7 C 128/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovu ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalovaného proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o snížení výživného na zletilé dítě,

I. Výživné, které je žalobce povinen platit žalovanému ve výši 8.000 Kč měsíčně podle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] se s účinností od 20.8.2020 snižuje na částku 6.000 Kč měsíčně s tím, že žalobce je povinen toto výživné platit vždy nejpozději do každého 20. dne běžného kalendářního měsíce k rukám žalovaného.

II. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byla žalobci snížena povinnost platit žalovanému výživné s účinností od 20.8.2020 o dalších 3.000 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] v části týkající se výše výživného na [celé jméno žalovaného], [datum narození].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 20.7.2020 domáhal vydání rozsudku, kterým by s účinností od 20.8.2020 bylo sníženo výživné, které je povinen platit na žalovaného, a to z částky 8.000 Kč měsíčně na částku 3.000 Kč měsíčně. Tvrdil, že k poslední úpravě výživného došlo v roce 2017, kdy rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] byl žalovaný svěřen do péče matce a jemu byla uložena povinnost platit na syna výživné ve výši 8.000 Kč měsíčně. I když žalobce žalovanému výživné ve stanovené výši platí, má za to, že tato částka neodpovídá příjmům žalobce a on již není schopen nadále výživné v této výši na dva roky již dospělého syna platit. Tvrdil, že i když žalovaný byl pro dobu po rozvodu svěřen do péče matce, po celou dobu bydlí s ním. Nesděluje mu však své plány, nekomunikuje s ním. Poukázal na náklady spojené s provozem domu, na které mu žalovaný nijak nepřispívá. Uvedl, že v současné době je veden jako osoba samostatně výdělečně činná, v minulosti byl zaměstnán v [anonymizováno] galerii [název] [název] & [celé jméno žalobce] s hrubým příjmem 12.000 Kč. Jinou vyživovací povinnost nemá.

2. Žalovaný zprvu se snížením výživného nesouhlasil a navrhoval žalobu v celém rozsahu zamítnout. V průběhu řízení souhlasil se snížením výživného o 1.000 Kč měsíčně, tj. na částku 7.000 Kč měsíčně. Poukázal na to, že ukončil studium gymnázia v [obec] a byl přijat ke studiu studijního oboru [anonymizováno] na Fakultu umění a architektury Technické univerzity v [obec] a i na fakultu mechatroniky, čímž došlo ke změně poměrů na jeho straně. V souvislosti se studiem vzniknou žalovanému náklady spojené s bydlením, stravováním, dojížděním. Na straně žalobce dle názoru žalovaného ke změně poměrů nedošlo, žalovaný stále pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, je jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] Nad rámec výživného mu žalobce ničím nepřispívá. Poukázal na to, že v rámci vypořádání majetku pro dobu po rozvodu rodičů je dům v [obec] [obec] prodáván přes realitní kancelář za [číslo] mil korun.

3. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že uvedeným rozsudkem byla schválena mezi rodiči žalovaného uzavřená dohoda, na základě které byl tehdy nezl. žalovaný pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče matky s tím, že otec se zavázal platit na syna výživné ve výši 8.000 Kč měsíčně. Z obsahu rozsudku soud zjistil, že žalovaný byl tehdy studentem víceletého gymnázia v [obec], byl zdravý. Matka pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru kadeřnické, kosmetické a podobné služby, kdy za rok 2016 vykázala základ daně 36.663 Kč. Žalobce tehdy pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru řezání, tvarování a konečná úprava kamene (sochař) a byl zaměstnán u [právnická osoba] galerie [název] [název] & [celé jméno žalobce] s příjmem 8.810 Kč měsíčně čistého. Za rok 2016 vykázal základ daně z podnikatelské činnosti částkou 170.836 Kč. Jinou vyživovací povinnost žalobce neměl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

4. Pracovní poměr žalobce ke [právnická osoba] trval v období od 1.4.2016 do 29.2.2020. V roce 2020 čistá mzda žalobce činila 12.124 Kč měsíčně, v roce 2019 dosahovala čistá měsíční mzda výše 11.267 Kč (viz zpráva společnosti)

