7 C 142/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem,

I. Soud zrušuje spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] vedeným Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín pro [územní celek], [katastrální uzemí], tj. k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo].

II. Pozemky specifikované ve výroku ad. I. tohoto rozsudku soud přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], bytem [adresa žalobce].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované České republice vypořádací podíl ve výši 7.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví k nemovitým věcem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín na [list vlastnictví], vedeném pro [územní celek] a kat. území [anonymizováno], a to k k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo]. Žalobce tvrdil, že s předmětnými pozemky rodina žalobce po dobu mnoha let hospodaří, platí z nich daně. Žalovaná pozemky nevyužívá. Žalovaná na svůj podíl o velikosti [číslo] celku obou pozemků vyhlásila aukci, kdy vyvolávací cena byla stanovena částkou 7.500 Kč. Aukce byla následně z důvodu podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zrušena. Žalobce nemá zájem nadále setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu se žalovanou. Žalobce se s žalovanou o zrušení spoluvlastnictví nedohodl, jako jediné řešení vidí přikázáno obou pozemků do jeho vlastnictví s tím, že žalované vyplatí vypořádací podíl ve výši 7.500 Kč.

2. Žalovaná se zrušením spoluvlastnictví souhlasila, souhlasila i s navrhovaným způsobem vypořádání. Tvrdila, že spoluvlastnický podíl u každého z pozemků o velikosti id. [číslo] je pro ni trvale nepotřebný. Ani žalovaná nemá zájem ve spoluvlastnickém vztahu s žalobcem setrvat. Žalovaná nikdy neměla v úmyslu předmětné pozemky využívat a nikdy je také neužívala. Navrhovala, aby oba pozemky byly přikázány do vlastnictví žalobce s tím, že jí žalobce vyplatí vypořádací podíl ve výši 7.500 Kč.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí, z [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín pro [územní celek], kat. území [anonymizováno], vzal soud za prokázané, že jako vlastníci pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jsou na listu vlastnictví zapsáni [celé jméno žalobce] jakožto vlastník ideálního podílu o velikosti [číslo] celku a Česká republika jakožto vlastník ideálního podílu o velikosti [číslo] celku. Celková výměra pozemku parc. [číslo] činí 2652 m2, celková výměra pozemku parc. [číslo] činí 220 m2. Žalobce předmětný podíl pozemků nabyl na základě darovaní smlouvy uzavřené dne 27.4.2021 mezi jím na straně obdarované a [celé jméno původního účastníka], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] na straně dárců. Zápis vlastnického práva ve prospěch žalobce byl proveden dne 20.5.2021 s tím, že účinky zápisu nastaly ke dni 28.4.2021.

4. Dnem 13.7.2020 je datováno oznámení žalované adresované jednomu z tehdejších spoluvlastníků předmětných pozemků [jméno] [celé jméno žalobce], v němž mu oznamuje, že na dobu od 14.7.2020 do 6.8.2020 žalovaná vyhlásila elektronickou kauci s kaucí č. HJC/16/2020 na prodej spoluvlastnických podílů o velikosti [číslo] k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] kat. území [anonymizováno] s nejnižším podáním 7.500 Kč. Samotná aukční vyhláška byla vydána dne 10.7.2020. Rozhodnutím ředitele odboru Odloučené pracoviště [obec] Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 3.8.2020 byla aukce zrušena. Důvodem zrušení aukce byla žaloba podaná [celé jméno původního účastníka] – bývalým spoluvlastníkem pozemků - u Okresního soudu v Jičíně dne 3.8.2020 na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným pozemkům.

5. Soud při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vycházel z ustanovení § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.). Dle ustanovení § 1140 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

6. Ustanovení § 1140 odst. 1 o.z. vyjadřuje obecnou podstatu vztahu spoluvlastníka ke spoluvlastnickému společenství potud, že jeho účast ve spoluvlastnictví nelze vynucovat proti jeho vůli. <i>7. Dle § 1141 odst. 1 o.z. se spoluvlastnictví zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.</i> <i>8. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.</i> 9. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou má přednost před zrušením a vypořádáním soudem. Soud je vázán nejenom uzavřeným výčtem způsobů, které může při vypořádání volit, ale také jejich pořadím, které musí respektovat, a zákonnými podmínkami podmiňujícími jednotlivé způsoby vypořádání, jež musí zohledňovat. Soudní rozhodnutí tak nemusí být ve shodě s představami, které spoluvlastníci o vypořádání mají; pokud ale spoluvlastníci nejsou schopni uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, musí soudní rozhodnutí respektovat. V daném případě k uzavření dohody nedošlo.

10. Smyslem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nové konstituování hmotněprávních vztahů odvíjejících se od společné věci a vypořádání dosavadních vztahů.

11. Rozhodnutí soudu dle § 1143 o.z. má konstitutivní povahu. Účastníky řízení musí být všichni dosavadní spoluvlastníci, přičemž velikost jejich spoluvlastnických podílů není z hlediska okruhu účastníků podstatná. Jestliže se řízení neúčastní všichni spoluvlastníci, je tato skutečnost bez dalšího důvodem k zamítnutí žaloby. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není soud vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným. Způsoby vypořádání mají v zákoně určenou posloupnost, která musí být rozhodujícím soudem respektována.

12. Prvním způsobem vypořádání je rozdělení věci upravené v ustanovení § 1144 a násl. o.z. Podle uvedeného ustanovení je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

13. Další způsoby vypořádání jsou uvedeny v ustanovení § 1147 o.z., dle něhož není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

14. Jak bylo uvedeno shora, občanský zákoník stanoví taxativním způsobem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě.

