7 C 73/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalovaného proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Výživné, které je žalovaný povinen na žalobce platit podle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. března 2019 č. j. 30 P 204/2016-270 ve výši 3.400 Kč měsíčně, se za období od 1.9.2019 do 31.12.2019 zvyšuje na částku 3.900 Kč měsíčně a od 1.1.2020 do 31.12.2020 se výživné zvyšuje na částku 4.400 Kč měsíčně s tím, že výživné je žalovaný povinen platit do každého 15. dne měsíčně předem k rukám žalobce.

II. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by bylo zvýšeno výživné za období od 1.9.2019 do 31.12.2019 o další částku 1.100 Kč měsíčně, tj. na celkovou částku 5.000 Kč měsíčně, od 1.1.2020 do 31.12.2020 o další částku 600 Kč měsíčně, tj. na celkovou částku 5.000 Kč měsíčně a za období od 1.1.2021 do budoucna o částku 1.600 Kč měsíčně, tj. na částku 5.000 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Dlužné výživné za období od 1.9.2019 do 31.12.2020 v celkové výši 14.000 Kč je žalovaný povinen žalobci splácet v pravidelných 500 Kč měsíčních splátkách, vždy spolu s běžným výživným, počínaje dnem 15.3.2022 až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 26.3.2019 č.j. 30 P 204/2016-270 v části týkající se výše výživného na žalobce.

V. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 22.3.2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by s účinností od 1.9.2019 bylo zvýšeno výživné, které mu je povinen žalovaný platit, a to na částku 5.000 Kč měsíčně. Tvrdil, že k poslední úpravě výživného došlo v roce 2019, kdy rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 14.5.2019 čj. 30 P [číslo] - 270 se žalovaný zavázal platit na něho výživné ve výši 3.400 Kč měsíčně s účinností od 1.9.2018. Tvrdil, že v současné době výživné nestačí krýt jeho potřeby, na úhradě mimořádných výdajů (nákup počítače pro distanční výuku, zakoupení roušek, respirátorů v souvislosti s Covidem) se nepodílí, s otcem se nestýkají. Výživné bylo naposledy v době, kdy byl žákem základní školy, nyní je studentem druhého ročníku [ulice] akademie [ulice] v [anonymizována dvě slova], kde bydlí na internátě, každý týden je třeba ho tam dopravovat, věnuje se koníčkům – hře na trubku, hraje florbal, což přináší výdaj [číslo] Kč/rok, navštěvuje dramatický kroužek, s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav dojíždí k lékařům, absolvuje rehabilitační pobyty v rehabilitačních zařízeních. Jeho příjem je tvořen výživným od otce ve výši 3.500 Kč měsíčně, invalidním důchodem, který mu byl přiznán dne 23.12.2020 ve výši 13.382 Kč, je mu vyplácen příspěvek na péči od února 2021 ve výši 13.900 Kč, od března 2021 dosud ve výši 12.800 Kč, který mu slouží na pořízení kompenzačních pomůcek, na péči o jeho osobu. Dne 16.7.2021 si koupil počítač za 30.282 Kč – počítač mu slouží do školy i jeho koníčku – úpravy videí, z tohoto důvodu potřeboval výkonnější počítač. Jeho pravidelné měsíční výdaje jsou tvořeny dopravou do školy ve výši 3.500 Kč měsíčně a platbami internátu a stravy ve výši 3.900 Kč měsíčně. Při jednání soudu dne 23.2.2022 uvedl, že splácí půjčku ve výši 790.704 Kč, kterou si vzal od manžela matky [příjmení] [příjmení] za účelem zakoupení automobilu Škoda Karoq 2.0 TDI, 4x4. v měsíčních splátkách 10.000 Kč a měsíčně investuje částku 5.000 Kč – smlouvu podepsal v listopadu na dobu 5 let.

