5 C 257/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou v právní věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená datum bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C o žaloba na určení, že žalobci jsou dědici ze závěti I. Určuje se, že žalobkyně a) a žalobce b) jsou vedle žalované 1) závětními dědici zůstavitele , Jméno žalobce B, , nar. , datum, , posledně bytem , Jméno advokátky B, , , adresa, , zemřelého dne , datum, , na základě závěti sepsané soukromou listinou dne 6. 1. 2015.II. Žalovaná 1) je povinna plně nahradit žalobcům a) a b) k rukám zástupkyně žalobců náklady řízení, tj. zaplatit částku 33 461 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalovaná 1) je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na náhradě nákladů řízení 24 170 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a další částku, jejíž výše a podmínky splatnosti budou stanoveny navazujícím usnesením.

1. Žalobci podali 13. 12. 2022 u soudu žalobu, kterou se domáhali ve výroku uvedeného určení. Tvrdili, že , Jméno žalobce B, , nar. , datum, (dále jen „zůstavitel“) dne , datum, zemřel a v řízení o pozůstalosti po něm byli odkázáni, aby ve lhůtě tří měsíců ode dne právní moci uvedeného usnesení podali proti žalovaným žalobu u soudu, neboť žalobce a) a b) jako závětní dědice tíží povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti o tom, že zůstavitel v jejich prospěch pořídil platnou závěť. V průběhu pozůstalostního řízení dne 19. 5. 2021 totiž soudní komisařce advokátka , Jméno advokátky A, předložila originál závěti zůstavitele ze dne 6. 1. 2015 a uvedla, že ji dne 16. 3. 2020 zůstavitel svěřil do její úschovy. O úschově byl pořízen záznam, poté byla uložena do obálky a vložena do trezoru. Z obsahu závěti plyne, že zůstavitel za dědice svého majetku označil syna , jméno FO, , žalobce b), dceru , jméno FO, , žalobkyni a) a dceru , jméno FO, , žalovanou 1). Žalobci a) odkázal zůstavitel nemovitou věc čp. , číslo, v , adresa, , na pozemku č. , číslo, a pozemek č. , číslo, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro kat. úz. , adresa, , žalobkyni a) odkázal částku 300 000 Kč, kterou jí vyplatí žalobce b), s tím, že přikázal započítat částku ve výši 700 000 Kč, kterou žalobkyni a) s manželkou , jméno FO, darovali na zakoupení bytu 2+1 v , adresa, . Žalované 1) zůstavitel odkázal částku ve výši 1 000 Kč, kterou jí vyplatí žalobce b) s tím, že přikázal započítat částku 2 000 000 Kč, které s manželkou , jméno FO, investovali do restaurace a penzionu , název, v , adresa, . V závěti zůstavitel neoznačil za dědice žalovanou 3), svou manželku, ani žalovaného 2) svého vnuka. Usnesením Okresního soudu v , adresa, č. j. 22 D 154/2021-86 ze dne 21. 10. 2021 soudní komisařka poučila účastníky řízení vzhledem k obsahu závěti o dědickém právu a právu nepominutelného potomka , jméno FO, na povinný díl. Dědicové dědictví neodmítli a prohlásili, že není dána existence skutečností zakládajících dědickou nezpůsobilost podle § 1481 až 1483 občanského zákoníku. V průběhu jednání před soudní komisařkou dne 21. 3. 