7 C 205/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného na zletilé dítě,

I. Výživné, které je žalovaný povinen na žalobce platit podle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. prosince 2019 č. j. 30 P 179/2006-235 ve výši 5 000 Kč měsíčně, se s účinností od 7. 11. 2022 zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně s tím, že výživné je žalovaný povinen platit do každého 20. dne měsíčně předem na účet žalobce č. [bankovní účet].

II. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by bylo zvýšeno výživné s účinností od 7. 11. 2022 do budoucna o dalších 2 000 Kč měsíčně, tj. na celkovou částku 9 000 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Dlužné výživné za období od 7. 11. 2022 do 31. 1. 2023 v celkové výši 5 600 Kč je žalovaný povinen žalobci zaplatit spolu s běžným výživným splatným dne 20. 3. 2023.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 12. 2019 č.j. 30 P 179/2006-235 v části týkající se výše výživného na žalobce.

V. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 7. 11. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo s účinností od 7. 11. 2022 zvýšeno výživné, které je žalovaný povinen platit na jeho osobu, a to z částky 5 000 Kč měsíčně na částku 9 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že k poslední úpravě výživného došlo rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 12. 2019 čj. 30 P 179/2006-235. Od té doby došlo na jeho straně ke změně poměrů, kdy nyní studuje druhý ročník vysoké školy, což sebou přináší zvýšené výdaje v souvislosti se studiem, bydlením v nájemním bytě, dojížděním do školy. Poukázal na nárůst cen většiny zboží. Tvrdil, že výdaje si hradí jednak z výživného, jednak z kapesného, které dostává od své matly a jednak z příjmu z brigád.

2. Žalovaný se zvýšením výživného na částku uvedenou v žalobě nesouhlasil. Poukázal na to, že i jemu stouply potřeby související s nárůstem cen. Přesto žalobci nabízel mimosoudně zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně, s čímž žalobce nesouhlasil. Žalovaný tvrdil, že od poslední úpravy výživného na jeho straně došlo k poklesu příjmů. Má další vyživovací povinnost k nezletilé dceři, žije ve společné domácnosti s manželkou a dcerou v domě, na který splácí hypotéku. Žalovaný poukázal na to, že ve věci je třeba zkoumat i vztah mezi otcem a synem. V této souvislosti tvrdil, že se se synem nestýkají, jejich komunikace se omezila pouze na komunikaci ohledně plateb výživného, syn ho průběžně neinformuje o studiu, o studijních výsledcích. Žalobce ho nevnímá jako otce ale jako osobu, která má platit výživné. Zvýšení výživného by dle jeho názoru bylo v rozporu s dobrými mravy.

3. K poslední úpravě výživného došlo v roce 2019, kdy rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 12. 2019 čj. 30 P 179/2006-235 byla žalovanému uložena povinnost platit na tehdy nezletilého žalobce s účinností od 1. 10. 2019 částku 5 000 Kč měsíčně. Žalobce tehdy navštěvoval 3. ročník [příjmení] obchodní akademie v [obec], byl žákem základní školy umění – hudební obor bicí, byl členem dvou hudebních těles. Chodil na brigády, peníze z nich využíval pro svou potřebu. Absolvoval kurz autoškoly, což představoval výdaj 9 000 Kč. Žalovaný podnikal, jeho příjem z podnikání se pohyboval v rozmezí 35 000 až 40 000 Kč měsíčně. Měl vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno] [příjmení], nar. [rok]. S ní a s manželkou žili v rodinném domě pořízeném na hypotéku, kterou měsíčně splácel. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 1. 2020.

4. Žalobce soudu předložil potvrzení o studiu vystavené [příjmení] [příjmení], Fakultou sociálních věd, z něhož soud vzal za prokázané, že žalobce je v akademickém roce 2022 2023 studentem prezenčního bakalářského studijního programu Politologie a veřejná politika.

