7 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem ulice a číslo PSČ obec proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví j nemovitým věcem,

I. Soud zrušuje spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zapsaným na LV [číslo] vedeném u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Jičín pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [obec], tj. k pozemku parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, k pozemku parc. [číslo] – zahrada a k pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha.

II. Soud nařizuje prodej celku nemovitostí uvedených ve výroku add. I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě nedobrovolné a rozdělení čistého výtěžku prodeje mezi spoluvlastníky nemovitostí, tj. mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], narozenou [datum] [číslo], bytem [adresa žalované].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.246 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku ad I tohoto rozsudku, byl nařízen prodej těchto nemovitých věcí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

2. Žalobce tvrdil, že spolu se žalovanou jsou spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na LV [číslo] vedeném u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Jičín pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [obec], tj. pozemku parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, pozemku parc. [číslo] – zahrada a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, a to tak, že každý z nich vlastní jednu ideální polovinu. Žalobce nemovité věci nabyl na základě dražby v exekučním řízení vedeném proti dlužnici [jméno] [příjmení] v roce 2019 za účelem získání zisku (zabývá se investicemi do nemovitostí), žalovaná nemovité věci vlastní na základě darovací smlouvy uzavřené v roce 2013 Ani jeden z účastníků nemovité věci neužívá. Žalobce tvrdil, že v domě bydlí syn žalované s rodinou, který také platí byť nepravidelně nájemné – dluží na něm téměř 50.000 Kč. Žalobce již nechce setrvat ve spoluvlastnictví s žalovanou, sám nemovité věci užívat nemůže, neboť jsou určeny pro rodinné bydlení a jsou obsazeny.

3. Žalovaná se zrušením spoluvlastnictví souhlasila, souhlasila i s prodejem nemovitých věcí a rozdělením výtěžku prodeje. Potvrdila, že ona sama nemovité věci neužívá, bydlí na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. V domě bydlí její bývalá snacha [jméno] [příjmení] s dcerou. V domě se nachází byt o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím – jedná se o malou kuchyňku, místnost částečně užívanou jako jídelna a obývací pokoj a ložnici. Podkroví není obytné, v přízemí je garáž, dva sklepy – jeden slouží jako zásobárna paliva a kotelna. Ona zájem o nemovité věci nemá, nemá ani prostředky na vyplacení vypořádacího podílu.

4. Spoluvlastnické právo účastníků k nemovitým věcem, tj. k pozemku parc. č. st. [číslo] – zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je dům [adresa] – objekt bydlení, pozemku parc. [číslo] – zahrada a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, bylo prokázáno mimo shodných tvrzení stran sporu výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce] pro [územní celek], katastr. území [obec] v [obec]. Každý z účastníků vlastní ideální jednu polovinu celku nemovitých věcí.

5. Žalobce vlastnictví k předmětným věcem nabyl na základě usnesení o příklepu vydaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – soudním exekutorem [exekutorský úřad] – dne 9.5.2019 pod čj. [číslo jednací] v exekučním řízení vedeném ve věci oprávněného [právnická osoba] [obec] proti povinné [jméno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci dne 30.5.2019. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce nastaly ke dni 25.10.2019 v 8:4 1:50 hodin.

6. Žalovaná vlastnictví k předmětným nemovitým věcem nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené dne 16.5.2013 – právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 2.10.2013.

7. Dnem 20.10.2020 je datován dopis žalobce adresovaný žalované nazvaný jako nabídka na odprodej ideální ½ budovy [adresa] [obec] stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na pozemku parc. č. st. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalobce žalovanou informoval o skutečnosti, že již nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví, a proto žalované nabídl svůj podíl k odprodeji za cenu 950.000 Kč, s tím, že její vyjádření očekával ve lhůtě do 30.11.2020. Žalovanou upozornil na podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v případě, že stanovená lhůta uplyne marně.

8. Žalovaná soudu předložila ústřižky poštovních poukázek, kterými [jméno] [příjmení] – její syn – platil žalobci nájemné. Z ústřižků složenek soud zjistil, že částka 5.000 Kč byla placena ve dnech 9.12.2019, 10.1.2020, 11.3.2020, 20.5.2020, 25.6.2020, 18.6.2020, 22.7.2020, 26.10.2020, 26.11.2020, 28.12.2020 a 8.3.2021. Dne 30.3.2021 zaplatil částku 2.000 Kč, dne 1.10.2020 částku 3.000 Kč. Dále předložila prodejky za hotové na nákup instalatérského materiálu vystavené v období měsíců srpen a září 2020 v celkové výši 1.947 Kč a potvrzení objednávky ze dne 31.8.2020 na ponorné čerpadlo v ceně 10.103,50 Kč. <i>9. Dle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.</i> 10. V dané věci bylo shodnými tvrzeními stran sporu a výše citovaným [list vlastnictví] prokázáno, že účastníci sporu jsou spoluvlastníky ve výroku ad I tohoto rozsudku uvedených nemovitých věcí, a to každý v podílu ideální jedné poloviny celku. <i>11. Dle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.</i> <i>12. Dle odst. 2 téhož ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví.</i> <i>13. Dle § 1141 odst. 1 o.z. se spoluvlastnictví zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.</i> <i>14. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.</i> 15. Žalobce ve spoluvlastnictví se žalovanou již nechce setrvat, před podáním žaloby k uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi stranami nedošlo, proto žalobce podal předmětnou žalobu. <i>16. Dle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.</i> <i>17. Dle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.</i> 18. Z uvedených ustanovení plyne, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízením, kde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

19. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné, jak je uvedeno v § 1144. Není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci.

20. V dané věci bylo shodnými tvrzeními účastníků prokázáno, že v domě [adresa] se nachází byt o velikosti kuchyně, dvou místností a příslušenství. Podkroví není přizpůsobeno bydlení, v přízemí domu se nachází garáž a dva sklepy. Již z uvedené dispozice domu zcela jednoznačně vyplývá závěr o nemožnosti reálného rozdělení domu. Přicházel by proto v úvahu druhý způsob vypořádání, tj. přikázání celé nemovité věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, to vše za předpokladu, že by měl některý ze spoluvlastníků o nemovitou věc zájem a že by měl peníze na vyplacení vypořádacího podílu. V dané věci ani jeden ze spoluvlastníků zájem o nemovitou věc nemá, ani jeden z účastníků věci neužívá, žalovaná navíc ani nemá finanční prostředky na zaplacení vypořádacího podílu. V úvahu tedy přichází poslední způsob vypořádání tj. prodej nemovité věci a rozdělení výtěžku prodeje mezi spoluvlastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad II tohoto rozsudku, když před tím spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zrušil. Důvody, pro které by nebylo možné spoluvlastnictví zrušit, soud neshledal. Žalobce tento způsob vypořádání navrhoval, žalovaná s tímto způsobem souhlasila.

21. Závěrem soud pokládá za nutné uvést, že rozsudkem o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje věci vzniká pouze exekuční titul, který opravňuje kteréhokoli ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu. Nalézací soud prodej věci nerealizuje a pro další ingerenci soudu po rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutné podání návrhu na výkon rozhodnutí kterýmkoli ze spoluvlastníků. Rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nařízením prodeje a rozdělením výtěžku nařízení výkonu rozhodnutí nenahrazuje. Tímto rozsudkem soud rozhodl jen o tom, jakým způsobem bude provedena likvidace spoluvlastnictví. Dokud nedojde k faktickému prodeji věci a rozdělení výtěžku prodeje, zůstává věc bez ohledu na existenci tohoto rozsudku ve spoluvlastnictví a spoluvlastníci k ní vykonávají spoluvlastnická práva.

22. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Uvedenou podmínku pro přiznání nákladů řízení žalobce splnil, soud proto žalobci náhradu nákladů řízení přiznal. S ohledem na postoj žalované, která souhlasila se zrušením spoluvlastnictví a která v závěru souhlasila i s žalobcem navrženým způsobem vypořádání soud při vyčíslení nákladů řízení použil ustanovení § 150 o.s.ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Celkové náklady řízení představují částku 28.492 Kč - uvedená částka zahrnuje soudní poplatek ve výši 7.000 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 20.560 Kč (19.960 Kč odměna za dva úkony á 9.980 Kč (příprava převzetí, sepis žaloby) – odměna stanovena dle § 8 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podle něhož ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se vychází z ceny celé věci po odečtení ceny podílu klienta, směřuje-li návrh na přikázání věci klientovi nebo v případě návrhu na prodej věci – soud vycházel z ceny spoluvlastnického podílu [částka] stanoveného žalobcem předloženým znaleckým posudkem [číslo] vyhotoveným [právnická osoba] [obec] v rámci exekučního řízení [spisová značka]; 2 x paušál á 300 Kč stanovený dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996Sb.) a částku 932 Kč, tj. cestovné žalobce k jednání soudu dne 21.7.2021 [značka automobilu] [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetí celkem 148 km při průměrné spotřebě 6,3 l motorové nafty na 100 km, v ceně 27,20 Kč a náhradě 4,40 Kč/km – obojí stanoveno dle vyhl. č. 589/2020 Sb. S ohledem na použití § 150 o.s.ř. byly žalobci přiznány náklady ve výši jedné poloviny – tj. ve výši 14.246 Kč.

23. Lhůta ke splnění povinnosti žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.