6 C 164/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Vošvrdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 118 497,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 79 265,95 Kč ve splátkách v minimální výši 6 600 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje prvním měsícem po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 39 232 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 78 465,95 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 118 497,95 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 78 465,95 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s tím, že s žalovaným dne 2. 8. 2025 uzavřela dohodu o uznání dluhu č. A2282/156533/ 1, jejímž předmětem byla úprava vztahů vzniklých ze smlouvy o podnikatelském úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru i dohodu jako podnikatel. Podle čl. II.1. dohody se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni dluh v celkové výši 78 465,95 Kč v 5 měsíčních splátkách ve výši 15 693,19 Kč splatných vždy k 2. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 2. 9. 2025 a konče dnem 2. 1. 2026, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jediné splátky řádně a včas po dobu delší než 14 dnů (čl. II.

1. Dohody). Žalovaný neuhradil žalobkyni řádně a včas 1. splátku splatnou dne 2. 9. 2025 a dostal se tak do prodlení dne 3. 9. 2025. Dluh se tak stal splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení, tedy dne 8. 9. 2025 (čl. II.

1. Dohody). Podle čl. II.4. dohody pokud je žalovaný v prodlení s úhradou jakékoli částky dluhu po dobu delší než 14 dní, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky. Podle čl. II.5. vzniká žalobkyni nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, pokud je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu déle než dva (2) dny. Žalobkyně proto požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 78 465,95 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení. Podle čl. II.7. vzniká žalobkyni nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného s úhradu dlužné částky z úvěru spočívající v poplatcích za odeslané upomínky. Žalované poplatky (náhrada účelně vynaložených nákladů) ve výši 800 Kč jsou tvořeny účtovaným poplatkem za SMS upomínku ve výši 6 x 50 Kč a doporučenou písemnou upomínkou ve výši 500 Kč.

2. Žalovaný potvrdil to, že převzal od žalobkyně částku 60 000 Kč. Smlouvu však považuje za neplatnou, neboť se jednalo o spotřebitelský úvěr a žalobkyně nedostatečně posoudila jeho schopnost úvěr splatit, úroková sazba je v hrubém rozporu s dobrými mravy, a i další ujednání jsou zjevně nepřiměřená. V době sjednání úvěru nestíhal platit své závazky, prostředky využil na splátku hypotéky, elektřinu a plyn. Údajný podnikatelský záměr je ve smlouvě odbyt dvěma slovy, konkrétně „nákup materiálu“ v kolence „účel úvěru“. Navíc si žalovaný zvolil jen z několika možností, které mu byly nabídnuty. Peněžní prostředky také byly zaslány na běžný, a nikoliv na podnikatelský účet. S ohledem na svou finanční situaci a snahu plnit i ostatní své závazky požádal žalovaný o možnost úhrady dlužné jistiny v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Ve zbývající části navrhl žalobu zamítnout.

3. V reakci na obranu žalovaného žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry výhradně podnikatelům – fyzickým osobám, za účelem použití těchto úvěrů pro podnikatelské účely. Odkázala přitom internetové stránky , webové stránky, ale i smlouvu o úvěru, žádost o poskytnutí úvěru z 2. 6. 2025 či prohlášení žalovaného z 1. 6. 2025 (aniž by takové listiny byly soudu předloženy). Pokud žalovaný tvrdí, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, uvedl tím žalobkyni v omyl a mohl se i dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Výši smluvního úroku, smluvní pokuty i poplatku za poskytnutí úvěru nepovažuje za nepřiměřené.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z detailu přijaté zprávy v systému datových schránek (č. l. 24) soud zjistil, že žalovaný odeslal žalobkyni dne 2. 6. 2025 2 přílohy (textová zpráva.pdf a smlouva.pdf).

