7 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem ulice a číslo PSČ obec proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví j nemovitým věcem,

I. Soud zrušuje spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zapsaným na LV číslo vedeném u stát. instituce, Katastrální pracoviště Jičín pro územní celek, katastrální uzemí v obec, tj. k pozemku parc. č. st. číslo – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, objekt k bydlení, k pozemku parc. číslo – zahrada a k pozemku parc. číslo – ostatní plocha.

II. Soud nařizuje prodej celku nemovitostí uvedených ve výroku add. I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě nedobrovolné a rozdělení čistého výtěžku prodeje mezi spoluvlastníky nemovitostí, tj. mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, narozenou datum číslo, bytem adresa žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.246 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku ad I tohoto rozsudku, byl nařízen prodej těchto nemovitých věcí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

2. Žalobce tvrdil, že spolu se žalovanou jsou spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na LV číslo vedeném u stát. instituce, Katastrální pracoviště Jičín pro územní celek, katastrální uzemí v obec, tj. pozemku parc. č. st. číslo – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, objekt k bydlení, pozemku parc. číslo – zahrada a pozemku parc. číslo – ostatní plocha, a to tak, že každý z nich vlastní jednu ideální polovinu. Žalobce nemovité věci nabyl na základě dražby v exekučním řízení vedeném proti dlužnici jméno příjmení v roce 2019 za účelem získání zisku (zabývá se investicemi do nemovitostí), žalovaná nemovité věci vlastní na základě darovací smlouvy uzavřené v roce 2013 Ani jeden z účastníků nemovité věci neužívá. Žalobce tvrdil, že v domě bydlí syn žalované s rodinou, který také platí byť nepravidelně nájemné – dluží na něm téměř 50.000 Kč. Žalobce již nechce setrvat ve spoluvlastnictví s žalovanou, sám nemovité věci užívat nemůže, neboť jsou určeny pro rodinné bydlení a jsou obsazeny.

3. Žalovaná se zrušením spoluvlastnictví souhlasila, souhlasila i s prodejem nemovitých věcí a rozdělením výtěžku prodeje. Potvrdila, že ona sama nemovité věci neužívá, bydlí na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. V domě bydlí její bývalá snacha jméno příjmení s dcerou. V domě se nachází byt o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím – jedná se o malou kuchyňku, místnost částečně užívanou jako jídelna a obývací pokoj a ložnici. Podkroví není obytné, v přízemí je garáž, dva sklepy – jeden slouží jako zásobárna paliva a kotelna. Ona zájem o nemovité věci nemá, nemá ani prostředky na vyplacení vypořádacího podílu.

4. Spoluvlastnické právo účastníků k nemovitým věcem, tj. k pozemku parc. č. st. číslo – zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je dům adresa – objekt bydlení, pozemku parc. číslo – zahrada a pozemku parc. číslo – ostatní plocha, bylo prokázáno mimo shodných tvrzení stran sporu výpisem z katastru nemovitostí list vlastnictví, vedeném u stát. instituce, stát. instituce pro územní celek, katastr. území obec v obec. Každý z účastníků vlastní ideální jednu polovinu celku nemovitých věcí.

5. Žalobce vlastnictví k předmětným věcem nabyl na základě usnesení o příklepu vydaného anonymizováno jméno příjmení – soudním exekutorem exekutorský úřad – dne 9.5.2019 pod čj. číslo jednací v exekučním řízení vedeném ve věci oprávněného právnická osoba obec proti povinné jméno příjmení. Usnesení nabylo právní moci dne 30.5.2019. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce nastaly ke dni 25.10.2019 v 8:4 1:50 hodin.

6. Žalovaná vlastnictví k předmětným nemovitým věcem nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené dne 16.5.2013 – právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 2.10.2013.

7. Dnem 20.10.2020 je datován dopis žalobce adresovaný žalované nazvaný jako nabídka na odprodej ideální ½ budovy adresa obec stojící na pozemku parc. č. st. číslo včetně spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na pozemku parc. č. st. číslo, parc. číslo parc. číslo. Žalobce žalovanou informoval o skutečnosti, že již nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví, a proto žalované nabídl svůj podíl k odprodeji za cenu 950.000 Kč, s tím, že její vyjádření očekával ve lhůtě do 30.11.2020. Žalovanou upozornil na podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v případě, že stanovená lhůta uplyne marně.

8. Žalovaná soudu předložila ústřižky poštovních poukázek, kterými jméno příjmení – její syn – platil žalobci nájemné. Z ústřižků složenek soud zjistil, že částka 5.000 Kč byla placena ve dnech 9.12.2019, 10.1.2020, 11.3.2020, 20.5.2020, 25.6.2020, 18.6.2020, 22.7.2020, 26.10.2020, 26.11.2020, 28.12.2020 a 8.3.2021. Dne 30.3.2021 zaplatil částku 2.000 Kč, dne 1.10.2020 částku 3.000 Kč. Dále předložila prodejky za hotové na nákup instalatérského materiálu vystavené v období měsíců srpen a září 2020 v celkové výši 1.947 Kč a potvrzení objednávky ze dne 31.8.2020 na ponorné čerpadlo v ceně 10.103,50 Kč.

