7 C 230/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem anonymizována dvě slova číslo zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení částky 10.285 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10.285 Kč spolu s 10% p.a. úrokem z prodlení od 29.7.2019 do zaplacení z částky 10.285 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.056,70 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně – částku, jež bude vyčíslena samostatným usnesením, a to ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moci usnesení, kterým budou náklady státu vyčísleny.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 10.285 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě objednávky žalovaného provedl pro žalovaného dne 11.7.2019 přepravu na akci [anonymizováno]. Žalobce za provedenou přepravu vystavil žalovanému dne 14.7.2019 fakturu znějící na částku 10.285 Kč splatnou 27.7.2019, kterou žalovaný ani přes zaslanou upomínku nezaplatil. Poukázal na emailovou korespondenci, která probíhala mezi stranami sporu, zejména na emailové zprávy ze dnů 8.7.2019, 10.7.2019 a 12.7.2019, z nichž zcela jednoznačně dle žalobce plyne, že ohledně dané přepravy s žalobcem jednal žalovaný a na email ze dne 22.7.2020 zaslaný panem [příjmení] účetní žalobce, z něhož plyne, že k žádnému smluvnímu vztahu mezi [anonymizováno] a žalobcem nedošlo.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Tvrdil, že on byl ve vztahu žalobce a [právnická osoba] s.r.o. pouze jakýmsi„ zprostředkovatelem“ dopravy, i když ani zprostředkovatelská smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalovaný se pouze poptal u žalobce na možnost dopravy pro společnost [právnická osoba], od zaměstnance žalobce pana [příjmení] získal cenovou kalkulaci na jednorázovou přepravu, kterou předal [právnická osoba]. Faurecii předal kontakt na žalobce. Žalovaný ani neví, zda se cesta následně uskutečnila, o jakou cestu se jednalo. Tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným nikdy nevznikl žádný právní vztah, žádná objednávka či smlouva neexistuje, žalobce existenci takového vztahu neprokázal. Nevznikl ani žádný závazek z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný neobjednal přepravu svým jménem, na sebe, na svůj účet. Ze strany žalobce žalovanému nebyly žádné služby poskytnuty. Namítl nedostatek své pasivní legitimace ve sporu.

3. Žalobce odmítl tvrzení žalovaného, že mezi stranami nevznikl žádný právní vztah, a tudíž že žalovaný není povinen vyúčtovanou částku platit.

4. Žalobce soudu předložil fakturu [číslo] vystavenou jím dne 14.7.2019, kterou žalovanému vyúčtoval provedení přepravy akce [anonymizováno] v termínu 11.7.2019 dle jeho objednávky částkou 10.285 Kč (včetně DPH). Splatnost faktury nastala dnem 28.7.2019.

5. Dnem 6.7.2020 je datován dopis právního zástupce žalobce adresovaný žalovanému nazvaný jako„ Poslední upomínka před podáním žaloby dle § 142a odst. 1 o.s.ř. ve znění novely č. 396/2012 Sb.“. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky 10.285 Kč jakožto ceny přepravy provedené pro žalovaného na akci [anonymizováno] dne 11.7.2019. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky v termínu do 20.8.2020 s tím, že byl současně upozorněn na podání žaloby v případě, že do uvedeného data nebude dluh zaplacen.