2. Žalovaný potvrdil, že se se synem nestýká, a to od doby, co vypukla koronavirová pandemie. I přes tuto skutečnost se žalovaný snažil se syny stýkat (kromě zletilého žalobce má ještě dva nezletilé syny), synové však odmítli s ním jet. Styk se syny tedy neprobíhá. [příjmení] je k tomu nechtěl nutit. Namítal, že od doby poslední úpravy výživného došlo k poklesu jeho příjmu o cca 3.000 Kč měsíčně. V současné době dosahuje průměrné čisté měsíční mzdy 23.727 Kč. Žalovaný hradí běžné výživné na tři syny v celkové výši 8.400 Kč + 400 Kč měsíčně dlužné výživné, dále splácí úvěr, který si vzal, aby po rozvodu a majetkovém vypořádání mohl zakoupit dům, ve kterém nyní bydlí. [ulice] splátka s pojištěním činí celkem 9 351 Kč. K narozeninám synovi zaslal 1.000 Kč. Vlastní osobní automobil zn. Citroën Berlingo, rok výroby 1999. Navíc se mu zvýšily výdaje spojené s dojížděním do zaměstnání na částku cca 2.500 Kč měsíčně. Poukázal i na to, že je vedeno řízení ve věci zvýšení výživného na nezletilé syny. Po odečtení výživného, splátky úvěru a nákladů za dopravu do práce mu zůstává částka přibližně 4 000 – 5 000 Kč měsíčně. Žije sám, na domácnost mu tak nikdo nepřispívá a vše hradí výlučné sám. Nad rámec výživného před Vánoci 2020 synům přivezl peníze a roušky, respirátory. Vzhledem k tomu, že ho matka dětí nechtěla pustit domů a požadovala, aby tašku s věcmi pověsil na plot, což on odmítl, věci odvezl zpět. Počítač matka synovu zakoupila již v roce 2018. Žalovaný zpočátku namítal, že podmínky pro zvýšení výživného nejsou dány od 1.9.2019, neboť v té době byla distanční výuka, žalovaný na internátě nebydlel a do školy nejezdil. Zvýšení výživného by připadalo v úvahu až od zahájení prezenční výuky. Při jednání soudu navrhoval vyřešit spor smírem, na základě kterého by se zavázal platit na syna výživné od 1.9.2019 o 500 Kč vyšší, tj. v měsíční výši 3.900 Kč s tím, že by dlužné výživné splácel v 100 Kč měsíčních splátkách. Poukázal i na to, že syn s ohledem na své zdravotní problémy zcela jistě pobírá příspěvky, on tyto informace nemá, protože mu je nikdo nesděluje. Žalovaný na nabídku smíru nepřistoupil, trval na svém návrhu, tj, zvýšení výživného od 1.9.2019 na částku 5.000 Kč měsíčně.

3. Žalobce soudu předložil svůj rodný list vystavený Městským úřadem Jilemnice, kde v knize narození tamního úřadu je den 14.2.2003 zapsán jako den narození žalobce, na místě otce je uveden žalovaný, na místě matky [jméno] [příjmení], rozená [příjmení].

4. Žalobce soudu předložil potvrzení o studiu vystavené dne 31.8.2020 [ulice] akademií, odbornou školou a praktickou školou [ulice] [obec], z něhož soud vzal za prokázané, že žalobce byl ve školním roce 2020 2021 žákem druhého ročníku oboru [číslo] obchodní škola. Dále soudu předložil potvrzení o studiu vystavené školou dne 1.9.2021, z něhož vzal soud za prokázané, že žalobce je ve školním roce 2021 2022 žákem 3. ročníku denního studia oboru [číslo] obchodní škola.

5. K tomuto potvrzení žalobce dodal, že ve školním roce studuje třetí, poslední ročník školy, kterou ukončí závěrečnými zkouškami, dostane tzv. absolventský list. Poté by chtěl pokračovat ve studiu obchodní akademie, které trvá 5 let a je ukončeno maturitou. Pokud maturitu úspěšně složí, chtěl by pokračovat ve studiu na vysoké škole, chtěl by zkusit FAMU, kde existuje katedra střihové skladby anebo soukromou Metropolitní univerzitu [obec], kde je obor mediální studia. [ulice] a střihačská práce ho zajímá. Od září 2021 na škole navštěvuje filmařský kroužek, který platí 500 Kč na půl roku. Proto také potřeboval zakoupit nový počítač.

6. Žalobce soudu předložil potvrzení [ulice] akademie, odborné školy a praktické školy [ulice] [obec] ze dne 9.9.2021 o pravidelných nákladech ve škole, jež jsou tvořeny částkou za ubytování 1.600 Kč měsíčně, stravou 103 Kč denně (v průměrném počtu 21 dnů v měsíci se jedná o částku 2.160 Kč měsíčně), nákladem za nákup učebnic 1.000 Kč za rok a částkou 800 Kč ročně vynaloženou za sportovní a zájmové kroužky ve Středisku volného času. Předložil i potvrzení téže školy ze dne 22.2.2022 o tom, že žalobce 21.2.2022 uhradil částku 5600 Kč na náklady spojené s nácvikem nástupu při absolventském plese a 2.500 Kč jako vklad do třídního fondu, které budou použity na výdaje spojené s organizací závěrečných zkoušek.