5. Žalobce soudu předložil vyúčtování SIPO za měsíce leden, únor a duben 2020 prokazující placení záloh plynu 910 Kč měsíčně. Dne 30.8.2019 žalobce uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [anonymizováno], [obec], kde má dohodnuty zálohy ve výši 4.000 Kč měsíčně, jakož i fakturu vystavenou [právnická osoba] [obec], kdy za období od 9.7.2019 do 15.1.2020 bylo žalobci vyúčtováno vodné a stočné ve výši 5.893 Kč. Z výpisu jeho účtu soud zjistil, že žalobce kromě výživného na žalovaného, které platí ve výši 8.000 Kč měsíčně, měsíčně platí zálohy na elektrickou energii ve výši 4.000 Kč, zálohy vodného a stočného ve výši 680 Kč, Flexi životní pojištění na svou osobu 1.453 Kč měsíčně, splácí úvěr měsíční platbou 6.000 Kč, který si vzal u společnosti mBank S.A. dne [datum] ve výši 454.100 Kč (viz potvrzení banky), splácí hypoteční úvěr získaný ve výši 1.520.000 Kč za účelem pořízení a rekonstrukce domu adresa] [anonymizováno], [obec] měsíčními splátkami 10.697 Kč.

6. Žalobce soudu předložil přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2018 a 2019 včetně výkazu zisku a ztrát a rozvah [právnická osoba] Za rok 2019 [právnická osoba] vykázala čistý obrat 392.076 Kč, základ daně 35.141 Kč. Za rok 2018 společnost vykázala roční čistý obrat 652.464 Kč, základ daně 127.770 Kč. Ke dni 31.12.2018 měla společnost v pokladně 520.000 Kč, ke dni 31.12.2019 do bylo 558.000 Kč. Žalobce pro svou potřebu v roce 2018 použil částku 12.250 Kč měsíčně čistého, v roce 2019 to bylo 13.330 Kč měsíčně čistého. V roce 2020 hospodářský výsledek společnosti byl + 285.531 Kč. Mzdové náklady byly vykázány částkou 39.070 Kč.

7. Žalovaný soudu předložil potvrzení vystavené Technickou univerzitou [obec] – fakultou umění a architektury dne 8.9.2020, z něhož vzal soud za prokázané, že žalovaný v akademickém roce 2020 2021 je studentem prvního ročníku prezenčního studia.

8. Žalovaný soudu předložil výpis ze svého účtu za měsíce říjen až prosinec 2020, z něhož soud zjistil, že dne 11.12.2020 zaplatil za koleje Technické univerzitě [obec] částku 2.700 Kč, dne 11.11.2020 částku 3.780 Kč. Z příjmů připsaných na účet byly zjištěny částky 6.000 Kč připsaná dne 5.10.2020, 2.000 Kč připsaná dne 11.12.2020 a částka 5.000 Kč připsaná dne 21.12.2020 – všechny byly zaslané z účtu [jméno] [příjmení]. Dne 21.12.2020 byla na účet žalovaného připsaná částka 10.000 Kč zaslaná žalobcem, 20.11.2020 žalobce žalovanému zaslal částku 8.000 Kč, částku 8.000 Kč mu žalobce zaslal i 20.10.2020. Přes automat byly na účet vloženy: částka 4.000 Kč dne 2.10.2020, částka 5.000 Kč dne 19.10.2020 a částka 6.000 Kč dne 23.11.2020.

