5 C 182/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Vítem Záveským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno , anonymizováno , příjmení jméno zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného adresa pro doručování adresa žalovaného o zaplacení 4.384 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 872 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z částky 872 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8 % z částky 872 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 872 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 872 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 872 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 úrokem z prodlení z částky 872 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení 3.512 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.512 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce uplatnil jako právní nástupce [právnická osoba], s. r. o., nárok na zaplacení 4.384 Kč z právního důvodu poskytnuté půjčky [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným 2. 3. 2009. Spolu s tím se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 2. 3. 2009 smlouvu o půjčce a přenechal mu v hotovosti částku 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4.416 Kč formou 54 týdenních splátek po 192 Kč, v případě poslední splátky ve výši 45 Kč. Žalovaný poskytl pouze částečné plnění v souhrnné výši 6.032 Kč, které vedlo k ustanovení dluhu v jistině částkou 4.384 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] odvíjí se od smluv uzavřených nejprve mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 6. 2015 s účinky ke dni 1. 7. 2015. Žalovanému bylo postoupení oznámeno postupitelem písemností ze dne 25. 6. 2015 včetně podacího archu a následně oznámením dalšího postupitele [anonymizována dvě slova] ze dne 11. 9. 2018 určené dlužníkovi s oznámením cese pohledávky ve prospěch žalobce. K druze uvedenému postoupení došlo smlouvou uzavřenou mezi postupitelem [anonymizována dvě slova] a žalobcem dne 24. 8. 2018.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani později v průběhu řízení své procesní stanovisko nezpřístupnil.

4. Ve věci byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., když bylo lze rozhodnout pouze na podkladě v procesním spise založených listin a účastníky s tím byl vysloven presumovaný souhlas (usnesení ze dne 1. 10. 2021, č. j. 5 C 125/2021-56).

5. Skutkový závěr stojí na důkazech v podobě smlouvy o půjčce, smluvních podmínkách, smluv o postoupení pohledávky s přílohami, písemností obsahujících oznámení o postoupení pohledávky včetně podacích archů a plných mocí a předžalobní výzvy k plnění včetně dokladu o jejím odeslání. Přistupuje k tomu zjištění, že žalovaný tvrzení žalobce ani předložené důkazy v průběhu řízení nijak nezpochybnil co do jejich pravosti a obsahové a formální správnosti.

6. Předně je třeba uvést z pohledu hodnocení procesního postavení žalobce, že povaha jeho tvrzení, že žalovaným nebylo zcela poskytnuto plnění co do dlužných jistin a poplatků, ke kterému se smlouvou o půjčce zavázala, má negativní charakter, tudíž je z povahy takového tvrzení vyloučeno, aby mohlo být prokazováno a jedině žalovaný, pokud by byla procesně bdělý a vyvinul v řízení patřičnou aktivitu, mohl by cestou tvrzení opaku a přiléhavě označených důkazů prokázat, že buď poskytl více, než žalobce v návrhu připouští nebo nastaly jiné právně významné skutečnosti, pro které nárok jak ve svém titulu (právním důvodu), tak případně co do uplatněné výše neobstojí. Jak již bylo uvedeno, žádná taková tvrzení nebyla přednesena, tudíž lze vycházet z toho, že žalovaný plnění v rozsahu, jak uvádí žalobce, neposkytla, resp. dostal se do prodlení.

7. Po stránce skutkové se uzavírá, mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 2. 3. 2009 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které bylo žalované poskytnuto 6.000 Kč. Předání prostředků v hotovosti je zaznamenáno ve vlastní smlouvě podepsané žalovaným. Předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil (vizte k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011).

9. Vedle povinnosti k vrácení poskytnuté půjčky ve výši 6.000 Kč zavázal se žalovaný k zaplacení souhrnného poplatku ve výši 4.416 Kč, tedy zaplaceno mělo být celkem 10.416 Kč a to ve splátkách ve výši 192 Kč týdně s rozvržením na celkem 40 splátek. Následně, jak to vyplývá z tvrzení žalobce, poskytl žalovaný celkem 6.032 Kč.

10. Postoupení pohledávky je vedle vlastních smluv o postoupení pohledávek včetně příloh prokázáno oznámením postupitelů, jenž byla určena dlužníkovi a jemu doporučeně odeslána. Opět zde platí, že se vychází z prostého oznámení postupitele o cesi pohledávky, jestliže dlužník netvrdí (a neprokáže) takové skutečnosti, které by změnu v osobě věřitele vyloučily či zpochybnily (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08). Konečně předžalobní aktivita, jež je významná i z hlediska příslušenství pohledávky – náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním práva – prokazuje se předžalobní výzvou. Prodlení žalovaného co do celého rozsahu dluhu nastalo dnem následujícím po dni, kdy měla být půjčka zcela splacena.