5. Z dohody o uznání dluhu č. , číslo, 1 ze dne 2. 8. 2025 (č. l. 25-26) soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient (označený mj. svým IČEM, místem podnikání, kontaktní adresou a číslem občanského průkazu) uzavřeli dohodu se záměrem narovnat veškerá jejich případná sporná práva a povinnosti, které mezi nimi vznikly v souvislosti s plněním ze smlouvy o úvěru (která je i předmětem uznání dluhu ze strany žalovaného) číslo , číslo, ze dne 2. 6. 2025, na jejíž základě byl žalovanému poskytnut finanční úvěr ve výši 60 000 Kč a podle které byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutý finanční úvěr a dále sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 27 561,24 Kč v 6 měsíčních splátkách. Termín poslední splátky, a tedy celkového splacení úvěr byl podle smlouvy sjednán ke dni 2. 12. 2025. Žalovaný tento dluh uznal co do důvodu i výše (v celkové výši 78 465,95 Kč) a zavázal se jej uhradit v 5 měsíčních splátkách. Podle čl. II bodu 4 dohody bylo sjednáno: Pokud je úvěrovaný v prodlení s úhradou jakékoli části pohledávky dle této dohody po dobu delší než 14 kalendářních dnů, vzniká úvěrujícímu po uplynutí 14 kalendářních dnů od data prodlení, tj. 15. kalendářní den prodlení, nárok na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky, tj. dlužné pohledávky. V čl. II bodu 5 pak byl pro případ prodlení se splacením dluhu dle dohody delším než 2 kalendářní dny sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % za každý den prodlení z dlužné částky. V čl. II bodu 7 byl pak sjednán jednorázový sankční poplatek ve výši 50 Kč za každou jednotlivou upomínku za každou SMS a dále ve výši 500 Kč za upomínku zaslanou prostřednictvím pošty, a to při prodlení s úhradou delším než 2 kalendářní dny.

6. Z knihy odeslaných SMS (č. l. 16-17) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného o zaplacení formou SMS zpráv opakovaně upomínala.

7. Z knihy odchozí pošty (č. l. 18-23) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného o zaplacení formou emailových zpráv opakovaně upomínala.

8. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze 17. 9. 2025 (č. l. 27-28) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 520,18 Kč obratem s tím, že jinak může podat žalobu k soudu.

9. Z předžalobní upomínky z 29. 9. 2025 (č. l. 29-30) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala k úhradě částky 138 470,98 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení.

15. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

16. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Podle § 1814 odst. 1 písm. l) o. z. zneužívající jsou vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.

18. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Soud shora uvedená skutková zjištění na základě citovaných ustanovení posoudil takto: Žaloba je důvodná jen částečně.

20. V návaznosti na úvěrovou smlouvu uzavřeli účastníci dohodu o uznání dluhu a o narovnání sporných práv a povinností s ujednáním o zaplacení dluhu v 5 splátkách. Protože došlo k uznání a narovnání dluhu z úvěrové smlouvy, došlo jednak ke změně práv a povinností z původní úvěrové smlouvy a dále v důsledku uznání tíží žalovaného důkazní břemeno o neexistenci dluhu. Žalovaný byl proto v průběhu jednání vyzván k prokázání tvrzení, že dluh ze smlouvy o úvěru k okamžiku uznání dluhu byl nižší, než uznal v důsledku toho, že při sjednání smlouvy o úvěru nejednal v rámci své podnikatelské činnosti s tím, že jinak nebude ve své obraně úspěšný. Žalovaný v tomto směru žádné důkazní návrhy neučinil. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 78 465,95 Kč (tj. v částce, kterou žalovaný písemně uznal – na rozdíl od dalších nároků, které ostatně ani v době uznání ještě neexistovaly), je proto žaloba důvodná.

21. Dále se soud zabýval tím, jaká právní úprava dopadá na závazkový vztah z dohody o uznání dluhu, tedy zda žalovaný při uzavření dohody jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti (jako spotřebitel) anebo v rámci své podnikatelské činnosti (jako podnikatel). Tato otázka je stěžejní pro závěr, zda se v případě nároků plynoucích z této dohody (které jsou výlučně sankční povahy, nastupují až v případě prodlení s hrazením sjednaných splátek) uplatní ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele a zákon o spotřebitelském úvěru. Pro zhodnocení charakteru smluvního vztahu účastníků bylo klíčové, zda žalovaný úvěrovou smlouvu a na ni navazující dohodu o uznání dluhu uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností, tedy zda prostřednictvím úvěru získané peněžní prostředky skutečně použil pro své podnikatelské účely, nebo zda v souvislosti se svou podnikatelskou činností nejednal. Podle ustálené judikatury je totiž pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu o úvěru rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (tedy má podnikatelské oprávnění a v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Významné naopak je, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Přitom je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023). I osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v konkrétním vztahu jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva skrytě obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení „podnikatelské účely“ (viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1176/21).