5. Žalobce soudu předložil smlouvu o úplatném přenechání nemovité věci k užívání ze dne 6. 8. 2021 uzavřenou mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobcem na podnájem prostor k užívání na dobu určitou – do 31. 1. 2022 za úplatu 7 500 Kč měsíčně + zálohy na služby ve výši 2 500 Kč měsíčně. Dne 20. 1. 2022 byl uzavřen dodatek smlouvy, kterým bylo užívání prostor dohodnuto na dobu neurčitou. Dne 1. 10. 2022 byl podepsán druhý dodatek smlouvy o užívání, na základě kterého byly zálohy na služby zvýšeny s účinností od 1. 10. 2022 na částku 4 500 Kč měsíčně. Smlouvy včetně dodatků jsou oboustranně podepsány.

6. Z potvrzení Domu zahraniční spolupráce [obec] vzal soud za prokázané, že v měsíci červenec 2022 dosáhl žalobce příjmu 9 150 Kč, v srpnu 2022 a září 2022 vždy příjmu 9 900 Kč měsíčně, v říjnu 2022 4 500 Kč Celkem si tak na brigádách za uvedené období vydělal 33 450 Kč. Při jednání soudu žalobce doplnil, že v listopadu jeho příjem dosáhl výše 4 000 Kč a v prosinci 2022 pouze částky 1 500 Kč.

7. Žalovaný předložil přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2021, z jehož obsahu soud zjistil, že příjem za rok 2021 žalovaný vykázal částkou 636 559, základ daně částkou 52 770 Kč.

8. Z výsledovky vyhotovené za období od ledna 2022 do listopadu 2022 soud zjistil, že za jedenáct měsíců roku 2022 žalobce dosáhl zisku z podnikání 474 663,99 Kč, tj. 43 151 Kč měsíčně bez daně. Tomuto odpovídá i příjem za měsíc listopad 2022 vykazovaný ve výši 42 022 Kč.

9. Dále soudu předložil oznámení Raiffeisen stavební spořitelny ze dne 22. 11. 2019, z něhož vzal soud za prokázané, že s účinností od 25. 12. 2019 výše splátky hypotečního úvěru činila 5 820 Kč a výše vkladu na účet stavebního spoření 6 120 Kč – žalovaný tak celkem splácel 11 940 Kč měsíčně. Z oznámení Raiffeisen stavební spořitelny ze dne 4. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že s účinností od 25. 12. 2022 výše splátky hypotečního úvěru byla stanovena na 17 520 Kč měsíčně a splátka vkladu na částku 4 445 Kč měsíčně – celkem tak žalovaný od prosince 2022 platí 21 975 Kč měsíčně, tj. o 10 000 Kč měsíčně více, než před prosincem 2022.

10. Při jednání soudu dne 25. 1. 2023 žalobce potvrdil, že jeho příjem je tvořen příjmem z Domu zahraniční spolupráce (ten je různý, záleží na tom, zda jsou prázdniny, či zda chodí do školy nebo se připravuje na zkoušky), výživným od otce a kapesným 4 000 Kč měsíčně od matky. Pokud mu nějaké peníze chybí, tak mu je nad rámec kapesného poskytne matka, jí o peníze se snaží žádat co nejméně. Matka je samoživitelka, která má vyživovací povinnost ještě k synovi narozenému 2009, od července či srpna 2021 je zaměstnána v JYSKu [obec]. Dále žalobce uvedl, že v [obec] bydlí na adrese [ulice a číslo], kde obývá jeden pokoj ještě spolu s jedním spolubydlícím, v podstatě se jedná o bytovou jednotku sestávající ze 4 pokojů se společnou kuchyňkou a koupelnou a chodbičkou, kde celkem žije 6 lidí. O nájemné a zálohy na služby se se spolubydlícím dělí na polovinu, měsíčně tak platí 6 000 Kč. V loňském semestru se snažil sehnat ubytování na koleji. I přesto, že se mu to podařilo, možnosti bydlení na koleji nevyužil, neboť do školy by musel jezdit přes celou [část Prahy] cca 45 minut a navíc pokoj na koleji by ho stál stejně jako ubytování, kde nyní bydlí a má to podstatně blíže do školy a lepší dopravní spojení. V akademickém roce 2022 2023 je ve druhém ročníku bakalářského studia, po jeho ukončení v roce 2024 by chtěl ve stejném oboru pokračovat v magisterském studiu – skončil by v roce 2026. Jeho studijní průměr činí 1,45, jedná se o průměr, který mu umožní pokračovat ve studiu bez přijímacích zkoušek. Vlastní mobilní telefon, starý cca 1,5 roku, notebook starý cca 1 rok – na tyto věci si vydělal z brigád. Se zdravotním stavem žádné problémy nemá. Činnost v hudebních tělesech a ZUŠce ukončil s nástupem na VŠ. S otcem se nestýká – on sám se nechce stýkat v domě otce za přítomnosti jeho rodiny, nerozumí si s manželkou otce. Na styk mimo dům otec nepřistoupil. On se s ním přitom chtěl stýkat, chyběl mu. Nad rámec výživného od otce nic nedostává. Dluh na výživném není. Domů jezdí ob týden. V Praze se stravuje buď doma, kde si vaří nebo v menze, kde jeden oběd ho stojí cca 85 Kč, k tomu je třeba si kupovat snídaně, večeře. Roční studentská jízdenka MHD stojí cca 1400 Kč.

