5 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Vítem Záveským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 6.589 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1.036 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky 1.035 Kč od 11. 4. 2007 do 30. 6. 2007 a dále od 1. 7. 2007 ve výši 7,25% zákonného úrok z prodlení z částky 1.036 Kč od 1. 7. 20071 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 5.553 Kč

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně uplatnila v řízení v postavení právního nástupce obchodní korporace [právnická osoba] nároky na zaplacení částky 6.589 Kč s příslušenstvím z právního důvodu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku.

2. Žalobkyně vylíčila, že dluh dosáhl v případě jistiny poskytnuté půjčky částky 4.120,70 Kč a poplatku částky 2.468 Kč. Příslušenství pohledávky bylo uplatňováno v podobě zákonného úroku z prodlení od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradě poslední splátky. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 21. 3. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] přenechal mu v hotovosti částku 11.000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.589 Kč formou 39 týdenních splátek po 451 Kč, poslední měla připadnout na 19. 12. 2006. Žalovaný poskytl pouze částečné plnění, když naposledy hradil na poskytnutou půjčku dne 3. 4. 2007. S přihlédnutím k rozsahu částečného plnění žalované dosáhl dluh v jistině hodnoty 4.120,70 Kč a poplatku částky 2.468 Kč. Postoupení pohledávky odvíjí se od smlouvy ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], s účinností postoupení ke dni 5. 1. 2021, a souvisejícího oznámení postupitele určeného dlužníkovi.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani později v průběhu řízení své procesní stanovisko nezpřístupnil.

4. Rozhodnuto mohlo být podle § 115a o. s. ř. pouze na podkladě listin účastníky předložených důkazů a jejich presumovaného souhlasu s takovým postupem soudu (usnesení ze dne 25. 4. 2022, č. j. 5 C 27/2022-53).

5. Skutkový závěr k oběma nárokům stojí na dokazování odvíjejícím se od listinných důkazů v podobě smlouvy o půjčce, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávky s přílohou (seznam postupovaných pohledávek), písemnosti obsahujících oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu a předžalobní výzvy k plnění včetně dokladu o jejím odeslání. Přistupuje k tomu zjištění, že žalovaný tvrzení žalobkyně ani předložené důkazy v průběhu řízení nijak nezpochybnil co do jejich pravosti, jakož i obsahové a formální správnosti.

6. Předně je třeba uvést z pohledu hodnocení procesního postavení žalobkyně, že povaha jejího tvrzení, že žalovaným nebylo zcela poskytnuto plnění co do dlužných jistin a poplatků, ke kterému se smlouvou o půjčce zavázal, má negativní charakter, tudíž je z povahy takového tvrzení vyloučeno, aby mohlo být prokazováno a jedině žalovaný, pokud by byla procesně bdělý a vyvinul v řízení patřičnou aktivitu, mohl by cestou tvrzení opaku a přiléhavě označených důkazů prokázat, že buď poskytl více, než žalobkyně v návrhu stran obou nároků připouští nebo nastaly jiné právně významné skutečnosti, pro které nároky jak ve svých titulech (důvodech) tak případně co do uplatněné výše neobstojí. Jak již bylo uvedeno, žádná taková tvrzení nebyla přednesena, vychází se z toho, že žalovaný plnění v rozsahu, jak uvádí žalobkyně, neposkytl.

7. Po stránce skutkové se uzavírá, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 21. 3. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které bylo žalovanému poskytnuto v hotovosti 11.000 Kč. Reálnost obligačního vztahu je prokázána již samou listinou – smlouvou o půjčce – neboť je přítomen text„ Provident touto smlouvou o půjčce poskytuje půjčku v částce 11.000 Kč“. Nejsou-li přítomny jakékoli skutkové námitky žalovaného, potom lze ze zákonitostí výkladu textu opatřeného podpisem žalovaného a zásad formální logiky usuzovat, že je mimo jiné potvrzeno i přijetí prostředků jejich faktickým přenecháním věřitelem. Předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil (vizte k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Vedle povinnosti k vrácení poskytnuté půjčky ve výši 11.000 Kč zavázal se žalovaný k zaplacení souhrnného poplatku ve výši 6.589 Kč, tedy zaplaceno mělo být celkem 17.589 Kč a to ve splátkách ve výši 451 Kč týdně s rozvržením na celkem 39 splátek počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Součástí obligačního vztahu staly se druhostranně připojené smluvní podmínky, z nichž je pro věc významným článek 5 upravující započítání jakékoliv splátky nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném zaplacení na vlastní částku půjčky. Následně, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, poskytl žalovaný pouze dílčí plnění, které vedlo k ponížení jistiny na částku 4.120,70 Kč a poplatku na částku 2.468 Kč. Dílčí placení žalovaného, resp. to, co zůstalo neuhrazeno, nemůže být v rámci zásad a pravidel dokazování žalobkyní prokázáno, neboť, jak je to již výše rozvedeno, jedná se o negativní tvrzení. Postoupení pohledávky je vedle vlastní smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy prokázáno oznámením postupitele, jež bylo určeno dlužníkovi a jemu odesláno. Opět zde platí, že se vychází z prostého oznámení postupitele o cesi pohledávky, jestliže dlužník netvrdí (a neprokáže) takové skutečnosti, které by změnu v osobě věřitele vyloučily či zpochybnily. Konečně předžalobní aktivita, jež je významná i z hlediska příslušenství pohledávky – náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním práva – prokazuje se předžalobní výzvou.