22. S ohledem na shora popsané závěry důkazní břemeno stran prokázání toho, že smlouva o úvěru, resp. dohoda o uznání dluhu z této smlouvy, uzavřená se žalovaným skutečně neměla charakter spotřebitelského úvěru, ale jednalo se o právní jednání uzavřené mezi dvěma podnikateli, tížilo v řízení žalobkyni, neboť to byla ona, kdo pro sebe v řízení z takové skutečnosti dovozoval příznivé důsledky. Ty spočívaly v tom, že pokud by se o spotřebitelský úvěr nejednalo, nepodléhal by smluvní vztah mezi účastníky režimu zákona o spotřebitelském úvěru a na věc by současně nedopadala ani ustanovení na ochranu spotřebitele obsažená v § 1810 a n. o. z., což by samozřejmě nutně muselo mít dopad na právní hodnocení celé věci. Charakter smluvního vztahu účastníků byl důležitý například pro zhodnocení toho, zda v dohodě ujednané sankce nepřesahovaly limity stanovené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Na základě provedených listinných důkazů lze souvislost dohody o uznání dluhu s podnikatelskou činností žalovaného dovozovat pouze z označení žalovaného identifikačním číslem a místem podnikání. Předcházející smlouvu o úvěru pak žalobkyně k důkazu nepředložila vůbec. Ze shora citovaných závěrů soudní praxe však vyplývá, že pouze na základě takovýchto indicií nelze mít za jednoznačně prokázaný podnikatelský charakter dané smlouvy.

24. O tom by soud žalobkyni v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil při jednání, pokud by se k němu dostavila. Žalobkyně tudíž nepředložila dostatečné důkazy, ze kterých by bylo možné usuzovat, že želovaný uzavřel dohodu o uznání dluhu v rámci své podnikatelské činnosti (neunesla v tomto směru důkazní břemeno). Soud proto vycházel z toho, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou.

25. Protože v důsledku uzavření dohody o uznání dluhu nedošlo k navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, nemusela žalobkyně před jejím sjednáním posuzovat úvěruschopnost žalovaného (smyslem dohody o uznání ostatně je utvrzení již existujícího dluhu).

26. Ujednání o výši smluvního úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně je však v rozporu s § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

27. Jednorázová smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky je pak v rozporu s § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž rovněž absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

28. Na obě uvedená ujednání je možné hledět i jako na zneužívající (§ 1814 odst. 1 písm. l) o. z.) a nepřihlížet k nim.

29. Ujednání o poplatcích za upomínky soud naopak jako zneužívající nevyhodnotil a protože žalobkyně prokázala odeslání SMS výzev žalovanému i výzvu odeslanou poštou, přiznal soud vedle uznaného dluhu ve výši 78 465,95 Kč žalobkyni právo i na zaplacení poplatků za upomínky ve výši 800 Kč, tj. celkem 79 265,95 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 39 232 Kč (z titulu smluvní pokuty) se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 78 465,95 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (nejedná se o závazek mezi podnikateli ani mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem ve smyslu § 1963 o. z., viz § 1972 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) soud žalobu zamítl.

30. Jelikož žalovaný s ohledem na svou finanční situaci a snahu plnit i ostatní své závazky požádal o možnost úhrady jistiny v měsíčních splátkách po 1 000 Kč a tuto snahu potvrzují záznamy v informačním systému soudu (žalovaný aktuálně vystupuje na straně žalované ve 4 řízeních obdobného charakteru a všechny žalobkyně, jak , právnická osoba, . v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 171/2024, tak , Jméno žalobkyně, . v tomto řízení, , právnická osoba, v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 198/2025 i , právnická osoba, v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 187/2025 zastupuje totožný právní zástupce), rozložil soud plnění do splátek. S ohledem na výši dlužné částky soud určil minimální výši měsíčních splátek tak, aby celkový dluh byl uhrazen do přibližně za 12 měsíců, a to pod ztrátou výhody splátek (v případě nesplacení byť jen jediné splátky řádně a včas se stane splatným celý zbývající dluh najednou).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch ve věci byl téměř shodný (ke dni vyhlášení rozsudku byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 45,18 %).