděn na pracoviště v době držení hladovky, byl by naváděn vždy v pracovní dny mimo 21. 11. 2018, kdy bylo celé pracoviště uzavřeno.

15. Ve spise jsou založeny výplatní pásky žalobce za měsíce červenec až říjen 2018. Z jejich obsahu vzal soud za prokázané, že žalobce za uvedené měsíce odpracoval celkem 617,25 hodin (červenec 155 hodin; srpen154 hodin; září 147,25 hodin; říjen 161 hodin), za toto období si vydělal 14 417 Kč čistého (červenec 3 962 Kč; srpen 3 697 Kč; září 3 139 Kč; říjen 3 619 Kč). Jeho průměrná hodinová mzda tak činila 23,36 Kč/hodina (14 417 Kč/617,25 hod = 23,36 Kč/hod).

16. Dnem 9. 3. 2021 je datována žádost žalobce adresovaná Ministerstvu spravedlnosti ČR o náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 394 916 Kč, kdy tento nárok sestává z nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v utrpěných strastech a zásahu do základních práv a svobod ve výši 316 500 Kč, z nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za porušení zásad moderního státu ve výši 50 000 Kč a z nároku na náhradu ušlého výdělku ve výši 28 416 Kč. Všechny nároky požaduje z titulu nezákonného zásahu Vězeňské služby – Věznice , adresa, , spočívající v neposkytování vegetariánské stravy v období od 5. 11. 2018 do 23. 11. 2018, resp. do 2. 6. 2019 (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 4. 2023 čj. 30 A 9/2019-303). Ministerstvo žádost projednalo a dne 3. 11. 2023 vydalo pod čj.: , číslo, stanovisko, v němž konstatovalo, že zásah Vězeňské služby ČR Věznice , adresa, spočívající v neposkytování (odepření) vegetariánské stravy žalobci v době od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019, byl nezákonný. Za tento nezákonný zásah mu ministerstvo vyslovilo omluvu, což pokládá za spravedlivé zadostiučinění.