6. Svědek [jméno] [jméno] - vedoucí nákupu spol. Faurecia - uvedl, že existuje smluvní vztah mezi [anonymizováno] a žalovaným, kdy předmětem tohoto vtahu je pravidelná přeprava (ta je dána pravidelným směnovým turnusem od pondělí do pátku na ranní, odpolední a noční směny) a mimořádná přeprava (ta s pravidelným kalendářem nesouvisí, jedná se o přepravu zaměstnanců do [obec] na mimořádné směny nebo na směny o víkendech) zaměstnanců společnosti do zaměstnání do střediska v [obec]. Svědek uvedl, že je odpovědný za nevýrobní záležitosti firmy [anonymizováno] na území ČR. Přepravu pro středisko v [anonymizováno] zajištuje na základě smlouvy žalovaný. Pokud ale jakékoliv jiné středisko [anonymizováno] v ČR má potřebu přepravu zajistit, může to žalovaný provést, pokud to zvládne. Daný případ se týká střediska v [část obce]. Věc se odehrála tak, že svědek volal p. [celé jméno žalovaného] jako smluvnímu partnerovi [právnická osoba] a žádal ho, zda by byl schopný zajistit přepravu členů managementu na danou akci. Patrně ho o to požádal někdo z personálního. Žalovaný na dotaz patrně odpověděl kladně - svědkovi řekl, že přepravu zajistí nebo jej odkázal na Interbus. K zajišťování služeb [právnická osoba] používá své obchodní partnery, kteří mohou zajistit službu buď sami, nebo prostřednictvím někoho, záleží na ceně, tato cena musí být pro [anonymizováno] akceptovatelná. V době uskutečnění přepravy účtárna [anonymizováno], jež sídlí v Polsku nebo v Portugalsku, dokázala proplatit pouze ty smluvní závazky, ty faktury, které vystavili smluvní obchodní partneři [příjmení], tzn. že účtárna byla schopna proplatit fakturu vystavenou p. [celé jméno žalovaného] nikoliv Interbusem, protože Interbus není v systému [anonymizováno]. Svědek přepravu neobjednával, přeprava byla uskutečněna. Svědek uvedl, že v roce 2019 existovala smlouva mezi [anonymizována dvě slova] a p. [celé jméno žalovaného] a mezi [anonymizováno] [obec] a p. [celé jméno žalovaného] Smlouva mezi [anonymizováno] [část obce], pro kterou byla daná přeprava v červenci 2019 provedena, a žalovaným nikdy uzavřena nebyla. Střediska [anonymizováno] v [obec], [část obce], [anonymizováno] mají různá IČA, jedná se o samostatné právní subjekty.

7. Svědek [jméno] [příjmení] – bývalý zaměstnanec žalobce - uvedl, že žalobce p. [celé jméno žalovaného] prodával autobus, žalovaný [příjmení]„ dohodil“ přepravu. Na bližší informace si svědek nevzpomíná, neví, kdo objednával přepravu, zda to byla firma, pro kterou jeli nebo zda to byl p. [celé jméno žalovaného]. V Interbusu nepracuje od 1.9.2018. Svědek uvedl, že systém objednávek fungoval tak, že byla poptávka, pokud byla telefonická, objednávka musela být písemná. V objednávce musela být specifikována doprava, tzn. odkud kam se má jet, počet osob, časy kdy se má jet. Pokud něco chybělo, dolaďovalo se to dodatečně. Klientovi byla následně sdělena cena, pokud cenu akceptoval, došlo k potvrzení objednávky ze strany Interbusu, přeprava se odjela a následovalo vystavení faktury. I v tomto sporném případě postup by měl být stejný, tzn. měla by existovat písemná objednávka, která by měla být v Interbusu dohledatelná. Pokud by objednávka písemná nebyla, neměla by být vystavena faktura.

8. Ze strany svědka [příjmení] byla soudu předložena emailová korespondence, která se týkala předmětné přepravy. Jedná se o emailové zprávy: 8.7.2019 14,41 hodin email od [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] s textem: 11.7.2019 od 16,30 – 17,00 z hotelu [anonymizována tři slova] [číslo]) do [anonymizována dvě slova] ([příjmení] [anonymizováno] [číslo]) a zpět do hotelu ve 20,000 hodin. Kapacita 60 cestujících. Podepsán [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno], [obec] 10.7.2019 v 7,50 hod email od [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení]: Vážený pane [příjmení], zasílám slíbené podklady k tomu čtvrtečnímu transferu. Prosím o zaslání ceny za dopravu. 10.7.2019 14,19 hodin email od [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] s textem: dle dohody potvrzuji 49+1 a 18+1 cena za pronájem max. 4 hodiny 5.000 Kč + DPH a 3.500 Kč + DPH podepsaný [jméno] [příjmení]

9. Uvedené emaily byly přeposlány [jméno] [jméno] 10.7.2019 v 14,37 hodin.

10. Ten přeposlal emailové zprávy [jméno] [jméno] (dle svědka [příjmení] se jednalo o personalistu s [anonymizováno] z [část obce]) dne 10.7.2019 v 14,54 hodin. 10.7.2019 v 16,06 hodin email od [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] – kopie zaslána [jméno] [jméno]: děkujeme asi se zítra obrátíme rovnou na pana [příjmení], jen bychom asi potřebovali mobil, nebo máme volat vám? podepsán [jméno] [jméno] 11.7.2019 v 7,41 hodin –email od [celé jméno žalovaného] [příjmení] [jméno]: mobil je [tel. číslo] 11.7.2019 v 8,37 hodin – email od [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno]: zde mobil na dopravce podepsán [jméno] [jméno]

11. Dne 12.7.2019 v 9,22 hodin následoval email od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] (účetní žalobce): Prosím o vystavení faktury [celé jméno žalovaného] – [celé jméno žalovaného] bus, akce [anonymizováno] [číslo], cena [číslo] + DPH, 3.500 Kč + DPH. podepsán [jméno] [příjmení]