8. K povaze tzv. souhrnného poplatku, jak jsou smlouvou označeny, lze v rovině skutkové uzavřít pouze sjednání hodnotou 6.589 Kč bez bližší stratifikace či zpřístupnění povahy takové platby nad rámec poskytnuté půjčky. Je zřejmé z pohledu ust. § 121 o. s. ř., že administrace půjčky nemůže ze své povahy zatížit věřitele útratou v takové výši v poměru k hodnotě poskytnutých půjček, tudíž je zde zákonitou úvahou, že souhrnný poplatek je zcela zjevně spojen s odměnou věřiteli za přenechání půjček.

9. Jinými slovy řečeno, není-li povaha souhrnného poplatku smlouvou objasněn (což není esenciálním znakem úkonu ani procesní povinností věřitele), je nutno takové právo věřitele zákonitě a v kontextu povahy úkonu považovat za odměnu, která je s poskytnutím půjčky spojena. Co z ní věřitel použije na krytí své provozní činnosti v rámci obratu při podnikání a co je jeho čistým profitem nelze zjistit a není to ani významné, neboť z pohledu dlužníka je třeba pohlížet na plnění jako na celek - odměnu, kterou věřiteli za přenechané prostředky poskytuje. Taková odměna může být vyjádřena rozličně, příkladmo úrokem, pevnou částkou (tak jako je tomu v posuzované věci) či jiným podobným (i kombinovaným) způsobem, z něhož je zřejmé, že je přenechání prostředků spojeno s navýšením původního rozsahu přenechaného druhového plnění.

10. S přihlédnutím ke dni uzavřeného smluvního vztahu a z nich vzešlých práv a povinností včetně jejich porušení, řídí se poměry účastníků ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 82/2012 Sb. a z toho plynoucí aplikací zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Shora uvedené skutkové závěry k posuzovanému nároku podřazuje pod ust. § 657 a násl. obč. zák. a stran poplatku pod ust. § 35 a 658 odst. 1 obč. zák. včetně aplikace ust. § 41a odst. 2 věta prvá obč. zák. za současné aplikace ust. 39 obč. zák.. Zvláštní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, se nepoužije vzhledem ke dni uzavření smluv, účinnosti předpisu – zák. č. 145/2010 Sb. – od 1. 1. 2011 a zákazu retroaktivity právních předpisů. Konečně posouzení, zda došlo k cesi pohledávky a ke změně v osobě věřitele podřazuje se pod ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

11. Vedle konsenzuálního základu došlo z povahy smluv i k jejich perfekci reálným naplněním - přenecháním prostředků, jak je patrno z obsahu listiny, kdy není rozumného důvodu při absenci námitek žalované, domnívat se, že by dlužník potvrdil skutečnosti, která by nebyly z jeho pohledu správnými (vizte k tomu shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).

12. Jestliže žalovaný přijal podle uzavřené smlouvy o půjčce prostředky, jejichž výši požadoval, potom je vázán uzavřeným obligačním vztahem včetně úpravy vzájemných práv, povinností jakož i dalších právních skutečností, jak jsou zaznamenány ve smluvních podmínkách. Elementárně vznikla žalovanému v postavení dlužníka povinnost k včasnému vrácení prostředků, kterou nesplnil, dostal se do prodlení, resp. poskytl pouze dílčí plnění.

13. Vedle toho se předmětem úpravy práv a povinností stalo sjednání souhrnného poplatku za poskytnutí půjček ve výši 6.589 Kč, který soud hodnotí v intencích funkce, kterou jedině může zastávat, tj. jako odměna věřiteli a to bez ohledu na to, jakou část ze sjednaného rozsahu souhrnného poplatku použije věřitel interně na krytí svých nákladů provozu a administrace půjčky a co z toho připadá na čistý zisk. Sjednání souhrnného poplatku je tak považováno za závazek dlužníka k úhradě odměny za přenechané prostředky, jak je předvídána ust. § 658 odst. 1 obč. zák. a hodnoceny jako příslušenství pohledávky. Odměna, zvláště, nachází-li se žalovaný v postavení spotřebitele a jeho postavení je regulováno a garantováno § 52 et seq. obč. zák., musí být obvyklá a splňovat kritéria přiměřenosti a rozumného a spravedlivého uspořádání mezi účastníky obligačního vztahu.