2022 žalovaná 1) uvedla, že se závětí nesouhlasí kvůli odůvodnění výše jejího podílu a dále namítla, že závěť není psána rukou zůstavitele. Své námitky pak upřesnila podáním ze dne 29. 4. 2022 a předloženou závěť zpochybnila tak, že má důvodné pochybnosti o tom, že závěť byla sepsána vlastní rukou zůstavitele, protože písmo zůstavitele dobře zná a má k dispozici několik dokumentů, které zůstavitel vlastní rukou psal v době, kdy zajišťoval rekonstrukci penzionu v , adresa, čp. , číslo, . Vlastní rukou podepisoval smlouvy, na nichž je úředně ověřen jeho vlastnoruční podpis, další korespondenci vedl s předsedou Obecního úřadu v , adresa, v souvislosti s přestavbou. Uvedené dokumenty předložila a žádala ustanovení soudního znalce v oboru grafologie, který provede znaleckou expertizu písma zůstavitele na závěti a písma zůstavitele na doložených dokumentech. V případě, že znalec zpochybní pravost písma zůstavitele na závěti, navrhla, aby soudní komisařka závěť zůstavitele uznala za neplatnou s tím, že si činí nárok na svůj zákonný dědický podíl, tedy na 1/3 dědictví. Žalobci tvrdí, že vlastnoruční závětí zůstavitel ustanovil řádně dědici žalobce a) a b) a žalovanou 1) v rozsahu, jak je uvedeno v závěti ze dne 6. 1. 2015. Předložená závěť zůstavitele splňuje formální náležitosti soukromé listiny dané zákonem, je sepsána vlastní rukou zůstavitele a je na ní je vlastnoruční podpis zůstavitele, což mohou prokázat listinami, které rovněž předložili.2. 1. žalovaná nárok žalobců, uplatněný žalobou neuznala, pochybovala, že závěť zůstavitele z 6. 1. 2015 byla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele, neboť písmo v závěti neodpovídá písmu zůstavitele, jak jej žalovaná 1) zná z minulosti a jak je zachyceno na listinách, které má k dispozici. Mimo to brojila proti rozhodnutí zůstavitele započíst na její podíl částku dva milióny Kč, neboť tato částka investovaná do jejího penzionu nepocházela od zůstavitele a jeho manželky, ale z jejího účtu. Námitky měla i proti znaleckému posudku o ceně nemovitosti, jenž byl v pozůstalostním řízení předložen, proti výběru 100 000 Kč z účtu zůstavitele den před jeho smrtí, požadovala přezkoumat formálnost a správnost uložení závěti a zpochybňovala, že by zůstavitel listinu závěti, sepsanou 6. 1. 2015 uložil k advokátce až 16. 3. 2020, navíc v době vyhlášeného nouzového stavu, když k tomuto kroku měl od pořízení listiny 5 let.3. 2. žalovaný poukázal na skutečnost, že s ostatními účastníky ani se zůstavitelem nebyl v kontaktu. Uplatňuje v dědickém řízení pouze nárok na povinný díl neopominutelného dědice, neboť je synem zesnulého syna zůstavitele.4. 3. žalovaná se k žalobě žalobců připojila. Vylíčila, že zůstavitel pořídil závěť v roce 2015, umožnil ji, aby do ní nahlédla a přečetla si ji, současně ji ujistil, že ji zůstane druhá polovina domu a nikdo ji nebude moci z něho vyhnat. Na jaře r. 2020 se zůstavitelem vyřizovali nějakou záležitost u advokátky, zůstavitel měl závěť s sebou a dal ji advokátce do úschovy. 3. žalovaná závěť pokládá za platnou, tato odpovídá vůli zůstavitele, a proto chce, aby se z ní v dědictví vycházelo.