7. Dnem 20.5.2021 je datováno rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení [obec] čj. R- 20.5.2021 [číslo] [anonymizováno] [číslo], z jehož obsahu vzal soud za prokázané, že mu byl s účinností ode dne 23.12.2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 12.670 Kč, který mu byl s účinností od ledna 2021 zvýšen na částku 13.382 Kč měsíčně.

8. Dnem 19.5.2021 je datováno rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky [obec], detašovaného pracoviště [obec] čj. [číslo] 2021, z jehož obsahu vzal soud za prokázané, že příspěvek na péči poskytovaný od února 2021 ve výši 13.900 Kč měsíčně se od března 2021 snižuje na 12.800 Kč měsíčně – žalobce dovršil 18 let věku.

9. Dne 9.7.2021 byla [právnická osoba] [právnická osoba] vystavena faktura [číslo] na odběratele - žalobce, kterou byla vyúčtována cena [příjmení] [příjmení] blíže specifikovaného ve faktuře ve výši 30.335 Kč – částka byla žalobcem zaplacena v hotovosti dne 13.7.2021, jak je prokázáno příjmovým pokladním dokladem vystaveným uvedenou společností dne 13.7.2021.

10. Žalobce soudu předložil smlouvu o půjčce, kterou dne 7.9.2021 uzavřel s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – manželem matky žalobce, z jejíhož obsahu vzal soud za prokázané, že si v roce 2021 bezúročně zapůjčil od [anonymizováno] [příjmení] částku 790.704 Kč, kterou použil na nákup osobního automobilu Škoda Karoq 2,0 TDI 4x4 pro své potřeby. Půjčenou částku se žalobce zavázal věřiteli splácet v 79 splátkách á 10.000 Kč měsíčně s účinností od 16.9.2021 si zaplacení. Smlouva je oboustranně podepsána.

11. K autu žalobce při jednání soudu dne 23.2.2022 dodal, že předtím používal automobil zn. VW Sharan rok výroby 2005, který začal být poruchový, do Karoqu se mu s ohledem na své postižení dobře nastupuje.

12. Dne 25.11.2021 žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] rámcovou smlouvu o vydávání a odkupování cenných papírů [číslo] to na dobu 5 let, na základě které žalobce měsíčně investuje částku 5.000 Kč.

13. Žalobce předložil částečný výpis ze svého účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] ze dne 8.2.2022, z něhož bylo prokázáno, že dne 10.1.2022 na základě trvalého příkazu (trvalý pokyn INVEST) z účtu odešla částka 5.000 Kč a téhož dne mu z účtu odešla částka 10.000 Kč – splátka Karoq.

14. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 26.3.2019 čj. 30 P 204/2016-270 vzal soud za prokázané, že uvedeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost platit na žalobce s účinností od 1.9.2018 měsíčně výživné ve výši 3.400 Kč. Z obsahu odůvodnění rozsudku vzal soud za prokázané, že žalobce navštěvoval 9. tř. základní školy v [obec]. Po onemocnění dětskou obrnou byl na invalidním vozíku, pravidelně jezdil na rehabilitace do [obec]. Ve volném čase se věnoval hře na trubku v ZUŠ v [příjmení] [příjmení]. Od května 2018 se on ani jeho sourozenci s otcem nestýkali. Kromě výživného na potřeby dětí žalovaný nepřispíval. V rámci vypořádání žalovaný získal 700.000 Kč, které použil na pořízení bydlení pro sebe. Žalobce tehdy pobíral příspěvek na péči III. stupně v období od ledna 2018 do října 2018 mu bylo vyplaceno 105.000 Kč, 10.500 Kč měsíčně. Žalovaný pracoval ve společnosti [právnická osoba], kde za rok 2018 dosáhl průměrné čisté měsíční mzdy 27.954 Kč. Dne 6.6.2018 uzavřel s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu, kdy mu byl poskytnut úvěr ve výši 800.000 Kč, který splácel v měsíčních splátkách včetně pojištění á 9.300 Kč. Matka žalobce byla zaměstnaná v Základní škole [anonymizováno]. [příjmení] v [obec], 30.6.2018 jí pracovní poměr skončil. V červnu 2018 dosáhla čisté měsíční mzdy 12.124 Kč. Posléze byla na mateřské dovolené. Měla celkem 4 vyživovací povinnosti k dětem. Otec měl 3 vyživovací povinnosti. Rozsudek nabyl právní moci dne 14.5.2019.