14. K výši souhrnného poplatku nároku lze uzavřít, že věřitel k hodnotě poskytnuté jistiny k období anuitního rozvrhu splátek, po které byla částka poskytnuta, požadoval-li poplatek ve výši 6.589 Kč, potom se jedná o odměnu zcela zjevně nepřiměřeně vysokou dosahující po přepočtu k jistině ekvivalentu úroku 59,9 % p. a.

15. Zjištěná výše navýšení je odměnou, která se příčí jak zákonu (§ 1 odst. 1 obč. zák.) tak dobrým mravům. Odporuje totiž pravidlům slušnosti, spravedlivého a rozumného uspořádání, aby byl spotřebitel povinen poskytnout věřiteli (byť na smluvním základě) úrok, který činí k ročnímu přepočtu takovou enormní hodnotu. Soud z úřední povinnosti hodnotí takové ujednání smlouvy se zřetelem k ust. § 35 odst. 3 a § 41a obč. zák. jako ujednání o úroku, které je neplatné pro kolizi s ust. § 39 obč. zák.. Ačkoli je obligační vztah plně ovládán zásadou autonomie vůle, nejedná se o pravidlo absolutní, ale o zásadu, kterou stíhají korektivy právního řádu tam, kde dochází ke zjevné kolizi s garantovanými právy spotřebitele či obecně jakéhokoli dotčeného subjektu.

16. Přistupuje k tomu aplikace ust. § 3030 zák. č. 89/2012 Sb. a v návaznosti na ně § 2 odst. 3 a 8 cit. zák.

17. Aplikací zásady analogia legis, postupuje se shodně jako je tomu u posouzení nepřiměřeně vysokého úroku z prodlení, a respektuje se současně záměr, aby byla věřiteli poskytnuta za přenechané prostředky alespoň spravedlivá odměna, což je mimo jiné vyjádřením elementární zásady obsažené v ust. § 3 odst. 2 písm. f) zák. č. 89/2012 Sb. Z uvedeného plyne, že lze subsidiárně aplikovat obvyklou výši takového prospěchu z přenechaných peněz (vizte rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 12 Cmo 95/2005, publikovaném v časopise Právní rozhledy pod č. 3/2008). Jestliže podpůrně u nepřiměřeně vysokého úroku z prodlení nastupuje úrok zákonný, potom soud, aby nebylo pojímání ochrany spotřebitele vychýleno nepřiměřeně oproti shora uvedené argumentaci v neprospěch věřitele a nebylo mu odpíráno dosažení spravedlivé odměny odpovídající povaze závazku, zjistil hodnotu obvyklých úroků u peněžních ústavů, resp. výši statistické hodnoty průměrných úrokových sazeb pro podobné produkty poskytované peněžními ústavy včetně zohlednění absence zajištění, výše jistiny k období splácení, jež nepřevyšuje 1 rok. Pouze k úrokové hodnotě 12,56 % zveřejněné Českou národní bankou pro období uzavření smlouvy o půjčce (veřejně přístupné dálkovým přístupem na webových stránkách centrální banky - systém časových řad ARAD), shledává se souhrnný za platně sjednaný.

18. Ze shora uvedeného plyne, že se žalobkyni přiznává k poskytnuté jistině„ souhrnný poplatek“ v rozsahu 12,56 % a vyjadřuje se tak terminologií a přijatou smluvní technikou kapitalizovanou částkou 1.036 Kč (úrok 12,56 % z 11.000 Kč za období 39 týdnů).

19. Ačkoli je část judikatury nakloněna posuzování ujednání o úroku jako celku, s čím se pojí závěr, že úrok buď obstojí, nebo jde o zcela neplatné ujednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005), kloní se soud ke shora uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu, která odpovídá i povaze nynější účinné právní právě. Podobné závěry přijal ve skutkově i právně podobné věci také Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 2. 6. 2016, č. j. 25Co 155/2016-66. Přestože je aplikován zák. č. 40/1964 Sb. a zák. č. 89/2012 Sb. se použije pouze v rozsahu aplikace § 3030 o. z., je i takový zákonný odkaz východiskem ustanovení částečné neplatnosti ujednání o úroku (ust. § 577 o. z. a zásady obsažené v § 574 o. z.).

20. Výrokem I. se žalovanému ukládá zaplatit žalobkyni rozdílovou hodnotu mezi uplatněným nárokem a částkou, která byla uhrazena, resp. částkou, která připadá na tu část nároku, která převyšuje míru úročení (odst. 18 odůvodnění), tj. částku 1.036 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Ve zbylém rozsahu nebyl nárok shledán pro shora vysvětlené důvody důvodným.

21. Výrokem III. je rozhodováno o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ačkoli žalovaný zaznamenal převažující procesní úspěch, žádné útraty mu v průběhu řízení nevznikly, tudíž se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

22. Lhůta k plnění stanovuje se podle § 160 o. s ř. jako třídenní, když se vychází z výši ukládané povinnosti a délce prodlení.