5. Obsahem pozůstalostního spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 22 D 154/2021 je prokázáno, že řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 19. 3. 2021 č. j. 22 D 154/2021-3 a provedením úkonů v tomto řízení byla pověřena notářka , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařka. Ta provedla ve věci předběžné šetření, v němž zjistila údaje o zůstaviteli, jeho rodinné a majetkové poměry včetně dluhů a pohledávek a stanovila okruh v úvahu přicházejících dědiců. Jak vyplývá z protokolu z 19. 5. 2021 č. j. 22 D 154/2021-27, uvedeného dne , Jméno advokátky A, , advokátka, předložila notářce závěť a prohlásila, že zůstavitel jako pořizovatel závěti z 6. 1. 2015, tuto předložil do její úschovy, po přečtení ji advokátka vložila do obálky a opatřila razítky. Zůstavitel před advokátkou prohlásil, že závěť psal vlastní rukou. Stav a obsah závěti zůstavitele byl téhož dne zjištěn.

6. Závěť zůstavitele, datovaná dnem 6. 1. 2015, jak je prokázáno jejím vyhotovením, je sepsána ručním tiskacím písmem na čtverečkovaném papíře a podepsána je psacím písmem jménem a příjmením „, Jméno žalobce B, “. Zůstavitel po uvedení svých identifikačních údajů uvádí, že pořizuje pro případ smrti a po zralé úvaze závěť, v níž svými dědici ustanovuje žalobce a),b) a žalovanou 1). Žalobci b) odkazuje nemovitosti čp. , číslo, -rodinný domek v , adresa, na pozemku č. , číslo, a pozemek č. , číslo, , zapsané na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, proto, že přistavěná garáž je pouze jeho, neboť stavbu provedl a financoval ze svého, dále se podílel finančně 50% ceny na zateplení nemovitosti a nové fasádě domu, stejným podílem se podílel na výstavbě bazénu, krytého balkonu a zahradního posezení. Celý čas, co v domě bydlí prováděl a provádí veškeré práce spojené s údržbou nemovitosti. Ve prospěch žalobkyně a) zůstavitel přikázal vyplatit žalobci b) 300 000 Kč s tím, že započítává 700 000 Kč na zakoupení bytu 2+1 v , adresa, , které ji s manželkou daroval. Tím bude dědictví vyrovnáno. Ve prospěch žalované 1) zůstavitel přikázal vyplatit žalobci b) 1 000 Kč a do dědictví započetl 2 000 000 Kč, které s manželkou investovali do restaurace a penzionu , název, v , adresa, , čímž i její dědictví bude vyrovnáno. K opisu závěti ve spise je připojena otevřená obálka s nápisem „Závěť , Jméno žalobce B, 6. 1. 2015“. Na zadní straně jsou otištěna dvě razítka advokátky , Jméno advokátky A, .

7. Jak prokazuje protokol ze dne 21. 3. 2022 č. j. 22 D 154/2021-102, uvedeného dne proběhlo v kanceláři notářky jednání ve věci pozůstalosti po zůstaviteli, jehož se účastnili všichni účastníci. V průběhu řízení účastníci byli seznámeni s výsledky šetření notářky a byla čtena závěť zůstavitele. Žalovaná 1) prohlásila, že se závětí nesouhlasí, jednak s odůvodněním jejího podílu a jednak dle jejího názoru závěť nebyla sepsána rukou zůstavitele a neví, zda zůstavitel pořídil více závětí. Podáním z 29. 4. 2022 žalovaná 1) uplatnila námitku neplatnosti závěti zůstavitele, protože závěť nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitele, předložila listiny, na nichž se dle ní zůstavitel skutečně vlastnoručně podepsal, navrhla vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie a bude-li pravost písma zůstavitele zpochybněna, navrhla pokládat ji za neplatnou s tím, že si činí nárok na 1/3 dědictví. Vyslovila dále výhrady vůči příkazu zůstavitele na započtení finančního daru na její dědický podíl. Zpochybnila závěry podaných znaleckých posudků o ceně nemovitosti a namítla, že na dědický podíl žalobce b) by měla být započtena hodnota podnikatelského objektu, kterou platil zůstavitel a jeho manželka. Usnesením ze dne 18. 8. 2022 č. j. 22 D 154/2021-137 byli žalobci a) a b) odkázáni, aby ve lhůtě 3 měsíců podali u Okresního soudu v , adresa, žalobu na určení, že jsou závětními dědici zůstavitele na základě jeho závěti ze dne 6. 1. 2015. Současně bylo dědické řízení přerušeno do právní moci rozhodnutí o sporné skutečnosti. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 9. 2022.