15. Dne 3.11.2021 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.9.2021 čj. 25 Co 193/2021-420, kterým krajský soud rozhodoval o odvolání matky podaného proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 23.6.2021 čj. 30 P 204/2016-332 ve věci zvýšení výživného na nezletilé [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození] [celé jméno žalobce] – bratry žalobce. Výživné na nezletilého [jméno] bylo s účinností od 1.9.2020 zvýšeno na částku 3.200 Kč měsíčně a na nezletilého [jméno] od téhož data na částku 2.200 Kč měsíčně. Soud vycházel z prokázaného, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce] u [část obce], a to pozemku parcely st. 10 o výměře 302 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – objekt bydlení [adresa], dále pozemku parcely [číslo] o výměře 475 m2 – trvalý travní porost a [číslo] o výměře 733 m2 – zahrada. Předmětné nemovitosti otec nabyl do výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 18. 10. 2018. Dne 6.6.2018 byla mezi [právnická osoba] - jakožto úvěrující bankou a žalovaným jakožto úvěrovaným klientem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný získal úvěr v celkové výši 800.000 Kč, splatný nejpozději do 20. 6. 2028. Od května 2021 do července 2021 žalovaný dosáhl čistého měsíčního příjmu 26.827 Kč v období od 10.2.2021 do 31.3.2021 byli otci vyplaceny dávky nemocenského pojištění ve výši 30.462 Kč. Platil si na penzijní připojištění měsíčně částku 300 Kč. Měl celkem tři vyživovací povinnosti k dětem. Žalobce byl příjemcem invalidního důchodu III. st. ve výši 13.382 Kč měsíčně. Matka žalobce byla příjemcem rodičovského příspěvku 7.000 Kč měsíčně.

16. Dnem 6.6.2018 je datována úvěrová smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] na straně úvěrující a žalovaným na straně úvěrovaného klienta, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800.000 Kč s konečnou splatností 20.6.2028. Výše měsíční splátky byla stanovena ve výši 8.906 Kč, kromě toho se žalovaný zavázal platit 5,9% p.a. úrok z úvěru, RPSN 6,3%. Úvěr byl poskytnut jako účelový – z celkové částky 800.000 Kč byla částka 240.776 Kč použita na konsolidaci dluhů, zbytek úvěru byl poskytnut bezúčelový, jeho využití bylo plně na žalovaném, pouze jej nemohl použít na podnikání ani financování služeb nebo činnosti, které jsou v rozporu s právními předpisy nebo dobrými mravy.

17. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1.9.2020 do 31.8.2021 vzal soud za prokázané, že žalovaný každý měsíc platil výživné na tři děti v celkové výši 8.000 Kč, splátku úvěru ve výši 8.906 Kč, pojištění úvěru ve výši 445 Kč, životní pojištění ve výši 945 Kč, penzijní pojištění ve výši 300 Kč. V měsíci listopad 2020 platil navíc pojištění nemovitosti 1.566 Kč, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem 875 Kč, v červenci 2021 platil pojištění nemovitosti 1.566 Kč.

18. Z výplatnic předložených žalovaným vystavených společností [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že v období od 1.9.2019 do 31.12.2019 žalovaný dosáhl průměrné čisté měsíční mzdy 20.741 Kč. Za rok 2020 jeho průměrná čistá měsíční mzda činila 23.157 Kč, za rok 2021 průměrná čistá měsíční mzda dosáhla výše 26.276 Kč (včetně nemocenských dávek 30.462 Kč vyplacených za dobu od 10.2.2021 do 31.3.2021).

19. Při jednání soudu dne 23.2.2022 žalovaný uvedl, že k 28.2.2022 na základě dohody ukončil pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] a od 1.3.2022 nastupuje jako krmivář u [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ve středisku [obec] u [obec] s nástupním příjmem [číslo] až 23.000 Kč měsíčně čistého. Soudu předložil Dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavřenou dne 10.2.2022 mezi jím a společností [právnická osoba], z jejíhož obsahu vzal soud za prokázané, že pracovní poměr žalovaného u společnosti skončí dnem 28.2.2022. K rozvázání pracovního poměru došlo ze strany žalovaného.