9. Žalobce tvrdil, že od 1.3.2020 pracuje jako OSVČ v oboru kamenictví, svou činnost ve společnosti, která je jeho, pozastavil. Jedním z důvodů byla ta skutečnost, že přicházel o klienty, kteří nebyli plátci DPH, ve společnosti musel brát pouze klienty, kteří plátci DPH byli. V roce 2019 žil z příjmu 450.000 Kč, který získal ze zakázky získané v rámci společnosti, kdy dělal plastiku do [obec] na autobusové nádraží. V roce 2020 využíval peníze, které si půjčil u banky. Jako osoba samostatně výdělečně činná si vydělal cca 30 tis. Kč. V roce 2021 za zakázku v [obec] obdržel částku 75.000 Kč. Bydlí v domě, který je v podílovém spoluvlastnictví jeho a bývalé manželky. Dům se s bývalou manželkou snažili prodat, zatím bezvýsledně. Dům je nabízen k prodeji za cenu 9 – 10 mil. Kč. Vlastní osobní automobil zn. KIA [anonymizováno], rok výroby 2013. Uvedl, že syn od svého nástupu na vysokou školu, tj. od října 2020, bydlí u matky, předtím bydlel u něho. Výživné na syna platí ve výši 8.000 Kč, dluh na něm nemá, nad rámec výživného synovi poslední dobou nic nedává. Výdaje spojené s dopravou, kolejemi, stravováním žalovaného nezpochybňuje. Se svou osobou žádné zdravotní problémy nemá. Dodal, že platí veškeré výdaje spojené s provozem domu – jedná se o elektřinu, plyn, vodu, hypotéku - žalovaný ani jeho bývalá manželka, která v domě rovněž bydlí, se na jejich úhradě nijak nepodílí.

10. Žalovaný tvrdil, že studuje fakultu umění a architektury obor tvorba ve veřejném prostoru na Technické univerzitě v [obec]. Úspěšně ukončil první semestr. Vlastní pouze mobilní telefon a počítač, jinak je nemajetný. Přes týden, i když je distanční výuka, bydlí na koleji, požádal o výjimku, kterou dostal. Nechce být doma v napjatém prostředí, kde jsou rodiče ve sporu. Na koleji má klid na učení, na to, aby se mohl duševně rozvíjet. Stravuje se v menze. Pravidelně chodí na obědy, občas na večeře. Jedno jídlo ho stojí 20-40 Kč. Výdaje má spojeny i s dojížděním, jednak z [obec] do [obec] a jednak po městě – jízdenka na 3 měsíce ho stojí 320 Kč. V souvislosti se studiem po dobu distanční výuky vysoké výdaje nemá. Pouze v lednu 2021, kdy vytvářel závěrečnou práci, musel vytvořit prostorový model, materiál a věci na něho ho vyšly cca na 3000 Kč. Od počátku studia na vysoké škole o víkendech bydlí u své matky, která mu zajišťuje jídlo o víkendech, přispívá mu na oblečení, dle jeho odhadu to je 2. - 3.000 Kč měsíčně. Částky, které jsou vloženy na jeho účet přes automat, jsou peníze, které obdržel např. od babiček – na účet je vložil sám. Otec mu platí výživné ve výši 8.000 Kč měsíčně, k Vánocům 2020 od něho dostal 2.000 Kč. Stejnou částku dostal i od matky. Žádné zdravotní problémy se svou osobou nemá. Koníčkům se od nástupu na vysokou školu nevěnuje.

11. Po 1.1.2014 jde-li o změnu poměrů ve věci zletilých dětí, nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z.“) v této věci ničeho nestanoví, soud proto vycházel z obecného pravidla zakotveného v ustanovení § 163 o.s.ř., podle něhož rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

12. Samotná otázka výživného je upravena občanským zákoníkem v ustanovení § 910 a násl. <i>13. Dle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>14. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> 15. Obecně je rozsah vyživovací povinnosti upraven v ustanovení § 913 o.z., podle něhož pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

16. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

17. Při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti ve vztahu rodič a dítě je třeba vycházet i z ustanovení § 915 odst. 1 o.z., podle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Na základě provedeného důkazního řízení soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. K poslední úpravě výživného došlo v roce 2017, tj. v době, kdy žalovaný byl studentem gymnázia v [obec]. Se svou osobou z pohledu zdravotního zvýšené výdaje neměl. V akademickém roce 2020-2021 se žalovaný stal studentem Technické univerzity [obec], fakulty umění a architektury. Žalovaný se tedy ke dni rozhodnutí soudu studiem na vysoké škole soustavně připravuje na své budoucí povolání, tudíž vyživovací povinnost rodičů vůči němu prozatím trvá. I když žalovaný studuje v prezenční formě, je třeba poznamenat, že jeho studium je poznamenáno pandemií koronaviru, což se odráží v nákladech spojených se studiem, které nedosazují takové výše, které by dosahovaly v případě jeho přítomnosti ve škole. Jeho oborem je tvorba ve veřejném prostoru, což znamená tvorbu různých prostorových modelů, což s sebou nese určité náklady. To se i ukázalo při tvorbě jeho závěrečné práce v prvním semestru. I přesto, že prezenční výuka je prozatím nahrazena výukou distanční, žalovaný přes týden bydlí na vysokoškolské koleji – univerzita tak vyhověla jeho přání bydlet mimo domov, aby nebyl ve stresujícímu prostředí u rodičů. Za ubytování na koleji za dva měsíce zaplatil 6.480 Kč. Stravuje se v menze, chodí na obědy občas i na večeře – jedno jídlo ho přijde na 30 až 40 Kč. Oproti době poslední úpravy výživného v průměru 130 Kč měsíčně vynakládá i na dojíždění do školy, 100 Kč měsíčně platí MHD. V měsíci říjnu 2020, kdy ještě nebydlel na koleji, zaplatil za dojíždění 550 Kč.

19. Žalobce požaduje výživné snížit od 20.8.2020 na částku 3.000 Kč měsíčně. Na výživné žalovanému měsíčně platí 8.000 Kč, dluh na něm nemá, nad rámec výživného mu nic nedává, jen k Vánocům 2020 mu dal částku 2.000 Kč. Se svou osobou žádné výdaje nemá (zdravotní problémy apod.) Počet vyživovacích povinností se žalobci oproti době poslední úpravy výživného nezměnil. V době poslední úpravy výživného byl jeho příjem tvořen příjmem ze zaměstnání – byl zaměstnán a současně jediným společníkem [právnická osoba] galerie [název] [název] & [celé jméno žalobce], kde jeho příjem dosáhl výše 8.810 Kč měsíčně čistého. V současné době je žalobce stále jediným společníkem a jednatelem uvedené společnosti, i když tvrdí, že svou činnost ve společnosti počínaje dnem 1.3.2020 pozastavil a od té doby pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná. Za tok 2019 [právnická osoba] vykázala čistý obrat 392.076 Kč, za rok 2018 roční čistý obrat společnosti dosáhl výše 652.464 Kč. Žalobce pro svou potřebu v roce 2018 použil částku 12.250 Kč měsíčně, v roce 2019 to bylo 13.330 Kč měsíčně. V roce 2020 hospodářský výsledek společnosti byl + 285.531 Kč. Žalobce tvrdil, že aby mohl dostát všem svým závazkům, byl nucen si vzít úvěr u banky, z něhož dosud žije. Jeho pracovní aktivity jsou silně ovlivněny koronavirovou pandemií, v roce 2021 zatím získal zakázku v hodnotě 75.000 Kč. Platí veškeré výdaje spojené s domem včetně hypotečního úvěru získaného na pořízení a rekonstrukci domu, v němž žije, bývalá manželka ani žalovaný se na nákladech nijak nepodílí (dle tvrzení žalovaného od ledna 2021 bývalá manželka žalobce platí zálohy na plyn).

20. Co se rýče majetkových poměrů účastníků, žalovaný je nemajetný – vlastní pouze mobilní telefon, počítač, žalobce vlastní automobil zn. Kia rok výroby 2013, spolu s bývalou manželkou vlastní rodinný dům v [obec], který se snaží prodat přes realitní kancelář za cenu 10 mil Kč.

21. S ohledem na shora prokázané skutečnosti dospěl soud k závěru, že v dané věci jsou dány podmínky pro snížení výživného, i když ne na takovou částku, jak požaduje žalobce.

