7 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: ; označení žalobce anonymizováno obec sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 4.040 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.040 Kč, 8,05% p.a. úrok z prodlení z částky 90 Kč od 10.11.2015 do zaplacení, 8,05% p.a. úrok z prodlení z částky 90 Kč od 15.8.2017 do zaplacení, 8,5% p.a. úrok z prodlení z částky 90 Kč od 22.5.2018 do zaplacení, 8,5% p.a. úrok z prodlení z částky 2.400 Kč od 29.5.2018 do zaplacení, 8,5% p.a. úrok z prodlení z částky 90 Kč od 4.6.2018 do zaplacení, 9% p.a. úrok z prodlení z částky 90 Kč od 20.7.2018 do zaplacení, 8,5% p.a. úrok z prodlení z částky 1.100 Kč od 27.6.2018 do zaplacení, 10% p.a. úrok z prodlení z částky 90 Kč od 26.6.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 4.040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdil, že žalované poskytl ve dnech 28. 5. 2018 a dne 26. 6. 2018 ambulantní zdravotní péči na stomatologické klinice. Z tohoto titulu žalobci vznikl v souladu s příslušnými položkami přílohy č. 1 zákona č. 48/1997 Sb. nárok na úhradu samoplátecké péče v celkové výši 5.900 Kč, vyúčtovaný daňovým dokladem [číslo] ze dne 28. 5. 2018 na částku 2400 Kč, který byl téhož dne předán žalované a daňovým dokladem [číslo] ze dne 26. 6. 2018 na částku 3500 Kč, který byl téhož dne předán žalované. Na daňový doklad [číslo] bylo uhrazeno 2.400 Kč. Dále tvrdil, že poskytl žalované ve dnech 8. 11. 2015, 13. 8. 2017, 20. 5. 2018, 2.6.2018, 18. 7. 2018 a dne 24. 5. 2020 ambulantní zdravotní péči - pohotovostní službu. Z tohoto titulu žalobci vznikl v souladu s ust. § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění nárok na úhradu regulačního poplatku v celkové výši 540 Kč, vyúčtovaný fakturou [číslo] ze dne 8. 11.2015 s datem splatnosti 9. 11. 2015, fakturou [číslo] ze dne 13. 8. 2017 s datem splatnosti 14. 8. 2017, fakturou [číslo] ze dne 20. 5. 2018 s datem splatnosti 21. 5. 2018, fakturou [číslo] ze dne 2. 6. 2018 s datem splatnosti 3. 6. 2018, fakturou [číslo] ze dne 18. 7. 2018 s datem splatnosti 19. 7. 2018 a fakturou [číslo] ze dne 24. 5. 2020 s datem splatnosti 25. 5. 2020. Povinností žalované bylo samopláteckou péči uhradit ve dnech, kdy byla poskytnuta. I přesto, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 6. 3. 2019 dohodu ohledně splacení dluhu, ve které uznala svůj dluh ve výši 3.950 Kč a přestože byla žalobcem vyzvána k zaplacení dluhu, do dne rozhodnutí soudu dluh nezaplatila. Postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud se souhlasem účastníků o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalovaná žádné důkazy nepředložila ani neoznačila a k věci samé se nevyjádřila. Žalobce soudu předložil listiny, z nichž vzal soud za prokázané: -) fakturou [číslo] vystavenou dne 8. 11.2015 s datem splatnosti 9. 11. 2015 byl žalované vyúčtován regulační poplatek ve výši 90 Kč za pohotovostní ošetření na dětské ambulanci dne 8.11.2015 -) fakturou [číslo] vystavenou dne 13. 8. 2017 s datem splatnosti 14. 8. 2017 byl žalované vyúčtován regulační poplatek za ošetření na ortoped. ambulanci všeobecné dne 13.8.2017 -) fakturou [číslo] vystavenou dne 20. 5. 2018 s datem splatnosti 21. 5. 2018 byl žalované vyúčtován regulační poplatek ve výši 90 Kč za ošetření na PGK ambulanci všeobecné dne 20.5.2018 -) fakturou [číslo] vystavenou dne 2. 6. 2018 s datem splatnosti 3. 6. 2018 byl žalované vyúčtován regulační polatek ve výši 90 Kč za ošetření na PGK ambulanci všeobecné dne 2.6.2018 -) fakturou [číslo] vystavenou dne 18. 7. 2018 s datem splatnosti 19. 7. 2018 byl žalované vyúčtován regulační poplatek ve výši 90 Kč za ošetření na PGK ambulanci všeobecná dne 18.7.2018 -) fakturou [číslo] vystavenou dne 24. 5. 2020 s datem splatnosti 25. 5. 