20. Po 1.1.2014 jde-li o změnu poměrů ve věci zletilých dětí, nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z.“) v této věci ničeho nestanoví, soud proto vycházel z obecného pravidla zakotveného v ustanovení § 163 o.s.ř., podle něhož rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

21. Samotná otázka výživného je upravena občanským zákoníkem v ustanovení § 910 a násl. <i>22. Dle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>23. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> 24. Obecně je rozsah vyživovací povinnosti upraven v ustanovení § 913 o.z., podle něhož pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

25. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

26. Při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti ve vztahu rodič a dítě je třeba vycházet i z ustanovení § 915 odst. 1 o.z., podle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

27. Na základě provedeného důkazního řízení soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. K poslední úpravě výživného na žalobce došlo v březnu 2019, tj. v době, kdy žalobce navštěvoval 9. tř. základní školy v [obec]. Do školy ho denně vozila jeho matka, neboť ta ve škole tehdy pracovala. Jeho potřeby tehdy byly navýšeny zdravotním stavem, po dětské obrně byl upoután na invalidní vozík, potřeboval péči třetí osoby. Dne 1.9.2019 byl přijat ke studiu na obchodní akademii v [obec] – začal bydlet na internátě, kde se i stravoval, o víkendech byl doma, do [obec] pro něho jezdila a na počátku týdne ho vozila zpět do školy jeho matka. Žalobce se tedy v září 2019 začal soustavně připravovat na své budoucí povolání, tudíž vyživovací povinnost rodičů vůči němu prozatím trvá. I v současné době studuje obchodní školu - je v posledním třetím ročníku, který bude ukončen absolventským listem. Ve studiu na škole chce pokračovat dalších pět let, kdy studium bude ukončeno maturitní zkouškou.

28. Co se týče příjmu žalobce, ten je tvořen výživným, které pravidelně dostává od žalovaného ve výši 3.400 Kč měsíčně – dluh na něm není. Dále je mu vyplácen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně přiznaný mu dne 23.12.2020 ve výši 12.670 Kč měsíčně, od 1.1.2021 vyplácený ve výši 13.382 Kč měsíčně. Jeho příjem je nadále tvořen příspěvkem na péči ve výši do 1.2.2021 ve výši 10.000 Kč měsíčně, v únoru 2021 ve výši 13.900 Kč měsíčně a od 1.3.2021 ve výši 12.800 Kč měsíčně. Tehdy došlo k novému posouzení stupně závislosti žalobce a nároku na příspěvek a jeho výše. Dle výsledku posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči bylo posudkovým lékařem stanoveno, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc v sedmi oblastech základních životních potřeb (mobilitě, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieně, výkonu fyziologické potřeby, péči o zdraví a péči o domácnost) – příspěvek mu byl od 1.2.2021 stanoven ve výši 13.900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nabyl zletilosti, byla výše příspěvku snížena na částku 12.800 Kč měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje žalobce jsou od 1.9.2019 tvořeny náklady na ubytování na internátě, jež se stravou dosahují měsíčně výše 3.760 Kč, náklady na nákup učebnic cca 100 Kč měsíčně (dle potvrzení školy tyto náklady činí ročně 1.000 Kč), náklady na sport, trávení volného času 80 Kč měsíčně (dle potvrzení školy 800 Kč/rok). Kroužek florbalu platí 150 Kč měsíčně, od září 2021 navštěvuje filmařský kroužek – tam se platí 1.000 Kč na rok, tj. 100Kč měsíčně. K částce 4.190 Kč je třeba přičíst náklady na dojíždění do školy a ze školy, tj. týdně dvě cesty [část obce] – [obec] a zpět v maximální výši 2.500 Kč měsíčně. V roce 2022 platil ve škole částku 500 Kč jako jednorázový poplatek na úhradu nákladů spojených s nácvikem nástupu při absolventském plesu a jednorázově částku 2.500 Kč jako vklad do třídního fondu na výdaje spojené s organizací závěrečných zkoušek. Navíc žalobce od září 2021 platí měsíčně 10.000 Kč jako splátku půjčky od manžela matky v celkové výši 790.704 Kč na nákup osobního auta zn. Škoda Karoq 2.0 TDI a od ledna 2022 částku 5.000 Kč jakožto měsíční platbu spojenou s investicemi na výdej a odkup cenných papírů. Výdaje se školou tak dosahují měsíční výše 6.690 Kč - v únoru 2022 jednorázově zaplatil 3.000 Kč. Soud pokládá za nutné uvést, že i když žalobce studuje v prezenční formě, bylo jeho studium poznamenáno pandemií koronaviru (distanční studium), což se odrazilo v nákladech spojených se studiem, které nedosahovaly takové výše, které by dosahovaly v případě jeho dennodenní přítomnosti ve škole.

