7 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem ulice a číslo PSČ obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zvýšení výživného na zletilé dítě,

I. Výživné, které je žalovaný povinen na žalobce platit podle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve výši 2.500 Kč měsíčně, se za období od 1.9.2020 do 31.12.2020 zvyšuje na částku 3.500 Kč měsíčně, a dále s účinností od 1.6.2021 do budoucna se výživné zvyšuje na částku 3.500 Kč měsíčně s tím, že výživné je žalovaný povinen platit do každého 15. dne měsíčně předem k rukám žalobce.

II. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by bylo zvýšeno výživné na částku 3.500 Kč měsíčně za období od 1.1.2021 do 31.5.2021 se zamítá.

III. Dlužné výživné za období od 1.9.2020 do 31.12.2020 v celkové výši 4.000 Kč je žalovaný povinen žalobci splácet v pravidelných 500 Kč měsíčních splátkách, vždy spolu s běžným výživným, počínaje dnem 15.6.2021 až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] v části týkající se výše výživného na žalobce.

V. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 25.2.2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by s účinností od 1.9.2020 bylo zvýšeno výživné, které mu je povinen žalovaný platit, a to na částku 3.500 Kč měsíčně. Tvrdil, že k poslední úpravě výživného došlo v roce 2004, kdy rozsudkem Okresního soudu v Jičíně byl tehdy nezletilý žalobce pro dobu po rozvodu svých rodičů svěřen do péče matce a žalovanému byla uložena povinnost platit na něho výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně. Tvrdil, že od té doby došlo k podstatné změně poměrů na jeho straně, kdy v současné době je studentem 1. ročníku vysoké školy, což s sebou přináší výdaje spojené s nákupem počítače, se stravováním, ubytováním na koleji apod. Výdaje hradí především matka. Žalovaný mu nad rámec výživného, které platí, nic nedává, je v plném invalidním důchodu, je v insolvenčním řízení, v době podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení byl i v pracovním poměru. Jinou vyživovací povinnost nemá.

2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil s ohledem na své majetkové a finanční možnosti. Vyjádřil lítost nad tím, že syna nemůže více podpořit, ale jeho finanční možnosti mu to nedovolují. Tvrdil, že je příjemcem invalidního důchodu, z něhož platí výživné ve výši 2.500 Kč a insolvenčnímu správci 3.500 Kč měsíčně. 3.939 Kč měsíčně platí nájemné, 2.000 Kč měsíčně ho stojí obědy, 3.200 Kč utratí za jídlo, hygienické potřeby, 600 Kč vynakládá na léky. Od roku 2017 do konce roku 2020 uklízel v Apropu v [obec], pracovní poměr musel skončit z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. V posledních letech byl opakovaně hospitalizován v psychiatrické nemocnici, trpí častými depresivními stavy, třesem rukou, který mu nedovoluje nejen pracovat jako uklízeč ale který jej omezuje i v běžném životě.

3. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto o svěření tehdy nezletilého žalobce do péče matky a žalovanému byla uložena povinnost platit na žalobce měsíčně výživné ve výši 2.500 Kč. Z obsahu odůvodnění rozsudku soud zjistil, že žalobce od podzimu 2013 navštěvoval na dobu 5 dnů v měsíci mateřskou školu, jinak byl v celodenní péči matky. Jeho potřeby byly běžné. Žalovaný dosahoval příjmu kolem 8.000 Kč, navíc od Ministerstva vnitra ČR pobíral výsluhový příspěvek ve výši 6.712 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 26.7.2004.

4. Z rozhodnutí [stát. instituce] správního odboru ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] [spisová značka] vzal soud za prokázané, že dle ustanovení §72 odst. 1 až 3 zákona o matrikách byla žalobci povolena změna jména a příjmení z dosavadního [celé jméno žalovaného] a současné [celé jméno žalobce]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.5.2019.

5. Žalobce soudu předložil rozhodnutí vystavené Technickou univerzitou [obec] – fakultou mechatroniky, informatiky a mezioborových studií ze dne 22.6.2020 čj. [číslo], kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce přijímá ke studiu v akademickém roce 2020 2021 do bakalářského studijního programu Mechatronika, studijním obor Mechatronika v prezenční formě.

6. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum] čj. [insolvenční spisová značka] [číslo] bylo zjištěno, že bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře. Dnem 12.4.2021 je datována žádost žalovaného o zrušení insolvence zaslaná na Krajský soud v Hradci Králové z důvodu neschopnosti uspokojování pohledávek věřitelů v důsledku zhoršeného zdravotního stavu, pro který mu již nebyla zaměstnavatelem ani prodloužena pracovní smlouva. Dne 12.5.2021 Krajský soud v Hradci Králové vydal usnesení čj. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým zrušil oddlužení žalovaného a řízení zastavil.