2020 byl žalované vyúčtován regulační poplatek 90 Kč za ošetření na PGK ambulanci všeobecné dne 24.5.2020, -) fakturou [číslo] vystavenou dne 28.5.2018 s datem splatnosti 4.6.2018 bylo žalované vyúčtováno částkou 2.400 Kč ošetření na stomatologické klinice dne 28.5.2018, -) fakturou [číslo] vystavenou dne 26.6.2018 bylo žalované vyúčtováno částkou 3.500 Kč ošetření na stomatologické klinice dne 26.6.2018. Z obsahu faktury vzal soud za prokázáno, že žalovaná na uvedenou fakturu zaplatila částku 2.400 Kč – k doplacení tedy zbývá 1.100 Kč. Dnem 6.3.2019 je datována dohoda uzavřená mezi účastníky sporu, v níž žalovaná uznala svůj závazek zaplatit žalobci částku 3.500 Kč jakožto samopláteckou péči a částku 450 Kč – tj. regulační poplatky á 90 Kč za ošetření na ambulancích ve dnech 8.11.2015, 13.8.2017, 20.5.2018, 2.6.2018, 18.7.2018. Celkovou částku 3.950 Kč se žalovaná zavázala žalobci zaplatit v 9 měsíčních splátkách po 400 Kč a jedné splátce ve výši 350 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2019, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jedné z nich. Dohoda je oboustranně podepsána. Dny 29.8.2016, 11.6.2018, 4.9.2018, 14.1.2019 a 9.7.2020 jsou datovány výzvy žalobce adresované žalované k zaplacení dlužných částek vždy ve lhůtě 7mi dnů ode dne doručení výzvy. Každá výzva obsahuje upozornění na soudní vymáhání dluhu v případě, že ve stanovené lhůtě nebude dluh zaplacen. Zaslání poslední výzvy ze dne 9.7.2020 žalobce prokázal obálkou potvrzenou poštou [obec] dne 19.7.2020 – zásilka byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí, po uplynutí úložní doby byla zásilka vrácena zpět žalobci s poznámkou pošty„ nevyzvednuto“. Ze všech shora uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované v uvedených dnech zdravotní péči a ošetření na ambulancích, kdy povinností žalované bylo zaplatit regulační poplatky ve výši 90 Kč a za péči zaplatit jako samoplátce. Dle § 12 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění je pojištěnec povinen prokazovat se při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou. Vzhledem k tomu, že žalovaná tak neučinila, a ve dnech 28.5.2018 a 26.6.2018 jí byla poskytnuta ambulantní lékařská péče na stomatologické klinice žalobce, vznikl žalobci nárok v souladu s příslušnými položkami přílohy č. 1 zákona na úhradu samoplátecké péče v celkové výši 5.900 Kč. Na uvedenou částku žalovaná zaplatila 2.400 Kč – k doplacení zbývá 3.500 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaná byla ošetřena ve shora uvedených dnech na pohotovostních ambulancích žalobce, její povinností bylo zaplatit regulační poplatek ve výši 90 Kč za jedno ošetření. Tento nárok žalobce se opírá o znění § 16a odst. 1 zákona vždy ve znění ke dni ošetření na pohotovosti, podle něhož výše regulačního poplatku činí 90 Kč a platí se za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen„ pohotovostní služba“). Žalovaná vědoma si své povinnosti zaplatit žalobci za poskytnutou zdravotní péči, podepsala dne 6.3.2019 dohodu, v níž jednak uznala svůj závazek vůči žalobci zaplatit mu z důvodu poskytnuté zdravotní péče částku 3.950 Kč (v částce není zahrnut regulační poplatek za pohotovostní ošetření dne 24.5.2020) a jednak se zavázala tuto částku žalobci splácet v měsíčních splátkách á 400 Kč splatných vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2019 ztrátou výhody splátek. <i>Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> Ustanovení § 2053 upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznání dluhu je jedním ze zajišťovacích právních prostředků. Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený do výše i co důvodu, má se za to, že dluh v době uznání trval. Uznáním dluhu tedy ten, kdo jej podepíše, zakládá domněnku, že tento dluh v době uznání trval (že tedy jednak vůbec existoval a jednak, že ke dni uznání nezanikl). Domněnka, kterou uznání dluhu zakládá (že totiž dluh ke dni uznání trval), je samozřejmě vyvratitelná. Postavení věřitele se však posiluje v tom směru, že po uznání dluhu už nemusí prokazovat jeho existenci (vznik závazku), ani jeho právní důvod, ani jeho trvání. Naopak tím, kdo musí podat důkaz o tom, že závazek vůbec nevznikl nebo zanikl (že prostě jeho závazek neexistuje), se v tomto případě stává dlužník, v daném případě žalovaná. Ta však žádný důkaz v tomto směru nenabídla. Soud tedy s ohledem na shora uvedené považuje žalobu za důvodnou, a proto jí bylo vyhověno. <i>Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 občanského zákoníku, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Uvedenou podmínku pro přiznání nákladů řízení žalobce splnil, soud žalobci na nákladech řízení přiznal částku 600 Kč zahrnující odměnu 200 Kč za dva úkony á 100 Kč stanovenou dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (příprava, sepis žaloby) a částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.