17. Žalobce při jednání soudu dne 12. 6. 2024 vypověděl, že je praktikující křesťan a vegetarián. O vegetariánskou stravu požádal ihned, jak byl přemístěn na , adresa, , bylo mu vyhověno. Neví, zda mu byla poskytována před jeho převedením do , adresa, i ve , adresa, . Když mu byla přidělena muslimská strava, bylo to pro něho výhodnější než strava základní. Mohl přijímat více potravin. Protože nepracoval, neměl peníze, nemohl si potraviny doplňovat nákupy. Pracovat mu nebylo umožněno až do doby, než byl převezen na , adresa, . Potraviny pro něho neupotřebitelné směňoval s ostatními vězni nebo je házel holubům. Jinou stravu než vegetariánskou odmítl přijímat, neboť to bylo v rozporu s jeho světonázorem. Za dobu, kdy měl těžkosti se stravováním, zhubl přibližně 15 kg. Zpočátku, když se u něho projevoval úbytek váhy, tak ho vážili, měřili tlak, žádný doplněk stravy mu ale nenabídli. K odebrání stravenkové karty uvedl, že v pátek za ním přišel vychovatel s požadavkem, aby podepsal souhlas s přeřazením z vegetariánské stravy na stravu základní. To odmítl. Se změnou stravování nesouhlasil ani v neděli, kdy vychovateli řekl, ať připravovaný souhlas se změnou stravy odnese, že ho nepodepíše. Ze strany věznice to bylo chápáno jako zahájení hladovky. Přístup k práci mu byl znemožněn následující pondělí. Mohl si vybrat mezi muslimskou stravou a základní. Jemu vadilo, že nejen že byl označen za muslima ale i to, že věznice upřednostňovala muslimy před vegetariány, přitom muslimové by mohli přijímat vegetariánskou stravu. Dále vypověděl, že nebyl nikdy nikým nucen, aby přistoupil ke změně víry. Opakovaně byl přesvědčován k ukončení hladovky – 2x psychologem, jednou vychovatelem, domlouvali mu. Hladovku sám nevyvolal, byla vyvolána v důsledku toho, že mu bylo znemožněno přijímat vegetariánskou stravu. Následně na základě vlastního rozhodnutí přešel na muslimskou stravu, chtěl nějakým způsobem žít. Poté již nebyl označován za hladovkáře, stejně ho do odvozu na , adresa, na pracoviště nenaváděli.18. , tituly před jménem, , právnická osoba, ve své svědecké výpovědi čerpal z materiálů věznice , adresa, . Vypověděl, že žalobce, poté co skončilo vazební řízení, dne 2. 2. 2017 nastoupil do výkonu trestu do Věznice , adresa, . Byl tam do 2. 8. 2019. V roce 2018 došlo k rekonstrukci kuchyně a s tím bylo spojeno omezení možnosti stravování. Před rekonstrukcí, která se dle svědka připravovala cca půl roku, se strávníkům připravovalo 10 druhů jídel, jednalo se o základní stravu, vegetariánskou, muslimskou a různé druhy léčebních diet. V průběhu rekonstrukce bylo primárním zajistit léčebné diety a došlo k omezení tak, že nebyla k dispozici vegetariánská strava. Alternativou k tomu byla strava muslimská. Jediný žalobce požadoval i nadále vegetariánskou stravu. Ostatní odsouzení přešli na jiné druhy stravování nebo jim byla zajištěna eskorta do jiné věznice. 2. 11. 2018 byli odsouzení upozorněni na to, že od 5. 11. 2018 dojde ke změně stravování a již nebude možné poskytovat vegetariánskou stravu. Týkalo se to celkem 41 odsouzených. Ti mohli písemně požádat, aby jim byla zajištěna jiná strava než základní, pouze žalobce setrval na požadavku výlučné vegetariánské stravy. V takovém případě by mu byla poskytována strava muslimská. Žalobce měl možnost si dokoupit potraviny, případně v mezích předpisů přijmout balík od třetích osob. Žalobce dne 5. 11. neodebral snídani, resp. přestal odebírat základní stravu, což se považuje za jistou formu sebepoškozování, v podstatě se jedná o nástup hladovky. Odsouzenému se odebere stravenka, jedná se o záležitost evidenční, aby mezi vězni nedocházelo k machinacím s potravinami. Neznamená to, že by nebyla nabídnuta alespoň základní strava. Důsledkem postupu žalobce bylo, že přestal být naváděn do práce, je to z bezpečnostních důvodů a každý den byl kontaktován vychovatelem s možností nabídnutí stravy a vždy byla jeho situace probírána. Žalobce požádal o přemístění do Věznice , adresa, dne 6. 11. 2018, ze strany ředitele jsou takové žádosti vždy schváleny, záleží na stanovisku přijímací věznice, kdy jsou přítomny důvody kapacitní, možnosti stravování a další. Vegetariánská strava byla žalobci vrácena 31. 5. 2019, o předchozí muslimskou stravu si požádal 23. 11. 2018 a začal ji odebírat 3. 12. 2018. Dne 18. 7. 2019 přijala věznice žádost matky žalobce o přemístění, byla uváděna velká vzdálenost a zdravotní stav prarodičů. Této žádosti bylo dne 30. 7. 2019 vyhověno. Svědek uvedl, že neví proč nebyl žalobce zařazen po ukončení hladovky na své původní místo, ale bylo to patrně proto, že jeho místo bylo obsazeno a věznice nemůže pochopitelně předpokládat, jak dlouho budou přítomny překážky u odsouzeného. Dne 6. 2. 2019 požádal žalobce o zařazení do školského střediska, což je překážka, aby mohl vykonávat práci, neboť studium má v takovém případě přednost. Z podkladů věznice nevyplývá, že by byl žalobce nucen k nějakým omezením nebo snad ústrkům, které by se týkaly toho, že jako křesťan přijímal muslimskou stravu.

19. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se žalobou domáhá uspokojení tří nároků.

20. Prvním z nich je nárok na nemajetkovou újmu za dobu od 5. 11. 2018 do 23. 11. 2018, tj. za dobu, kdy byl dle svého tvrzení vystaven hladovění a riziku vzniku zdravotních obtíží, kdy byl vystaven až nelidskému výkonu trestu, kdy byl nucen přejít na muslimskou víru, aby se mohl stravovat alespoň muslimskou stravou, kdy byl připraven o možnost vydělávat si peníze prací, to vše v důsledku rozsáhlé rekonstrukce ústavní kuchyně, která vyřadila ze systému stravování vegetariánskou stravu, kterou nahradila stravou základní či muslimskou.

21. S tímto nárokem souvisí i druhý nárok, tj. žalobou uplatněný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za to, že musel ve výkonu trestu čelit strastem, kdy se musel vzdát svého vyznání a konvertovat k jinému náboženství, kdy byl věznicí donucen jako praktikující křesťan označit sebe za muslima, aby předešel plnému vyhladovění.

22. Podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“) jsou podmínkami odpovědnosti státu za škodu existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou. Tyto podmínky musí splněny současně.

23. Podle § 5 písm. b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Za nesprávný úřední postup je považováno porušení pravidel, postupu státního orgánu při jeho činnosti, které nevedou k vydání rozhodnutí. Zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností.

25. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

26. Dle § 14 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, tj. v daném případě u Ministerstva spravedlnosti.

27. Dle odst. 3 téhož ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Dne 9. 3. 2021 žalobce v souladu se shora citovaným ustanovením § 14 odst. 1 zákona požádal Ministerstvu spravedlnosti ČR o náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 394 916 Kč. Uvedená částka zahrnovala nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v utrpěných strastech a zásahu do základních práv a svobod ve výši 316 500 Kč, nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za porušení zásad moderního státu ve výši 50 000 Kč a nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši 28 416 Kč. Všechny nároky požaduje z titulu nezákonného zásahu Vězeňské služby – Věznice , adresa, , spočívající v neposkytování mu vegetariánské stravy v období od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019, tj. po dobu rozsáhlé rekonstrukce ústavní kuchyně. Ministerstvo spravedlnosti vydalo dne 3. 11. 2023 stanovisko, v němž konstatoval, že zásah vězeňské služby – věznice , adresa, spočívající v tom, že v období od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019 nebyla žalobci poskytována vegetariánská strava, byl nezákonný. Ministerstvo při konstatování tohoto závěru vycházelo zejména z obsahu a výroku v pořadí třetím rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 4. 2023 čj. 30 A 9/2019-303, kterým bylo určeno, že zásah vězeňské služby – věznice , adresa, spočívající v neposkytování vegetariánské stravy žalobci v době od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019 byl nezákonný. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 5. 2023. Ministerstvo s ohledem na výsledek šetření vyslovilo žalobci omluvu za tento nezákonný zásah, jež pokládalo za spravedlivé zadostiučinění.

29. Ve shodě s ministerstvem soud považuje písemnou omluvu za nezákonný zásah spočívající v neposkytování vegetariánské stravy po danou dobu za dostačující.

30. Jak bylo uvedeno shora, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem za předpokladu, že existuje nezákonný úřední postup, že vznikla škoda a že existuje příčinná souvislost mezi existujícím nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny předpoklady musí být splněny současně.

31. Žalobce po státu požaduje přiměřené zadostiučinění 50 000 Kč (nejen zadostiučinění za dle jeho tvrzení zásahy a omezení jeho základních práv a svobod), když tvrdí, že byl (tím, že mu byla odebrána stravenka vegetariána vystaven hladovění), aby nevyhladověl, nucen přejít na muslimskou stravu, z donucení byl nucen přejít na muslimskou víru, byl označen za hladovkáře, čímž byl ze strany věznice připraven o možnost vydělávat si peníze prací.

32. K uvedenému soud pokládá za nutné uvést, že o poskytnutí vegetariánské stravy žalobce požádal 7. 2. 2017, tehdy uvedl, že 6 let nejí maso. Žádosti bylo vyhověno. Tato strava mu byla poskytována do 4. 11. 2018. Žalobce tvrdil, že zvrat nastal ze dne na den, kdy se Věznice , adresa, rozhodla ráno dne 5. 11. 2018 mu odebrat stravovací kartu vegetariána a svévolně mu přidělila stravovací kartu základní stravy. Předně obsahem pohovorů žalobce s vychovateli či psychologem, svědeckou výpovědí , právnická osoba, , záznamy v jednotném záznamovém listu je prokázáno, že 2. 11. 2018 byl žalobce informován o tom, že od pondělí 5. 11. mu nebude moci být poskytována vegetariánská strava z důvodu rekonstrukce kuchyně a byla mu nabídnuta základní strava. Záznam v jednotném záznamovém listu žalobce odmítl podepsat, přesto není pochyb, že o tomto postupu věděl. O odebrání karty vegetariána tedy žalobce věděl předem, stejně jako to vědělo i ostatních cca 40 odsouzených, kteří rovněž odebírali vegetariánskou stravu a kteří buď přešli na jinou formu stravy nebo na svou žádost byli přemístěni do jiné věznice. Není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že o rekonstrukci ústavní kuchyně a s tím souvisejícího dočasného přerušení poskytování vegetariánské stravy se dozvěděl až 5. 11. 2018 ráno, tj. v den, kdy mu byla odebrána stravenka vegetariána. Ve své výpovědi potvrdil, že se o dočasném přerušení poskytování vegetariánské stravy dozvěděl 2. 11. 2018, v neděli 4. 11. 2018 dokonce vychovateli řekl, ať připravovaný souhlas se změnou stravy odnese, že ho nepodepíše. Dne 5. 11. 2018 žalobce odmítl odebrat snídani stravy základní a stravenku odevzdal. Uvedl, že se nemůže stravovat bez vegetariánské stravy a chce to řešit umístěním do jiné věznice. Dne 5.11. 2018 odmítl převzít i oběd, a vyhlásil hladovku s odůvodněním, že jinou stravu, než vegetariánskou nemůže jíst (viz záznam o pohovoru s vychovatelem , jméno FO, ze dne 5. 11. 2018) Přitom od 2. 11. 2018, kdy se dozvěděl, že od 5.11. 2018 mu nebude moci být poskytována vegetariánská strava, mohl požádat o poskytování stravy muslimské (jak ostatně učinili i ostatní odsouzení pobírající vegetariánskou stravu), která se nejvíce podobala vegetariánské stravě. To on neudělal, udělal to až dne 23. 11. 2018. Ihned následující den, tj. 6. 11. 2018, byla ze strany matky žalobce podána žádost o přemístění žalobce do Věznice , adresa, , v následujícím období žalobce podal několik žádostí o přemístění do , adresa, – všechny byly přijímající věznicí zamítnuty.