8. V řízení v dané věci bylo mezi stranami sporné, zda závěť zůstavitele z 6. 1. 2015 je pravá, tj. zda jím byla vlastnoručně sepsána a podepsána. Žalovaná 1) trvala na tom, že závěť zůstavitel vlastnoručně nesepsal a nepodepsal, ostatní účastníci, až na žalovaného 2) tvrdili opak. Žalovaný 2) zůstavitele neznal, nebyl s ním ve styku a pravost závěti nemohl posuzovat. Za tohoto stavu navrhli účastníci (s výjimkou 3. žalované), aby byl ve věci vypracován znalecký posudek, jímž bude posouzeno, zda závěť byla sepsána a podepsána zůstavitelem. Strany předložily pro účely znaleckého posudku srovnávací materiál s písmem a podpisy zůstavitele, přičemž všichni účastníci, až na 2. žalovaného uznaly, že jde o listiny psané či podepsané skutečně zůstavitelem. Množství dalšího objektivního srovnávacího materiálu bylo opatřeno soudem. Za tohoto stavu soud ustanovil ve věci soudního znalce z oboru písmoznalectví , tituly před jménem, , jméno FO, a uložil mu vypracování navrženého znaleckého posudku.

9. Znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne 3. 3. 2024 je prokázáno, že ustanovený znalec prozkoumáním srovnávacího materiálu a sporné závěti zjistil pouze identifikačně významné shody a podobnosti, a to v takovém množství, vzájemné kombinaci a potvrzené variabilitě, že jednoznačně svědčí pro autorství a umožňují stanovit kladný kategorický závěr, že zůstavitel vyhotovil ručně psaný text předmětné závěti. V případě připojeného podpisu byly vedle některých rozdílů zjištěny převažující shody a podobnosti. Na jejich základě lze vyloučit, že by sporný podpis mohl být smyšleným padělkem a možnost technického padělku byla vyloučena na počátku zkoumání. Vedle převažujících shod a podobností byly zjištěny také některé rozdílné znaky, avšak s ohledem na jejich druh a množství lze vyloučit možnost, že by sporný podpis mohl být pravým, úmyslně komoleným podpisem. Pro variantu pravého podpisu svědčí větší množství shod a podobností a jejich vzájemné kombinace v obecné a zvláštní rovině, podpořené jistým vyhotovením provázeným střídáním přítlaku vykazujícím shodu. Některé rozdíly lze co by důsledek bezděčného komolení vysvětlit s ohledem na umístění podpisu do relativně omezeného prostoru pod textem závěti a oficiálnosti listiny. Proti variantě padělku svědčí velké množství shod a podobností při současné kvalitě vyhotovení a např. i výskyt nápadnějšího rozdílu v zakončení písmene „r“ v křestním jméně, který by při dodržení řady jiných hledisek nebylo na místě očekávat. Množství a vzájemná kombinace shod a podobností podpořená kvalitou vyhotovení svědčí pro variantu pravého podpisu a se zohledněním zjištěných rozdílů umožňuje v případě podpisu stanovit kladný závěr v rovině vysoké pravděpodobnosti, tedy že podpis zůstavitele připojený k textu závěti je velmi pravděpodobně pravým podpisem zůstavitele. Tento závěr a postup znalec následně ověřil a nebyly zjištěny odchylky od původního zjištění. Znalec na základě uvedeného odpověděl na otázku položenou soudem tak, že text závěti byl vyhotoven vlastní rukou zůstavitele a podpis na této listině je velmi pravděpodobně jeho pravým podpisem.