15. Prvním ze způsobů vypořádání, předcházejícím způsobům ostatním, je rozdělení věci. Podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení„ dobře možné“. Tato možnost musí být faktická, musí být technicky proveditelná a rozdělení musí být funkčně opodstatněné. Rozdělením věci se rozumí reálné rozdělení věci. Reálné rozdělení by nebylo„ dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké.

16. V dané věci dospěl soud zcela jednoznačně k závěru, že rozdělení nemovitých věcí není zejména s ohledem na jejich výměru možné. Pokud by došlo k reálnému rozdělení pozemků, vznikly by naprosto nesmyslné pozemky o velice malých výměrách.

17. Jestliže soud vyloučil možnost prvního způsobu vypořádání – rozdělení věcí, přistoupil k druhému způsobu vypořádání, tj. přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků – konkrétně do vlastnictví žalobce.

18. Přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků je podmíněno naplněním předpokladů, které lze odlišit na subjektivní a objektivní. Mezi tyto předpoklady je možné zahrnout stanovisko spoluvlastníka, kterému mají být nemovité věci přikázány, účelnost využití nemovité věci spoluvlastníkem, jeho solventnost vyplatit vypořádací podíl, zásluhu o nabytí a údržbu nemovitých věcí, úhradu nákladů spojených se společnou věcí, velikost spoluvlastnických podílů, přihlíží se k tomu, kdo nemovitost dosud užívá, kdo ji udržuje, opravuje, kdo je schopen starat se i nadále o její údržbu.

19. Mezi stranami je nesporné, že nemovitosti po mnoho let užívá výlučně rodina žalobce, žalovaná nikdy nemovité věci neužívala, nikdy to nebylo v jejím úmyslu, a ani v současně době o užívání věcí nemá zájem. Pozemky jsou pro ni nepotřebné. Ani jedna ze stran nechce ve spoluvlastnictví setrvávat, pozemky chce do svého vlastnictví žalobce, žalovaná s tímto postupem souhlasí. Žalobce je schopen zajišťovat údržbu pozemků i nadále, je schopen i zaplatit vypořádací podíl, jehož výše vychází z aukční vyhlášky – jedná se o nejnižší podání 7.500 Kč stanovené v této vyhlášce.

20. Po zhodnocení všech prokázaných skutečností soud dospěl k jednoznačnému závěru, že nejvhodnějším způsobem vypořádání poté, co spoluvlastnictví zrušil, je přikázání věcí do výlučného vlastnictví žalobce za současného vyplacení vypořádacího podílu ve výši 7.500 Kč, s čímž ostatně obě strany souhlasily.

21. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

22. Soud při rozhodování ohledně náhrady nákladů řízení vycházel z obsahu [příjmení] Ústavního soudu ze dne 10.11.2020 sp. zn. I. ÚS 262/20, který se zabývá otázkou náhrady nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, otázkou úspěchu a neúspěchu ve věci. Ústavní soud uzavřel, že„ nikdo zásadně nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, a tak ani žádného ze spoluvlastníků nelze bez dalšího sankcionovat za to, že spoluvlastnictví má být zrušeno a vypořádáno, respektive za to, že byl u soudu podán příslušný návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V předmětném řízení se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků (spoluvlastníků), kteří mají shodné procesní postavení (žalobců i žalovaných) a kteří předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu. Každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ a je nutno na něj pohlížet jako na projev ústavně chráněného vlastnického práva. Zahájení a vedení řízení před soudem nelze bez dalšího klást k tíži ani žalujícímu spoluvlastníku, který je inicioval, ani tomu, který se formálně ocitl na straně žalované. Spoluvlastníci sami nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy v tomto rozsahu není vázán, ale sám rozhodne dle zákonné posloupnosti jednotlivých způsobů vypořádání a v jejich rámci podle svého vlastního uvážení (například jak konkrétně bude společná věc rozdělena či komu bude přikázána do vlastnictví a komu bude přiznána přiměřená náhrada). V řízení jsou přitom často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu a každý z odlišných návrhů jednotlivých spoluvlastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ. Nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny (shodně srov. nález sp. zn. II. ÚS 572/19, body 22 a 23). <i>23. Na zákonné úrovni to znamená upřednostnit aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovit, že oba (všichni) účastníci řízení byli úspěšní zčásti a náhrada nákladů řízení proto nenáleží žádnému z nich. Tím ovšem není řečeno, že by soud nemohl zohlednit konkrétní okolnosti případu a aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., odůvodňuje-li např. obstrukční chování účastníka v průběhu řízení, či jiné významné okolnosti (viz body 43 a 44). Samo o sobě však není rozhodné, jaký navrhl který z účastníků způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví a který z nich (či úplně jiný) soud nakonec zvolil, neboť to záviselo na jeho úvaze, vedené zákonnou úpravou. Proto také nemůže být rozhodné, co bylo mezi účastníky sporné z pohledu provedeného dokazování a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud.“</i> 24. Z uvedeného závěru také plyne právní věta, a to:„ V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.“ 25. V dané věci byla mezi stranami shoda nejen v požadavku na zrušení spoluvlastnictví ale i ve způsobu vypořádání. Žádné konkrétní okolnosti, pro které by soud měl žalobci nebo žalovanému přiznat právo na náhradu nákladů řízení (např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva), soud neshledal. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad IV tohoto rozsudku.

26. Lhůta ke splnění povinnosti žalobce vyplatit žalované vypořádací podíl byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.