11. Žalovaný sdělil, že pracuje jako OSVČ – provozuje čerpací stanice Benziny v [obec] na Husově ulici a v Koněvově ulici, jiný příjem než z tohoto podnikání nemá. Má celkem dvě vyživovací povinnosti, a to k žalobci a k dceři narozené 2011, která navštěvuje 6. třídu 4. ZŠ v [obec], její potřeby jsou běžné jako potřeby jiných dětí v jejím věku. Se žalobcem se nestýká od roku 2014, i když se o styk s ním snažil. Nad rámec výživného mu nic nedává. Se svou osobou v souvislosti se zdravotním stavem žádné zvýšené výdaje nemá. Užívá léky na zvýšený cholesterol a vyšší krevní tlak - jsou hrazeny pojišťovnou. Ve společném jmění vlastní dům, ve kterém s manželkou a dcerou žijí, manželka pracuje jako OSVČ v oboru pojišťovnictví + studuje druhý ročník [příjmení] akademie [obec]. Do školy jezdí na tři dny jednou za dva měsíce, za ubytování a stravu zaplatí 2 300 Kč. Jeho výdaje jsou tvořeny platbami hypotéky, platbami životního pojištění 1 800 Kč měsíčně, platbami důchodového připojištění 130 Kč měsíčně a inkasem 8 500 Kč měsíčně, jedná se zejména o elektřinu, neboť topí čerpadlem. Dle jeho názoru ho syn bere pouze jako osobu povinnou k placení výživného, což dokládá SMS korespondencí. (z jejího obsahu soud zjistil, že mezi účastníky je zásadní problém ve způsobu placení výživného, žalovaný výživné posílá v hotovosti, žalobce po něm chce zasílat výživné na účet vzhledem k tomu, že se někdy nedostane do [obec] včas a výživné si na poště nestačí vyzvednout, žalovaný toto odmítá).

12. Po 1.1.2014 jde-li o změnu poměrů ve věci zletilých dětí, nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z.“) v této věci ničeho nestanoví, soud proto vycházel z obecného pravidla zakotveného v ustanovení § 163 o.s.ř., podle něhož rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

13. Samotná otázka výživného je upravena občanským zákoníkem v ustanovení § 910 a násl. <i>14. Dle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>15. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> 16. Obecně je rozsah vyživovací povinnosti upraven v ustanovení § 913 o.z., podle něhož pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

17. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

18. Při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti ve vztahu rodič a dítě je třeba vycházet i z ustanovení § 915 odst. 1 o.z., podle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Na základě provedeného důkazního řízení soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. K poslední úpravě výživného na žalobce došlo v listopadu 2019, tj. v době, kdy žalobce navštěvoval 3. ročník střední školy v místě svého bydliště. Byl žákem ZUŠ [obec], kde se věnoval hudebnímu oboru – hra na bicí- školné činilo 3 000 Kč ročně, byl členem dvou hudebních těles, absolvoval autoškolu za 9 000 Kč. Od 1. 9. 2022 studuje druhý ročník studijního oboru Politologie a veřejná politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v [obec]. Žalobce se tedy soustavně studiem připravuje na své budoucí povolání, tudíž vyživovací povinnost rodičů vůči němu prozatím trvá. Žalobce bydlí v podnájmu, kde platí 6 000 Kč měsíčně, stravuje se buď sám nebo v menze (denně cca 160 Kč, měsíčně cca 3 500 Kč), roční jízdenka MHD ho stojí 1 400 Kč (167 Kč měsíčně), ob týden dojíždí domů (jízdenka [obec] – [obec] v průměru 120 Kč) – měsíční výdaje činní cca 9 800 Kč – v této částce nejsou zahrnuty výdaje spojené se školou, pořízení učebnic, školních potřeb apod., nejsou v ní výdaje spojené s nákupem oblečení, nákupem hygienických potřeb apod. Příjem žalobce je tvořen příjmem z brigád – za období červenec až listopad 2022 v průměrné výši 7 500 Kč měsíčně, dále výživným od otce 5 000 Kč měsíčně a kapesným od matky 4 000 Kč měsíčně – celkem 16 500 Kč.

20. Příjem žalovaného je tvořen příjmem z podnikání, který za rok 2022 dosáhl průměrné měsíční výše cca 42 000 Kč, tj. o 2 000 více, než v období poslední úpravy výživného. Z tohoto příjmu žalovaný musí platit výživné na žalobce ve výši 5 000 Kč měsíčně, hypotéku cca 22 000 Kč, inkaso 8 500 Kč, pojištění 1 930 Kč měsíčně – jeho celkové měsíční výdaje činí 37 430 Kč. K této částce je třeba uvést, že největší položkou výdajů žalovaného je hypotéka a inkaso, tj. platby, na kterých se mají podílet oba manželé, tudíž žalovaný se má podílet na jejich úhradě polovinou, tj. částkou 15 250 Kč. Celkové pravidelné měsíční výdaje žalovaného tak činí 17 200 Kč. Žalovaný má vyživovací povinnost mimo žalobce k nezletilé dceři, která navštěvuje 6. tř. základní školy. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že se účastníci nestýkají, je otázkou proč tomu tak je, (žalobce se s žalovaných nechtěl stýkat v místě jeho bydliště, žalovaný na jiném místě se s žalobcem setkávat nechtěl) – rozhodně tuto skutečnost soud nepovažuje za důvod, proč by nemělo dojít k nové úpravě výživného. Je třeba přihlédnout i k tomu, že kromě výživného žalobce od žalovaného nic nedostává.

21. Vycházeje z průměrného měsíčního příjmu žalovaného 42 000 Kč, s přihlédnutím k jeho pravidelným měsíčním výdajům, k jeho životní úrovni, k počtu vyživovacích povinností na straně jedné a k potřebám žalobce jeho výdajům jakožto studenta vysoké školy na straně druhé, soud dospěl k závěru, že v dané věci jsou podmínky pro zvýšení výživného, i když ne na částku požadovanou žalobcem. Za přiměřené soud považuje zvýšení na částku 7 000 Kč měsíčně, když má za to, že je v možnostech žalovaného výživné v této výši platit. Tato částka je dle soudu dostatečně vysoká (spolu s kapesným od matky žalobce) na to, aby žalobce byl schopen uspokojit své základní potřeby. Soud přihlédl při stanovení výživného i k tomu, že žalobce má příjem z brigád, což rovněž nejsou zanedbatelné částky. Co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Vzhledem k tomu, že výživné bylo zvýšeno zpětně, bylo vyčísleno i dlužné výživné za období od 7. 11. 2022 do 31. 1. 2023 částkou 5 600 Kč ([číslo] - 30. 11. 2022 dluh 1 600 Kč, prosinec 2022 dluh 2 000 Kč a leden 2023 dluh 2 000 Kč), kterou soud uložil žalovanému zaplatit spolu s běžným výživným splatným 20. 3. 2023. Při vyčíslení výživného soud vycházel ze shodných tvrzení stran, že dluh na výživném není.

23. Novou úpravou výživného došlo ke změně rozsudku, který o výživném rozhodoval naposledy, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad IV tohoto rozsudku.

24. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ,podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci se navíc oba účastníci práva na náhradu nákladů řízení vzdali.