10. Při svém výslechu před soudem soudní znalec , tituly před jménem, , jméno FO, svůj znalecký posudek stvrdil, setrval na jeho závěrech a shrnul, že znalecké zkoumání předmětné závěti probíhalo standardně, nejprve provedl analýzu sporného materiálu, následně materiálu srovnávacího a výsledky následně porovnával a vyhodnocoval, čímž dospěl k výše popsaným závěrům. Pokud jde o text závěti, závěr je kladný, kategorický, pokud jde o podpis závěti, závěr je rovněž kladný a vysoce pravděpodobný. Důvody vysokého stupně pravděpodobnosti spočívají v tom, že v podpisech zůstavitele nalezl některé rozdíly, které zohlednil, rozborem dalšího srovnávacího materiálu, obsahoval-li by úplné časově souvisící podpisy zůstavitele, by bylo možno dojít už jen k zpřesnění kladného závěru. Rozhodně by nebylo možno ale dospět k závěru negativnímu. Znalec se ohradil proti dojmu žalované 1), že závěr posudku jen odhaduje, že na závěti je podpis zůstavitele. Znalec vysvětlil, že rozhodně nejde o žádný odhad, nýbrž jde o podložené vyhodnocení dle běžně užívané stupnice závěrů užívaných v oboru písmoznalectví. Pokud je závěr posudku takový, že podpis na sporné listině je velmi pravděpodobně pravým podpisem zůstavitele, nejde o dohad, ale analýzou zjištění vysoký stupeň pravděpodobnosti. Odbor písmoznalectví nepracuje s odhady, i pokud by závěr posudku byl nejednoznačný, musel by se rovněž opírat o vyhodnocení konkrétního materiálu.

11. Znalecký posudek znalce , jméno FO, soud hodnotí jako objektivní a spolehlivý podklad, jenž nebyl v řízení zpochybněn a z něhož při svém rozhodování může vycházet. Znalec v posudku splnil uložený znalecký úkol, jasně vysvětlil metodiku a svůj postup, jakým zkoumal předmětnou závěť a srovnávací materiál a také to, k jakým závěrům a proč dospěl. Vysvětlil, že text závěti byl jednoznačně sepsán zůstavitelem a s vysokou pravděpodobností byl jím i podepsán. , adresa, pravděpodobnost druhého závěru neznamená však, že jde o nejistotu, nýbrž o takový stav, který by mohl být analýzou dalšího vhodného srovnávacího materiálu upřesněn, avšak pouze směrem ke kategoricky kladnému závěru, nikoliv k závěru negativnímu. Znalec pevně setrval na svém znaleckém závěru a obhájil jej i při svém výslechu před soudem.

12. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, (dále jen o. z.), při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

13. Podle § 1532 o.z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

14. Podle § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

15. Z ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. pak plyne, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

16. Závěť je jednostranné právní jednání, kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku (pozůstalosti) tak, že zůstavuje jedné či více osobám podíl na pozůstalosti. Závěť může zůstavitel pořídit jen osobně a může ji kdykoliv odvolat. Na rozdíl od předchozí právní úpravy, již není podstatnou náležitostí závěti připojení data jejího pořízení. Závěť podléhá obecným požadavkům kladeným na každé právní jednání tak, jak jsou zakotveny v části první občanského zákoníku (§ 551 a násl.). Pořizovat závěť může osoba k tomuto jednání způsobilá, vůle zůstavitele musí být vážná, prosta omylu, vyjádřena musí být jasně a srozumitelně, určitě, osobně a svobodně, jednající nesmí být k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí, ani lstí a nesmí být ani jinak ovlivňování jinou osobou. Závěť musí svým obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Jednou ze způsobilých forem závěti je tzv. holografní závěť, t.j. závěť, jež je celá napsaná vlastní rukou zůstavitele a jeho vlastní rukou je též podepsána. Holografní závěť je soukromou listinu.

17. Podle § 565 věty první o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.

18. V rámci vyšetřování dědických práv notář jako soudní komisař zjišťuje, kdo přichází v úvahu jako účastník řízení o pozůstalosti (dědic) a je-li takových osob více, zda se jejich (tvrzená) dědická práva nevylučují. Nemohou-li vedle sebe obstát dědická práva všech účastníků a nemůže-li proto být rozhodnutím o dědictví potvrzeno nabytí dědictví všem takovým osobám, vzniká spor o dědické právo. Za takové situace je třeba odkázat toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou u soudu. Dle judikatury Nejvyššího soudu, dojde-li ke zpochybnění pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny, bude se v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 jako (nej)slabší zpravidla jevit právní důvod dědického práva osoby, která své postavení odvozuje právě a jen od takové zpochybněné závěti, nebudou-li tu (nevyjdou-li najevo) další skutečnosti mající vliv na odkázání toho kterého z účastníků pozůstalostního řízení do řízení sporného o určení dědického práva. (Viz usnesení Nejvyššího soudu z 20. 6. 2023 sp. zn. 24 Cdo 2012/2022.) Rozhodnutí odkazující účastníka pozůstalostního řízení na soudní řízení sporné má důsledky na rozdělení důkazního břemene v tomto sporném řízení.