29. Příjem žalovaného je tvořen pouze příjmem ze zaměstnání do 28.2.2022 od společnosti [právnická osoba] V roce 2019 – v období září až prosinec dosáhl průměrné čisté měsíční mzdy 20.741 Kč. Za rok 2020 jeho průměrná čistá měsíční mzda činila 23.157 Kč, za rok 2021 průměrná čistá měsíční mzda dosáhla výše 26.276 Kč. Od 1.3.2022 žalovaný nastoupí jako krmivář u [příjmení] [příjmení] [jméno], dle jeho tvrzení, kterému soudu neměl důvodu nevěřit, ani žalobce námitky neměl, s nástupním platem [číslo] – 23.000 Kč měsíčně čistého. Mezi jeho pravidelné měsíční výdaje patří výživné na žalobce ve výši 3.400 Kč měsíčně – výživné platí pravidelně, dluh na něm není, výživné na nezl. syna [jméno] ve výši 2.700 Kč měsíčně, od 1.9.2020 ve výši 3.200 Kč měsíčně, výživné na nezl. syna [jméno] ve výši 1.900 Kč měsíčně, od 1.9.2020 ve výši 2.200 Kč měsíčně. K tomuto běžnému výživnému je třeba přičíst i platby dlužného výživného na děti za dobu od 1.9.2018 do 28.2.2019 ve výši 7.200 Kč na syna [jméno] ve splátce 700 Kč měsíčně od května 2019, ve výši 4.200 Kč na syna [jméno] ve splátce 400 Kč měsíčně od května 2019 a ve výši 3.600 Kč měsíčně na syna [jméno] 300 Kč měsíčně od května 2019. Celkové výživné, které žalovaný od května 2019 na děti platil, bylo 4.100 Kč měsíčně na žalobce – dlužné výživné 7.200 Kč bylo doplaceno v únoru 2020, 3.100 Kč měsíčně na syna [jméno] – dlužné výživné 4.200 Kč bylo doplaceno v únoru 2020 a 2.200 Kč měsíčně na syna [jméno] – dlužné výživné 3.600 Kč bylo doplaceno v dubnu 2020.

30. S účinností od 1.9.2020 bylo zvýšeno výživné na syna [jméno] na částku 3.200 Kč měsíčně, dluh za dobu od 1.9.2020 do 31.8.2021 byl vyčíslen částkou 5.000 Kč splatnou od prosince 2021 měsíční splátkou 400 Kč měsíčně a na syna [jméno] na částku 2.200 Kč měsíčně, dluh za stejné období byl vyčíslen částkou 3.000 Kč –dluh byl žalovaný povinný splácet od prosince 2021 splátkami ve výši 250 Kč měsíčně.

31. Z uvedeného soud uzavírá, že žalovaný v období od 1.9.2019 do 28.2.2020 na výživu žalobce platil celkem 4.100 Kč měsíčně, v březnu 2020 zaplatil na výživném 3.600 Kč (běžné výživné 3.400 Kč + doplatek dluhu 200 Kč), od dubna 2020 dosud na něho platí 3.400 Kč měsíčně.

32. Na syna [jméno] žalovaný v období od 1.9.2019 do 28.2.2020 platil výživné v celkové výši 3.100 Kč měsíčně (2.700 Kč běžné výživné + 400 Kč dluh), v březnu 2020 zaplatil 2.900 Kč (běžné výživné 2.700 Kč a 200 Kč dluh), od dubna 2020 do listopadu 2021 ve výši 2.700 Kč měsíčně a od prosince 2021 ve výši 3.600 Kč měsíčně (běžné výživné 3.200 Kč a 400 Kč dluh- dluh 5.000 Kč bude splácet 13 měsíců).

33. Na syna [jméno] žalovaný v období od 1.9.2019 do 30.4.2020 platil výživné v celkové výši 2.200 Kč měsíčně (1.900 Kč běžné výživné + 300 Kč dluh), od 1.6. 2020 do [číslo] 2021 ve výši 1.900 Kč měsíčně a od prosince 2021 ve výši 2.450 Kč měsíčně (běžné výživné 2.200 Kč a 250 Kč dluh – dluh 3.000 Kč bude splácet 12 měsíců)

34. Celkem tak žalovaný na výživné platil v období od 1.9.2019 až 28.2.2020 částku 9.400 Kč (4.100 Kč žalobce, 3.100 Kč [obec], 2.200 Kč [jméno]), v březnu 2020 částku 8.700 Kč, v dubnu a květnu 2020 částku 8.300 Kč měsíčně, (3.400 Kč žalobce, 2.700 Kč [obec], 2.200 Kč [jméno]) v období od 1.6.2020 do 30.11.2021 žalovaný platil 8.000 Kč měsíčně (3.400 Kč žalobce, 2.700 Kč [obec], 1.900 Kč [jméno]) a v období od 1.12.2021 dosud platí měsíčně částku 9.450 Kč (3.400 Kč žalobce, 3.600 Kč [obec], 2.450 Kč [jméno]).