7. Žalobce soudu předložil doklad o zakoupení obleku v hodnotě 1.550 Kč 24.7.2020 (viz účtenka vystavená [jméno] [jméno] [příjmení] [obec]). Dále předložil fakturu [číslo] vystavenou [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] dne [datum], kterou byla žalobci vyúčtována koupě počítače částkou 19.990 Kč a příslušenství k počítači částkou 715 Kč. Fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] [právnická osoba] s.r.o. vyúčtovala žalobci nákup telefonu v hodnotě 3.990 Kč. Žalobce soudu předložil potvrzení vystavené [právnická osoba] o tom, že dne 13.8.2020 byla z účtu [jméno] [příjmení] odeslána platba 1.600 Kč – dle tvrzení žalobce se jedná o zaplacení kurzu na vysoké škole.

8. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že ubytování na vysokoškolské koleji od února 2021 platí 700 Kč měsíčně, v lednu 2021 zaplatil 2.250 Kč, v listopadu 2020 zaplatil 2.700 Kč.

9. Žalovaný soudu předložil potvrzení vystavené [právnická osoba] [obec] o.p.s., z jehož obsahu vzal soud za prokázané, že žalovaný byl v pracovním poměru k této organizaci v době od 1.1.2018 do 31.12.2020. Pracovní poměr byl ukončen z důvodu uplynutí smlouvy na dobu určitou. V období od 1.7.2020 do 31.12.2020 žalovaný dosáhl u této organizace průměrného měsíčního příjmu 5.805 Kč čistého.

10. Ze zprávy Ministerstva vnitra ČR orgánu sociálního zabezpečení ze dne 13.4.2021 vzal soud za prokázané, že žalovaný v době od 1.6.2020 do 31.12.2020 pobíral plný invalidní důchod ve výši 15.542 Kč měsíčně, od 1.1.2021 je mu důchod vyplácen ve výši 16.458 Kč měsíčně. Výsluhový příspěvek žalovaný pobíral do 16.5.2011.

11. Žalovaný soudu předložil lékařskou zprávu vyhotovenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 29.3.2021, z níž vzal soud za prokázané, že žalovaný je v její dlouhodobé péči pro závažné duševní onemocnění. Od roku 2010 do roku 2016 byl hospitalizovaný v Psychiatrické nemocnici v [obec], poté docházel na pravidelné ambulantní kontroly, Jeho stav byl kolísavý, v roce 2019 se zhoršil natolik, že byly nutné další hospitalizace v Psychiatrické nemocnici [obec], Psychiatrickém oddělení nemocnice [obec] či Psychiatrické nemocnice [obec]. Během ambulantní léčby se žalovaný snažil o pracovní zapojení, ale s ohledem na jeho nepříznivý psychický stav zaměstnání nezvládl. V současné době není schopen pracovního zařazení a vzhledem k vývoji jeho onemocnění ani do budoucna nelze předpokládat změnu.

12. Z vyjádření sociální pracovnice organizace Péče o duševní zdraví ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že organizace pomáhá žít lidem s duševním onemocněním v domácím prostředí. Organizace spolupráci se žalovaným navázala v listopadu 2018 na doporučení [anonymizováno] [příjmení]. Cílem spolupráce byla podpora v hledání bydlení a řešení zadlužení. Žalovaný bydlel v chráněném bytě v [obec], kde mu končila smlouva a bylo třeba mu najít jinou možnost bydlení. V té době pracoval na zkrácený úvazek 3 hodiny denně v Apropu v [obec] jako uklízeč. Organizace požádala o přidělení městského bytu, zdravotní stav žalovaného se ale zhoršil, byl hospitalizován v PN [obec], městský byt mu nebyl přidělen a on se ocitl na ubytovně. V průběhu roku 2019 byl ještě hospitalizován na psychiatrickém oddělení nemocnice v [obec], poté v [obec], odkud se vrátil v lednu 2020. Počátkem března 2020 začal opět pracovat v Apropu, s ohledem na jeho dlouhodobé zdravotní potíže, deprese, úzkosti, třes rukou, jeho pracovní poměr koncem roku 2020 skončil, zaměstnavatel už s ním neuzavřel novou smlouvu. Od března 2020 bydlí na adrese [adresa žalovaného]. V současné době nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný mohl začít pracovat, velké obtíže mu činí se i podepsat. S ohledem na diagnózu není pravděpodobné, že žalovaný bude ještě někdy pracovat.