19. V dané věci soud uzavírá, že závěr notářky jako soudní komisařky o tom, že mezi účastníky pozůstalostního řízení vyvstal spor o skutkových otázkách (o to, zda zůstavitel předmětnou závěť sepsal a podepsal) a že nejslabším se jeví dědické právo žalobců, neboť vychází ze zpochybněné holografní závěti, je správný. Tento závěr není zpochybněn tím, že závěť byla v průběhu řízení předložena advokátkou, které ji zůstavitel svěřil do úschovy, a to navíc několik let po jejím sepsání. Tento postup, k němuž se zůstavitel rozhodl ještě za svého života, je legitimní a nemá potenciál jakkoliv oslabit věrohodnost závěti ani postavení závětních dědiců. Námitky vznášené v tomto směru žalovanou 1) shledává soud nevýznamnými. Uzavírá dále, že navzdory tomu, že závěť zpochybňovala 1) žalovaná, důkazní břemeno o pravosti a platnosti závěti tížilo oba žalobce. Soud na druhou nepokládá za správné, že v usnesení ze dne 18. 8. 2022 č. j. 22 D 154/2021-137 byli žalobci odkázáni k podání žaloby o určení, že jsou závětními dědici ze závěti zůstavitele z 6. 1. 2015, aniž by se v tomto určení jakkoliv promítlo postavení 1) žalované, jež je rovněž zůstavitelovou závětní dědičkou. Pokud by měla být závěť neplatná proto, že nebyla zůstavitelem sepsána a podepsána, nemohlo by z ní logicky plynout ani dědické právo pro 1) žalovanou. Předmětné určení se proto musí týkat všech dědiců ze závěti. Soud proto vedl žalující stranu ke korekci žalobního petitu, čemuž žalobci vyhověli.

20. Provedeným dokazováním pak žalobci prokázali, že závěť s nejvyšším stupněm pravděpodobnosti zůstavitel sepsal a že s vysokým stupněm pravděpodobnosti ji i podepsal. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v občanskoprávním řízení samotná skutečnost, že určitá okolnost je prokázána pouze s určitou mírou pravděpodobnosti, není na závadu a neznamená, že soud má takovou okolnost považovat za neprokázanou. Ústavní soud ve své judikatuře vyslovil, že v civilním řízení nelze trvat na prokázání skutečnosti „bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ a že „prokázání nějaké skutečnosti, která se udála v minulosti, bude vždy otázkou určité míry pravděpodobnosti“. Přehnané požadavky ohledně důkazního standardu při prokazování pravosti holografní závěti by mohly v některých případech vést až k popření principu, že dědění se zaručuje (článek 11 Listiny základních práv a svobod), a tím i k nezamýšlenému vytěsnění účinků § 1533 o.z., který zůstaviteli poskytuje plnohodnotnou možnost, aby při nakládání s vlastním majetkem závěť sepsal a podepsal vlastní rukou.