9. Dle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

10. V dané věci bylo shodnými tvrzeními stran sporu a výše citovaným list vlastnictví prokázáno, že účastníci sporu jsou spoluvlastníky ve výroku ad I tohoto rozsudku uvedených nemovitých věcí, a to každý v podílu ideální jedné poloviny celku.

11. Dle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

12. Dle odst. 2 téhož ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví.

13. Dle § 1141 odst. 1 o.z. se spoluvlastnictví zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.

14. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

15. Žalobce ve spoluvlastnictví se žalovanou již nechce setrvat, před podáním žaloby k uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi stranami nedošlo, proto žalobce podal předmětnou žalobu.

16. Dle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

17. Dle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.

18. Z uvedených ustanovení plyne, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízením, kde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

19. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné, jak je uvedeno v § 1144. Není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci.

20. V dané věci bylo shodnými tvrzeními účastníků prokázáno, že v domě adresa se nachází byt o velikosti kuchyně, dvou místností a příslušenství. Podkroví není přizpůsobeno bydlení, v přízemí domu se nachází garáž a dva sklepy. Již z uvedené dispozice domu zcela jednoznačně vyplývá závěr o nemožnosti reálného rozdělení domu. Přicházel by proto v úvahu druhý způsob vypořádání, tj. přikázání celé nemovité věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, to vše za předpokladu, že by měl některý ze spoluvlastníků o nemovitou věc zájem a že by měl peníze na vyplacení vypořádacího podílu. V dané věci ani jeden ze spoluvlastníků zájem o nemovitou věc nemá, ani jeden z účastníků věci neužívá, žalovaná navíc ani nemá finanční prostředky na zaplacení vypořádacího podílu. V úvahu tedy přichází poslední způsob vypořádání tj. prodej nemovité věci a rozdělení výtěžku prodeje mezi spoluvlastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad II tohoto rozsudku, když před tím spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zrušil. Důvody, pro které by nebylo možné spoluvlastnictví zrušit, soud neshledal. Žalobce tento způsob vypořádání navrhoval, žalovaná s tímto způsobem souhlasila.

21. Závěrem soud pokládá za nutné uvést, že rozsudkem o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje věci vzniká pouze exekuční titul, který opravňuje kteréhokoli ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu. Nalézací soud prodej věci nerealizuje a pro další ingerenci soudu po rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutné podání návrhu na výkon rozhodnutí kterýmkoli ze spoluvlastníků. Rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nařízením prodeje a rozdělením výtěžku nařízení výkonu rozhodnutí nenahrazuje. Tímto rozsudkem soud rozhodl jen o tom, jakým způsobem bude provedena likvidace spoluvlastnictví. Dokud nedojde k faktickému prodeji věci a rozdělení výtěžku prodeje, zůstává věc bez ohledu na existenci tohoto rozsudku ve spoluvlastnictví a spoluvlastníci k ní vykonávají spoluvlastnická práva.

22. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Uvedenou podmínku pro přiznání nákladů řízení žalobce splnil, soud proto žalobci náhradu nákladů řízení přiznal. S ohledem na postoj žalované, která souhlasila se zrušením spoluvlastnictví a která v závěru souhlasila i s žalobcem navrženým způsobem vypořádání soud při vyčíslení nákladů řízení použil ustanovení § 150 o.s.ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Celkové náklady řízení představují částku 28.492 Kč - uvedená částka zahrnuje soudní poplatek ve výši 7.000 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 20.560 Kč (19.960 Kč odměna za dva úkony á 9.980 Kč (příprava převzetí, sepis žaloby) – odměna stanovena dle § 8 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podle něhož ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se vychází z ceny celé věci po odečtení ceny podílu klienta, směřuje-li návrh na přikázání věci klientovi nebo v případě návrhu na prodej věci – soud vycházel z ceny spoluvlastnického podílu částka stanoveného žalobcem předloženým znaleckým posudkem číslo vyhotoveným právnická osoba obec v rámci exekučního řízení spisová značka; 2 x paušál á 300 Kč stanovený dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996Sb.) a částku 932 Kč, tj. cestovné žalobce k jednání soudu dne 21.7.2021 značka automobilu registrační značka na trase obec – obec a zpět při ujetí celkem 148 km při průměrné spotřebě 6,3 l motorové nafty na 100 km, v ceně 27,20 Kč a náhradě 4,40 Kč/km – obojí stanoveno dle vyhl. č. 589/2020 Sb. S ohledem na použití § 150 o.s.ř. byly žalobci přiznány náklady ve výši jedné poloviny – tj. ve výši 14.246 Kč.

23. Lhůta ke splnění povinnosti žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku bylo přípustné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ve dvou vyhotoveních prostřednictvím soudu zdejšího ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Toto právo již účastníkům řízení nenáleží, neboť se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.