11. K povaze tzv. souhrnného poplatku, jak je smlouvou označen, lze v rovině skutkové uzavřít pouze sjednání hodnou 5.120 Kč bez bližšího vyjasnění jeho povahy. Je zřejmé z pohledu ust. § 121 o. s. ř., že administrace půjčky nemůže ze své povahy zatížit věřitele útratami v takové výši v poměru k hodnotě poskytnutých půjček, tudíž je zde zákonitou úvahou, že souhrnný poplatek je zcela zjevně spojen s odměnou věřiteli za přenechání půjček a jde o formu kapitalizovaného úroku.

12. Jinými slovy řečeno, není-li povaha souhrnného poplatku smlouvou objasněna (což není esenciálním znakem úkonu ani procesní povinností věřitele), je nutno takové právo věřitele zákonitě a v kontextu povahy úkonu považovat za odměnu, která je s poskytnutím půjčky spojena. Co z ní věřitel použije na krytí své provozní činnosti v rámci obratu při podnikání, co je jeho čistým profitem a co je případně vynakládáno v souvislosti s nikoli donosnou formou dluhu v rámci inkasa splátek nelze ze smluvního substrátu jakkoli zjistit. Jak je to shora zmíněno, není to ani významné, neboť z pohledu dlužníka je třeba pohlížet na plnění jako na celek – sumu poplatku, kterou věřiteli v souvislosti s přenechanými prostředky poskytuje. Taková hodnota může být vyjádřena rozličně, příkladmo úrokem, pevnou částkou (tak jako je tomu v posuzované věci) či jiným podobným (i kombinovaným) způsobem, z něhož je zřejmé, že je přenechání prostředků spojeno s navýšením původního rozsahu druhového plnění.

13. S přihlédnutím ke dni uzavření smluvního vztahu a z něho vzešlých práv a povinností včetně jejich porušení, řídí se poměry účastníků ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 82/2012 Sb. a z toho plynoucí aplikací zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Shora uvedené skutkové závěry podřazují se stran sjednané půjčky pod ust. § 657 a násl. obč. zák. a stran poplatku pod ust. § 35 a 658 odst. 1 obč. zák. včetně aplikace ust. § 41a odst. 2 věta prvá obč. zák. za současné aplikace ust. 39 obč. zák.. Zvláštní právní předpis, kterým je zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se nepoužije vzhledem ke dni uzavření smluv, účinnosti předpisu (1. 1. 2011) a zákazu retroaktivity právních předpisů.

14. Vedle konsenzuálního základu došlo z povahy smlouvy i k její perfekci reálným naplněním - přenecháním prostředků, jak je patrno z obsahu listiny, kdy není rozumného důvodu při absenci námitek žalované, domnívat se, že by dlužník potvrdil skutečnosti, která by nebyly z jeho pohledu správnými (vizte k tomu shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).

15. Jestliže žalovaný přijal podle uzavřené smlouvy o půjčce prostředky, jejichž výši požadoval, potom je vázán uzavřeným obligačními vztahem včetně úpravy vzájemných práv, povinností jakož i dalších právních skutečností, jak jsou zaznamenány vedle smlouvy také ve smluvních podmínkách. Elementárně vznikla žalovanému v postavení dlužníka povinnost k včasnému vrácení prostředků, kterou nesplnil, dostal se do prodlení, resp. poskytl pouze dílčí plnění ve výši 6.032 Kč, jak to odpovídá rozdílu mezi celkovým závazkem a uplatněným nárokem.

16. Vedle toho se předmětem úpravy práv a povinností stalo sjednání souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 4.416 Kč, který soud hodnotí v intencích funkce, kterou jedině může zastávat, tj. jako odměnu věřiteli a to bez ohledu na to, jakou část ze sjednaného rozsahu souhrnného poplatku použije věřitel interně na krytí svých nákladů provozu včetně inkasních útrat a administrace půjčky a co z toho připadá na čistý zisk. Sjednání souhrnného poplatek je tak považováno za závazek dlužníka k úhradě odměny za přenechané prostředky, jak je předvídána ust. § 658 odst. 1 obč. zák. a hodnoceny jako příslušenství pohledávky. Odměna, zvláště, nachází-li se žalovaný v postavení spotřebitele a jeho postavení je regulováno a garantováno § 52 et seq. obč. zák., musí být obvyklá a splňovat kritéria přiměřenosti a rozumného a spravedlivého uspořádání mezi účastníky obligačního vztahu.

17. K výši souhrnného poplatku lze uzavřít, že věřitel k hodnotě poskytnuté jistiny k období anuitního rozvrhu splátek, po které byla částka poskytnuta, požadoval-li poplatek ve výši 4.416 Kč, potom se jedná o odměnu zcela zjevně nepřiměřeně vysokou dosahující po přepočtu k jistině ekvivalentu úroku 69,5 % p. a. Navzdory složkám souhrnného poplatku, jak jsou žalobcem obhajovány, jde o takovou nepřípustnou výši odměny, která se příčí jak zákonu (§ 1 odst. 1 obč. zák.), tak dobrým mravům. Odporuje totiž pravidlům slušnosti, spravedlivého a rozumného uspořádání, aby byl spotřebitel povinen poskytnout věřiteli (byť na smluvním základě) úrok, který činí k ročnímu přepočtu takovou enormní hodnotu. Soud z úřední povinnosti hodnotí takové ujednání smlouvy se zřetelem k ust. § 35 odst. 3 a § 41a obč. zák. jako ujednání o úroku, které je neplatné pro kolizi s ust. § 39 obč. zák.. Ačkoli je obligační vztah plně ovládán zásadou autonomie vůle, nejedná se o pravidlo absolutní, ale o zásadu, kterou stíhají korektivy právního řádu tam, kde dochází ke zjevné kolizi s garantovanými právy spotřebitele či obecně jakéhokoli dotčeného subjektu.