35. Mezi pravidelné výdaje žalovaného mimo plateb výživného náleží i splátky úvěru získaného od [právnická osoba] v celkové výši 800.000 Kč – výše splátky včetně pojištění činí 9.351 Kč měsíčně – část tohoto úvěru žalovaný použil na rekonstrukci domu [adresa], který s pozemky zakoupil za vypořádací podíl získaný od bývalé manželky v rámci vypořádání společného jmění manželů, čímž si pro sebe zajistil vlastní bydlení. Měsíčně pravidelně platí i své životní pojištění platbou 945 Kč měsíčně a důchodové pojištění ve výši 300 Kč měsíčně, což bylo prokázáno z výpisu z jeho účtu. Mezi nepravidelné platby žalovaného patří i pojištění domácnosti, nemovitosti, pojištění automobilu Citroën Berlingo, tok výroby 1999, platby vodného, SIPO. I když splátky úvěru, který navíc není hypoteční vzatý na pořízení bydlení, a dům, ve kterém žalovaný bydlí sám, není zatížen zástavním právem apod., má soud za to, že je třeba k této splátce úvěru žalovaným alespoň částečně přihlédnout, a to i přesto, že se svým významem platby úvěru nemohou rovnat platbám výživného. Vyživovací povinnost má pochopitelně přednost před platbami úvěru a i před platbami pojistek. Přesto dle názoru soudu nelze ani od plateb životního pojištění či penzijního připojištění zcela odhlédnout.

36. Co se týče výdajů na straně žalobce, ta jsou nepochybně tvořeny částkou vynakládanou na studium, stravu, mimoškolní aktivitu, dojíždění do školy, což představuje částku cca 6.700 Kč měsíčně, jak bylo prokázáno shora. Soud nepřihlédl k výdajům 10.000 Kč vynaloženým na nákup automobilu v celkové částce téměř milion korun, když má za to, že žalobce si mohl zakoupit i automobil jiných značek levnějších i o 200 až 300.000 Kč jako např. Kia Sportage, Hyundai Tuscon aj., které by také vyhovovaly potřebám žalobce. Stejně tak soud při vyčíslení nákladů žalobce nepřihlédl k částkám 5.000 Kč měsíčně, které investuje do nákupu cenných papírů. Jedná se o dosti nejistou investici, která mu nemusí přinést jím očekávaný výnos.

37. Co se týče majetkových poměrů, žalobce je majitelem počítače zakoupeného v červenci 2021 za 30.335 Kč, a automobilu Škoda Karoq, zaplaceného částečně z příspěvku (200.000 Kč) a částečně z půjčky, kterou si vzal od manžela matky ve výši 790.704 Kč. Nemovitosti nevlastní.

38. Žalovaný je vlastníkem nemovitých věcí v kat. území [část obce], v nichž žije a které si pořídil z vypořádacího podílu obdrženého v rámci vypořádání společného jmění manželů, k jeho částečné rekonstrukci využívá i úvěr získaný od [právnická osoba] v roce 2018 v celkové výši 800.000 Kč. Dále je vlastníkem osobního automobilu Citroën Berlingo, rok výroby 1999.

39. Při rozhodování o výši výživného přihlédl soud i k tomu, že účastníci se spolu nestýkají, nad rámec výživného otec synovi téměř nic nedává – nyní k 18. narozeninám mu dal 1.000 Kč (viz výpis z účtu). Žalovaný má celkem tři vyživovací povinnosti k dětem.

40. Při porovnání životní úrovně obou účastníků soud s ohledem na to, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že životní úroveň obou je v podstatě shodná, a to nejen porovnáním majetkových poměrů obou (žalobce vlastní automobil značné hodnoty, rok výroby 2021, nový počítač zakoupený v červenci 2021; žalovaný vlastní nemovitost, automobil z roku 1999 v podstatě bez hodnoty) ale i s ohledem na jejich příjem. Žalobce v období od 1.9.2019 až do 23.12.2020 pobíral od žalovaného výživné ve výši 4.100 Kč měsíčně, byl mu vyplácen příspěvek na péči 10.000 Kč měsíčně – celkem měl k dispozici cca 14.000 Kč měsíčně. Od prosince 2020 mu byl přiznán invalidní důchod vyplácený od ledna 2021 ve výši 13.382 Kč, k tomu je třeba připočíst 12.800 Kč měsíčně příspěvek na péči a výživné od žalovaného 3.400 Kč – celkem tak měl žalobce v roce 2021 k dispozici měsíčně částku 29.582 Kč.