12. Dále byl předložen email ze dne 13.7.2020 v 8,07 hodin - jedná se o email [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno], v němž uvádí, že se odkazuje na něho po telefonickém rozhovoru s panem [celé jméno žalovaného], se kterým řešila vystavenou fakturu na akci [anonymizováno], kterou pro [anonymizováno] objednával pan [příjmení] dne 11.7.2019 (viz předchozí mail) Pan [celé jméno žalovaného] jí vysvětlil, že byli jako firma pouze zprostředkovatelem a faktura měla být vystavena na [právnická osoba]. Oni fakturu mylně vystavili na pana [celé jméno žalovaného], jak jí pan [příjmení] napsal do mailu. Bohužel stále upomínala [právnická osoba] …. požadovala fakturu zaplatit, udělala by opravný doklad a vystavila fakturu správně na [právnická osoba].

13. Dne 22.7.2020 v 11,29 hodin následoval email od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] s textem: Prosím [právnická osoba] [příjmení] o vyjádření. Tuto fakturu hradit nebudeme a určitě ne napřímo … Interbus není náš partner a nic jsme si neobjednali. pokud spol. [celé jméno žalovaného] realizovala něco pro [anonymizováno] skrze Interbus, tak je pro nás obchodní partner [právnická osoba] [příjmení] a tomu také uhradíme pohledávku, příp. jsme již uhradili. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno].

14. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 10.285 Kč když tvrdí, že uvedená částka představuje cenu přepravy sjednanou mezi stranami sporu, kterou žalobce provedl pro žalovaného dne 11.7.2019 na základě objednávky učiněné žalovaným během dne 10.7.2019. Tvrdil, že mezi nimi vznikl smluvní vztah, na základě kterého žalovaný u něho objednal provedení přepravy osob pro [právnická osoba] na jednorázovou akci konanou dne 11.7.2019, žalobce tuto přepravu uskutečnil a žalovaný je tedy povinen mu zaplatit sjednanou cenu.

15. V podstatě tvrdí, že mezi nimi byla sjednána ve smyslu § 2455 zákona č. 89/2012 Sb. komisionářská smlouva, na základě které se žalobce zavázal obstarat pro žalovaného na základě jeho objednávky na jeho účet vlastním jménem přepravu osob s tím, že žalovaný byl povinen zaplatit mu za obstarání této záležitosti odměnu – cenu uskutečněné přepravy.

16. Na žalobci bylo, aby uzavření takové smlouvy prokázal. O systému objednávek ve společnosti žalobce vypověděl svědek [příjmení], jež v té době byl zaměstnancem žalobce na pozici vedoucího prodeje, který jednal v dané věci. Uvedl, že systém fungoval tak, že nejprve byla poptávka. Pokud tato poptávka byla telefonická, musela následovat písemná objednávka. V objednávce musela být specifikována doprava, tzn. odkud kam se má jet, počet osob, časy kdy se má jet. Pokud něco chybělo, dolaďovalo se to dodatečně. Klientovi byla následně sdělena cena, pokud cenu akceptoval, došlo k potvrzení objednávky ze strany Interbusu, přeprava se odjela a následovalo vystavení faktury. Bez písemné objednávky by faktura neměla být vystavena.