18. Přistupuje k tomu aplikace ust. § 3030 zák. č. 89/2012 Sb. a v návaznosti na ně §§ 2 odst. 3 a 8 cit. zák.

19. Aplikací zásady analogia legis, postupuje se shodně jako je tomu u posouzení nepřiměřeně vysokého úroku z prodlení, a respektuje se současně záměr, aby byla věřiteli poskytnuta za přenechané prostředky alespoň spravedlivá odměna, což je mimo jiné vyjádřením elementární zásady obsažené v ust. § 3 odst. 2 písm. f) zák. č. 89/2012 Sb. Z uvedeného plyne, že lze subsidiárně aplikovat obvyklou výši takového prospěchu z přenechaných peněz (vizte rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 12 Cmo 95/2005, publikovaném v časopise Právní rozhledy pod č. 3/2008). Jestliže podpůrně u nepřiměřeně vysokého úroku z prodlení nastupuje úrok zákonný, potom soud, aby nebylo pojímání ochrany spotřebitele vychýleno nepřiměřeně oproti shora uvedené argumentaci v neprospěch věřitele a nebylo mu odpíráno dosažení spravedlivé odměny odpovídající povaze závazku, zjistil hodnotu obvyklých úroků u peněžních ústavů, resp. výši statistické hodnoty průměrných úrokových sazeb pro podobné produkty poskytované peněžními ústavy včetně zohlednění absence zajištění, výše jistiny k období splácení, jež nepřevyšuje 1 rok. Pouze nad takto zjištěnou hodnotu 14,25 %, jež byla stanovena Českou národní bankou pro období uzavření smlouvy o půjčce k období splácení od 1 roku do 5 let a jež je veřejně přístupná dálkovým přístupem na webových stránkách centrální banky (systém časových řad ARAD), shledává se souhrnný poplatek neplatně sjednaným.

20. Ze shora uvedeného plyne, že se žalobkyni přiznává k poskytnuté jistině„ souhrnný poplatek“ v rozsahu 14,25 % a vyjadřuje se tak terminologií a přijatou smluvní technikou kapitalizovanou částkou 904 Kč (úrok 14,25 % z Kč k období 52 týdnů, resp. 904 Kč k období 54 týdnů). Jestliže žalovaný poskytla právnímu předchůdci žalobkyně celkem 6.032 Kč, potom ve smyslu uvedeného uhradila zcela odměnu věřitele, která se umořuje podle ujednání účastníků obligačního vztahu nejdříve, a ponížil dalším plněním nad hodnotu 904 Kč jistinu půjčky na výslednou částku 872 Kč (6.904 Kč – 6.032 Kč).

21. Ačkoli je část judikatury nakloněna posuzování ujednání o úroku jako celku, s čím se pojí závěr, že úrok buď obstojí, nebo jde o zcela neplatné ujednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005), kloní se soud ke shora uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu, která odpovídá i povaze nynější účinné právní právě. Podobné závěry přijal ve skutkově i právně podobné věci také Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 2. 6. 2016, č. j. 25Co 155/2016-66. Přestože je aplikován zák. č. 40/1964 Sb. a zák. č. 89/2012 Sb. se použije pouze v rozsahu aplikace § 3030 o. z., je i takový zákonný odkaz východiskem ustanovení částečné neplatnosti ujednání o úroku (ust. § 577 o. z. a zásady obsažené v § 574 o. z.).

22. Výrokem I. se žalovanému ukládá zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou jistinu půjčky ve výši 872 Kč spolu s úrokem z prodlení stanoveným podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši podle nař. vl. č. 142/1994 Sb., resp. 351/2013 Sb., počínaje 2. 7. 2015, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou dluhu, do zaplacení.

23. Výrokem II. je žaloba zamítána v jistině co do částky co do souhrnného poplatku přesahujícího hodnotu 904 Kč (4.416 Kč – 904 Kč = 3.512 Kč) a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3.512 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení 24. Výrokem III. je rozhodováno o náhradě nákladů řízení podle pravidla obsaženého v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jak vidno z porovnání výroků I. a II., zaznamenal žalovaný vyšší rozsah úspěchu ve věci (úspěch co do částky 3.512 Kč oproti neúspěchu ve výši 872 Kč), nicméně žádné útraty mu v řízení nevznikly, tudíž se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůta k plnění stanovuje se podle § 160 o. s ř. jako třídenní.