41. Příjem žalovaného jak bylo uvedeno shora, je tvořen pouze příjmem ze zaměstnání, v tam uvedených částkách.

42. S ohledem na shora prokázané skutečnosti dospěl soud k závěru, že v dané věci jsou dány podmínky pro zvýšení výživného za žalobcem požadovanou dobu od 1.9.2019, i když ne ve výši jím požadované, a to i přesto, že k poslední úpravě výživného došlo v březnu 2019. Od poslední úpravy výživného se majetkové poměry žalovaného nezměnily, stejně tak se nezměnil počet jeho vyživovacích povinností. Jeho příjem byl v jednotlivých obdobích kolísavý – v roce 2019 – poslední 4 měsíce roku dosahoval výše 20.741 Kč, z této částky platil v tomto období výživné ve výši 9.400 Kč měsíčně. Po odečtení výživného mu zbyla částka 11.341 Kč na měsíc, z níž musel zaplatit všechny ostatní shora uvedené měsíční platby a zajistit si své osobní potřeby (čímž se dostal do mínusu). V roce 2020 žalovaný dosahoval průměrného měsíčního platu 23.157 Kč – výživné platil 9.400 Kč (do konce února 2020), v březnu 2020 8.700 Kč, v dubnu a květnu 2020 8.300 Kč měsíčně, od 1.6.2020 do 30.11.2021 částku 8.000 Kč měsíčně. Po odečtení plateb výživného žalovanému zůstala na ostatní potřeby částka 13.757 Kč až 15.157 Kč. V roce 2021 jeho příjem činil 26.276 Kč měsíčně čistého, po zaplacení výživného mu zůstala částka 18.276 Kč. Co se týče příjmu žalobce v roce 2019 – ten činil 14.000 Kč měsíčně a to i v roce 2020. Od ledna 2021 mu je vyplácen invalidní důchod ve výši 13.382 Kč, takže se jeho měsíční příjem v roce 2021 zvýšil na 29.582 Kč měsíčně. Z těchto částek žalobce musel platit náklady se školou, s ubytováním, se stravováním i dojížděním do školy, to vše v průměrné měsíční výši cca 9.500 Kč měsíčně. K tomu je třeba v roce 2022 připočíst jednorázové platby v celkové výši 3.000 Kč. Po odečtení těchto zásadních výdajů žalobci v roce 2019 a 2020 zůstala částka cca 4.500 Kč, v roce 2021 částka 20.000 Kč.

43. S ohledem na všechny tyto prokázané skutečnosti soud uzavírá, že podmínky pro zvýšení výživného jsou dány od 1.9.2019, od tohoto data do 31.12.2019 soud s ohledem na příjem žalovaného výživné zvýšil o 500 Kč měsíčně, tj. na 3.900 Kč měsíčně – jedná se o maximální částku, o kterou soud mohl výživné na žalobce z příjmu žalovaného zvýšit. Od 1.1.2020 do 31.12.2020 soud výživné zvýšil o částku 1.000 Kč měsíčně, tj. na částku 4.400 Kč měsíčně. Od ledna 2021 soud neshledal podmínky pro zvýšení výživného, výdaje žalobce spojené se studiem se nijak zásadně nezměnily oproti roku 2020, jeho příjem za rok 2021 ale přesáhl výši příjmu žalovaného. Navíc soud pokládá za nutné uvést, že vyživovací povinnost k dítěti mají oba rodiče, tj. i matka žalobce, která finanční pomoc nahrazuje svou osobní péčí o žalobce o víkendech, zajištěním jeho dopravy do školy, soud předpokládá ičástečným zajištěním stravy na internát, nákupem oblečení apod.

44. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozsudku, co do zbytku žalobu považuje za nedůvodnou (viz výrok ad II rozsudku).

45. Vzhledem k tomu, že výživné bylo zvyšováno zpětně, bylo vyčísleno dlužné výživné za období od 1.9.2019 do 31.12.2019 částkou 2.000 Kč a za období od 1.1.2020 do 31.12.2020 ve výši 12.000 Kč, tj. celkem 14.000 Kč, které soud žalovanému povolil splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč spolu s běžným výživným počínaje výživným splatným 15.3.2022. Za období od 1.1.2021 výživné nebylo zvýšeno, dluh na výživném proto žalovanému nevznikl. (výrok ad III) 46. [příjmení] úpravou výživného došlo ke změně rozsudku, který o něm rozhodoval naposledy, tj. rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. března 2019 č. j. 30 P 204/2016-270 v části týkající se výše výživného na žalobce. (výrok ad [příjmení])

47. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Navíc se obě strany práva na náhradu nákladů řízení vzdaly.