33. Volní odmítání stravy se dle § 3 písm. b) nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 26/1999, kterým se stanoví některé postupy při poskytování diagnostické a léčebně preventivní péče ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby ČR osobám ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestů odnětí svobody v případech sebepoškozování (dále jen „nařízení“) se považuje za jeden z běžných způsobů sebepoškozování. Sebepoškozováním se přitom v souladu s § 2 nařízení rozumí svévolné způsobování si újmy na zdraví odsouzenými nebo obviněnými, která má za následek eventuálně dočasnou pracovní neschopnost nebo trvalou újmu na zdraví. Dle § 4 odst. 1 nařízení volní odmítání stravy (hladovka) je osobní záležitost obviněného nebo odsouzeného. Jeho rozhodnutí musí být vzato na vědomí příslušnými orgány Vězeňské služby. Dle § 5 odst. 1 nařízení účastníkem hladovky je osoba nejevící známky závažné duševní poruchy, která se svobodně rozhodla nepřijímat stravu nebo tekutiny nebo obojí, po určitou časově významnou dobu. Jde o případ sebepoškozování, za které účastník hladovky plnou osobní odpovědnost.

34. Žalobce tvrdil, že v důsledku svévolného postupu věznice byl vystaven riziku vzniku zdravotních potíží, riziku vyhladovění. K tomu je třeba uvést, že se v žádném případě nejednalo o svévolný postup věznice. To, že žalobce odmítal přijímat jakoukoliv stravu, že zprvu odmítal přejít na podobnou muslimskou stravu, bylo zcela jeho svobodným rozhodnutím, nikdo ho do ničeho nenutil. Naopak to byla věznice, která s ním každý den prováděla pohovory, přesvědčovala ho k odběru jiné stravy, několikrát byl přesvědčován k ukončení hladovky (viz jeho účastenská výpověď), on však stále odmítal stravu přijímat. Činil tak do 20. 11. 2018, kdy požádal o poskytování muslimské stravy, což zase bylo jeho svobodné rozhodnutí. Přesto že mu bylo okamžitě vyhověno a byla mu poskytována upravená muslimská strava, stravu neodebíral, a to až do 3. 12. 2018, kdy žalobce písemnou formou požádal vychovatele o zrušení hladovky. Zrušení bylo potvrzeno u lékaře v 9,30 hodin. Ve sdělení uvedl, že bude přijímat muslimskou stravu a že si z ní něco vegetariánského vybere. Soud v této souvislosti pokládá za potřebné uvést, že žalobce si mohl obstarat potraviny i jiným způsobem, a to koupí v kantýně, z výplatních pásek zcela jednoznačně plyne, že tyto nákupy v jednotlivých měsících žalobce realizoval. Činil tak ještě i v měsíci listopadu 2018 i v prosinci 2018, kdy 13. 12. 2018 uskutečnil nákup za 422 Kč (viz výplatní páska za měsíc listopad až 13. 12. 2018), potraviny si mohl opatřit i prostřednictvím povolených balíků.

