6 C 27/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Vošvrdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 494 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení od 18. 9. 2024 s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (původně právnická osoba) úvěrovou smlouvu. Protože úvěrovou smlouvu není žalobkyně schopna doložit, požaduje dne 16. 3. 2023 poskytnutých 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Dne 7. 9. 2024 odeslala žalobkyně, které byla pohledávka postoupena smlouvou z 16. 8. 2024, žalované výzvu k plnění. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 ve spojení s § 50m zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná obdržela dne 16. 3. 2023 na účet od právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba.) částku 15 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě; variabilním symbolem bylo rodné číslo žalované). Smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobkyní ze dne 16. 8. 2024 byla žalovaná pohledávka žalobkyni postoupena (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze 7. 9. 2024 (zjištěno z oznámení o postoupení). Ve stejný den byla žalované zaslána výzva k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy a podacího lístku). Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Žalobkyně rovněž prokázala, že původní věřitel žalované poskytl žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku splatila, nebo že by jí nebyla poskytnuta. Původní věřitel ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (resp. žalobkyně podle svých tvrzení nemá jak splnění této povinnosti prokázat, a proto požaduje vrácení částky 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti by byla neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitel a žalovanou. Žalobkyně má proto právo na vrácení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (čehož si je žalobkyně vědoma) a z tohoto důvodu soud žalobě v této části vyhověl. Soud však žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl (žalobkyně podle soudu nemůže být ve výhodnějším postavení z toho důvodu, že úvěrovou smlouvu nemůže dohledat). Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z větší části úspěšná a neměla úspěch pouze v nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč včetně 1 paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč, za 2 úkony právní služby po 400 Kč včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení za úkony právní služby učiněné do podání žaloby soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatňuje nároky z postoupených pohledávek opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy (případně uvedení, že se ji nepodařilo dohledat, což by nemělo svědčit v její prospěch) a specifikací výše dluhu. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.