17. Žalobce písemnou objednávku žalovaného ani její potvrzení soudu nepředložil. Poukázal toliko na emailovou korespondenci ze dnů 8.7.2019 a 10.7.2019, kdy s žalobcem žalovaný jednal ve věci předmětné přepravy. Z uvedené komunikace soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný do žádného smluvního vztahu s žalobcem ohledně předmětné přepravy nevstoupil, objednávku přepravy neučinil. K tomuto závěru soud dospěl po zhodnocení obsahu mailové komunikace, jež mezi [právnická osoba], žalovaným a žalobcem probíhala ve dnech 8.7 až. 11.7.2019. Dne 8.7.2019 v 14,41 hodin [jméno] [jméno] – vedoucí zaměstnanec [právnická osoba] odpovědný za nevýrobní záležitosti firmy [anonymizováno] na území ČR - sdělil žalovanému podklady pro přepravu, jejíž uskutečnění [anonymizováno] požadovala dne 11.7.2019. Požadavky sdělené p. [příjmení] žalovaný 10.7.2019 v 7,50 hodin zaslal p. [příjmení] – vedoucímu prodeje žalobce - s tím, že se ho dotazoval na cenu přepravy. Následně téhož dne, tj. 10.7.2019 v 14,19 hodin p. [příjmení] žalovanému cenu zaslal a žalovaný bezprostředně poté – 10.7.2019 v 14,37 hodin - tyto informace sdělil p. [jméno] do [anonymizováno] a ten ve 14,54 hodin veškeré informace získané prostřednictvím žalovaného od Interbusu zaslal [jméno] [jméno] – personalistovi [anonymizováno] závod [část obce], pro který měla být přeprava uskutečněna. Následoval mail [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] žalovanému v 16,06 hodin 10.7.2019, kterým mu děkuje za poskytnuté informace a sděluje mu, že se zítra tj. 11.7.2019, obrátí přímo na pana [příjmení] (vedoucího prodeje žalobce), jen po žalovaném chtěl ještě mobil na p. [příjmení]. Ten jej p. [jméno] 11.7. 2019 v 7,41 hodin sdělil a ten jej v 8,37 hodin poslal [jméno] [jméno] – personalistovi [anonymizováno] [část obce] s textem„ zde mobil na dopravce“. Účast žalovaného ve věci tedy skončila sdělením informací získaných od žalobce [příjmení] 10.7.2019. Nadále - jak plyne z mailové zprávy [příjmení] s dopravcem, tj. žalobcem – nadále jednala [právnická osoba]. Přeprava byla žalobcem uskutečněna pro [právnická osoba] středisko [část obce], a to buď na základě objednávky p. [jméno] ze dne 11.7.2019, nebo pokud objednávka, jak tvrdí žalobce, ze strany [anonymizováno] nebyla, přepravu žalobce pro [anonymizováno] provedl bez právního důvodu. V takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení [právnická osoba] - středisko [část obce] na úkor žalobce, rozhodně však ne ke vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného. Ten pro žalobce žádnou činnost neprovedl. To, že [právnická osoba] nebyla schopna s ohledem na svůj vnitřní systém v době uskutečnění přepravy proplatit fakturu žalobci, nemůže jít nyní k tíži žalovaného. I svědek [příjmení], který si nevzpomněl na bližší informace ohledně dané přepravy, vypověděl, že žalovaný pouze„ dohodil“ Interbusu přepravu. I účetní žalobce paní [příjmení] musel někdo od žalobce sdělit, že existuje vztah mezi žalobcem a [anonymizováno] – toto je patrné z mailové zprávy paní [příjmení] panu [jméno] ze dne 13.7.2020 v 8,07 hodin, kdy hovoří o tom, že akci pro [anonymizováno] objednával pan [příjmení] dne 11.7.2019 a že fakturu mylně vystavili na žalovaného.

18. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností dospěl soud zcela jednoznačně k závěru, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, rozhodně to není on, kdo by měl žalobcem vystavenou fakturu žalobci platit. Žalovaný nebyl v této věci ve vztahu k žalobci v žádném smluvním vztahu ani na jeho straně nevzniklo na úkor žalobce žádné bezdůvodné obohacení. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ani jeden z těchto případů nenastal. Žalobu proto soud považuje za nedůvodnou, a proto byla v celém rozsahu zamítnuta.

19. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Zcela úspěšnému žalovanému soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 16.056,70 Kč, která zahrnuje odměnu advokáta 8.470 Kč stanovenou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů á 1.540 Kč (příprava převzetí; vyjádření k žalobě ze dne 5.11.2020; účast na jednání soudu dne 14.4.2021, dne 26.5.2021 – 1 úkon, byť jednání trvalo v době od 12,30 hodin do 14,41 hod, ale bezprostředně před jeho ukončením bylo přerušeno na 15 min z důvodu doručení emailových zpráv soudu od svědka [příjmení]; účast na jednání dne 27.7.2021) a jeden úkon á 770 Kč (podaný odpor), náhradu 1.800 Kč za 6 paušálů á 300 Kč stanovenou dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné ve výši 1.800 Kč k jednáním soudu vždy na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetí 3x 100 km automobilem zn. Audi Q5, [registrační značka] při průměrné spotřebě 6 l motorové nafty na 100 km v ceně 27,20 Kč a náhradě 4,40 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), náhradu za ztrátu času stráveného na cestě k jednáním soudu 1.200 Kč za 12 půlhodin á 100 Kč stanovenou dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., částku 2.786,70 Kč představující 21% DPH.

20. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení státu má oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, vznikla mu povinnost zaplatit státu jím vynaložené náklady v souvislosti s proplacením svědečného soudem vyslechnutému svědkovi [jméno] [příjmení], jakmile budou svědkovi přiznány a vyplaceny. Výše částky bude stanovena v samostatném usnesení.

21. Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit náklady řízení byla stanovena třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.