6 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Vošvrdou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného bytem Adresa žalovaného o odstranění nevhodně rostoucího stromu

I. Žaloba na odstranění stromu (ořešáku) stojícího na severní straně pozemku žalovaného parc. č. st. číslo ve vzdálenosti 2,3 m od jižní hranice pozemku žalobce parc. č. st. číslo v katastrálním území adresa se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení byl sousedský spor, v němž se žalobce domáhal odstranění ořešáku rostoucího na pozemku žalovaného, a to s poukazem na jeho vzdálenost od společné hranice pozemků a na tvrzené negativní účinky stromu na pozemek žalobce. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. číslo, jehož součástí je stavba č. p. číslo, v k. ú. adresa (nemovitost je ve společném jmění manželů). Na sousedním pozemku žalovaného par. č. st. číslo stojí strom – ořech – který zde rostl už před datum. V dopise ze dne 10. 12. 2025 žalobce vyzval žalovaného k jeho odstranění nejpozději do 31. 1. 2026 s tím, že jinak bude věc řešit soudně. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 1017 odst. 1 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Podle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Shora uvedená skutková zjištění soud na základě citovaných ustanovení posoudil tak, že žaloba není důvodná. Ustanovení § 1017 odst. 1 o. z. lze totiž použít jen na dřeviny vysázené po 1. 1. 2014, srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1712/2023 ze dne 20. 12. 2023. Z tohoto důvodu nelze žalobě na jeho odstranění vyhovět pouze proto, že strom stojí ve vzdálenosti 2,3 m od hranice pozemků, tedy v menší vzdálenosti než 3 m uvedené v § 1017 odst. 1 o. z Ochrany proti tvrzenému stínu, odběru vody, spadu listí nebo vnikání zvířat se tak u dříve vysazených stromů lze domoci pouze za podmínek § 1013 odst. 1 o. z., případně cestou ochrany vlastnického práva podle § 1040 o. z. Na základě ochrany proti imisím však nelze uložit povinnost strom odstranit, nýbrž pouze povinnost zdržet se konkrétních imisí (srov. znění ustanovení § 1013 odst. 1 o. z.). Ochrana podle § 1013 odst. 1 o. z. tak směřuje k tomu, aby se vlastník zdržel konkrétního rušení přesahujícího zákonem dovolenou míru, nikoli bez dalšího k odstranění věci, z níž mohou rušivé účinky pocházet. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný a nedoložil výši hotových výdajů, právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. a za analogického použití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, ze dne 18. 11. 2025, podle kterého § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nelze pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod aplikovat), ve výši 2 x 450 Kč v souvislosti s jeho vyjádřením k podané žalobě a účasti u jednání, a to v obecné lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se oba účastníci práva odvolání vzdali.