22. Žalobce do února 2020 podnikatelskou činnost provozoval přes [právnická osoba], jejímž byl a stále je jediným společníkem. Roční obrat společnosti se postupně snižoval – v roce 2018 dosáhl výše 652.464 Kč, v roce 2019 to bylo 392.076 Kč, za rok 2020 společnost vykázala čistá obrat + 285.531 Kč. V roce 2017 příjem žalobce dosáhl výše 8.810 Kč měsíčně čistého, v roce 2019 se jeho příjem pohyboval kolem 13.300 Kč měsíčně. Žalobce tehdy žil z částky 450.000 Kč, kterou získal za realizovanou zakázku v [obec]. V roce 2020 potřeby žalobce uspokojoval jednak z úvěru, který si vzal u mBank v listopadu 2019 ve výši 454.000 Kč, jednak z peněz, které získal z realizovaných zakázek – žalobce tvrdil, že jako osoba samostatně výdělečně činná si za rok vydělal cca 30 tisíc korun. Jeho aktivity byly silně ovlivněny koonavirovou krizí, což pokračuje do současné doby. Oproti poslední úpravy výživného se počet vyživovacích povinností žalobci nezměnil. K zásadní změně poměrů došlo na straně žalovaného, který začal od října 2020 studovat vysokou školu v [obec], kde i přes dosud probíhající distanční výuku v zájmu klidu k učení bydlí na koleji, stravuje se v menze, určitou částku měsíčně vynakládá i na jízdné. Žalovaný je na rozdíl od žalobce nemajetný, žalobce spolu s bývalou manželkou vlastní dům, jež je nabízen k prodeji za cenu 10 mil Kč.

23. Soud při stanovení výše výživného přihlédl k tomu, že byť je příjem žalobce oproti době poslední úpravy výživného vyšší o cca 4.000 Kč měsíčně, jeho možnosti získání zakázek je značně omezený. Žalobce byl nucen si vzít bankovní úvěr, aby mohl své měsíční výdaje uspokojovat. Jedná se o náklady spojené s provozem domu, které včetně hypotečního úvěru celé platí on, a to i přesto, že dům obývá kromě žalovaného (o víkendech) i jeho bývalá manželka. Žalobce prokázal, že tyto pravidelné měsíční výdaje dosahují výše cca 21.000 Kč (elektřina, pojištění, splátky hypotéky, splátky úvěru mBank), přičemž tato částka nezahrnuje čtvrtletní splátky vody, zálohy plynu ani výživné ve výši 8.000 Kč na syna. Žalobce kromě výživného synovi, který od nástupu na vysokou školu o víkendech bydlí u matky, nic nedává – pouze k Vánocům mu dal částku 2.000 Kč. Při rozhodnutí soud přihlédl k zásadní změně poměrů na straně žalovaného, který od října 2020 studuje vysokou školu mimo své bydliště. Výdaje má s bydlením, stravováním dojížděním a i samotným studiem, i když s ohledem na současnou distanční výuku kvůli koronaviru nedosahují takové výše, jaké by dosahovaly v případě řádného prezenčního studia.

24. Soud po zhodnocení situace na straně žalobce, kdy chápe, že možnosti získání zakázek žalobcem v současné době jsou značně omezené, vyhověl jeho návrhu na snížení výživného a výživné snížil na částku 6.000 Kč měsíčně, když má za to, že v této výši je žalobce schopen výživné platit. Jak bylo uvedeno shora, při určení výživného je třeba přihlédnout nejen k možnostem povinného rodiče, ale i k odůvodněným potřebám oprávněného žalovaného, jehož potřeby od poslední úpravy výživného značně stouply. Pokud bylo v řízení žalovanou stranou tvrzeno, že žalobce prodejem domu získá minimálně 4 mil korun, tudíž je schopen v dosavadní výši výživné hradit, je třeba uvést, že dům prozatím prodán nebyl, je stále nabízen k prodeji za 10 mil Kč. Námitka žalobce, že se matka žalovaného nijak nepodílí na výživě syna, resp. se nepodílí dostatečným způsobem, se v řízení ukázala jako nepravdivá – výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že mu matka na účet měsíčně přispívá několikatisícovými částkami. V této souvislosti na doplnění soud pouze dodává, že vyživovací povinnost k žalovanému mají oba rodiče, na uspokojování potřeb žalovaného se tudíž nemůže podílet pouze jeden z nich. Je třeba říci, že otec vyživovací povinnost plní finanční formou, matka vyživovací povinnost plní navíc zejména o víkendech i v materiální podobě.

25. Novou úpravou výživného došlo ke změně rozsudku, který o něm rozhodoval naposledy, tj. rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] v části týkající se výše výživného na žalovaného.

26. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.