13. Po 1.1.2014 jde-li o změnu poměrů ve věci zletilých dětí, nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z.“) v této věci ničeho nestanoví, soud proto vycházel z obecného pravidla zakotveného v ustanovení § 163 o.s.ř., podle něhož rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

14. Samotná otázka výživného je upravena občanským zákoníkem v ustanovení § 910 a násl. <i>15. Dle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>16. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> 17. Obecně je rozsah vyživovací povinnosti upraven v ustanovení § 913 o.z., podle něhož pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

18. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

19. Při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti ve vztahu rodič a dítě je třeba vycházet i z ustanovení § 915 odst. 1 o.z., podle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

20. Na základě provedeného důkazního řízení soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. K poslední úpravě výživného na žalobce došlo v roce 2004, tj. v době, kdy žalovanému byly čtyři roky, byl s matkou doma, jen na dobu 5 dnů v měsíci navštěvoval mateřskou školu., Jeho potřeby tehdy byly běžné jako potřeby dětí téhož věku. V akademickém roce 2020 2021 se žalovaný stal studentem prvního ročníku Technické univerzity [obec], fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, kde začal prezenčně studovat bakalářský obor mechatronika. Žalobce se tedy ke dni rozhodnutí soudu studiem na vysoké škole soustavně připravuje na své budoucí povolání, tudíž vyživovací povinnost rodičů vůči němu prozatím trvá. I když žalobce studuje v prezenční formě, je třeba poznamenat, že jeho studium zejména po dobu prvního semestru bylo poznamenáno pandemií koronaviru, což se odrazilo v nákladech spojených se studiem, které nedosazují takové výše, jako by dosahovaly v případě jeho denní přítomnosti ve škole. I přesto, že prezenční výuka byla nahrazena výukou distanční, žalovaný byl nucen si platit kolej od února ve výši 700 Kč měsíčně, v listopadu 2020 ro bylo 2.700 Kč a v lednu 2021 2.250 Kč, v srpnu 2020 platil seznamovací kurz pořádaný školou ve výši 1.600 Kč. Byl nucen si ke studiu zakoupit notebook v hodnotě cca 20.000 Kč.

21. Žalovaný na výživné platí měsíčně částku 2.500 Kč, dluh na něm nemá, nad rámec výživného žalobci nic nedává. Žalovaný má určité výdaje se svou osobou, což souvisí s jeho zdravotním stavem, který mu od počátku roku 2021 nedovoluje zapojit se do pracovního procesu a vyhlídky do budoucna, jsou v tomto směru bohužel nepříznivé. Žalovaný má vyživovací povinnost pouze k žalobci. Jeho příjem byl v druhé polovině roku 2020 tvořen jednak invalidním důchodem ve výši 15.500 Kč a jednak příjmem ze zaměstnání v průměru 5.800 Kč – celkem tak příjem žalovaného dosahoval průměrné výše 21.300 Kč měsíčně. Z této částky platil 2.500 Kč výživné na žalobce, 3.500 Kč insolvenčnímu správci, 4.000 Kč zabydlení, 600 Kč za léky, 2.000 Kč za obědy a cca 3.200 Kč za ostatní jídlo, drogerii apod. Pro ostatní potřeby – nákup ošacení apod. mu měsíčně zbyla částka cca 5.500 Kč. Po 1.1.2021 je příjem žalovaného tvořen pouze částkou 16.400 Kč tj. invalidním důchodem. Z této částky žalovaný do konce května 2021, tj. do zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, platil 2.500 Kč na výživu žalobce, 3.500 Kč insolvenčnímu správci, 4.000 Kč náklady s bydlením, 600 Kč na léky, 2.000 Kč na obědy a částku 3.200 Kč na ostatní stravu, hygienu apod. V období od ledna do května 2021 žalovanému tak na mimořádné výdaje zbyla částka 600 Kč. Od 1.6.2021 bude situace jiná, neboť mu odpadne povinnost platit částku 3.500 Kč insolvenčnímu správci, takže mu měsíčně zůstane cca 4.000 Kč.

22. S ohledem na shora prokázané skutečnosti dospěl soud k závěru, že v dané věci jsou dány podmínky pro zvýšení výživného za žalobcem požadovanou dobu od 1.9.2020 kromě období od 1.1.2021 do 31.5.2021, kdy byl návrh žalobce za toto období zamítnut. Soud má za to, že je v možnostech žalovaného přispívat na výživu syna vyšší částkou než doposud, když soud přihlédl na jedné straně k době, která uplynula od poslední úpravy výživného, k věku žalobce, k jeho potřebám, nákladům spojených se studiem vysoké školy, na druhé straně k finančním možnostem žalovaného, k jeho zdravotnímu stavu, který mu nedovoluje si měsíční příjem zvýšit, jakož i k tomu, že výživné je jediná částka, kterou od svého otce žalobce dostává, neboť nad rámec výživného otec synovi nic nedává. Částku 3.500 Kč soud považuje za hraniční, na kterou bylo možné výživné zvýšit a s ohledem na současnou situaci zároveň i za přiměřenou poměrům na straně žalovaného.

23. Novou úpravou výživného došlo ke změně rozsudku, který o něm rozhodoval naposledy, tj. rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] v části týkající se výše výživného na žalobce.

24. Vzhledem k tomu, že výživné bylo zvyšováno zpětně, bylo vyčísleno dlužné výživné za období od 1.9.2020 do 31.12.2020 částkou 4.000 Kč, které soud žalovanému povolil splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč spolu s běžným výživným počínaje výživným splatným 15.6.2021.

25. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.