21. Soud v daném řízení vzal v úvahu shora uvedené a předmětnou závěť přezkoumal z hlediska uplatněných tvrzení a § 551 a následujících o.z., i z hlediska její pravosti a uzavřel, že jde o platné právní jednání, o němž bylo prokázáno, že bylo pořízeno zůstavitelem a v pozůstalostním řízení je třeba z něho vycházet. Požadavek žalované 1) na přezkoumání „formálnosti a správnosti uložení“ závěti, náležitosti obálky, v níž byla závěť uložena, nepokládá soud za relevantní. I pokud by bylo prokázáno, že advokátka při úschově závěti nedodržela předepsaný postup, za skutkových okolností dané věci závěrem o platnosti závěti by to nemohlo otřást. Jak již bylo zmíněno, rovněž fakt, že zůstavitel měl závěť po sepsání několik let u sebe, a teprve po té, za vyhlášeného nouzového stavu, jej dal advokátce do úschovy, její obsah nijak neznevěrohodňuje ani nezpochybňuje a nelze z něho činit žádné závěry. Naopak soudu je z úřední činnosti známo, že nejistota v průběhu covidové pandemie v mnoho případech vedla k včasnému uspořádání majetkových záležitostí a že k tomu zůstavitel zvolil cestu uložení závěti dříve pořízení u advokátky, není nic výjimečného. Soud proto žalobě žalobců a) a b) s připuštěnou změnou vyhověl.

22. Pokud se žalovaná 1) ohrazovala proti započtení částky 2 000 000 Kč na dědický podíl, neshledává soud vzhledem k předmětu tohoto řízení prostor, v němž by se touto námitkou mohl zabývat. Stejně tak nebylo možno rozhodnout ani o nepravdivosti či neplatnosti závěti v této části, protože to nebylo předmětem řízení. Žalované 1) nic nebrání, aby tyto své námitky uplatnila v dalším průběhu pozůstalostního řízení. Totéž platí o tvrzení žalované 1), že z účtu zůstavitele byla den před jeho smrtí vybrána vysoká finanční částka.

23. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci, ve vztahu k žalovaným 2) a 3) aplikoval též ustanovení § 143 o.s.ř. V řízení byli úspěšní žalobci a) a b), svědčí jim proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaní v řízení úspěch nezaznamenali. Řízení bylo vyvoláno námitkami žalované 1), s nimiž neuspěla. Žalovaní 2) a 3) svým chováním ale nezavdali příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, bylo by proto možno uvažovat o jejich právu na náhradu nákladů řízení, avšak ani jeden z těchto žalovaných náklady nepožadoval a nevyčíslil. Za tohoto stavu je na místě, aby povinnost k náhradě nákladů žalobců byla uložena pouze žalované 1).

24. Náklady řízení žalobců jsou představovány náhradou za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, náhradou za složenou zálohu na znalečné 10 000 Kč, a dále náklady zástupkyně žalobců a) a b)-advokátky, vypočtenými dle § 7, 9 odst. 3 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT). Zástupkyni žalobců náleží odměna 4 000 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 6. 11. 2023 a 16. 12. 2024) tj. 16 000 Kč, paušální náhrada nákladů dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. 1 200 Kč, náhrada jízdného ke dvěma jednáním ve výši 265,28 Kč a 270,72 Kč, 21 % DPH činí 3 724,56 Kč. Náklady žalobců celkem činí 33 460,56 Kč, zaokrouhleno 33 461 Kč a soud uložil žalované 1), aby tuto částku žalobcům zaplatila k rukám jejich zástupkyně. Ve vztahu žalovaných 2) a 3) a žalobců a) a b) soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

25. V průběhu řízení byly další náklady řízení vynaloženy z rozpočtových prostředků České republiky a tato má proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. právo proti žalované 1), jež řízení podlehla, na jejich náhradu. Jde o znalečné v části, nekryté zálohami účastníků s tím, že v době vydání tohoto rozhodnutí je známa pouze část těchto nákladů, protože ještě nebylo rozhodnuto o znalečném znalce, spojeném s jeho výslechem před soudem. Protože je ale zřejmé, že na znalečné bylo vynaloženo zatím 39 170 Kč a 15 000 Kč bylo kryto ze složených záloh, byl žalované k úhradě uložen k náhradě zbytek 24 170 Kč, jenž byl uhrazen z rozpočtových prostředků státu. Výše zbývajících nákladů České republiky a podmínky jejich splatnosti bude stanovena navazujícím usnesením soudu. Zbývající náklady bude tvořit znalečné znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vynaložené na jeho výslech před soudem.

26. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované 1) aby všechny ukládané povinnosti splnila ve lhůtě 3 dnů.