35. Pokud tedy věznice žalobce označila za hladovkáře, bylo toto označení zcela v souladu s vnitřními předpisy vězeňské služby, k žádnému porušení zákonné povinnosti ze strany věznice nedošlo. Je vyloučena odpovědnost věznice za případné následky hladovky, naopak je to žalobce, který za následky svého svévolného odmítání stravy nese plnou odpovědnost.

36. Žalobce tvrdil, se musel vzdát svého vyznání a konvertovat k jinému náboženství, byl donucen jako praktikující křesťan označit sebe za muslima. I toto jeho tvrzení se ukázalo nepravdivým a bylo vyvráceno např. nejen svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , ale především samotnou účastenskou výpovědí žalobce. Ten zcela jednoznačně uvedl, že nebyl nikdy nikým nucen, aby přistoupil ke změně víry. Navíc je třeba uvést, že věznice v souvislosti s poskytováním stravy nezkoumá, jaké náboženství odsouzený praktikuje, poskytuje mu takový druh stravy, o který odsouzený požádá. To, že žalobce pořádal o poskytování muslimské stravy ještě nemuselo znamenat, že musel přejít na muslimskou víru. Jak sám uvedl, o poskytování muslimské stravy nakonec požádal proto, že se svým složením nejvíce podobala vegetariánské stravě a on mohl více potravin využít. V řízení nebylo žádným důkazem prokázáno, že by věznice žalobce označila za muslima, žalobci vadilo, že věznice upřednostňovala muslimy před vegetariány, přitom muslimové by dle jeho názoru mohli přijímat vegetariánskou stravu.

37. Poslední nárok, který po žalované žalobce požadoval, byl nárok na náhradu majetkové škody spočívající náhradě ušlé mzdy za dobu jím tvrzeného nezákonného zásahu vězeňské služby vůči jeho osobě v období od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019. V tomto období byl označen za hladovkáře, v důsledku čehož přestal být naváděn do zaměstnání.

38. K tomuto nároku je třeba uvést, že žalobce byl zcela v souladu s vnitřními předpisy označen za hladovkáře (viz shora), a to v období od 5. 11. 2018 do 3. 12. 2018. Vyřazen z pracovního procesu byl na základě rozhodnutí ředitele věznice na doporučení komise dne 4. 12. 2018. To, že byl žalobce po určité době hladovění vyřazen z pracovního procesu, byl naprosto logický a legitimní krok věznice, která jej vyřadila zejména z důvodu bezpečnosti, z důvodu ochrany zdraví žalobce. Nezákonný postup v tomto jednání věznice soud neshledává. Opětovnému zařazení žalobce na pracoviště bránily objektivní překážky – obsazení místa jiným odsouzeným. Navíc žalobce byl na základě jeho žádosti ze dne 6. 2. 2019 zařazen do školského střediska, tudíž ani z tohoto důvodu nemohl být do pracovního procesu zařazován, neboť studium má v takovém případě přednost.

39. Vzhledem k tomu, že soud považuje omluvu ministerstva za neoprávněný zásah VS věznice , adresa, spočívající v neposkytování vegetariánské stravy v období od 5. 11. 2018 do 2. 6. 2019 za dostačující, vzhledem k tomu, že označení hladovkáře si žalobce způsobil sám, neboť to byl on, kdo svévolně odmítl přijímat náhradní muslimskou stravu či stravu základní, z níž by si mohl vybrat potraviny, které vyhovovali jeho názoru, vzhledem k tomu, že věznice v následném jednání – vyřazení žalobce jako hladovkáře z pracoviště – postupovala v souladu s předpisy, vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce někdo nutil k přijímání muslimské stravy, či dokonce že byl nucen přejít na muslimskou víru, soud považuje žalobu za nedůvodnou. Žalobce neprokázal ani první předpoklad odpovědnosti žalované za škodu, tj. porušení jakékoliv povinnosti ze strany žalované. Z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta.

40. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) , podle něhož soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalované na náhradě nákladů řízení přiznal částku 4 500 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu za 15 úkonů á 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 24. 1. 2022; vyjádření ze dne 21. 9. 2023; 6 příprav na 6 uskutečněných jednání; účast na jednání soudu ve dnech 22. 8. 2023, 28. 11. 2023, 12. 6. 2024 , 13. 8. 2024 , 5. 2. 2025 – 2 úkony-jednání trvalo více jak dvě hodiny; 26. 2. 2025) stanovenou dle § 2 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

41. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.